Obec Radešín leží pod tzv. Radejskou horou, která se tyčí za obcí do výšky 576 m. Podle dávných pověstí se na této hoře konávaly za pohanských dob oběti, protože platívala za horu posvátnou. Na jižní straně je tedy obec Radešín, neboli Radejšín, jak dokládá prastará historie této obce.
Uprostřed vsi je vystavěna kaplička zasvěcená sv. Janu Nepomuckému z roku 1906. Vpředu je štít, z něhož vyčnívá zděná věžička se čtyřmi nahoře okrouhlými okny, zakončená jehlancovou stříškou s křížkem. V průčelí kaple je slepé kruhové okénko. Kapli z každé strany osvětlují dvě hrotitá okna na nimiž se táhne cípkovitá římsa. V severní části kapličky je zaklenutý presbytář a oltář se sochou sv. Jana Nepomuckého. Podlaha je z cementových dlaždic. Kolem kaple je laťový plůtek a před kapličkou železný křížek na žulovém podstavci. Než byla vystavěna tato kaplička, bývala dřevěná zvonička na střeše u vrat Němečkova statku čp. 10. Měla šindelovou stříšku s hrotem a stávala na dřevěných sloupcích.
K Radešínu patří i půl kilometru na východ vzdálený Kalivodův mlýn, nazvaný tak po původním majiteli Jiřím Kalivodovi z roku 1711 a bývá považován za jeden z nejstarších mlýnů v krajině. Zmínka o něm je v roku 1577 v dílčí smlouvě bratří Smrčků ze Mnichu, kterým tehdy patřil jakožto součást krašovického statku.
Počátky Radešína jsou spjaty se zemanem Radešou, který tu založil své sídlo, které se zprvu jmenovalo Radešin (což znamená Radešův dvůr). Později, snad ve 12. nebo 13. století, se zde usadil vladyka Předbor, který se pas podle svého sídla z Radešína i z Radejšína. Zřejmě pocházel z vladyckého rodu Předbora, který založil blízkou farní ves Předbořice. Předborové později sídlili i jinde, např. ve roce 1413 ve Smolotelích u Příbramě. Ačkoliv Předbor z Radešína podepsal a zpečetil s mnoha jinými rytíři stížný list proti upálení Jana Husa, stal se později odpůrcem husitů a bojoval s katolickými pány. Zúčastnil se s jedním svým pacholkem a se dvěma koňmi obrany hradu Karlštejna, když jej roku 1421 husitské vojko obléhalo a marně dobývalo. Za platné služby i za svou věrnost dostal od císaře Zikmunda ves Hostovnici, která předtím náležela k rozsáhlému panství milevského kláštera. Zůstal již nadále v hradní posádce na Karlštejně, kde také 6. července 1430 zemřel. Měl dva syny: Jana a Pešíka.
Jan Předbor z Radešína bojoval u Lipan roku 1434 ve vojsku pána z Rožmberka. Později se oženil s vdovou Kateřinou z Tažovic na Božejovicích u Milevska. Nějaký čas se zdržoval na božejovické tvrzi a po roku 1450 na tvrzi v Želči u Tábora, kterou i s místním statkem koupil od bratří Rousů. V téže době mu patřil i hrad Střela u Strakonic. Posléze získal od své tety, Machny z Kovářova, tvrz a statek Kovářov a několik okolních obcí, jež pak i s Kovářovem prodal roku 1461 Janovi z Rožmberka. Zemřel okolo roku 1472 bezdětný.
Jeho bratr, Pešík Předbor z Radešína, sloužil také na hradě Karlštejně. Za to dostal roku 1436 do majetku několik vsí: krom Smolotel mu patřilo v letech 1445–1453 Lazsko, r. 1448 Stěžov a do roku 1465 Voltýřov. Žil ještě roku 1482. Měl čtyři syny: Václava, Ondřeje, Zikmunda a Předbora, kteří dědili jak po něm, po svém otci, tak i po svém strýci Janovi. Ondřej dostal Želeč a koupil ještě před rokem 1515 Šelmberk u Mladé Vožice; Václav měl Stěžov a Zikmund s Předborem hospodařili ve Smolotelích.
Předbor z Radešína sídlil od roku 1523 po Mikuláši Smrčkovi ze Mnichu na tvrzi v Obděnicích a od roku 1533 ve Vrchotových Janovicích, k nimž patřily také Martinice. Tehdy náležela Předborovi ještě Bezmíř s tvrzí, kterou pak prodal Janu Voračickému z Paběnic. Měl s manželkou Kristinou Kateřinou z Vrchoviště jediného syna Adama a několik dcer. Když Předbor kolem roku 1530 umírá, prodala vdova Obděnice Oldřichovi Smrčkovi ze Mnichu. Adam hospodařil v Janovicích se svými sestrami do roku 1540, kdy Janovice prodal Janovi staršímu z Říčan a koupil se sestrou Annou kolem roku 1566 polovici Postupic a o několik let později Nemyšl. Adam z Radešína zemřel kolem roku 1580, přičemž po sobě zanechal jednu dceru Ludmilu, která se provdala za Vlachyně z Říčan na Janovicích. Jím tedy vymřel „po meči“ rytířský rod Předborů z Radešína, který měl ve svém erbu vola. Jak vidět z jejich dějin, byl to rod opravdu bohatý a skvělý. Ale je také patrné, že v Radešíně, který byl pro ně malý, se nezdržovali. Zúčastnili se horlivě všech bojů a válečných tažení v 15. a 16. století, a když nastal v zemi klid, nakupovali statky a tvrze jinde, jak se jim příležitost naskytla.
Někdy ke konci 15. století prodali Předborové Radešín a svoje původní sídlo Švamberkům na Zvíkově a Orlíku. Kryštof ze Švamberka je roku 1576 prodává s ještě jinými vesnicemi Bedřichu Doudlebskému z Doudleb na Nadějkově. U nadějkovského statku Radešín dlouho nezůstal. Byl brzy potom připojen k panství chlumeckému.
Z původního vladyckého dvora se pak vyvinulo několik selských statků a chalup. Dvůr stával v místech nynějšího čp. 11, čp. 10 a čp. 20. Do roku 1936 se z něj uchovala neobyčejně vysoká a z tesaných kamenů klenutá brána, u které byla ještě menší branka pro pěší. Ve zmíněném roce 1936 však byla tato stavba, bohužel, zbořena. Vedle zmíněné brány stávávala zajímavá kovárna. Bývala na jižní straně někdejšího rozlehlého dvora, byla pokratá doškovou střechou. Uvnitř byl strop z lepenice a oblých trámů. Celé zařízení napovídalo, že stáří kovárny je několik staletí. U vladyckého dvora pak stávala tvrz s malým pivovarem. Její částečné základy byly odkryty, zároveň se starým sklepem, zaklenutým valenou klenbou.
Osada Radešín čítala v roce 1843 19 čísel a 141 obyvatel, v roce 1930 pak 20 čísel a 111 obyvatel, dnes je vesnice málo obydlená.
Další informace můžete najít na stránkách Radešína.
