Bylo to jako ve snu. Obdivovat majestátní hory, tiše šplouchající vody, rozkvetlé louky, cvrlikající slavíky. Bylo to jako ve snu. Den ze dne jsme mohli objevovat nové taje skrývající se v malém velkém ráji. Nedokázali jsme se ubránit stále novému úžasu nad krásou kolem nás. Těžko uvěřit, že tak velké skvosty nám daroval sám Nejvyšší. A v těchto darech jsme odkrývali Boží dobrotu rozlévající se až k nám. Nebyl to odlesk Boží lásky?

Milí bratři a sestry, někdy se říká, že Ježíš přísnost Starého zákona překonal svým milosrdenstvím. Ale v dnešním evangelium zaznívá: nebude-li vaše spravedlnost hojnější, než spravedlnost farizeů a učitelů Zákona, do nebeského království nevejdete. Spravedlnost farizeů byla v té době ta největší myslitelná věrnost Božím přikázáním. Farizeové dodržovali všech 613 příkazů a zákazů obsažených v Tóře, ale navíc si ještě ukládali další předpisy, aby náhodou neporušili žádný ze závazných předpisů Božího zákona. Ježíš ale po nás chce víc. … Jak víc?

Minulý týden v evangeliu Ježíš začal horskou řeč blahoslavenstvími. Tím, kdo je žije vzorovým způsobem, je sám Ježíš. Dnes pokračuje v horské řeči dvěma výroky o soli a o světle. A zase i zde platí, že v první řadě je solí země a světlem světa Ježíš sám. Podobně jako sůl dodává pokrmu dobrou chuť a světlo umožňuje orientaci, tak i Ježíš přítomný v životě působí podobně jako sůl a světlo, tím, že dodává moudrost, posvěcení a smysl celému konání i utrpení.

Stránky