Naše setkání začalo večer 27. září večeří. Výjimečné bylo tím, že tentokrát jsme se postupně sjížděli, až nás nakonec v neděli bylo 25 a když ještě připočteme Terku Kahounovou, která se na nás přišla podívat v neděli po mši, tak 26! Tématem setkání bylo první přikázání Desatera.

První den jsme se zabývali předpokladem, tedy svobodou člověka. Snažili jsme se zamyslet nad tím, co svoboda je, a také jak ji smíme užívat. Uvědomovali jsme si, že svoboda naše se dotýká také svobody druhých a je třeba na to brát ohled. Závěrečná aktivita, která spočívala ve společném kreslení motýla, nám to měla dát zakusit. Pak již byla večerka. Kdo chtěl, mohl zůstat povídat, ale tak, aby nerušil ty, kteří chtěli spát. Což využili všichni, takže na ranním růženci pak nebyl nikdo.

Druhý den jsme pak začali tématem Desatera. Připomněli jsme si, kde se vzalo, a provedli srovnání s vazalskou smlouvou tehdejší doby; Desatero se ukázalo být velmi podobné. Dále jsme pracovali rozděleni do čtyřech skupin a zkoumali moderní zákony a objevovali v nich principy, které jsou z Desatera převzaty. Následoval oběd, který nám uvařila paní Pecková; pochutnali jsme si na výtečných řízcích. Děkujeme! Ve 14 hodin nás pak navštívili manželé Hanka a Vojta Frýdlovi. Pozval jsem je, aby nám popovídali o ikonách a o tom, jak je využívat v modlitbě. Povídání bylo velmi poutavé, oba se výborně doplňovali svým originálním stylem. Přinesli nám ukázat několik reprodukcí ikon, knihy, které mohou pomoci s uvedením do modlitby s ikonami, a další ukázky v počítači… Děkujeme také! V 17 hodin jsme již byli připraveni na přesun do Milevska, kde jsme se zúčastnili hubertské mše svaté. S dovozem nám pomohli paní Jarolímková, Procházková a Rozhoňová a pan Soukup. Mši svatou měl pan opat Michael Pojezdný a naši kluci ministrovali. I když zpočátku váhali, nakonec rozhodnutí ke službě nelitovali. Po mši svaté jsme pak asi čtvrt hodiny čekali, než se setmí a mohl začít ohňostroj, který mnozí z nás v bilanci velice ocenili.

Sobotní ráno začalo opět růžencem. Tentokrát se nás již zúčastnilo docela dost, dokonce za námi přijela z Předbořic i sestra Pavlína. Hned po snídani pak jsme se sešli k povídání o tématu Prvního přikázání Desatera. Pojmenovali jsme lidskou touhu po objevování a přetváření světa. Na příběhu Babylónské věže jsme si ukázali, že tato touha je velmi dobrá, pokud ovšem respektuje to, že nikdo z lidí není bohem a nepostaví si schody až do nebe, ale že každý člověk tu a tam dělá chyby. To jsme si připomněli na příkladu velkých neštěstí jako: potopení Titanicu, exploze raketoplánu Challenger, případu železničního neštěstí u vesničky Eschede či pádu letounu Concorde. Bůh nás nikdy netrestá za naši snahu jít výš a výše, objevovat nové neznámé světy, tyto nehody jsou však připomínkou naší omezenosti a omylnosti, našeho člověčenství. Budou nás na dobrodružné cestě vědy stále provázet… Na příběhu zjevení Božího jména v hořícím keři jsme si pak uvědomovali, skrze zkoumání možných významů tajemného Božího jména „Jsem, který jsem“, že Bůh nás v tomto našem hledání provází jako ten, kdo je při nás, kdo je připraven nás vždy zachránit, kdo je však vždycky větší a jiný než my a naše představy o Něm, kdo nakonec na sebe bere tvář trpícího Služebníka Ježíše. Respektování tajemství Boha při našem hledání a objevování chrání naši svobodu a pomáhá nás uchovat pokoru při hledání stále větších a novějších objevů. První přikázání je tedy cesta ochrany a růstu naší svobody v tom největším, co dělá člověka člověkem: touze po něčem a někom větším… Zbytek dopoledne jsme věnovali práci: většina zůstala v Kovářově a pomáhala na zahradě se sečením trávy a přípravou zahrady na zimu, pak nám pan Míra Procházka dovezl fůru dříví, tak jsme ji seřezali a uskladnili ve sklepě a holky mezitím vařily oběd, umývaly sklenice, které jsme chtěli věnovat sestrám do Předbořic, Anička pomohla s úklidem sklepa. Další část dobrovolníků pak odjela do Předbořic pomoci s likvidací dobročinného bazaru z akce 3v1, další část přehazovala kompost a pomáhala s úklidem ve školce… Po výtečném obědě (špagety se sýrem a masovou omáčkou) jsme již plánovali odpolední přesun do Dobrošova, kde se konala pouť ke svatému Václavovi. Začátek cesty jsme strávili hrami Na ducha a hrou Na přepady, zbytek cesty už jsme pak šli. Bohužel nám již od začátku začalo trochu pršet, což se v průběhu cesty změnilo v jemný, ale zato vytrvalý déšť. Takže mnozí dorazili promočení, ale hlavním problémem bylo to, že tři z nás si udělali zacházku přes Petrovice a Mašov, takže je bylo třeba dopravit do Dobrošova autem. Díky za to patří, jako již tolikrát, paní Wudiové… Mše svatá probíhala v kapličce, kterou jsme přeplnili, myslím, že pojala 26 účastníků, což byl rozhodně rekord z posledních let… Po návratu pak byla vděčně přijatá večeře, sušení a závěrečná bilance.

V neděli pak nás přede mší svatou opustila Markéta Dvořáková a po mši svaté se na nás přišla podívat Terka Kahounová. Setkání ji tak povzbudilo, že přislíbila účast na příštím PřeBoMilu, který je naplánován na víkend 30. listopadu až 2. prosince. Myslím, že se už teď všichni těšíme.

Sepsal otec Řehoř.

Seznam účastníků:

Markéta Dvořáková, Marťa Soukupová, Anička Jarolímková, Pepa Fořt, Dáda Procházková, Bára Otrubová, Anička Otrubová, Vojta Otruba, Mirek Procházka, Kuba Fořt, Bětka Pecková, Honza Pecka, Maruška Soukupová, Verča Jarolímková, Petr Wudi, Marky Wudiová, Vašek Wudi, Lída Rozhoňová, Míša Soukupová, Pavel Soukup, Marek Schmeller, Michal Krejča, Štěpán Jarolímek, Terka Jirsová.

Trasa sobotního pochodu: 

Videa:

Rytířský souboj Jendy a Vojty :-)

Hra Ha

Hra Na ducha

Hledání ducha

Hra Přepady

Petrova oprava záchodu