Pátek 1. 3. 2013

Naše setkání začalo 1. března. Když jsme přijeli na faru, byla tam jen Lída s Jendou. Po mši se začali sjíždět i ostatní. Také nás navštívila Terka Kahounová. Začali jsme večeří, kde byla již všemi oblíbená a známá rybičková pomazánka.

Večer jsme zahájili písněmi a tématem postní doby. Posedali jsme si do kruhu a posílali si tajuplný předmět, který byl zabalený v látce, a my jsme museli uhádnout, co to je. Když se začal odhalovat tento tajuplný předmět, zjistili jsme, že je to mísa s popelem. Jediný odhodlanec Míra si do té mísy sáhl. Poté jsme zapálili svíčku a posílali jsme si ji v kruhu a každý musel při posílání svíčky vstát a říct sousedovi co mu přeje. Pak jsme si povídali, z čeho se vůbec popel, kterým jsme pomazáni na popeleční středu, dělá. Pak si každý z nás vybral barevný šátek podle toho, jakou barvu má rád, a dal si ho před sebe. Kdo chtěl, mohl nakreslit popelem to, co v poslední době ovlivnilo nebo co už se nedá nikdy vrátit. Když jsme skončili, každý si vzal šátek s popelem a ten popel vyhodil buď ze dveří, nebo z okna.

Následovala bilance, kdy jsme zhodnotili den a také, jak jsme se těšili a co od toho očekáváme. Pak jsme hráli hry. Hra, která se nám nejvíce líbila, byla Pád důvěry, při které bylo slyšet, „běž“, „neboj se“, „spadni jako prkno, ne jako záchod“. A proto se hra pro velký úspěch opakovala i v sobotu. Poté jsme si jen tak povídali a hráli hry a prostě byli jsme rádi, že tam můžeme být a strávit s druhými svůj volný čas. A takto skončil náš první den v dobrém kolektivu bezva lidí.

Marťa

Sobota 2. 3. 2013 

Pro čtyři šťastlivce začal sobotní den již za svítání na ranním růženci. Cesta na Záluží představovala nejen duchovní zážitek, ale také potěšení nad nádherným východem oranžového slunce. Už takhle zrána bylo jasné, že se rýsuje den jako vymalovaný…

Po mši svaté byl čas na velkolepou snídani sestávající se z nepřeberného množství laskominek (z kuchařského umění našich rodičů a pana Krejčího). Kromě buchet, perníků a ovocných koláčů mohli zájemci okusit také müsli s lyofilizovanými jahodami a nabírat je značkovou lopatkou Bona Vita.

Dopolední program se nesl ve znamení stromů. Každý si z košíčku vybral tu část borovice, která mu byla nejsympatičtější. Důvody naší volby byly rozmanitého rázu – větvička vypadá jako žebřík pro veverky, do šišky vkládá strom to nejlepší, co v sobě má, kůra strom chrání a uschlý klacík je chudák, protože si ho nikdo nebere. Následovalo zamyšlení, jakým stromem a kde bychom chtěli být, jakou bychom chtěli mít funkci. Sdílení pocitů bylo zajímavé a leckdy překvapující. Dozvěděli jsme se například, že jeden by byl rád dominantou v krajině, druhý útočištěm pro ptáčky a jiný by svůj osud vložil do rukou Lesů ČR. Pokračování programu – legenda o třech stromech a jejich touhách, doprovázená písničkami – nám poskytla mnoho podnětů k přemýšlení.

K obědu se podávala výborná rýže, ta nejlepší na českém trhu, a dietní kuře se zeleninou. Pokrm vskutku lahodný. Na to, že je půst, nás možná milé sestřičky Pavlína a Kateřina až moc rozmazlily.

Polední siesta posloužila ke všem možným aktivitám. Někteří jedinci přišli na novou taktiku boje proti tradiční přebomilovské únavě a na několik desítek minut se oddali sladkému spánku.

Příjemně odpočatí jsme se ve dvě hodiny vypravili na výlet. Cestu nám zpříjemnily hry s tenisákem a špagátama, ale taky s čísly. Postupně zapadající slunce přímo vybízelo pohrát si se stíny, a tak jsme vytvářeli nápis Přebomil. Některá písmenka nás pozlobila, ale nic přeci nemůže být dokonalé, a tak jsme po kreativní půlhodince, spokojení se svou prácí, pokračovali v túře. Z posledního úseku se zážitky účastníků různí, poněvadž si, tuším, tři skupinky plánovaně i neplánovaně zvolily odlišné cesty. Podle úsměvů při shledání na faře se dá soudit, že všechny zažily nějakou tu legraci. Nepokazilo ji ani všudepřítomné bláto, ba naopak.

Před večeří každý povinně absolvoval pád důvěry, včetně otce Řehoře a sestřiček. Nejspolehlivějším stylem byl pád á la prkno, někteří však zvolili metodu ,,záchod“ a taky nespadli vedle.

K večeři se padávaly párečky. Po nich jsme si společně s Vojtou Frýdlem, který  přišel večer na návštěvu, poslechli povídání hosta otce Zdíka na téma křesťanská hudba. Zhlédli jsme spoustu zajímavých klipů. Texty písniček byly tak silné, že některé z nás dojaly a jiné uspaly.

Po bilanci a modlitbě začli ve společenské místnosti řádit upíři. Když byli všichni zneškodněni a ubohé oběti se opět vzchopily k životu, prakticky jsem otestovali, jak snadno můžeme poznat kamaráda pouze podle stisku ruky. Pak nás ještě zabavila Verča a její kdovínakoho koukající se mobil, posílání ,,s“ a ,,bez“ a Bětušky tužky.

Dříve či později se všichni odebrali zachumlat se do spacáčků…

Terka

Neděle 3. 3. 2013

Kolem půl deváté začalo být v kuchyni rušno, protože každého probudilo kručení břicha, a tak se začal shánět po něčem k jídlu. Ve čtvrt na deset jsme začali pomalu vyrážet na mši svatou. Po mši svaté v Kovářově odjel otec Řehoř na mši svatou do Kostelce, a tak jsme na faře osiřeli. Postupně jsme se začali rozdělovat do skupinek na přípravu oběda. Jedna skupinka škrabala brambory na terase venku, druhá skupinka vařila polévku, třetí dělala bramborovou kaši a ostatní prostírali. Kolem dvanácté přijely sestry Kateřina a Pavlína, které nám přivezly důležitou věc, a to vepřové maso na šalvěji. A to už také přijel otec Řehoř a mohli jsme začít s obědem. K obědu byla slepičí polévka a bramborová kaše s vepřovým masem na šalvěji. 

Po obědě začala panovat ponurá nálada, protože jsme věděli, že se blíží konec. Na řadu přišlo také již tradiční uklízení. Všichni jsme si užívali poslední chvíle spolu, i když jsme věděli, že za chvíli budeme muset domů. Ale všechno hezké jednou končí, a tak skončil i náš 12. PřeBoMil.

Marťa 

Videa

Pád důvěry

Hra Vratké břemeno

Hra Na zvědavce