Sedmý den jsme zahajovali snídaní, protože se spalo až do osmi kvůli předcházející noční hře. Přesto to pro většinu bylo málo, vzhledem k tomu, že poslední noc většinou využili na popovídání…

Po snídani pak následovala pokladovka. V lese bylo po vyznačené trase roztroušeno několik tvarů, které bylo nutno sesbírat a na konci trasy pak sloužily jako klíč do zámku, kterým se pak soutěžící dostal k pokladu. Všichni to zvládli, jen v ojedinělých případech se museli soutěžící vracet, protože nějaký tvar nenašli či ho při cestě k cíli ztratili…

Pak jsme se sešli k společnému tématu, věnovanému daru bázně před Bohem. Dozvěděli jsme se, že se nejedná o strach z Boha, ale o obavu z toho, abychom jeho lásku něčím nezranili… Hned pak následovala závěrečná bilance. V ní mohl každý přehlédnout uplynulý týden a sám před sebou, před Bohem a ostatními se zamyslet, kam ho tento týden posunul, co v něm odkryl, čím ho obohatil. Někteří se vyjádřili i tak, že jim bude tato bilance docházet až později, proto se těším, že některé reflexe si ještě řekneme…

Po bilanci jsme se naposledy sešli v kapli ke mši svaté a po ní byl oběd a závěrečné vyhodnocení týmů. První místo obsadili Smetáčci, následovaní Pé-plechovkami a ty následoval tým Minimální trvanlivosti. Všem gratulujeme, byli jste skvělí. Po obědě jsme se začínali rozjíždět. Někde se uronila slza, loučení bylo smutné… Hned pak večer začala čilá aktivita na facebooku, která vydržela řadu dní. Super!

My realizátoři jsme pak setrvali na faře k závěrečnému úklidu a předání. Odjížděli jsme pak kolem půl šesté večer. Děkujeme za tuto možnost, prožít na tomto kouzelném místě pěkné dny. Co říkáte, neuděláme zde nějaký PřeBoMil? Třeba v zimě, či jindy?

Myslím, že se všichni už těšíme na další víkendovku PřeBoMilu, kterou jsme zatím předběžně naplánovali na konec září 27.–30. září.

sepsal o. Řehoř.