4. den – „Každý putující potřebuje mít oči otevřené, znalosti a šikovnost“

Den začal již obvyklým růžencem. Tentokrát mlha již nebyla ke zklamání některých, ovšem rosa byla jako obvykle, tak jsme přišli s obvykle vymáchanými botami…

Po mši svaté následovala opět obvyklá snídaně. Po ní jsme se pak připravovali na cestu do Písku. Každý si sbalil, co potřeboval na celodenní pobyt, což nám ulehčila paní Jarolímková, která po snídani přivezla řízky mezi chleby, vše pěkně úhledně zabalené v alobalu. To bylo skvělé. Nezbývalo nic jiného, než se přesunout k autobusové zastávce a v 10.05 jsme již ujížděli směr Písek. Cesta nám příjemně ubíhala, zejména také proto, že někteří z nás pobavili ostatní cestující krásným zpěvem písní. Někteří cestující to viděli jako projev duševní nemoci naší party, což se nám moc nezdálo. Když blázen říká: všichni jste blázni, jen já jsem letadlo, tak je těžké ho přesvědčovat o opaku. Domníváme se, že radostnost a schopnost radost projevit patří stále k běžné výbavě člověka a opak spíše není žádoucí. Krom toho je radost jedním z plodů Ducha Svatého…

Písek je královského město připomínané již od roku 1242, leží na řece Otavě a za svůj název vděčí pískům, ze kterých se rýžovalo zlato až do 16. století. Krom toho král založil toto město v této oblasti proto, že chtěl posílit svoji mocenskou pozici v oblasti ovládané z většiny silnou šlechtou. Písek také ležel na důležité obchodní cestě z Bavor do Čech, takže chránil i tuto stezku…

Cestu jsme úspěšně zvládli a o půl hodiny později jsme již byli na autobusovém nádraží v Písku. Tam došlo k dělení úkolů: protože Písek má tak bohatou a dlouhou historii, bude jistě na tuto skutečnost nějaká památka v samotném Písku. Otec Řehoř si připravil 20 zajímavých památkových objektů. Každé družstvo jich tedy dostalo pět a mělo za úkol tento objekt navštívit a tam vyzískat co nejvíce informací, které by ostatní mohly zajímat.

Rozdělení úkolů bylo následující:

Večer totiž každé družstvo s výsledky svého snažení ostatní seznámilo. Krom toho jeden z objektů jsme pak společně navštívili a dotyčné družstvo se ujalo úlohy nám o něm něco zajímavého povědět. Pak byl rozchod do půl druhé. Mezitím otec Řehoř a sestra Kateřina navštěvovali tyto památky soukromě. Občas také potkali naše party, což bylo vždycky radostné setkání.

O půl druhé jsme se pak skutečně sešli u kostela Panny Marie a Gumítci, kteří ho měli mezi svými úkoly, nám o něm řekli, co zjistili… Někteří z nich dokonce v doprovodu ochotného průvodce navštívili věž tohoto kostela. Pak nás dovnitř zavedl P. Karel Vrba, písecký vikář. Pověděl nám něco málo o kostele a my mu – a taky Pánu Bohu – na oplátku zazpívali krásné písně z Taizé… Pan vikář byl mile překvapen a potěšen. Pán Bůh zaplať za to.

Pak jsme se již vydali na cestu na písecký hrad, pak na kamenný most, poté jsme navštívili píseckou elektrárnu a odtud už jsme spěchali na autobus, protože bylo hrozné vedro. Odtud nám jel autobus v 15.45, což se nám povedlo. Cesta zpět byla opět zpestřena pěveckou produkcí z dílny našich zpěváků… Tím pádem nám cesta uběhla opravdu skvěle.

O půl hodiny později jsme byli v Bernarticích a každý vděčně přivítal pohostinství bernartické fary. Část z nás však zatoužila po koupeli v našem „růžencovém“ rybníku a vzápětí tak i učinila. Smočit tělo a ochladit se bylo opravdu příjemné. Mezitím nás navštívily dvě sestry: sestra Pavlína a matka Klára od Šedých sester sv. Františka. Obě následující den hodlaly podniknout pěší pouť z Tábora z Klokot na Svatou Horu u Příbrami. Takže s námi byly do rána, kdy brzy po svítání se již vydaly na cestu.

Večer proběhla prezentace výsledků denního snažení. Velice nás překvapili Gumítci, kteří dostali za úkol navštívit písecký hřebčinec. Což bylo velice daleko, ale družstvo dokázalo své kvality a využili nabídku na svezení stopem. Tím pádem vše stihli v termínu a kromě toho odvážně v kanceláři vyzískali mnoho informací ohledně chovu hřebců. Petr se trochu dost zapotil, když musel objevit způsob, jak dostat své fotky do notebooku otce Řehoře, aby večer své fotky mohli ukázat i ostatním. Ale všechno dobře vymyslel, takže prezentace byla zpestřena i fotografiemi z Peťova mobilu. Děkujeme.

Při hodnocení Gumítků jsme ocenili především již zmiňovanou dlouhou cestu. Fotografie byly velice pěkné, prezentace se nesla ve vtipném duchu a celý tým se na ní podílel. Proto si právem rozdělili první místo se Sluníčky. Ti odvedli precizní práci, u každého objektu vyzískali množství informací, velice se nám líbilo pozorování vietnamského obchodníka, který náš tým nedůvěřivě sledoval a periodicky vycházel a vcházel do svého obchodu. Tým pro získání informací navštívil píseckou knihovnu, což jsme také velice kladně hodnotili. Prezentace se nesla v odlehčeném duchu a nabídnuté fotky byly také hezké.

Blonďáci předvedli asi nejvtipněji sestavenou prezentaci, ve které si kreativním způsobem poradili s absencí fotek. Ty nám, bohužel družstvo nenabídlo. Nicméně se na práci podílel celý tým a množství zjištěných informací bylo také veliké. Takže celkově třetí místo.

Čtvrté pro tento den skončilo družstvo Kecek. Jejich prezentace byla zpestřena pěknými fotkami, některé byly i kompozičně velice vtipné. To se nám velice líbilo, některé fotky však poskytovaly větší příležitost k rozvinutí tématu, např. fotka menu restaurace. Také jsme čekali, že se do prezentace zapojí více celý tým, určitě na to své dary měly. Nicméně bylo pro nás těžké tyto výsledky hodnotit, rozdíly mezi nejlepším a posledním nebyly vůbec dramatické, proto i bodové ztráty za nižší místa nebyly vůbec dramatické.

Večerní program byl na závěr zpestřen táborákem. Na ohni jsme si opekli špekáčky, k tomu zapěli mnoho pěkných písní s kytarou a občas i s doprovodem houslí. Večerní bilance pak byla spojena s bodováním denního snažení všech týmů.

Vstup do fotogalerie: