V sobotu 15. května pořádalo Sdružení Rodina tradiční pouť. Tentokrát do Brna. Program pouti se během cesty stále vyvíjel. Odjeli jsme z Předbořic po 7.00.  Prvním cílem na naší pouti byl poutní kostel Narození Panny Marie na Vranově u Brna. Podle legendy se zde roku 1240 zjevila Panna Maria jednomu moravskému šlechtici Vilémovi, který (stižen oční vadou) zabloudil v hlubokém lese. Když se v úzkosti modlil k Matce Boží a prosil o záchranu, zjevila se mezi dvěma duby Svatá Panna a nejenže mu ukázala cestu, ale i uzdravila jeho oči. Soška Panny Marie v podobě, v jaké se zjevila, měla zůstat po zázraku mezi duby; Vilém pak nechal na místě postavit dřevěný kostelík, v němž sošku umístil. Místo rychle dosáhlo věhlasu, proto zde byl postaven zděný gotický kostel. Ani ten však poutníkům nedostačoval, proto roku 1630 majitelé panství, knížata z Lichtenštejnu, nechali vystavět kostel nový včetně klášterního komplexu paulánů.

Gotická plastika Panny Marie je jednou z nejvzácnějších památek tohoto druhu na Moravě. Je naprosto mimořádná i svým provedením – nejde o klasickou Madonu s Ježíškem, ale Svatá Panna je vyobrazena bez dítěte jako mladá dívka líbezné tváře, v postoji pokorné modlitby, s ne zcela sepjatýma rukama.

Čas rezervovaný pro naši mši svatou v poutním kostele jsme nestihli, protože v 11.00 byla svatba. Proto jsme se uchýlili do boční kaple, kde jsme společně slavili eucharistickou hostinu. Po mši jsme mohli zahlédnout ještě nevěstu a ženicha a vychutnat krásu těchto okamžiků. Pak byl prostor k osobní modlitbě. V levé boční kapli kostel jsou též umístěny Vranovské jesličky z lipového dřeva s mechanickým pohonem a hudebním automatem. Stačilo vhodit minci a už jste mohli sledovat postupné rozsvěcování částí Betléma a přijmout od dítěte Ježíše požehnání…

Další zastávkou byl kostel sester klarisek v Soběšicích. Na vrátnici měla službu s. Immaculáta, která nám ráda odemkla kostel a zůstala chvilku s námi. Řekla nám něco o sv. Františku,  o svaté Kláře, o hábitu, o provaze, kterým byla přepásána. Vysvětlila poutníkům, že se nazývá cingulum a františkáni ho nosí po vzoru svatého Františka se třemi uzly připomínajícími sliby: čistotu, chudobu a poslušnost.  My jsme zase prosili o modlitbu, aby nám navzdory předpovědi počasí nepršelo a abychom mohli jít také do Zoo. Následující den sestra Kateřina otevřela počítač a zde našla zprávu:  „Déšť, který měl na Moravu přijít v sobotu a především v neděli se lehce »zdržel« na jihu. Český hydrometeorologický ústav v neděli varoval, že silně pršet bude především v neděli a na začátku týdne.“ Opravdu nám počasí přálo, sestřičky se dobře modlily .

Třetí naší zastávkou byl klášter na Grohově, kde jsme měli zamluvený oběd ve školní jídelně. Všichni jsme měli veliký hlad. Prázdné talíře svědčily o tom, že paní kuchařky uvařily dobře a že nám opravdu chutnalo. Po obědě jsme udělaly takovou malou prohlídku klášterního komplexu i se zahradou. A před třetí hodinou jsme konečně vyjeli směrem na Bystrc do Zoologické zahrady. Tam nás čekalo několik lákadel, například vláček, prolézačky, skluzavky, houpačky nebo i trampolína a zmrzlina). Děti většinou všem připraveným pokušením podlehly, takže zvířata pro mnohé nebyla tím nejsilnějším dojmem, který si z návštěvy Zoo odnášely .

Sepsaly sestry Pavlína a Kateřina