Třetí příprava

3. Modlitba

Modlitba je povznesení ducha k Bohu. Jinak můžeme říct, že modlitba je vědomé prožívání Boží přítomnosti ve svém životě, vědomé prožívání vztahu s Ním. Každý člověk nosí ve svém nitru touhu po Bohu. Bůh však je první, kdo přitahuje člověka k tomu, aby se modlil.

Chceme-li se modlit, jsou nám velmi užitečné příklady modlících se postav, tak jak je máme zachycené v Bibli. Ve Starém zákoně je to zejména Abrahám, který se vždy snaží žít (chodit) v Boží přítomnosti. Dále Mojžíš, který je vzorem modlitby rozjímavé, ale také se modlí i za svůj lid, je to veliký vzor přímluvné modlitby. Četné prorocké postavy Starého zákona čerpaly v modlitbě horlivost pro Hospodina, ke které pak vybízeli i ostatní. Velikou pokladnicí modliteb, které mají nadčasový ráz jsou modlitby Žalmů. V Novém zákoně je to zejména Ježíš Kristus, který ukazuje jak se modlit. Jeho modlitba vyvěrá ze synovského vztahu ke svému nebeskému Otci a projevuje se častým přebýváním v modlitbě s Ním. Nám, jeho učedníkům, svěřuje nejcennější modlitbu Otče náš. Naše modlitby dosahují veliké účinnosti, pokud je spojujeme s Kristem. Proto církevní modlitby jsou vždy zakončeny dodatkem: „Skrze Krista, našeho Pána“.

Způsoby modlitby

Děkovná modlitba je odpověď člověka na obdarování z Boží strany. Klanění je uznání svého postavení před Bohem, On je stvořitel a já jeho tvor: jde o projev pokory před svatým Bohem. Prosebná modlitba je předložení našich potřeb Bohu. On tyto naše potřeby zná dříve, než je vyslovíme, ale přece si přeje, abychom o jejich naplnění prosili. Přímluvná modlitba je prosba ve prospěch někoho druhého. Je projevem lásky k bližnímu.

Co nás přivádí k modlitbě

Jednak je to Boží slovo, které nám odhaluje Krista a naše povolání. Dále bohoslužba církve, která nám zprostředkovává setkání s Kristem. A konečně každodenní životní situace nás přivádějí k modlitbě. Těžkosti nás vedou k prosbě, radostné události k děkování a chvále.

Naše modlitba se vždy obrací k Bohu jménem Ježíše Krista. Duch Svatý nás k modlitbě přitahuje a modlí se v nás, protože my sami nevíme, o co nejlépe prosit (list Římanům 8,26 !). Dále jako křesťané prosíme o přímluvu i ty naše bratry a sestry, kteří již k Bohu došli a kteří hledí na jeho tvář, aby nám svou přímluvou pomáhali.

Velikými vzory modlitby jsou svatí, kteří ve svém životě dokázali dát Bohu ve všem prvenství. Prvním a nezastupitelným místem, kde se člověk učí modlit je rodina. Zvláště každodenní rodinná modlitba je nejdůležitějším svědectvím života modlitby dětem. Kde se modlit? Místo modlitby není tolik důležité, protože je Bůh přítomen všude a naslouchá nám v nitru. Avšak přece je vhodné vybírat si taková místa k modlitbě, která ji podporují a ne ta, která od ní odvracejí.

Způsoby modlitby

V tradici církve se rozlišily tři způsoby, jak se můžeme modlit. Ústní modlitba je přednášení Bohu zformulovaných myšlenek ať už je vyslovím nebo ne. Rozjímavá modlitba je modlitební uvažování nad pravdami víry, zejména nad Božím slovem. Vnitřní modlitba je prostým pohledem na Boha v mlčení, oddání se Boží přítomnosti asi jako když spolu mlčí dva milující se.

Modlitba Otče náš

Tato modlitba, kterou Pán naučil své učedníky je nejcennějším pokladem modlitby v Novém zákoně. Přistupujeme k Bohu se synovskou důvěrou (Otče) jako společenství Ježíšových učedníků (náš).

Tato modlitba obsahuje sedm proseb. Posvěť se jméno tvé, znamená prosit, aby Bůh byl uznáván jako Bůh od všech lidí. Ale také je to prosba o to, aby se Bůh jednou provždy projevil tak, aby jej všichni jako Boha uznali. Přijď království tvé je vroucí přání, aby všechno to, co se protiví Boží vládě (hřích, chaos, smrt) bylo přemoženo jednou provždy, tak jak v to ve víře doufáme. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi, prosíme zde o konečné, definitivní a neodvolatelné sjednocení našich přání s Božími. Je to aktivní spolupráce s Bohem v přesvědčení, že jen na jeho cestách budeme šťastni. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, je prosbou o to, aby nám nescházelo nic potřebného, k našemu životu. Slovo „vezdejší“ znamená tolik, co „trvalý“, tedy ať už jde o chléb naší každodenní potřeby, tak i o „chléb přicházející, chléb budoucího věku“, vždycky jde o to, že vyjadřujeme svou naprostou závislost na Bohu v otázkách života. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, je naším přiznáním se k vině na bídě naší i našich bližních. A tuto záležitost vkládáme do Božích rukou, protože víme, že jen On to dokáže napravit. A neuveď nás v pokušení: v této prosbě prosíme Otce, aby nepřipustil na nás takovou zkoušku, které bychom nedokázali odolat. „Pokušení“ je v Písmu chápáno spíše jako trápení, které má za úkol zjevit a osvědčit věrnost toho, kdo je zkoušen. I když víme, že není možné abychom neprocházeli v tomto světě takovýmito zkouškami, přece prosíme o jejich zmírnění a dostatek sil v nich obstát. Ale zbav nás od Zlého. Je poslední prosbou, kdy předkládáme Bohu všechnu bídu světa s důvěrou a očekáváním, že nás plně a navždy vysvobodí z moci zlého ducha. Amen je hebrejské slůvko, které přidáváme na konci modliteb, které lze přeložit jako „staň se“, „to je pravda“, „tak to je“.