Nejnovější kázání

Všechna čtení jsou o víře, o důvěře, která je pro člověka otevřenou branou, kterou může do něj vtékat Boží milosrdenství. Setkání Boží lásky a lidské prázdnoty je možná právě jen díky ní. Dnes je oslava Božího milosrdenství právě o této neděli.

V dnešní vstupní modlitbě jsme konstatovali, že každé slavení Velikonoc je pro nás oživením naší víry a prosili: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna.

Dnešní noc leží na rozhraní Bílé soboty a neděle Zmrtvýchvstání. Bílá sobota je dnem Božího mlčení. Minulý papež píše: Bílá sobota je den Božího mlčení. Bůh není jen srozumitelné slovo, které k nám přichází, on je i mlčenlivý a nepřístupný, nepochopený a nesrozumitelný základ, který nám uniká... Ano, Bůh je Slovo. Při tom však nesmíme zapomínat na pravdu o neustálé skrytosti Boží. Jen, když jsme ho zakusili jako mlčení, můžeme doufat, že zachytíme i jeho řeč, která vychází z mlčení.

Smlouva se dnes jasně ukazuje v textu proroka Jeremiáše. Pisatel si všímá toho, že dřívější smlouva, která byla sjednána po vyvedení z Egypta na hoře Sinaji, byla pouze vnější. Byla to smlouva, která se dala zpochybnit. Protože bylo na člověku, aby tuto vnější smlouvu přestěhovával do svého srdce skrze poslušnost. Ale na to jsou lidské síly příliš slabé. Častokrát se to nepovede. Proto, aby nastala opravdová poslušnost Bohu, musela přijít nová smlouva, která však už nebyla napsána někde jinde, než přímo v srdci toho, kdo jí má plnit.

Jak v této postní době jsem již dvakrát připomínal, letos nás doprovází téma SMLOUVY. I když opět zde není výslovně toto slovo zmíněno, tak v prvním čtení jsme slyšeli Desatero, které je jádrem SZ smlouvy mezi Hospodinem a jeho lidem. To nejdůležitější je řečeno hned v úvodu: já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nejdříve se zde Hospodin představuje jako Bůh jejich (tvůj) a dále se prokazuje tím, co všichni zažili na svou kůži – událostí vyvedení z Egypta.

Letos nás bude provázet nedělními čteními téma SMLOUVY. V prvním čtení jsme slyšeli, jak Bůh uzavřel smlouvu s Noemem. O co šlo? Po hříchu prvních lidí se lidstvo následně stále více propadá do svévole. Bůh této svévoli činí přítrž vodami potopy. Po ní pak uzavírá Bůh velice širokou smlouvu nejen s lidstvem, ale i s celým stvořením, že už nebude zahlazeno vodami potopy. Touto smlouvou daruje Bůh svému tvorstvu novým způsobem svoji blízkost.

Slavíme poslední neděli před začátkem doby postní a ve čtení Markova evangelia jsme došli k vyprávění o malomocném. První čtení ukazuje, jak se na kožní choroby díval Starý zákon. Člověk, který byl postižen nakažlivou kožní nemocí, byl neschopný bohoslužby – nebyl totiž tělesně v pořádku. Pokud byl naopak závažně nemocen, byl tzv. nečistý, to znamená neschopen kontaktu s Bohem a tedy žil v izolaci.

Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Tak se ptá v dnešním prvním čtení těžce zkoušený Job. A my asi můžeme realisticky odpovědět: ano, jsou. Život člověka je vystaven četných zkouškám a trápením. Evangelium, které popisuje druhou polovinu Ježíšova typického dne podle Markova líčení, ukazuje, že Ježíš má moc nad nemocí (horečka Petrovy tchýně) i nad démony (nemocní a posedlí přinášení k Ježíšovi večer).

Stránky