Nový den jsme zahájili růžencem, který se stal takovou stálicí po celý tábor. Následovala mše svatá a snídaně. Po úklidu jsme se pak opět sešli v horním sále a následovalo zamyšlení o budoucnosti, Nové nebe, nová země… Na konci zamyšlení jsme pak vytvářeli koláž z obrázků oblohy, která zobrazovala současnou situaci a pak také to, co čekáme. Potom už byl oběd, který byl ten den dříve, a krom toho usmažila sestra Pavlína pro každého řízek, který si každý vzal s sebou, protože v 13.13 nám odjížděl autobus do Strakonic. Na autobusové zastávce nás všechny pobavil Vojtěch, který nás naučil bezvadnou ukazovačku pro zkrácení chvíle. Cesta autobusem pak byla krátká, vystoupili jsme blízko náměstí a začali organizovat hru Co je štěstí? Úkolem bylo rozdělit se do dvojic či trojic a náhodných kolemjdoucích nebo jiných důvěryhodných lidí se ptát, v čem oni vidí štěstí. Nalezené odpovědi a zážitky při získávání těchto výpovědí jsme pak reflektovali večer před bilancí. Asi ve tři čtvrtě na pět jsme se pak sešli na dohodnutém místě a vcelku rychle se přesouvali na autobusové nádraží, protože na Strakonice mířila docela slušná bouřka. Pán Bůh nám to zařídil tak, že jsme okusili cestou jen pár kapek a hned, jak jsme byli pod střechou autobusáku, to rozjel naplno. Po měsíci nepršení přišla taková sprcha k duhu přírodě, ale i nám protože se příjemně vyčistil vzduch. To už přijížděl autobus, jímž jsme se přepravili do Katovic, kde nás čekali bezvadní lidé, Míra Čapek s manželkou a místní pan farář, otec Petr Misař.

Krátce nato přijela sestra Pavlína s naloženým autem našich věcí na spaní a my utvořili řetěz a všechno přesunuli na faru. Pak většina využila čas a začala hrát fotbal, někteří přehazovanou a jiní si prostě jen povídali na houpačce. Když bylo vše v nejlepším, naši hostitelé pro nás přivezli skvělou večeři a hlavně párky, které jsme se jali hbitě proměňovat nad ohněm v opékané, a tím byla večeře dovršena. Po ní bylo pak odhaleno tajemství: druhý den se bude cestovat zpátky na raftech. Bylo však dobré je předem připravit, tedy nafouknout a uložit tak, aby nás ráno nic nezdržovalo. To jsme dobře zvládli a pak následovala reflexe hry Co je štěstí a závěrečná bilance dne. Pak už se většina šla uložit na svá provizorní lůžka a usnula spánkem spravedlivých. Při této příležitosti nemohu smlčet jednu velmi legrační událost: když jsem byl v nejsladších snech, probudilo mě světlo baterky mířící mi do očí a hlas Petra, který se ostatních tázal: „kdo to tady je?“ Zřejmě byl zaskočený tím, že jsem spal spolu s kluky a on mě ještě neviděl spícího a bez brýlí. Druhý den ráno jsme to dali k dobru ostatním a byla další legrace.

Videa:

Momentky dne...

Dopolední program, vystoupení politiků...