Nejnovější kázání

1. čtení: Jsme v době hodně po exilu. Nyní je čas k radosti, ale mezi lidem vládne smutek. Na tomto místě je však smutek nahlížen jako nedostatek důvěry v Boží plány. Obnova města je důvodem pro radost. V. 12: hle, přivalím na něj pokoj, jako řeku… pokoj znamená mnohem víc než jen nepřítomnost konfliktů, jeho naplnění zahrnuje zdraví a prosperitu. Jako řeku = stálé plynutí. Srdce a kosti = míří k skutečnému centru jejich bytí.

Eliáš v prvním čtení dostává za úkol ustanovit za sebe nástupce. Má to důležité místo v jeho životě. Odehrává se to po setkání s Hospodinem na hoře Chorebu. Zde Eliáš jakoby znovu získává nové povolání, které však je více charakterizováno ztrátou sebe sama. Osobu si vybral sám Hospodin, je jím Elizeus, Šáfatův syn. A toto pověření úřadem proroka se děje investiturou, z latinského vestitio = oblečení. Elizeus povolání přijímá, loučí se s rodinou. A hned za sebou spálí mosty, dobytčata uvařil a jejich maso rozdal.

  1. 1. čtení: Budou hledět na toho, kterého probodli…: Zach. popisuje duch. obrodu národa. Ta bude umožněna vylitím ducha, který daruje lidu lítost. Čas spásy je tedy závislý na záhadné smrti někoho… (jiný možný překlad je: Budou hledět na mě, kterého probodli).

1. čtení – vzkříšení mrtvého dítěte vdovy Eliášem:

Vyprávění má zajímavou strukturu: nemoc se odehraje na místě pohostinství – nemoc obere chlapce o dech života – jeho matka špatně interpretuje to, co se stalo – Eliáš se konfrontuje s výzvou – jeho jednání (symbolický akt a modlitba) – vyslyšení modlitby a vrácení matce – matčino vyznání Eliáše jako muže Božího.

Všechna čtení určitým způsobem souvisí s eucharistií:

1. čtení:

Melchizedech (= král spravedlnosti), je králem Šálemu (pokojný), obětuje chléb a víno = předobraz eucharistie a žehná Abrámovi ve jménu nejvyššího Boha. -> je to předobraz Ježíše Krista.

2. čtení:

Stránky