Rozjímání evangelia 2. neděle velikonoční pomocí biblických postaviček
Evangelium této neděle si pro snadnější porozumění můžeme rozdělit na tři části:
- Odehrávající se v neděli Ježíšova vzkříšení, kdy k nim přichází, učedníci jsou bez Tomáše. Tomáš nevěří jejich svědectví.
- Odehrávající se za týden, Ježíš přichází i pro Tomáše, ten vidí a věří a vyznává Ježíšovo božství a také se k němu přiznává jako ke svému Pánu.
- Evangelistův závěr s blahoslavenstvím věřících bez vidění.
My jsme se rozhodli zpracovat pro tuto neděli prostřední část evangelia. Prvky scény mají opět symbolický význam. Předně pozadím je modrá obloha, protože nám evangelista říká, že první setkání se odehrává navečer prvního dne v týdnu. Domníváme se, že Ježíš zvolil i k druhému setkání podobnou denní dobu, když evangelista uvádím, že Ježíš k apoštolům přišel za týden. Proto je část oblohy tvořena také látkou červenou, která symbolizuje zapadající slunce.
Prostředím pro setkání je dům. Zde jsou učedníci ze strachu před židy zavřeni, zavřené jsou dveře i přes okna je přehozený závěs. Dům je postavený tak, aby byl otevřený směrem do našeho společenství a my do něj mohli nahlížet, protože i my jsme takové společenství Ježíšových učedníků a Ježíšova slova a činy se týkají také nás.
Postav je ve scéně použito celkem pět, což je pouze náznak společenství Ježíšových apoštolů. Ve skutečnosti jich bylo určitě více, snad (podle slov evangelisty: za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi) tam byli všichni. Lze z této poznámky vyvodit, že první setkání Zmrtvýchvstalého mělo na apoštoly ozdravující účinek? Už se nebáli. Ježíš totiž svými slovy pokoj vám je pouze nepozdravuje, ale pokoj jim přímo daruje! Za týden už zase byli apoštolové uvnitř, zase svému strachu začali znovu propadat. Ježíš přichází opět a opět užívá stejných slov: Pokoj vám! Asi jim pokoj opět chyběl...
Evangelista tedy říká: Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Zavřené dveře domu nejsou problémem pro Ježíšovo vzkříšené tělo. Ježíš mohl přijít i skrz dveře otevřené, proč zvolil právě tento zvláštní způsob příchodu? Zdá se, že nám tím chce něco říci: Tak jako byly zavřené dveře domu, je doposud zavřené srdce Tomáše, který říká: Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím. Ježíš přichází speciálně kvůli němu, aby i jeho srdce bylo otevřené a připravené přijmout Ježíše takového, jaký je. Ježíšův příchod skrz zavřené dveře je v naší scéně naznačen bílou látkou, která začíná nahoře vpravo (v nebi, u Otce) a proniká skrze zavřené dveře k Tomášovi a pak dále k ostatním apoštolům a dále její roh přes okraj scénu jde i směrem do kostela, protože i naše srdce, jako Tomášovo mají být otvírána. Postavička Ježíše ukazuje na svůj probodený bok a druhou rukou symbolizuje gesto pozvání.
Postavička Tomáše stojí před Ježíšem v uctivém postoji pokory s rukama na srdci, které je nyní otevřeno a vyslovuje to nejkrásnější vyznání Janova evangelia: Pán můj a Bůh můj!
Ostatní učedníci ve scéně jsou v pohybu, naznačující jakoby vstávali ze sedu. Ježíšův příchod je totiž tohoto druhu: On přichází, aby nás postavil na nohy, abychom nesetrvávali ve smutku, ale v jeho síle mohli vyjít k druhým a i jim pomáhat vstát. V druhém čtení dnešní mše nám Petr říká, že v nás Ježíšovo vzkříšení probudilo naději, jejíž naplnění nás čeká v nebi, která však už teď nám dodává sílu jít životem i skrze různé zkoušky a trápení s vizí, že všechno je k našemu prospěchu.
A ještě jeden postřeh: Tomáš přistupuje k Ježíši jako k příteli. Ježíš se mu nabízí, aby se ho dotkl. To co Marii Magdalské nedovolil, to nyní Tomášovi umožňuje. Možná ho i objal. Tomáš zřejmě tuto intimní blízkost Ježíše potřeboval, aby uvěřil. Někdy, pro naši slabost, se potřebujeme dotknout Ježíšových ran, nechat se jím obejmout, abychom mohli k němu navázat blízký vztah. Věříme, že Ježíš pro nás udělá vše potřebné...