Protože jsem absolvoval obvyklé kolečko tří mší svatých, tak přepisuji z denního programu, že den začal až snídaní o půl deváté, protože neděle je dnem odpočinku. Následovala mše svatá a po ní pak různé kvízy a soutěžní otázky, jež měly prověřit znalosti, které si přichystala s. Kateřina. Po výborném obědě následovala soutěž, jejímž smyslem bylo především projít určenou trasu a přenést po ní co největší množství vody. To se pak bodovalo a tvořilo pořadí týmů. Bočním efektem bylo však to, že tuto hru nešlo absolvovat bez polití a tak účast byla zároveň osvěžením. Na závěr pak se hry zúčastnili také vedoucí, které polévali všichni táborníci. Ohromná legrace.

Následně jsme se vydali na cestu v souladu s tématem dne. Protože bylo úmorné vedro a teplota dosahovala 38 stupňů, museli jsme s sebou mít dostatek vody a pokrývku hlavy. Cesta však vedla přes Zátaví a za touto vesnicí pak přes řeku Otavu brodem. Brod byl vynikající příležitostí ke koupání, čehož skoro všichni využili. Pak jsme pokračovali v cestě a na ní se společně pomodlili růženec. Dobrý nápad. Tak jsme došli k rezervaci Řežabinec. Zde týmy obdržely arch s otázkami, na něž měly najít odpovědi. Smyslem bylo prověřit postřeh, ale také se o rezervaci a jejím prostředí co nejvíce dozvědět. Bohužel nám zde radost kazilo množství komárů a ovádů, které jsme se snažili zahnat repelenty, ale ty se ukázaly být pouhým vyhazováním peněz. Ač nastříkaní, přece jsme jim chutnali. Rádi jsme tedy Řežabinec opustili a vydali se na cestu domů. Naproti nám vyjela sestra Pavlína s autem naloženým večeří. Cestou v nás vyvolala úžas kadibudka Toi Toi, která stála osamocená na poli. Tady jsme se na chvilku zastavili, ale pak unavení pokračovali přes Lhotu pod most, kde byla ona večeře. Někteří si skočili do řeky, ale protože i tady štípali komáři, přesunuli jsme se domů.

Večer následovala bilance a závěr dne.

Videa:

Momentky dne...

Hra, když nám bylo hodně horko...