Rok 2017 cyklus A

Dnešní den, milí bratři a sestry, je 50. od Ježíšova vzkříšení. U Židů byly Letnice počítány od svátku Pesach. Na druhý den měly být Hospodinu přineseny prvotiny úrody (omer) a od té doby mělo být odpočítáno 50 dní a měl se slavit Svátek týdnů (Chag ha-šavu'ot) jako poděkování za úrodu. Zároveň tento svátek získal i duchovní smysl připomínkou odchodu z Egypta (Pesach), kdy 50. dne po odchodu byl Mojžíšovi na hoře Sinaj darován Zákon na kamenných deskách.

Evangelium, které jsme právě vyslechli je určitým shrnutím všeho, co Ježíš konal a učil. Ježíš podle vyprávění evangelia ještě sedí u stolu se svými učedníky a po dlouhé řeči na rozloučenou, obrací oči k nebi a modlí se… V této modlitbě mluví o svém odchodu k Otci, proto čteme toto evangelium právě v době Ježíšova nanebevstoupení, ale také mluví o poslání učedníků, které se uskuteční v moci Ducha Svatého, který jim bude dán.

Dnes je to 40. den po Ježíšově vzkříšení. A číslo 40 je v Písmu svatém důležité číslo, které vyznačuje dobu prověřování a zkoušek, dobu, kdy se připravuje něco velikého. 40 dní se Ježíš postil na poušti, než odešel kázat, 40 let putoval Izraelský národ dříve, než mohl vejít do země zaslíbení a 40 dní trvá také doba postní, kdy se připravujeme na Velikonoce.

V dnešním evangeliu se spolu s učedníky dostáváme do chvil, kdy Ježíš oznámil svůj odchod od nich a oni na to samozřejmě reagují smutkem a úzkostí. Možná že taková úzkost provází i nás věřící, kteří v Ježíšovu přítomnost věříme a spoléháme se na ni. Přesto nás stále provází pochybnost: je skutečně zde? Nestal jsem se obětí klamu? Dá se spoléhat na jeho slovo?

Ježíš dnes staví svou výpověď na tehdejších dobových zvycích, které nám nejsou dnes a tady vlastní. Tehdy bylo běžné, že se pasoucí stáda na noc sháněla do ohrady, které byly buď budovány v otevřené krajině nebo byly přilehlé k domu, na každý pád do nich vedly jen jedny dveře. Pastýř dorazil k ohradě v ranních hodinách a vyváděl je na pastvu tím, že je volal obvykle jménem. Ohradu často využívalo více pastýřů, a proto v ní bylo i více stád.

Toto evangelium o dvou emauzských učednících je krásnou ilustrací toho, co znamená a kde se bere velikonoční radost. Vše se odehrává v jednom dni. Dva učedníci odcházejí naplnění smutkem z Ježíšovy smrti ze Svatého města, přestože slyšeli zprávu žen o jejich ranním setkání s Ježíšem vzkříšeným. Sám Pán přistupuje k těmto dvěma a poslouchá jejich rozhovor. Nechá je vylít si mu srdce, aby pravdivě pojmenovali to, co se v Jeruzalémě podle jejich pohledu stalo.

Matoušovo vyprávění o událostech prvního dne po sobotě charakterizuje přítomnost nadpřirozených úkazů, typických pro apokalyptická zjevení a vidění (Dan 7,9; 10,6): zemětřesení, k němuž došlo i v okamžiku Ježíšovy smrti, a přítomnost anděla s jasně zářivou tváří a v oslnivě bílém rouchu. Tyto prvky prozrazují, že zde mocně působí sám Bůh. Popis událostí vyniká velikou živostí a slavnostním tónem. Velekněží se například nezdráhají porušit sobotní klid a jdou za Pilátem, aby dal hlídat hrob.

Stránky