Druhá příprava

PRVKY BOHOSLUŽBY SLOVA – POKRAČOVÁNÍ

Posvátné ticho

Bohoslužba slova se má konat tak, aby usnadňovala rozjímání toho, co se předčítá. Pokud má být bohoslužba slova dialogem mezi Božím Duchem a člověkem, je mlčení nutnou podmínkou.

Velkou překážkou rozjímání je uspěchanost. Té je třeba se varovat![1] Takové chvilky ticha se mohou vkládat na začátek celé bohoslužby slova, po jednotlivých čteních a kázání.

Vyznání víry

Říká se tehdy, když je předepsáno (o nedělích a slavnostech) a je odpovědí na přijaté Boží slovo. Je to projevený souhlas s tím, co bylo přečteno, odpověď víry a připamatování si důležitých pravd dříve, než je začneme slavit v eucharistické oběti.

Přímluvy neboli modlitba věřících

Boží slovo nám dává světlo. Otvírá nám zrak pro potřeby církve, světa, těch kdo trpí i své vlastní nebo potřeby našeho společenství. Jakožto lid, který dostal podíl na Kristově kněžství, je nyní předkládáme Bohu. Konají se pod vedením kněze a jednotlivé úmysly přednáší buď jáhen, přisluhující nebo některý z věřících. Ostatní věřící na tyto úmysly odpovídají společným zvoláním nebo chvilkou tiché modlitby. Přímluvy kněz řídí od sedadla a jednotlivé úmysly se přednášejí od ambonu.

MÍSTO K HLÁSÁNÍ BOŽÍHO SLOVA A KNIHY

Místo

K přednášení Božího slova je třeba oddělit důstojné, vyvýšené a vhodně upravené místo, které se neužívá k ničemu jinému. Místo má být vybráno tak, aby přirozeně přitahovalo pozornost a věřící dobře slyšeli. Místo hlásání má být alespoň o slavnostech střídmě ozdobeno. Toto místo je vyhrazeno k předčítání posvátných textů, zpěvu žalmu a velikonočního chvalozpěvu. Může se z něho pronášet homilie (kázání) a pronášet přímluvy. Nikdo jiný na něj nemá vstupovat, zvláště ne komentátor, zpěvák nebo vedoucí sboru.

Knihy

Knihy, z nichž se předčítá, připomínají posluchačům přítomnost Boha. Je proto potřeba pečovat o to, aby byly knihy vhodně uloženy, vzhledem vkusné a krásné, neboť jsou symbolem nebeských věcí. Vrcholem bohoslužby je hlásání evangelia, proto se činí rozdíl mezi knihami, z nichž se čte. Evangeliář, kniha, ze které se předčítají evangelia, byl vždy zhotovován s nejvyšší péčí, vyzdobován a chován v úctě před každou jinou knihou. Je proto nanejvýš vhodné jej používat alespoň ve větších kostelích.

ÚKOLY A SLUŽBY PŘI BOHOSLUŽBĚ SLOVA VE MŠI

Úloha předsedajícího kněze

S věřícími se stýká především v homilii (kázání), třebaže i on je tím, kdo naslouchá, zůstává vždy prvním, komu je svěřeno hlásat Boží slovo. Sám nebo prostřednictvím jiných dbá, aby Boží slovo bylo vhodně přednášeno. Má rád využívat možností udaných v lekcionáři, které mu umožňují různé uspořádání, pokud jde o čtení, odpovědi, žalmy a zpěvy před evangeliem. Má to však dělat ve shodě se všemi, jichž se to týká a má slyšet hlas věřících v tom, co se jich týká. Když pronáší homilii, koná svůj vlastní úkol a službu Božího slova. Jí totiž vede své bratry a sestry, aby s chutí chápali Písmo svaté, otevírá mysl věřících k vděčnosti, živí víru přítomných slovem Ducha a také je připravuje k plodnému přijetí svátostí.

Úloha věřících

Boží lid se Kristovým slovem spojuje vjedno, roste a živí se. V bohoslužbě slova křesťané přijímají slovo smlouvy, na to slovo mají odpovědět vírou, aby se den ze dne stávali stále víc lidem smlouvy. Boží lid má právo v hojnosti dostávat z pokladu Božího slova: užíváním mešního lekcionáře, homiliemi a pastýřskou činností. Věřící mají Boží slovo ve mši svaté slyšet s takovou úctou jak vnitřní tak vnější, která by je denně vedla k růstu duchovního života a hlouběji je nořila do tajemství víry.

Aby věřící mohli slavit eucharistii s vnitřní radostí, musejí poznat, že Kristus je stejně přítomen jak v Božím slově – je to on sám, kdo mluví, když se v církvi předčítá Písmo svaté – tak zejména pod eucharistickými způsobami.[2]

Aby bylo Boží slovo přijímáno a uváděno do života, k tomu je nutná živá víra. Tato víra se neustále rozhojňuje slyšením Božího slova. Písmo nás poučuje, že je pramenem života a ctností a přináší spásu každému, kdo věří (srov. Řím 1,16). Proto láska k Písmu svatému je silou a obnovou všeho Božího lidu.

Je tedy k užitečnému slyšení Slova být přítomen na bohoslužbě hned od začátku, být pozorně účastný a nakolik je to možné, připravit se hlubším poznáním Písma svatého. Tak bude možné, vyslechnuté Boží slovo přivlastnit v rozjímání a dát na ně činnou odpověď víry naděje a lásky v modlitbě a obětování sebe sama a to nejen v bohoslužbě, ale celém křesťanském životě.




[1] Pokud opravdu není času nazbyt, myslím si, že je lepší některé čtení vynechat a ta zbývající přečíst tak, jak se mají, než číst za každou cenu všechno ve spěchu…

[2] II. Vat. sněm, konstituce „O liturgii“, Sacrosantum koncilium, čl. 7