Den jsme opět zahájili růžencem, po němž následovala mše svatá. Ten den byl sv. Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie. Dopolední program jsme zahájili tanci, které nás provázely po zbytek tábora. Následné zamyšlení pak připravila s. Kateřina a smyslem bylo udělat takovou sebereflexi, jak sám sebe vidím: na papír světlé barvy jsme si každý obkreslili svou ruku a zapsali tam to, co na sobě oceňujeme, za co bychom dokázali poděkovat. Na papír tmavé barvy jsme pak psali to, co se nám na sobě nelíbí, za co se stydíme, co bychom rádi, abychom neměli. Na závěr práce jsme pak světlé papíry umístili na zelené plátno a nechali ho tam po zbytek dne, aby každý mohl druhému připsat to, na co dotyčný zapomněl nebo čeho si sám nevšiml…

Po obědě a odpočinku pak měl Petr připravenou hru Stroj času. Hra byla náročná na pochopení pravidel, ale vycházela z jednoduchého scénáře, při kterém byla družstva zasvěcena do fiktivního příběhu, ve kterém šlo o to, že Zemi zanedlouho čeká katastrofa a jedinou možností je zachránit se přesunem do jiného času. Takový přesun umožní tzv. Stroj času, jehož sestrojení je sice možné, ale nikdo neví, jak to udělat a kde hledat materiál a plány. To vše měla za úkol družstva. Petr jako hlavní rozhodčí vše bedlivě sledoval a ve chvíli, kdy se některé družstvo posunulo dál, zapískal na píšťalku, a tím se ukončil věk a družstva se vracela zpět do počátečního času a vše si musela vyslechnout a absolvovat od začátku. Ale postupem času se stávala zkušenějšími, až na závěr se to podařilo a Stroj času vítězné družstvo sestrojilo.

Po večeři pak následovalo večerní zamyšlení na téma: Hledám sám sebe. Na příkladu čtyř světových celebrit jsme si mohli uvědomit, že každá slavná osobnost je člověkem jako my, a když jsou pro nás hvězdami a dávají nám tedy orientaci, jací můžeme být i my, přece je každý z nás originál a máme jím být. Takovým originálem, jakým nás zamýšlí Bůh.

Následovala opět bilance a závěr dne.

Videa:

Momentky dne...

Hra Stroj času, pár momentů...