Naše setkání začalo ve čtvrtek 6. února. První na faru do Kovářova přijeli Bára a Martin asi v půl páté. Krásné bylo, jak Martin vystoupil za autobusu s kvádrem přehozeným přes ruku – hotový elegán!
Pak přijel Marek, Bětka a Jenda – a to bylo vlastně všechno. Takže jsme první dva dny měli společenství v šesti. Také to mělo něco do sebe… Hned po večeři jsme se pustili do sledování filmu a tím bylo Apollo 13 – příběh, který zfilmoval skutečnou událost, která se stala v rozmezí 11.–17. dubna roku 1970. Astronauti, kteří letěli v nesmírně křehké lodi na expedici na Měsíc, měli přistát na planině Fra Mauro. Bohužel v průběhu letu došlo k nečekané explozi a tím se ocitli v naprosto extrémní situaci ohrožení života. Celý film ukazuje nesmírné vzepjetí celého týmu při záchraně astronautů. Film ukazuje, jak daleko je schopen člověk ve své touze po poznání, dobrodružství a – v první příčině vlastně – po lásce, dojít… Po skončení filmu jsme si udělali společnou krátkou bilanci a pak už jsme jen povídali a hráli hezké křesťanské písničky na kytary.
Druhý den jsme skoro v plném počtu zahájili růžencem… Pak následovala snídaně, společné povídání a hlavně příprava oběda, který měli na starosti Bára a Martin. Vařila se vynikající pórková polévka a hlavně palačinky s džemem a šlehačkou. Pečení palačinek nebylo vůbec jednoduché, Martin se do toho pustil celým srdcem a nakonec vykouzlil slušnou hromádku… Byly vynikající, děkujeme! A ta polévka… Jedna báseň! Po obědě pak jsme jeli do Zahořan pomoci připravit sál na večerní ples. Když jsme tam přijeli, tak se ukázalo, že práce na nás už moc nezbylo, tak jsme jen pomohli s malou tombolou. Večer od 20 hodin už jsme se sešli na plese. Bylo to vynikající, skvělá zábava, možnost si s mnoha lidmi popovídat, zatančit si a zasmát se. Plesová sezóna je super. A taky tombola, mnozí jsme si odnesli zajímavé ceny a některé, které nás překvapily a pro které stále hledáme využití J… Tím pádem jsme šli spát až v pozdní noci.
Další den začínal z plesového důvodu až dosti pozdě. Ráno růženec nebyl v programu. Byla mše svatá, ale na té jsem byl také sám. No a pak už jsme si užili individuální snídani a pak se jedna skupina holek (Dáda, Bětka, Terka a Marky) dala do vaření, zatímco my ostatní jsme si povídali a četli z knihy Crash test, aneb srážka s Boží láskou. A to už následoval oběd. Holky nám uvařily ovarovou polévku a pak krůtí rolky s brambory. To byla dobrota! Až nás to zlákalo si dát půl hodiny spací pauzy. Nádobí se však mezitím samo neumylo, zato samo zaschlo, tak byla o to větší práce s umytím. Ale protože nejsme žádná ořezávátka, tak i tuto zkoušku jsme zvládli… Odpoledne jsme šli hrát hru, kterou si připravila skvělým způsobem Bára. Jmenovala se Aku-Aku a byli jsme při ní rozděleni na dvě skupiny. Ve fotogalerii vidíme, kdo je ta první skupina, která vyhrála… Následovala večeře ve formě párků a pak už bylo zamyšlení ve formě filmu Exit316 na téma láska. Dále pak jsme shlédli film Příběh Antwona Fischera. Byl to krásný příběh. Večerní bilance pak zakončila den a nebylo překvapení, že se nekonaly žádné dlouhé noční diskuse. Úplně všichni šli spát…
Další den jsme začali růžencem, kterého se zúčastnilo překvapivé množství účastníků. A pak už jsem se v průběhu všech mší těšil na překvapení kluků (Marek, Jenda a Míra) a to: ovarová polévka s domácími nudlemi naklepávanými paličkou a banánové knedlíky s pudingovou polevou a banánový koktejl. To byla taková dobrota, že jsem těch knedlíků snědl celých 12 plus jeden prémiový s tajnou náplní. Je vidět, že dorůstáme do takového kuchařského umu, že si už troufneme i na složitá jídla… Po obědě nás čekala povinnost uvést faru do krásného uklizeného stavu. Ukázalo se, že tuto dovednost zvládáme až tak dobře, že nám zbylo hodně času na super srandičky a zábavu. A pak už jsme se začali rozjíždět, a než jsem se naděl, tak jsem zůstal sám. Na závěr jsem udělal fotku krásného západu slunce jako příslib dalšího setkání, které nás čeká na začátku května. Těším se a věřím, že i celá naše parta!
A je to opět tady: další setkání naší skupiny PřeBoMil bude od čtvrtka 6. února do neděle 9. února, na našem obvyklém místě: fara Kovářov. Tématem, které nás bude doprovázet je Touha po lásce.
Minule jsme se zamýšleli nad pátým přikázáním Desatera, dnes je na řadě již šesté. Myslím, že toto téma je tak hluboké a tak široké, že nám na jediné setkání nevystačí a budeme ho muset rozložit do několika setkání.
Program:
Čtvrtek 6. února 18.00 zahájení společnou večeří (pokud bude moct někdo být na faře již odpoledne a počká na příchozí, tak se může začít již odpoledne) 20.00 společný program (bude upřesněn) 22.00 společná vstupní bilance
Pátek 7. února 7.00 ranní růženec s romantickou procházkou a popovídáním cestou zpět 8.00 snídaně 9.30 společný program 12.00 oběd 14.00 odjezd do Zahořan, příprava sálu na ples 18.00 možnost mše svaté v Kovářově 20.00 ples v Zahořanech
Sobota 8. února snídaně asi individuálně, jak kdo bude schopen vstát 8.00 mše svatá 9.00 společné zahájení dne slovem na den pak společné tvoření (zde bychom mohli dohonit ty hrnky, co se nám nepovedly minule) 12.00 oběd 14. 00 odpolední program podle počasí buď venku (hra) nebo vevnitř 18.00 večeře 20.00 večerní program 22.00 závěrečná bilance dne
Neděle 9. února 6.30 ranní růženec pro odvážné, vytrvalé a zbožné 9.30 mše svatá 12.00 oběd pak společný úklid a dání do pořádku fary a sebe samých pak individuální rozjezd domů
Co si vzít s sebou: obvyklé věci, krom toho nám tu přibyl ples, takže i na něj je třeba se připravit nějakým slušivým oblečkem, dále určitě hudební nástroje, něco teplého na spaní a pobyt venku, něco na psaní, příspěvek na den 50 korun. Pokud mě něco dalšího napadne, tak to sem přidám.
Na počátku byl Řehoř. Přebomil byl moc fajn, venku bylo krásně, ještě, že nebyl sníh. První dva dny byly nejlepší. Stromy táhly do boje…
Celý Přebomil se dotýkal témata života, což dokazoval mimo jiné i fakt, že účelem všech her (kromě Kunovjanky) bylo někoho „zabít.“ – Při hraní vlkodlaků: "Neřeknu vám svoji obhajobu, ale svoji závěť. Zabte Standu!" I Matěj našel kuřecí srdce, bohužel už nejevilo známky života. Nuže, budiž to výzvou pro příští Přebomil: vymyslet hru, jejímž účelem bude „se narodit“. A prostor před záchodem v prvním patře by se měl jmenovat Sardinkistán.
Jinak jsme skvělí, no uznejte sami, ve kterém společenství umí skoro každý hrát na kytaru? Zkrátka: „Kytary, housle, ukulele, pro naše uši zněly skvěle“. Měli jsme skvěle sehrané také týmy vařičů a umývačů nádobí. Voda, voda, šuměla! Tiskovka však skončila naprostým fiaskem a téměř celý kádr umývačů se proto rozhodl finálový zápas kontumovat a ukončit kariéru. No jo, s obědem jsou někdy trable, ale když se povede, hned se tvářím vesele.
Holky byly bezvadné kuchařky! Občas jsme se obávali, že jídla bude nedostatek. Ale nakonec ho bylo dostatek. Zejména čočky bylo tolik, že jsme volali: "hrnečku dost!" (Protože kostní morek je výživný.) Navíc někteří jedinci podkrojovali máslo, ale Vašnosta nás zachránil: "Atentát!" zakřičel a hodil papírovou kouli po prezidentovi.
Tématický film o eutanázii Hlas moře v nás zanechal rozličné dojmy: Pro někoho byla Rosa jednoznačně nejsympatičtější postavou, jiného přiváděla k šílenství, kdykoliv se objevila na plátně...
„Kluci padaj málem hlady, hned jsou tu a hned zas tady. K večeři se hádají, o párky se tahají.“ Tak velkého počtu lidí namačkaných na jedné malé faře byste se taky lekli, ale protože se celé 4 dny nesly ve výborném duchu (ale i kritika je někdy namístě) a dveře od fary se daly i za posledními příchozími zavřít, aniž by kdokoli přetékal z oken ven, můžeme prohlásit, že celý Vánoční Přebomil by se dal nazvat slovem Kunjovanka.
Musíme ale najít menší prostory na naší "KUNJOVANKU" a vtěsnat tam víc lidí. Po trojím absolvování Kunjovanky totiž propadám v každé místnosti zoufalému pocitu, že je prostorově zcela nevyužitá.
Vstávat je někdy mučení, ale lepší než to učení. Na růženec se vydáme, zážitky pak celý život máme. Tak třeba: Ani na tomto Přebomilu nechyběla vynikající bábovka pana Krejčího. I žalm nám byl vyprávěn. Ale noční povídání, to nemůže nic nahradit, vždyť jsme spolu jenom málo, to můžeme Vám prozradit.
Z vycházky to bolí nohy, ale hned se hodím do pohody. Cajk. Nové hry a povídání, to je prima při snídani. Přebomil má každý rád, hned je s každým kamarád. Těším se vždy velice, jak na nové střevíce.
„Tak si tady čtu ty věty a zdá se mi, že článek o Přebomilu se ponese v poněkud absurdním duchu…“ Hlavně zamkněte ty dveře!
Zapsal: Každý, jednou nebo dvěma větama.
Pár vět v normálním jazyce:
Vánoční Přebomil proběhl ve dnech 27. – 30. prosince 2013. Sešlo se nás 25. Ústředními tématy byly otázky potratu a euthanázie. O obou problémech jsme shlédli tematické filmy a vedli diskuse. O euthanázii si dokonce přijel povídat Vojta Frýdl s Lenkou. Každý den jsme také měli možnost navštívit ranní růženec a mši svatou. Vše bylo doplněno mnoha hříčkami (za zmínku stojí „Atentát na prezidenta“ nebo „Shazování lahví s tenisákama na hlavě“) Jako obvykle jsme vykonali procházku a hodně jsme si povídali. Přivezli jsme z domova mnoho hudebních nástrojů, tak jsme na ně často hráli. Velmi nás potěšilo, že jsme vymysleli svojí vlastní hru Kunjovanka. I když jsme nedělali všechno, co bylo v plánu (třeba malování hrnečků), byli jsme spokojení, radostní a v samé veselosti často dost bezprostřední a spontánní (viz článek výše).
Těchto pár normálních vět sepsal Matěj.
Aby se to video moc neprotahovalo, tak dříve než se naučím střihat v Pinnacle Studiu, tak sem dávám odkaz na surová videa, i tak to je hezké... :-)
Naše další setkání se bude konat mezi letošními Vánocemi a Novým rokem opět na faře v Kovářově od 27. prosince po poledni do 30. prosince odpoledne. Tématem setkání bude další zamyšlení nad tématy 5. přikázání, darem života.
Tentokrát se budeme zabývat tématy počátku a konce lidského žití. Mezi tím však bude spousta času na vzájemná setkání, povídání, zamýšlení, tvoření a hry. Termín je již na spadnutí, proto sledujte pozorně buď tento článek nebo naši diskusi na facebookové skupině.
Program:
Pátek 27. prosince Příjezd po obědě, zhruba od 13 hod., příprava fary, nákup a setkání 17.00 mše svatá v kostele v Kovářově 18.00 večeře Večer motivační film a diskuse, pak bilance
Sobota 28. prosince 7.00 růženec (za nenarozené děti) 8.00 mše svatá v kostele, pak snídaně 9.30 dopolední program -- zamyšlení na téma ochrany nenarozeného života, vaření 12.00 oběd odpolední program hra a tvoření (malování a střih videí) 18.00 večeře večerní program
Neděle 29. prosince 6.30 růženec 9.30 mše svatá (Svátek Svaté Rodiny) dopolední program, vaření 12.00 oběd od 13.30 odpolední procházka Hostín-Řenkov-Vladyčín-Samoty a zpět 18.00 večeře Motivační film -- zajišťují Vojtěch a Lenka
Pondělí 30. prosince 7.00 ranní růženec 8.00 snídaně dopolední program s hosty na téma Eutanázie 12.00 oběd odpolední program, na závěr pak společný úklid, plánování akcí na jaro Navečer rozjezd domů
S sebou si vezměte: určitě teplé oblečení na spaní a na ven, něco na práci při úklidu a vaření, věci na psaní, Žďárské zpěvníky, pokud je máte, hudební nástroje (!), další obvyklé věci, příspěvek je opět 50 korun na osobu a den.
Setkání začalo v podstatě až mší svatou večer v Kovářově, 4. října. Po ní jsme počkali na všechny příchozí a hned nasedali do aut a jeli na Večer mladých do Mirovic.
Tam už nás očekávala parta místních mladých s Jendou Mikešem, místním knězem, v čele a také Honzou Liškou z DCM v Budějovicích. Na programu bylo nejdřív opékání špekáčků. U ohně bylo dost těsno, protože večer se opravdu ochladilo. Takže jsme se tam moc nezdržovali a hned, jak to šlo, jsme se přesunuli dovnitř na faru. Tam nás čekal teplý čaj, vyhřátý sál a další program: jednak přednáška místní Báry o popáleninách, omrzlinách a otravách, a pak lehké zamyšlení Jendy Mikeše na téma víry. To už také mezi nás dorazili Wudiovi, kteří přijeli z tanečních, a připojili se k programu… Následoval program Honzy Lišky – dokument o Světových dnech mládeže v Riu a hry, nejdříve „Pimpalampimpim“, pak něco jako „Člověče nezlob se“, akorát se nehrálo s figurkami na hracím poli, ale s lidmi na židlích… Večer se chýlil ke konci a my jsme pak odjeli po dlouhém rozloučení na faru, kde jsme se v nejkratším možném čase snažili uložit ke spánku.
Druhý den ráno jsme začali tradičním růžencem, akorát netradičně vevnitř. Modlili jsme se kolem rozsvícené svíčky a modlitbu obětovali za všechny trýzněné, oběti války, zneužívané a zabité. Po snídani pak následovalo dopolední zamyšlení na téma pátého přikázání: Nezabiješ! Pracovali jsme jednak s pomocí různých příběhů, ale hlavně s Biblí. Abychom měli oběd, bylo třeba se dát do práce. Vojtěch byl vedoucím přípravy jídla, ale byli jsme tam v podstatě všichni a uvařili výbornou gulášovou polévku, opekli kuře a připravili rýži. Myslím, že nebyl nikdo, komu by to nechutnalo… Po obědě pak ve dvě hodiny byla brigáda na zahradě. Při ní jsme porovnali nějaké věci, posekali trávu a udělali pořádek s železným šrotem. Během toho se zažila spousta legrace, jak se dá vidět na fotkách. O půl páté pak bylo nutné vyrazit na mši svatou do kapličky v Radvánově. Šli jsme pěšky a během dvaceti minut jsme tam byli. Po mši svaté pak bylo na programu slavnostní zasazení lípy, protože kaplička byla před sto lety posvěcena a tento stromek je památkou na toto jubileum. Mimoto byla k tomuto výročí kaplička krásně zrenovována. Následovalo společné foto, a už jsme se vydali zpět na faru. Po večeři jsme si prohlédli prezentaci o tom, že pro člověka není normální zabíjet druhé a pro vojáky to je vždycky velké trauma. Prezentaci připravil kaplan americké armády, Dave Grossman. Pak padl návrh promítat nějaké fotografie ze starších PřeBoMilů, a tak jsme asi hodinku prohlíželi a vzpomínali. Následovala bilance a uzavření dne.
Neděle byla zvláštní v tom, že já jsem jel hned v sedm ráno do Kunštátu na Moravě, kde měl Vojta Otruba biřmování a já mu byl za kmotra… Zbytek pak zůstal pod vedením Vojtěcha na faře. Pokud jsem dobře zaslechl, tak v devět bylo modlení růžence v kostele, pak mše svatá následovaná přípravou oběda a obědem… Já mezitím ujížděl do Kunštátu, protože času moc na cestu nebylo, a skutečně po třech hodinách jsem dorazil na místo, kde jsme se s radostí shledali s Vojtou, Aničkou a Bárou a jejich maminkou. Hned jsme udělali společné foto. Mše svatá byla velmi slavností a účast lidí byla opravdu veliká, však biřmovanců bylo, pokud mě paměť neklame, šedesát čtyři! Po mši svaté jsme šli na oběd k babičce a pěkně si popovídali. Ale všechno jednou končí, tedy i toto setkání a celý 14. PřeBoMil. Na faru jsem si pro věci přijel až někdy kolem půl deváté večer, a to už byla fara prázdná, ale uklizená a bude čekat spolu s námi na další setkání…
Sepsal otec Řehoř.
Tady se ještě zjeví dvě videa, hned jak je zpracuji a nahraji na YouTube...
Zvu vás na čtrnácté setkání PřeBoMil-u na faru v Kovářově ve dnech od 4. do 6. října. Toto setkání bude netradiční, protože se jeho začátek bude odehrávat v Mirovicích, kde prožijeme večer mladých píseckého vikariátu.
Zbytek pak bude opět na naší faře. Budeme pokračovat v tématech Desatera a to konkrétně se zamyslíme nad pátým přikázáním.
Prosím o brzké přihlašování, protože musím zajistit odvoz do Mirovic a zpět. A jak už jsme zvyklí, tak další podrobnosti budu sem doplňovat...
Program:
Pátek 4. října: odpoledne příjezd na faru 18.00 mše svatá v Kovářově 19.00 odjezd do Mirovic na Večer mladých, večeře z vlastních zásob, snad něco dostaneme i v Mirovicích 23.00 odjezd zpět a co nejdříve spánek
Sobota 5. října 7.00 růženec 7.45 snídaně 8.30 úklid 9.00 dopolední zamyšlení nad tématem 12.00 oběd 14.00 odpolední brigáda 16.15 odchod do Radvánova 17.00 mše svatá v kapličce v Radvánově 20.00 večerní program na téma setkání 21.30 bilance 22.30 večerka
Neděle 6. října 6,30 ranní růženec snídaně volně 9.30 mše svatá 12.00 oběd odpoledne úklid fary a pak rozjezd domů
V neděli jedu na biřmování Vojtovi. Jsem schopný vzít s sebou asi 3 lidi, návrat plánuji někdy pozdě odpoledne.
Co si vzít s sebou: teplé věci na spaní, na ven a něco na práci, hygienické potřeby, na den příspěvek 50 korun na jídlo, krom pátku, tj. za celé setkání 100 korun.
Letošní tábor jsme začali připravovat, jako obvykle, dost dopředu. Nejdůležitější věcí je vždy volba hlavní myšlenky, která nás bude doprovázet a která také určí to, co na táboře budeme dělat. Bylo množství myšlenek, které nás napadalo, až jedna se ukázala být jako definitivní, a totiž: tábor budeme mít přeci ve stejném termínu, ve kterém se bude konat Celosvětové setkání mládeže v Rio de Janeiro
(23. – 28. července), a proto jsme si řekli, že bychom se tématem připojili k této významné události pro mladé lidi na celém světě. Motto CSM bylo: Jděte, získejte za učedníky všechny národy… (Mt 28,19). Papež Benedikt XVI. vydal k tomuto setkání také list, který měl celkem osm kapitol, což dává možnost inspirace na osm dní, a když připočítáme den na příjezd a odjezd, tak jsme na čísle deseti dnů, který by tábor mohl trvat. Bylo to o hodně víc, než jsme kdy dělali, ale mělo to i další výhodu, a to, že takto delší termín dává možnost více se poznat a více věcí zažít, protože na program je opravdu o hodně více času.
Další volbou bylo místo. Musím se přiznat, že už si přesně nepamatuji okolnosti, které mě vedly k volbě Kestřan, ale pamatuji si, že vždy při vikariátních setkáních se mi tam líbilo a také vím, že od časů, kdy zde byl farářem P. Roman Dvořák, je fara na pobyt mládeže uzpůsobená…
Pak už nastalo období několika měsíců na přípravu témat a tentokrát byli do přípravy více zapojeni i ti, kteří dříve byli jen účastníky. Některé hry a v organizaci tábora pomáhali Anička a Bára a také Petr. Letos jsme na tábor pozvali i Vojtěcha Frýdla a také i Václava Schustera, kteří se ukázali být velikou oporou a skvěle zapadli do kolektivu. Děkujeme! Samozřejmě své stálé místo mají mezi námi i sestry – Kateřina, která zejména pomohla s tvořením, zdravotnickou pomocí a mnoha „neviditelnými“ pracemi při úklidu, programu a také s přípravou témat, a rovněž sestra Pavlína, která nám prokázala neocenitelnou službu v kuchyni, bez čehož by žádný tábor nebyl nijak myslitelný. Navíc jí byla po celý tábor svěřena pokladna a tuto službu také odvedla skvělým způsobem, opět děkuji.
Na tábor nám zůstaly již jen vzpomínky. Ale jsem vděčný a věřím, že mluvím za všechny, za všechno to, co jsme společně mohli prožít a to nám dává také zároveň i důvěru do budoucna, že se něco podobného podaří i příště při dalších setkáních...
Poslední den začal, jak jinak, než růžencem. Po něm byla mše svatá a o půl desáté pak vyhlášení výsledků celotáborového bodování. První skončili modří, následováni červenými, pak byli zelení a poslední pak skončili žlutí. Pro ty byla velká rána bodová ztráta za rozbití hrníčků, minus deset bodů. Jinak by vůbec poslední nemuseli být… Tábor pak uzavřela společná závěrečná bilance a poděkování…
Pak následovalo uklízení, mytí, přenášení stolů a likvidace všeho, co jsme si tak pracně a složitě pro život na faře vytvořili. Ale je fakt, že nikde na tomto světě nemáme svůj definitivní domov a tak musíme brát i každé loučení, i loučení s Kestřanami. V šest hodin jsme pak definitivně předali klíče otci Tomášovi, kterému také vyslovujeme veliký dík za půjčení a všemožnou podporu.
Den jsme zahájili růžencem a mší svatou. Po ní pak se skoro všichni přesunuli do obchodu, kde proběhla napínavá záležitost. Po včerejším losování padlo na Páju, že si má koupit nějakou drobnost a údivem zareagovat na cenu, přičemž ostatní za zpěvu „kámen, nůžky, papír“ vypochodovali z obchodu. Prodavačka skutečně byla mírně v šoku a pochopila, že byla obětí jisté hry… Na faru pak jsme šli od obchodu pozpátku a zjistili, že nohy rostou chodidly dopředu proto, aby se nám lépe chodilo vpřed. Po snídani pak následovala společná práce na téma Povolání. Každá skupina dostala jiný biblický příběh a měla odpovědět na otázky, které pomohly k ujasnění, co to je povolání, jaké jsou jeho znaky atd.
Následoval oběd, polední pauza a pak asi ve dvě jsme se vydali do kestřanské tvrze na prohlídku. Ujal se nás tam pan průvodce, který nám vše velmi zajímavě ukázal a okomentoval a dokonce mám pocit, že nás vzal i do míst, kam běžně návštěvníky nevodí, totiž do vinného sklípku. Zbylé sklepy pak jsme si mohli prohlédnout sami, což jsme opět využili k zajímavé činnosti – zpěvu v nádherných zaklenutých sklepech. Vše je natočeno na videu… Kestřany měly tu zvláštnost, že v bezprostřední blízkosti stály dokonce tři tvrze. Jednu jsme viděli, druhá je soukromá a neprovádí se tam, třetí zanikla a neví se, kde byla… Zajímavá historie. Po prohlídce přišla vhod zmrzlina z místního obchodu a zbytek odpoledne byl volný, dalo se tvořit, psát vzkazy do obálek či sportovat.
Po večeři pak následoval film na skoro tři hodiny – Velké ticho. Je to dokumentární film o kartouze Grand Chartre u Grenoblu a ukazuje velice působivým stylem takový vhled do života kartuziánských mnichů. Pro většinu byl film příliš dlouhý a málo se v něm mluvilo. Ale při bilanci ho nikdo nehodnotil negativně. Možná až nadejde čas, si ho pak každý může prohlédnout sám v soukromí… Den pak ukončila společná bilance.
Na rozdíl od původního plánu jet na mši svatou a strávit dopoledne ve Štěkni jsme se nakonec rozhodli den uspořádat tak, jak jsme byli zvyklí, tedy začít ranním růžencem a snídaní. Následovalo dopolední zamyšlení na téma Konflikt, součást života, a po něm pak před polednem byla mše svatá. Během ní nás začal shánět Honza Mudruňka, voják z táborské základny Brigády rychlého nasazení, se kterým jsme měli domluveny lanové aktivity, ale až na čtvrtek. Vinou asi špatné domluvy nebo špatného pochopení přijel o den dříve. Ale ukázalo se, že to vůbec nevadilo… Po obědě pak s ním odešel Václav ke kestřanskému mostu připravovat lana na odpolední program. Vše bylo hotovo asi ve tři čtvrtě na dvě a my jsme o půl třetí vyšli na místo. Zde nás čekala čtyři lana zavěšená z mostu, kde bylo možno vyzkoušet slaňování, pak síť, po které se dalo vylézt nahoru a o kus dál lano zavěšené z mostu do vody, kde se dalo slanit do lodě, která na místo šikovně přijela. Každý měl příležitost si jednotlivá stanoviště vyzkoušet. To nám zabralo skoro celé odpoledne. Na závěr pak byla vyhlášená soutěž na čas, kde jednotlivá družstva se slanila pod most, jeden utíkal vylézt na síť a následně slaňovat do loďky, přičemž zbylí utíkali ke člunu, připlavali pod lano a zbývající člen pak loď jistil lanem, popřípadě je mohl lanem z vody vytáhnout. První se umístili žlutí, následováni červenými, pak zelenými a nakonec modrými. Byla to legrace. Po ukončení této činnosti jsme vyzvali místní přihlížející mládež k fotbalovému zápasu. Kluci sestavili tým, holky fandily a sestra Kateřina ošetřovala zraněného hráče z místního týmu. Zápas skončil našim vítězstvím, ale jak se říká: „sláva vítězům, čest poraženým“. Kluci se s námi skamarádili a druhý den přišli večer na chvilku na film. Po výborné večeři pak následoval film: Nedotknutelní.
Závěr dne pak tvořila již klasicky bilance a pak spánek.
Pak přijel Marek, Bětka a Jenda – a to bylo vlastně všechno. Takže jsme první dva dny měli společenství v šesti. Také to mělo něco do sebe… Hned po večeři jsme se pustili do sledování filmu a tím bylo Apollo 13 – příběh, který zfilmoval skutečnou událost, která se stala v rozmezí 11.–17. dubna roku 1970. Astronauti, kteří letěli v nesmírně křehké lodi na expedici na Měsíc, měli přistát na planině Fra Mauro. Bohužel v průběhu letu došlo k nečekané explozi a tím se ocitli v naprosto extrémní situaci ohrožení života. Celý film ukazuje nesmírné vzepjetí celého týmu při záchraně astronautů. Film ukazuje, jak daleko je schopen člověk ve své touze po poznání, dobrodružství a – v první příčině vlastně – po lásce, dojít… Po skončení filmu jsme si udělali společnou krátkou bilanci a pak už jsme jen povídali a hráli hezké křesťanské písničky na kytary.
Pečení palačinek nebylo vůbec jednoduché, Martin se do toho pustil celým srdcem a nakonec vykouzlil slušnou hromádku… Byly vynikající, děkujeme! A ta polévka… Jedna báseň! Po obědě pak jsme jeli do Zahořan pomoci připravit sál na večerní ples. Když jsme tam přijeli, tak se ukázalo, že práce na nás už moc nezbylo, tak jsme jen pomohli s malou tombolou. Večer od 20 hodin už jsme se sešli na plese. Bylo to vynikající, skvělá zábava, možnost si s mnoha lidmi popovídat, zatančit si a zasmát se. Plesová sezóna je super. A taky tombola, mnozí jsme si odnesli zajímavé ceny a některé, které nás překvapily a pro které stále hledáme využití J… Tím pádem jsme šli spát až v pozdní noci.
pauzy. Nádobí se však mezitím samo neumylo, zato samo zaschlo, tak byla o to větší práce s umytím. Ale protože nejsme žádná ořezávátka, tak i tuto zkoušku jsme zvládli… Odpoledne jsme šli hrát hru, kterou si připravila skvělým způsobem Bára. Jmenovala se Aku-Aku a byli jsme při ní rozděleni na dvě skupiny. Ve fotogalerii vidíme, kdo je ta první skupina, která vyhrála… Následovala večeře ve formě párků a pak už bylo zamyšlení ve formě filmu Exit316 na téma láska. Dále pak jsme shlédli film Příběh Antwona Fischera. Byl to krásný příběh. Večerní bilance pak zakončila den a nebylo překvapení, že se nekonaly žádné dlouhé noční diskuse. Úplně všichni šli spát…
dobrota, že jsem těch knedlíků snědl celých 12 plus jeden prémiový s tajnou náplní. Je vidět, že dorůstáme do takového kuchařského umu, že si už troufneme i na složitá jídla… Po obědě nás čekala povinnost uvést faru do krásného uklizeného stavu. Ukázalo se, že tuto dovednost zvládáme až tak dobře, že nám zbylo hodně času na super srandičky a zábavu. A pak už jsme se začali rozjíždět, a než jsem se naděl, tak jsem zůstal sám. Na závěr jsem udělal fotku krásného západu slunce jako příslib dalšího setkání, které nás čeká na začátku května. Těším se a věřím, že i celá naše parta!
