Pouť do Prachatic 18. června 2011

V sobotu 18. června jsme s autobusem vypraveným z Milevska jeli na národní pouť k Janu Prachatickému – jak mu v těchto letech začal říkat náš otec biskup.

Stručný životopis je možné si přečíst na webu města. Z kněží odsud byl jen otec Řehoř, ze sester já – sestra Kateřina. Z farnosti otce Řehoře nás bylo v autobuse asi nejvíc. Přijeli jsme zavčas, tak jsme v klidu zaparkovali u vlakového nádraží. Někteří jsme po cestě velice ocenili dostupnost WC. Pak jsme si dali nápoj z automatu a vyrazili směrem do města. Shromažďovali jsme se u městských hradeb. Tam jsme chvíli postáli, než nás rozdělili - otce ke kněžím, mě k sestřičkám, farníky k farníkům... Tak jsem se mohla pozdravit se sestrami z Lomce, s boromejkami z Prahy, letmo i se sestrami Neposkvrněného početí. Nejvíc bylo boromejek. Možná tušíte proč. Pokud ne, tak Vám to napíšu. Rodná sestra svatého Jana Prachatického byla jednou z prvních boromejek v Čechách. Jeho rodný dům získala od svého otce pro sestry boromejky, které tam do 80-tých let 20. století působily a odnedávna zase působí. Po celý den měly připraveny svůj klášter i hospic s kaplemi zasvěcenými Janu Nepomuku Neumannovi a Janu Pavlu II. zvoucí a připravené pro hosty – účastníky národní pouti. Měly s tím hodně práce, ale asi měly pak z přemíry návštěvníků radost.

Na místo bohoslužby jsme se dostali dost dlouho před mší svatou, tak jsme se mohli v klidu na mši svatou připravit. Přede mší na náměstí zazněla kantáta k poctě Jana Prachatického. Po ní už začínala mše svatá. Při ní zněly 4 jazyky. Vlastní mše byla slavena v latině. Hlavním celebrantem byl t.č. současný filadelfský arcibiskup – kardinál Justin Rigali – u nás zároveň i jako papežský legát. Čtení, zpěvy i prosby byly střídavě česky a německy, kázání pak kardinál z Filadelfie začal a skončil česky Smile, většina kázání však byla v angličtině. Mluvil moc hezky (jeho promluva je zde). Odpoledne se hlavní program přesunul do farního kostela svatého Jakuba, kde byl svatý Jan pokřtěn, kde byl u prvního svatého přijímání, kde často ministroval. Poutní promluvu měl kardinál Miloslav Vlk – nabízel příklad svatého Jana jako člověka, který se nechal vést Duchem svatým, jako příklad inspirativní jednotlivcům i celé církvi, společnosti. Oba kardinálové i otec biskup Paďour se shodli v tom, že je světcem dosud málo objeveným a pro nás v současné době výjimečně aktuálním a inspirativním. Po kázání měl závěrečnou eucharistickou adoraci s požehnáním otec biskup Paďour. Od začátku setkání bylo poznat, že nejsme na Moravě, ale u nás – v jižních Čechách. Bylo to skromné, prosté setkání lidí z různých národů i generací. Duchovnímu poselství neubírala na síle vnější velkolepost. Přestože bylo pořád zataženo a od rána trochu poprchalo, během bohoslužby nemusel nikdo pláštěnky vytahovat. Bylo to jako načasované. Sotva skončilo závěrečné požehnání, už jsme se nemohli dostat z kostela, protože se ve vchodu lidé připravovali na vstup do hojného deště. Tak jsem zmokla až cestou k autobusu. Ale doma jsme byli cobydup, tak jsem se brzy usušila, najedla a napila Smile.  Díky Bohu i těm, kteří nám výpravu do Prachatic zprostředkovali.

Sepsala sestra Kateřina.

Vstup do fotogalerie:  Vstup do fotogalerie

Články: