Nejnovější kázání

V letošní adventní době jsem vám nabídl duchovní program zaměřený na umění čekat. Toto umění velice úzce souvisí s naším vnímáním času. První týden jsme byli pozváni neutíkat v myšlenkách z přítomnosti a učit se prožívat přítomný okamžik. V druhém týdnu jsme se mohli podívat na své vztahy, tedy zdali nezacházím s těmi, které mám mít rád jako se svými nástroji. A minule jsem vás pozval k připomenutí si svých darů, vděku za ně a hledání toho, k čemu mě Pán asi s těmito devizami volá.

O začátku adventní doby jsem vám nabídl duchovní program, který spočívá v tom, že se učíme správně prožívat čas, své čekání. První neděli jsme se mohli více soustředit na prožívání života tím, že zpomalíme a pokusíme se žít přítomnost. Minulou neděli pak šlo o to si uvědomit, že jsou některé věci, které prostě urychlit nikdy nejde, a tím jsou především vztahy.

Minulou neděli adventní jsem Vás pozval k duchovnímu programu, který spočíval ve zpomalení. Pokusit se být myšlenkami právě u toho, co děláme, jít proti všeobecně přijímané myšlence: rychleji, znamená více.

Jeden člověk si přilepšoval pašováním přes hranice. Celník ho při přechodu hranice pravidelně kontroloval, prohlédl osla, slámu i samotného pašeráka a nikdy nic nenašel. Po letech, kdy už pašerák zanechal svých přechodů, ho celník navštívil a ptal se ho: prosím tě, kdes to měl schované? Pašerák řekl: no, já jsem přece přes hranice pašoval ty osly. Jedna věc je vidět, druhá dívat se.

Stránky