Druhá příprava
2. Život v Kristu
Člověk je stvořený k Božímu obrazu. Je to dar, ale zároveň i úkol. Boží obraz byl v člověku pokřiven hříchem a proto je naším úkolem tento obraz v nás co nejvíce odkrýt. Jiným způsobem můžeme říci, že cílem našeho života je najít své štěstí v Bohu. Lidský život si můžeme představit jako cestu, na které se mnohokrát rozhodujeme. Okamžiky rozhodnutí jsou jako křižovatky na této cestě. Je jasné, že některá rozhodnutí k cíli směřují, jiná ne. Ta rozhodnutí, která k Bohu směřují nazýváme vydařeným lidským jednáním, ta která nesměřují nevydařeným lidským jednáním, proviněním, nábožensky hříchem.
Ukazatelem správného směru je pro každého člověka jeho svědomí. Svědomí je úsudek rozumu, který mi říká, zdali jednání je správné, či ne. Můžeme ho nazvat vnitřním hlasem Božím v našem srdci. Svědomí je třeba formovat a to celoživotně! Jde o to, aby naše svědomí bylo pravdivým a dostatečně silným hlasem. Již od dětství je svědomí formováno především rodiči, kteří dítěti vštěpují pravidla správného jednání, společenské konvence, zásady slušnosti atd. Dále v dospělosti již musí člověk na své formaci pracovat sám, tím, že se vzdělává. Velmi důležitou pomocí k duchovní orientaci člověka jsou pravidla správného jednání, tak jak nám je předává církev. Ta jsou obsažena v Božím zjevení nebo jak se dají odvodit zdravým rozumem.
Důležitými pravidly správného jednání je Desatero. Desatero je zachycené v Písmu Starého zákona, v 2. knize Mojžíšově (Exodus), ale i to lze odvodit pouhým rozumem. Ve Starém zákoně měl Boží zákon funkci léku neboli mezí, které Bůh položil lidskému jednání, aby se nerozmáhal mezi lidmi hřích. V Novém zákoně je lidský hřích zničen Kristovou smrtí a vzkříšením. Pokud člověk v Krista uvěří a zamiluje si ho, může s jeho pomocí nad hříchem zvítězit skrze dar Ducha Svatého. Toho člověk obdrží skrze křest, ve kterém jsou mu odpuštěny hříchy a do jeho srdce je „vylit“ Duch Svatý. Ten obdarovává člověka láskou, která ho vede k tomu, že plní Boží zákon z vnitřní potřeby. Samozřejmě, Desatero a ostatní předpisy Božího zákona jsou pro člověka vedeného Duchem Svatým cennou pomocí v jeho duchovní orientaci, po které s vděčností sáhne. Ale v Novém zákoně už nejsou Boží přikázání nějakým diktátem člověku zvnějšku, ale naopak jsou mu vnitřní potřebou.
Čeho všeho se má dotýkat snaha o správné chování?
S většinou lidí se shodneme na tom, že správné chování se především týká správných vztahů mezi lidmi navzájem. Není správné si lhát, krást, je správné být k sobě vstřícní a ochotní. Na tom se shodneme. K tomu, abych vysvětlil, že to není všechno si vypůjčím podobenství, které uvádí C. S. Lewis ve své knize K jádru křesťanství. Představte si lidstvo jako flotilu lodí, které vedle sebe plují v konvoji. Plavba takové flotily bude úspěšná pouze tehdy, pokud se lodě nesrazí a nebudou si navzájem křížit cestu a pokud bude každá z nich dobře ovladatelná. Obou těchto podmínek však nelze dosáhnout nezávisle na sobě. Dochází-li mezi loděmi k stálým srážkám, dlouho plavbyschopné nezůstanou. A naopak, pokud nemají v pořádku kormidelní zařízení či motory, srážkám se jim asi nepodaří vyhnout. A to jsme si ještě nepoložili otázku, kam že to ta naše flotila pluje. Stěží bychom označili její plavbu za úspěšnou, pokud přistane třeba v Bombaji, když jejím cílem byl New York.
To znamená, že se mravnost (to jak se správně chovat) týká tří oblastí: jednak čisté hry mezi jednotlivci, dále něčeho, co můžeme nazvat poklizením vlastního nitra a konečně vztahu k transcendentnu (Bohu). Říká-li tedy někdo, že to, co se chystá udělat nemůže být špatné, protože to nikomu neškodí, tak bere v potaz jen onu první oblast, zatímco zbylé dvě nebere v úvahu. Domnívá se, že nezáleží na tom, jak zachází s vlastní lodí, co si tam dělá, hlavně když nenajíždí do ostatních. To se zdá být přirozené a výsledky špatné mravnosti v této oblasti na nás denně doléhají (válka, bída, úplatkářství, lhostejnost. lži, korupce…) Tady se se všemi lidmi shodneme, jak by to asi mělo v ideálním případě vypadat. Jenže jakkoliv je přirozené touto oblastí začít, pokud se zastavíme tady, tak zůstaneme jen na rovině snů. Je třeba totiž pokročit k druhému bodu: k poklizení nitra každého jednotlivce. K čemu je totiž dobré vykládat lodím, jak mají kormidlovat, aby se vyhnuly srážkám, když jsou to ve skutečnosti vraky tak staré a šílené, že je kormidlovat nelze skoro vůbec? Neboli, k čemu je dobré mluvit lidem o tom, jak se mají navzájem k sobě chovat, když stejně dobře víme, že nám dodržování těchto pravidel stejně znemožní naše zbabělost, nevrlost nebo nezvládnuté vášně? Tolik se před televizními zprávami rozčilujeme nad neschopností zákonodárců vytvořit zákony bez mezer a neschopností policie a justice jejich dodržování vynutit, a přitom si neuvědomujeme, že nepostavíme dobrou společnost bez dobrých lidí! Je samozřejmě možné zpřísnit zákony, posílit dohled policie, ale pokud lidé vevnitř zůstanou šejdíři a podvodníci, stejně si v novém systému najdou způsob, jak hrát svou starou hru… Lidi neuděláme dobrými dekretem a bez dobrých lidí nevytvoříme dobrou společnost. Proto je třeba dojít v přemýšlení o morálce až k tomuto druhému bodu: morálce v nitru jednotlivce.
Ale ani tady nemůžeme přestat. Do našeho uvažování ještě musí vstoupit přesvědčení člověka o všehomíru, o tom, jaký je smysl jeho života. Obvykle lidé přemýšlejí tak, že je jim jasné, že nesmí poškozovat jiné lodi v konvoji, ale o tom, co si na své lodi dělají a jak s ní nakládají, do toho nikomu nic není. Ale co když ta loď není moje? Co když mi je jen propůjčena a já se budu muset zodpovídat skutečnému majiteli z toho, jak jsem s ní zacházel? Pokud mě totiž ke svým záměrům stvořil Někdo jiný, komu jsem za svůj život zodpovědný, pak mi z toho plyne řada závazků, které bych neměl, pokud bych si myslel, že prostě náležím jen sám sobě.
V úvahách o mravnosti se tedy musíme zabývat všemi třemi jejími částmi: musíme se zabývat vztahy mezi člověkem a člověkem, vztahy mezi člověkem a tím, co je v jeho nitru a konečně mezi člověkem a silou, která ho stvořila. Na prvé oblasti můžeme spolupracovat obvykle všichni lidé, v druhé oblasti začnou spory, které budou vycházet z odlišného náhledu na svět a člověka, které zesílí v oblasti třetí.