Nejnovější kázání

Úryvek z Listu Diognetovi (2.-3. stol.)

Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem, ani řečí, ani způsobem života. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způsobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání a jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou.

Bratři a sestry, dnešní doba je už dlouho dobou, která měří člověka podle toho, co dokázal, jaký výkon podal. Takový postoj se nám také přenáší do našeho života víry. Častokrát hodnotíme věci i v naší víře podle toho, jaký okamžitý užitek z nich máme. Modlitba častokrát nepřináší ten efekt, který si představujeme, proto je pro nás těžké v ní vytrvat. Svátosti také proměňují naše srdce postupným způsobem, tak k čemu je neustále přijímat, jsme v pokušení si říct…

První čtení nás zavádí historicky do doby po dobytí Jeruzaléma r. 586 př. Kr. Baruch těší zajaté Judejce v Babylónské říši, že jejich trápení bude mít konec. A že ve způsobu tohoto ukončení budou moci rozpoznat Boží zásah. Roucho slávy, roucho spravedlnosti, koruna slávy, to jsou symboly převzaté ze svatební oslavy: Bůh tedy nebude dávat jen dary, dá národu sám sebe (Boží slávu). Národ byl později osvobozen, přišlo to dost nečekaně. Mnozí lidé už si tam zvykli a domů už se jim nechtělo.

Přesné datum Mikulášova narození neznáme. Víme jen, že se narodil kolem roku 280. Podle legendy přijal kněžské svěcení od svého strýce biskupa. Když mu zemřeli rodiče, rozdal Mikukáš celé své dědictví chudým. Pro sebe nechtěl nic.

Jednoho dně se Mikuláš vydal na cestu do osmdesát kilometrů vzdálené Myry, kde měl vyřídit nějakou záležitost. Když tam dorazil, chtěl se pomodlit ranní modlitbu a vstoupil proto do hlavního kostela ve městě.

Když navštívíme nějakou starou katedrálu, tak při odchodu můžeme často nad vstupními dveřmi vidět vymalovaný výjev posledního soudu. Lidé, kteří přicházeli na bohoslužby, se zde setkávali s živým Kristem v podobě Božího slova a eucharistie. Prožívali předchuť nebeské slávy, blízké společenství s Bohem, který se jim dával zakusit v lidsky postižitelných znameních slova a obyčejného pokrmu. Toto setkání s Bohem, pokud ho člověk prožívá vědomě, je pro člověka vždy velikým dobrodiním.

Ježíš jako Král: 1. čtení představuje Danielovu vizi. Ta obsahuje vidění čtyř šelem, které představují čtyři říše, které budou postupně přemoženy. Přemůže je tajemná postava Syna člověka, v které my křesťané vidíme Mesiáše, Pána Ježíše. On sám v evangeliích často o sobě mluví právě jako o Synu člověka… 2. čtení je úryvkem z úvodu k jediné apokalyptické knize NZ: obsahuje jasné vyznání, že Ježíš je vítězem nad smrtí a králem nad všemi králi na celé zemi a všech časů.

Čtení jsou apokalyptická – odhalení toho, co lidstvo, církev a věřící čeká na konci časů. To jsou otázky, které mnoho lidí příliš netrápí. Ale v tom je třeba si vzít poučení od fíkovníku: Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Fíkovník podle nenápadných změn klimatu pozná, že se blíží jeho čas, kdy může nasadit listy a rozvíjet se. Tak podobně má žít i křesťan, člověk víry, který vyznává, že tento svět není utvářen jen lidmi – jejich plány a selháními, ale v každém okamžiku je zároveň veden Bohem ke svému dovršení.

Když si připomeneme evangelium minulé neděle, tak můžeme vidět jistou podobnost mezi naším evangeliem O slepci z Jericha a O žádosti dvou bratří. Bartimaios byl slepý tělesně, ale můžeme u něho pozorovat velikou čistotu duchovního zraku. Naproti tomu Jakub a Jan, kteří minulou neděli žádají Ježíše o přední místa v Ježíšově království, odhalují při bezvadném zraku těla velkou duchovní slepotu.

V jednom příběhu se vypráví o chlapci, který plaval v jedné zátoce. Bohužel ale byl ve vodě s chlapcem i krokodýl. Chlapec o tom nevěděl, ale všimla si toho jeho maminka, která vší silou běžela na molo a volala na chlapce, ať ihned plave k ní. Chlapec plaval ze všech sil, ale bohužel už bylo pozdě, kajman se zakousl chlapci do nohou. Ale maminka to nevzdala, uchopila z mola chlapce za paže a vší silou ho tahala z vody ven. Její síla se nedala poměřovat s krokodýlem, takže už se zdálo, že boj je prohraný. Ale v tu chvíli krokodýla zastřelil jeden náhodou procházející muž.

Stránky