Socha sv. Jana Nepomuckého

je před vchodem na hřbitov. Stojí na kamenném římsovaném hranolu, ohrazena kamenným zábradlím. Chronogramy na podstavci udávají za dobu vzniku rok 1722.

Budova bývalé fary

byla vystavěna v letech 1739–1740. Tvoří ji rozložitá hranolovitá stavba, zakrytá pěknou mansardovou střechou. Okna zdobeny profilovanými římsami. V horním patře je místnost zdobená ornamentální malbou na omítce z roku 1763. Zde také stála zeleně polévaná rokoková kamna.

Kalvárie

u bývalé fary pochází z roku 1732. U kamenného kříže stojí pískovcové sochy Panny Marie a sv. Jana v životní velikosti.

František S. Paukner, narozený 24. prosince 1877, berní ředitel a dlouholetý redaktor Věstníku ministerstva financí, vydavatel a redaktor Berního úředníka, Berního a daňového rádce. Byl redaktorem Milevského kraje a dopisovatelem četných deníků i odborných listů. Svému kraji věnoval řadu povídek pod názvem Pod Zvíkovem na zápraží. Dále napsal divadelní hry Ve volném vzduchu a Oběti, povídky Zmařené duše, Z úhoru a suchopáru, Náhody a nehody, V poutech otroctví, Za pravdu a právo, Linka a její život a řadu knih i odborných pojednání o daních, dávakách o úřednících atd. Byl druhým předsedou Milevského krajského spolku a jeho okolí v Praze od roku 1930 do roku 193. Zemřel v Praze 9. září 1937.

(kdyby někdo měl fotografii, přivítáme...)

Varta je malá osada, která odedávna patřila k Jickovicům. Je pěšky asi 10 minut chůze směrem západním k řece. Její název je dán tím, co se zde dělalo – vartovalo, neboli hlídalo, při obléhání Zvíkova.

Příjezd k Vartě od Jickovic K obléhání Zvíkova došlo několikrát: nejstarší připomínka je datována rokem 1285, kdy mladý český král Václav II. spolu se svým nevlastním otcem, Závišem z Falkenštejna, bojoval proti odbojným českým pánům a obléhal zde v létě toho roku Zvíkov, který měli tehdy v držení purkrabí Bohuslav a Tobiáš. Král Václav II. až do dobytí hradu v září 1285 měl své sídlo v milevském klášteře, kde byl hostem opata Jindřicha. Možná, že právě do tohoto roku spadá založení osady Varta. Bylo zde zbudováno opevněné místo a dosud je zachován okrouhlý val s náspem značných rozměrů a také se dají najít zbytky zbořeného zdiva. Nejhorší chvíle zažila Varta již dříve zmíněného roku 1621, kdy zde vojska Maradasova pod vedeních hraběte Lažanského obléhala Zvíkov a kdy byla spolu s Jickovicemi zcela vypálena. Pod varteckou skalou býval soutok Vltavy a Otavy, dokud nebyl tento prostor zatopen vodním dílem Orlík. Soutok je zde stále, ale šíře vodní hladiny tuto skutečnost poněkud zakrývá. Dříve zde bývala skála, na protějším břehu měřívala 80 metrů a na ní je vystavěn hrad Zvíkov. Častokrát sem chodíval přemýšlet Ladislav Stroupežnický a v jeho povídkách jsou Zvíkov, Varta a Jickovice zmiňovány.

Přes řeku Vltavu vedly v době největšího rozkvětu Zvíkova tři mosty: jeden býval v místech přívozu pod Zvíkovem, druhý u tvz. Saníku. Třetí most vedl přes řeku Otavu na druhé straně Zvíkova. Byly to mosty dřevěné, ležící jen asi 2m nad hladinou. Stály v letech 1431 do r. 1622, kdy vzaly za své při obléhání Zvíkova.

Další fotografie:

Starý dům č. p. 1Pohled na Zvíkov od VartyVarta...Varta, zbořený dům...Č. p. 1 z druhé stranyVarta, zajímavý starý dům...Stará komunikace ve vesničce...Pohled na Jickovice z Varty

Jickovice leží vzdušnou čarou asi 4km jižně od Kostelce v kotlině Jickovického potoka. Za starých časů byla obec nazývána „Víckovice“. Bývala zde tvrz, na které sídlili páni z Jickovic. V roce 1220 zde sídlil Přibyslav z Ickovic. O osudech této tvrze nemáme bližších zpráv. V roce 1436 vesnice náležela ke kosteleckému majetku v držení kláštera břevnovského a přechází prodejem do majetku pana Zmrzlíka, pána na Orlíku a to za služby prokázané králi Zikmundovi. Toto Zikmundovo rozhodnutí vyvolalo odpor Oldřicha z Rožmberka na Zvíkově s tvrzením, že majetek kostelecký, totiž Jickovice a Vartu, postoupil hradu Zvíkov Kunát Kaplíř ze Sulevic. Král Zikmund roku 1437 přiznal majetek Zmrzlíkům. V jejich držení pak Jickovice vydržely do roku 1517, kdy je převzal Kryštof ze Švamberka na Zvíkově jako zástavu. Poté přešly Jickovice zpět do držení Břevnovského kláštera a roku 1534 je od opata dotčeného kláštera kupují Švamberkové na Zvíkově zpátky za 500 kop grošů. Když byl majetek Švamberků po smrti Kryštofa ze Švamberka roku 1584 rozděleno, připadly Jickovice s vesnicemi jižně od nich položenými panu Janu Vilému ze Švamberka. Severní hranice byla vedena od plácku nad Černým Vírem přesně na východ ke vsi Chlumku u Hrejkovic. Do majetku byly zahrnuty i troje jickovické sádky, na jejich místě je nyní rybník, položený pod jickovickým rybníkem. Roku 1608 koupil Zvíkov s okolními vesnicemi od Jana Viléma ze Švamberka a jeho synů Bartoloměje a Ehrenreicha Jan Jiří ze Švamberka sídlem na Orlíku a to za 70 tis. kop míšeňských grošů. Jickovice spravoval podrychtář, který byl podřízen branické rychtě. Zvíkovský majetek byl následně po bitvě na Bílé Hoře konfiskován. Protože se Zvíkov nechtěl podrobit, přitáhla na něj vojska Marradasa pod vedením hraběte Lažanského, který začal s obráncem Zvíkova Hansem Junkherem vyjednávat. Marně. Zvíkov hájila posádka asi 150 mužů. Hrabě Lažanský se asi s 2 500 muži rozložil v Jickovicích a na Vartě. Posádka se po delší době vzdala. Obléhající vojska za toho času Jickovice a Vartu zcela vydrancovala, takže z obou vesnic zbyly jen hromady popele. Vescnice byla tak zničena, že sedm dřívějších usedlíků neměla ani co zasít, ani čím pole obdělat a proto svůj majetek opustili.

Roku 1622 koupil Zvíkov od císaře Adam hrabě ze Šternberka za téměř 60 tis. kop míšeňských grošů, avšak již následujícího roku vše prodává, včetně Jickovic a Varty Eggenberkům za téměř 68 tis. míšeňských grošů. V jejich držení zůstaly Jickovice do roku 1719, kdy přešly dědičně do majetku Adama knížete Schwarzenberka, synovce Eggenberka, který zemřel bez dětí. V majetku Schwarzenberků, pak Jickovice zůstaly do roku 1848.

Býval zde svobodnický dvůr, který roku 1721 byl Schwarzenberky vykoupen. K tomuto dvoru patřily pozemky Lhotky a les Zemanská.

Nejstarší budovou v Jickovicích bývala myslivna, stojící na místě bývalého dvora a patrně v blízkosti původní tvrze. Zmínka o této myslivně se činí již roku 1241 za krále Václava I. Tehdy zde bývala kaple sv. Anny. Klenby této kaple se udržely až do roku 1940.

V Jickovicích bývala též dvoutřídní škola. O jejím vzniku je málo zpráv. Byla umístěna nejdříve jen v najatých prostorách. První učitel je doložen již v roce 1800 Jan Vondrášek, který odešel později v roce 1809 na farní školu do Lašovic. a na jeho místo nastoupil učitel N. Branzol, který zde byl až do roku 1817, odkdy učil pak podučitel Josef Češka a to až do roku 1827. Tehdy obec zastoupená rychtářem Janem Uhlířem a konšelem Františkem Vlnou zakoupila za 600 zlatých od Václava Poledne chalupu číslo 8 i se zahradou. V ní byla zřízena jednotřídní škola a učitelův byt sestávající z jedné místnosti a komory. Učitel Josef Češka zde učil do své smrti roku 1847 a po něm přichází Jan Vondrášek, rodák z Lašovic. Roku 1878 byla školní světnice přestavěna. V roce 1896 se započalo se stavbou nové školní budovy, v níž se učilo již od roku 1898. Školu postavil zednický mistr Jan Smrt z Hrejkovic za 7 995 zlatých. Stará školní budova byla prodána i s polovinou školní zahrady za 1 255 zlatých. Dne 19. července 1900 výnosem zemské školní rady byla zřízena druhá třída. Prvním učitelem této nové třídy byl Jan Fleischmann. Vyučování ženských ručních prací bylo povoleno 13. srpna 1890 a učitelkou se stala Anna Trčková. Do školy krom dětí z Jickovic, chodily i děti z Varty, Horní a Dolní Lávička, Požár a poříční domek.

Sbor dobrovolných hasičů byl založen roku 1905, téhož roku byla zřízena obecní knihovna.

Kaple Nanebevzetí Panny Marie byla vystavěna v letech 1883–1884. Vysvěcena byla až roku 1890. Pouť se zde koná vždy v neděli následující po 15. srpnu.

V Jickovicích se narodil 24. prosince 1877 spisovatel František S. Paukner.

Obec Sobědraž leží přibližně 3km vzdušnou čarou na jihovýchod od Kostelce. Vesnice je položena v údolí, ze všech stran obklopená lesy. Protéká zde Jickovický potok.

Osudy obce, ležící uprostřed orlického panství, byly spjaty s jeho historií. První zmínky o obci jsou z roku 1800. V roce 1866 tudy táhlo pruské vojsko, z něhož několik vojáků zde zemřelo na choleru. Byli pohřbeni v Kostelci nad Vlt. V sobotu dne 20. srpna 1892 zde vyhořelo pět usedlostí a shořela i stará kaplička. Zásluhou starosty Čeňka Branžovského byla kaplička znovu vystavěna a 20. června 1897 vysvěcena. Stavbu provedl Jan Smrt, stavitel z Hrejkovic. Bedřich Schwarzenberk do kaple věnoval zvon a jeho manželka Kristýna obraz sv. Jana Nepomuckého, jemuž je kaplička zasvěcena. Kapli dal vymalovat rolník Jan Kolář ze Sobědraže.

V obci bývala též jednotřídní škola. Do jejího zřízení musely děti chodit do Kostelce. Roku 1881 padla první žádost o zřízení samostatné školy, ale bezvýsledně. Během let se žádosti opakovaly, až po 1. světové válce došlo k její výstavbě. Zřízena byla 2. dubna 1919 a před dokončením se učilo v sále hostince pana Vraštila, kde se vyučovalo až do konce roku 1924. Nová škola, ležící na cestě do Kostelce byla předána ke školnímu roku 1925. Na průčelí stál nápis: „Škola, základ života“. Dnes slouží jako obecní knihovna, místo pro schůze, volby apod.

Dříve patřily k obci i Sobědražské břehy, které zanikly po napuštění vodního díla Orlík.

Hasičský sbor je v obci od roku 1902 a v témže roce byla také postavena hasičská zbrojnice.

V obci žilo k roku 1940 301 obyvatel, nyní 92.

Stránky