V této části si budeme vysvětlovat, co je to svátost smíření. Tuto svátost ustanovil Pán Ježíš proto, aby nás vysvobozoval a uzdravoval od toho, z čeho nás nikdo jiný vysvobodit a uzdravit nemůže, totiž od hříchu. Říkali jsme si, že hřích bere člověku radost a štěstí. Nikdo z nás asi nechce být smutný a nešťastný. Proto se chceme hříchů zbavit. Po svém zmrtvýchvstání přišel Pán Ježíš mezi ustrašené apoštoly a řekl jim: Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu hříchy neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou! Tím dal apoštolům a jejich nástupcům moc a pověření odpouštět v jeho Jménu lidem hříchy.

Příběh marnotratného syna

Každý hřích může být člověku odpuštěn, ale jen tehdy, když jich lituje. K tomu jsme si četli příběh O marnotratném synu. Ten odešel z domova, kde mu bylo dobře, ale kde ho to moc nebavilo a myslel si, že si sám dokáže zařídit mnohem šťastnější život. Jak dopadl, to víme. Nakonec utratil všechny peníze, které mu otec svěřil, a když neměl peníze, tak ho opustili i jeho kamarádíčkové. Nakonec zůstal úplně sám, ale nejhorší bylo, že začal mít hlad a neměl na jídlo. Tak se nechal najmout jako pasáček vepřů. To bylo pro něj opravdu veliké ponížení, protože Židé vepře nejedli a pokládali je za nečistá zvířata, kterých se ani nedotýkali, natož aby je chovali. No a jak tak pásl ty vepře, tak začal přemýšlet. On tady sedí a dívá se na vepře, kteří mají lusky, jimiž mohou zahnat hlad. On nedostal ani ty lusky, ale když si vzpomene na to, jak to chodí v domě u jeho otce, tak tam je to úplně jiné: každý nádeník, každý dělník, tam má dost chleba, že ho může rozdávat. A on tady hyne hladem. Taky si uvědomí, že z domu odešel proti přání otce, že ho tak velmi zarmoutil, dokonce si nechal od něj vyplatit dědictví, a to ještě předtím, než otec umřel, to ho muselo opravdu moc bolet. Teď si uvědomil, že se zachoval nevděčně. Už nemůže počítat s tím, že se může jen tak vrátit domů. (zpytoval své svědomí) Mrzelo ho, že byl tak zlý a hloupý. Kdyby zůstal doma, určitě by se mu dařilo lépe. Otec má o něj určitě starost a kdyby ho viděl v tomto stavu, určitě by ho to moc bolelo. Nyní vidět, že to neměl dělat. (litoval svých hříchů) Ale když tady zůstane, tak se mu dobře vést nebude. Je nebezpečí, že tady umře hlady, vždyť je každému jedno, jestli má hlad nebo ne. U jeho otce i ten nejposlednější nádeník má dost jídla. A tak si řekl, že se zvedne a půjde ke svému otci, aby ho přijal jako nádeníka. Vstal a šel ke svému otci. (učinil pevné předsevzetí)

Otec ho dlouho vyhlížel. Každý den se chodil dívat, jestli se náhodou jeho syn nevrací domů. Záleželo mu na něm. Jednoho dne se dočkal… Vidí, že se už vrací, ale ten pohled! Syn se vrací otrhaný, špinavý, zapáchající a hladový. Na tváři smutek a bolest a teď začne plakat a říkat: „Otče, zhřešil jsem proti Bohu, i proti tobě! Už si nezasloužím, abych byl tvým synem! (vyznal své hříchy) Ale vezmi mě aspoň jako jednoho ze svých nádeníků! A já budu pilně pracovat, všechno napravím a budu tě ve všem poslouchat!“ (chtěl odčinit své hříchy).

Ale otec se zachoval překvapivě štědře. Jakoby ani neslyšel, co mu syn vykládá hned nechal přinést ty nejlepší šaty, nechal zabít to nejvykrmenější dobytče a uspořádal veselou hostinu, protože měl obrovskou radost, že má své dítě zase doma a že je živ a zdráv…

Na tomto krásném příběhu jsme si vysvětlili, z jakých pěti částí se skládá každá svátost smíření.

Jak se připravujeme na svátost smíření

První tři části si připravujeme obvykle doma. Doma zpytujeme svědomí, litujeme svých hříchů a děláme pevné předsevzetí ty hříchy už neopakovat. Pak teprve jdeme do kostela a tam hříchy vyznáváme před knězem, a on nám je v Božím jménu odpouští. Tam také máme udělat rozhodnutí, co pro nápravu svých hříchů uděláme.

Když budeme pravidelně, třeba každý měsíc, vyznávat své hříchy a budeme se snažit je napravovat, vyhýbat se jim, budeme mít čisté srdce, ve kterém bude radost a veliký pokoj. A takový pokoj a takovou radost nám chce dát Pán Ježíš, abychom tak měli hodně sil a chuti zvládat všechny úkoly, které na nás každý den čekají.