Naše setkání začalo 1. března. Když jsme přijeli na faru, byla tam jen Lída s Jendou. Po mši se začali sjíždět i ostatní. Také nás navštívila Terka Kahounová. Začali jsme večeří, kde byla již všemi oblíbená a známá rybičková pomazánka.
Večer jsme zahájili písněmi a tématem postní doby. Posedali jsme si do kruhu a posílali si tajuplný předmět, který byl zabalený v látce, a my jsme museli uhádnout, co to je. Když se začal odhalovat tento tajuplný předmět, zjistili jsme, že je to mísa s popelem. Jediný odhodlanec Míra si do té mísy sáhl. Poté jsme zapálili svíčku a posílali jsme si ji v kruhu a každý musel při posílání svíčky vstát a říct sousedovi co mu přeje. Pak jsme si povídali, z čeho se vůbec popel, kterým jsme pomazáni na popeleční středu, dělá. Pak si každý z nás vybral barevný šátek podle toho, jakou barvu má rád, a dal si ho před sebe. Kdo chtěl, mohl nakreslit popelem to, co v poslední době ovlivnilo nebo co už se nedá nikdy vrátit. Když jsme skončili, každý si vzal šátek s popelem a ten popel vyhodil buď ze dveří, nebo z okna.
Následovala bilance, kdy jsme zhodnotili den a také, jak jsme se těšili a co od toho očekáváme. Pak jsme hráli hry. Hra, která se nám nejvíce líbila, byla Pád důvěry, při které bylo slyšet, „běž“, „neboj se“, „spadni jako prkno, ne jako záchod“. A proto se hra pro velký úspěch opakovala i v sobotu. Poté jsme si jen tak povídali a hráli hry a prostě byli jsme rádi, že tam můžeme být a strávit s druhými svůj volný čas. A takto skončil náš první den v dobrém kolektivu bezva lidí.
Marťa
Sobota 2. 3.2013
Pro čtyři šťastlivce začal sobotní den již za svítání na ranním růženci. Cesta na Záluží představovala nejen duchovní zážitek, ale také potěšení nad nádherným východem oranžového slunce. Už takhle zrána bylo jasné, že se rýsuje den jako vymalovaný…
Po mši svaté byl čas na velkolepou snídani sestávající se z nepřeberného množství laskominek (z kuchařského umění našich rodičů a pana Krejčího). Kromě buchet, perníků a ovocných koláčů mohli zájemci okusit také müsli s lyofilizovanými jahodami a nabírat je značkovou lopatkou Bona Vita.
Dopolední program se nesl ve znamení stromů. Každý si z košíčku vybral tu část borovice, která mu byla nejsympatičtější. Důvody naší volby byly rozmanitého rázu – větvička vypadá jako žebřík pro veverky, do šišky vkládá strom to nejlepší, co v sobě má, kůra strom chrání a uschlý klacík je chudák, protože si ho nikdo nebere. Následovalo zamyšlení, jakým stromem a kde bychom chtěli být, jakou bychom chtěli mít funkci. Sdílení pocitů bylo zajímavé a leckdy překvapující. Dozvěděli jsme se například, že jeden by byl rád dominantou v krajině, druhý útočištěm pro ptáčky a jiný by svůj osud vložil do rukou Lesů ČR. Pokračování programu – legenda o třech stromech a jejich touhách, doprovázená písničkami – nám poskytla mnoho podnětů k přemýšlení.
K obědu se podávala výborná rýže, ta nejlepší na českém trhu, a dietní kuře se zeleninou. Pokrm vskutku lahodný. Na to, že je půst, nás možná milé sestřičky Pavlína a Kateřina až moc rozmazlily.
Polední siesta posloužila ke všem možným aktivitám. Někteří jedinci přišli na novou taktiku boje proti tradiční přebomilovské únavě a na několik desítek minut se oddali sladkému spánku.
Příjemně odpočatí jsme se ve dvě hodiny vypravili na výlet. Cestu nám zpříjemnily hry s tenisákem a špagátama, ale taky s čísly. Postupně zapadající slunce přímo vybízelo pohrát si se stíny, a tak jsme vytvářeli nápis Přebomil. Některá písmenka nás pozlobila, ale nic přeci nemůže být dokonalé, a tak jsme po kreativní půlhodince, spokojení se svou prácí, pokračovali v túře. Z posledního úseku se zážitky účastníků různí, poněvadž si, tuším, tři skupinky plánovaně i neplánovaně zvolily odlišné cesty. Podle úsměvů při shledání na faře se dá soudit, že všechny zažily nějakou tu legraci. Nepokazilo ji ani všudepřítomné bláto, ba naopak.
Před večeří každý povinně absolvoval pád důvěry, včetně otce Řehoře a sestřiček. Nejspolehlivějším stylem byl pád á la prkno, někteří však zvolili metodu ,,záchod“ a taky nespadli vedle.
K večeři se padávaly párečky. Po nich jsme si společně s Vojtou Frýdlem, který přišel večer na návštěvu, poslechli povídání hosta otce Zdíka na téma křesťanská hudba. Zhlédli jsme spoustu zajímavých klipů. Texty písniček byly tak silné, že některé z nás dojaly a jiné uspaly.
Po bilanci a modlitbě začli ve společenské místnosti řádit upíři. Když byli všichni zneškodněni a ubohé oběti se opět vzchopily k životu, prakticky jsem otestovali, jak snadno můžeme poznat kamaráda pouze podle stisku ruky. Pak nás ještě zabavila Verča a její kdovínakoho koukající se mobil, posílání ,,s“ a ,,bez“ a Bětušky tužky.
Dříve či později se všichni odebrali zachumlat se do spacáčků…
Terka
Neděle 3. 3. 2013
Kolem půl deváté začalo být v kuchyni rušno, protože každého probudilo kručení břicha, a tak se začal shánět po něčem k jídlu. Ve čtvrt na deset jsme začali pomalu vyrážet na mši svatou. Po mši svaté v Kovářově odjel otec Řehoř na mši svatou do Kostelce, a tak jsme na faře osiřeli. Postupně jsme se začali rozdělovat do skupinek na přípravu oběda. Jedna skupinka škrabala brambory na terase venku, druhá skupinka vařila polévku, třetí dělala bramborovou kaši a ostatní prostírali. Kolem dvanácté přijely sestry Kateřina a Pavlína, které nám přivezly důležitou věc, a to vepřové maso na šalvěji. A to už také přijel otec Řehoř a mohli jsme začít s obědem. K obědu byla slepičí polévka a bramborová kaše s vepřovým masem na šalvěji.
Po obědě začala panovat ponurá nálada, protože jsme věděli, že se blíží konec. Na řadu přišlo také již tradiční uklízení. Všichni jsme si užívali poslední chvíle spolu, i když jsme věděli, že za chvíli budeme muset domů. Ale všechno hezké jednou končí, a tak skončil i náš 12. PřeBoMil.
Zvu všechny na další víkendové setkání na faru v Kovářově v termínu pátek 1. března do neděle 3. března. Protože se již nacházíme v době postní, dovolím si přerušit cyklus našich úvah na téma Desatera Božích přikázání a vložíme sem téma: doba postní.
Protože pozvánku dávám z důvodu časové tísně opravdu na poslední chvíli, prosím o rychlé přihlašování. Tento článek bude, jak jste zvyklí, průběžně doplňován, proto ho, prosím, sledujte. Zároveň bych měl jednu velkou prosbu. Kdo víte, že budete moct být na faře již v průběhu pátečního odpoledne, tak se nabídněte, že budete přijímat příchozí. Já budu na mších v Předbořicích a Kovářově, protože je první pátek.
Program:
Pátek
Během odpoledne příjezd 18.00 možnost účasti na mši svaté 19.00 Společná večeře 20.30 Společné zamyšlení, po něm bilance 22.30 Večerka
Sobota
6.30 ranní růženec (dobrovolně) 7.30 mše svatá 8.15 snídaně 9.30 společné zamyšlení pak příprava oběda a společná činnost 12.00 tak jak se povede: oběd a po něm úklid a odpočinek 14.00 společná aktivita venku (procházka a hra) 17.30 příprava večeře 18.00 večeře 19.30 host: otec Jindřích Zdík, téma: křesťanská hudba a zpěv worship 22.00 bilance a pak večerka
Neděle
6.30 ranní růženec (dobrovolně) pak snídaně a volný program 9.30 mše svatá pak příprava oběda 12.00 oběd pak úklid, a během odpoledne rozjezd domů
Pokud budete mít nápady, připomínky nebo náměty ke zlepšení programu, samozřejmě napište.
Důležité poznámky: vezměte si s sebou věci na spaní a to teplé, věci na ven na sport, příspěvek na stravu na celé setkání bude 150 Kč, neuškodí psací potřeby a hlavně dobrá nálada. Pokud budete moct přivézt i něco na jídlo, bude to vděčně přijato... Jo a ještě jsem si vzpomněl, že ty přezůvky na feře už za nic nestojí, tak si vezměte, prosím, své...
Už ani nevím, v kolik měl být oficiální začátek, ale na faru jsme se začali sjíždět okolo šesté večerní. Jakmile kdokoliv vstoupil do společenské místnosti, okamžitě zaregistroval dva "tábory", které se postupem času zvětšovaly, až do rozměrů nedýchatelna . Postupem času začali dobrovolníci připravovat večeři, která na první pohled nevypadala moc lákavě, ale po prvním soustu bylo jasné, že nás náš zrak klame.
Společný program začal hrou, kde jsme museli nasbírat podpisy účastníků. Při této hře jsme se ani moc neseznámili, ale měli jsme alespoň důvod se oslovit a poprosit daného člověka o podpis. V této disciplíně jsme se trochu zahanbili, protože vyhrála zástupkyně hostů, ale Jenda s Mirkem udrželi naši čest na druhém a třetím místě.
Po hrách některé zklidnila přednáška otce Řehoře, kde si každý vybral kámen, který ho zaujal pro svůj tvar, barvu, materiál, ... Musím se přiznat, že jsem si toho moc neodnesla, protože mě někteří upoutali svou nepozorností.
Čas zbyl i na filozofickou skupinu, ale jejich myšlenky usměrnila společná modlitba. Najednou se začali někteří připravovat k odjezdu, jen někdo se rozhodl pomoct s mytím nádobí a musím říct, že jsme si i docela popovídali .
Večer jsme ukončili bilancií a hrou. Pak byly ještě nějaké debaty, ale postupně začala fara usínat.
Sepsala Anička.
Sobota pro některé začínala tradičním růžencem o půl sedmé. Šlo se do Zaluží a zpět. Ostatní, kteří neměli sílu vstát a byli vyčerpaní po dlouhém povídání do noci, stejně zanedlouho vyhnala ze spacáků zima. A tak jsme se už v plném počtu sešli na mši svaté, která se konala o půl osmé. Přijely se na nás podívat také sestřičky z Brna se sestrou Kateřinou, a tak jsme snimi oslavili mši svatou a poté je pozvali na společnou snídani. Vojta s Jendou, Petrem a otcem Řehořem šli nakoupit čerstvé pečivo do pekárny, někdo připravoval snídani a někteří měli v plánu rozmrazit své zmrzlé tělo u topení.
Když bylo všechno nachystané, nic nám nebránilo v tom, abychom mohli společně zasednout a po duchovním pokrmu mohli přijmout také ten tělesný. Po výborné snídani, po umytí nádobí a po rozloučení se setřičkami jsme se konečně dostali ke společnému, velmi zajímavému programu. Bylo to zamyšlení nad Postní dobou a navazovalo na program z pátku. Sedli jsme si do kruhu a každý si vzal nějaký kámen, který se mu líbil. Nejdříve jsme měli přemýšlet nad tím, jaký je střed dne, práce, života atd. Poté jsme udělali z našich kamínků uprostřed kruh, a to tak, že začal jeden a postupně každý přidal svůj kamínek. Musely se vždycky dva vedle sebe dotýkat, a tak jsme napjati čekali, jestli nám z toho opravdu kruh vyjde. Ano, vyšel. Byl to opravdu kruh a ve středu byla svíce jako znamení Boha. A co tedy bylo jako ponaučení z tohoto zamyšlení? Podle mého šlo o to, že v postní době bychom se měli více soustředit na Boha, věnovat mu více času a nehledět tolik na své záležitosti, kterým často dáváme přednost.
Po tomto obohacujícím programu se někteří znás vrhl na přípravu oběda, někteří si našli svého kamaráda na pokec a jiní hráli nějaké hry. A tak když se z kuchyně začala rozléhat ta krásná vůně, prostřeli jsme, poděkovali Pánu za toto jídlo a hladoví se pustili do výborné polévky. Měli jsme na výběr podle toho, jestli máte raději slepičí anebo hovězí polévku dohromady s Frankfurtskou. Poté jsme měli sekanou s bramborem. Byl to výborný oběd a myslím, že všem, co ho připravovali, bychom měli poděkovat. Po obědě jsme měli všichni plné žaludky, a tak jsme se rozhodli jen tak odpočívat a nic nedělat. Bohužel Honza Liška musel odjet, a tak jsme se s ním rozloučili a pokračovali v povalování. Myslím, že spoustě lidem bylo líto, že už je konec. A tak jsme tam jen čekali, než zaťukala Anička Jarolímková s Adélkou a my věděli, že se budeme muset rozloučit s Aničkou a Standou. To nás tak nějak rozhýbalo, a tak si někteří znás zahráli nějaké hry, Maruška s Lídou a Marťou šly dělat pudink a ostatní si šli poslechnout Dády koncert. Po úžasném koncertě jsme došli na výborný pudink a pak jsme se rozloučili s Dádou a Mirkem.
Poté jsme začali uklízet faru a nadešel čas se rozloučit i s Vojtou. Otec Řehoř Vojtu odvezl na autobus do Petrovic a už byl konec i pro mě, Jendu, Matěje a Terku. Rozloučili jsme se s lidmi, co na faře ještě byli, farou a otcem Řehořem. Byl tu konec toho skvěle stráveného víkendu se super lidmi, ale ne na dlouho. Doufám, že za čtrnáct dní se s Vámi všemi zas uvidím.
Zvu všechny mladé, zejména ty, kdo patří do společenství PřeBoMilu, na Večer mladých na faru v Kovářově v pátek 15. února 2013. Začátek je stanoven na 18. hodinu a na programu jsou:
diskuse nad zajímavými tématy
prožitek společenství
modlitba
a samozřejmě zajímavé hry
Více informací můžete zjistit zde (informace budou postupně doplňovány. Na požádání je možné zajistit na faře také přespání. Pro naše společenství je zde možnost pobýt do sobotního večera. Program budeme mít v tom případě vlastní. Prosím, kdo víte, že budete chtít přijít, tak se už teď přihlašujte. Velmi nám to pomůže v organizaci. Děkuji.
Program setkání
Pátek
17.00 možnost účasti mše svaté v kostele 18.00 přivítání, lehčí úvod 18.15– 18.45 seznamovačky, icebreakery, atd. 18.45–19.15 občerstvení 19.30–20.45 katecheze na téma doby postní (Řehoř Žáček) 20.45–21.30 společná modlitba (Jenda Mikeš) 21.30 oficiální ukončení dále pro ty, kdo zůstávají volný program, hry (Honza Liška)
Sobota
6.30 možnost účasti na ranním růženci 7.30 mše svatá 8.15 snídaně 10.00 společné zamyšlení na téma postní doby 12.00 společný oběd pak volný program (hra buď venku nebo vevnitř, procházka po zasněženém okolí atd.) kolem 17 hodin ukončení
Důležité pokyny
Prosím, vezměte si s sebou teplé věci na spaní, hygienické potřeby, věci na psaní a hodí se i bible. Kdo zůstane až do soboty, tak prosím o příspěvek na potraviny 50 Kč/osobu.
Po chvilce úsilí a námahy je tu další článek o našem setkání na faře v Kovářově, tentokrát ve dnech od 27. do 30. prosince:
1. den – čtvrtek 27. 12.
Ačkoliv oficiální začátek našeho setkání byl naplánován až na 18 hodin, já a Bára jsme přijeli už po desáté dopoledne. Od paní sousedky Maříkové jsme si vyzvedli klíče a šli jsme na faru. Před druhou hodinou přijel otec Řehoř, se kterým jsme se vydali na půl třetí do Kostelce na mši svatou.
Tam nás čekalo překvapivé a velice příjemné setkání s Peckovými, za něž byla u příležitosti svátku sv. Jana Evangelisty sloužena mše. Po ní nás varhaník pan Jaroslav Tůma (mimochodem velice sympatický pán), který spolu s manželkou příležitostně bydlí na místní faře, pozval na malou prohlídku fary a na občerstvení. Zjistili jsme, že fara je krásné starobylé stavení se spoustou dobového nábytku. Asi půl hodiny jsme poseděli ve vyhřáté kuchyni u vynikajícího zázvorového čaje.
Před pátou nás otec Řehoř zavezl zpět do Kovářova a sám odjel sloužit mši do Předbořic. Těsně před pátou pak přijely Anča a Terka a po nich postupně ostatní. Do večeře (to znamená kolem 18 hod.) už nás bylo hodně: Otrubovi, Maruška, Marťa, Míša a Pavel Soukupovi, Procházkovi, Anička Jarolímková, kluci Fořtovi, všichni tři Wudiovi, Terka, Lída a Marek. Fara pomalu začínala praskat ve švech...
Po večeři a umytí nádobí (ke kterému se ku překvapení některých našlo víc dobrovolníku než obvykle) jsme se sešli k prvnímu společnému povídání. Pokoušeli jsme se zamyslet nad tím, co je čas, k čemuž nám mohl posloužit obraz amerického umělce Marca Chagalla znázorňující okřídlenou rybu nesoucí nástěnné hodiny. Došli jsme k závěru, že čas je něco, co prostě je a v čem žijeme, ačkoliv to nedokážeme zcela pojmenovat nebo definovat. Důležité je i to, že čas je pro nás především velmi dobrý dar od Boha.
Na bilanci jsme už byli všichni (dorazili Peckovi se Standou, Markéta Dvořáková, Bára Vlnová a Terka Kahounová). Bilance měla tentokrát jinou podobu než obvykle, což bylo řadou lidí přivítáno jako příjemná změna (a změna je život, ne?). Každý si vybral kámen, který symbolizoval dík nebo prosbu. Ty jsme mohli přinést před ikonu Krista, podělit se s ostatními a uzavřít či zhodnotit uplynulý den.
Po bilanci jsme využili toho, že otec Řehoř šel spát, a sešli jsme se nahoře v pokoji holek, abychom vyrobili oplatkový dort. Chtěli jsme totiž společně oslavit otcovy 40. narozeniny a 10. výročí jeho kněžského svěcení. Holky ze zadního pokoje v čele s Maruškou připravovaly další součást překvapení. Byl to velký arch balicího papíru, na němž byly přilepeny fotky každého z nás okolo fotky otce Řehoře. Kdo chtěl, mohl mu tam připsat osobní přání.
Vojta
Pátek – 28. 12.
Druhý den začínal v půl sedmé ráno tradičním, všemi oblíbeným ranním růžencem. Po skončení modlitby, řekl bych ještě s velkou účastí, se někteří šli ještě ponořit do říše snů a pokračovat v tom až do osmi hodin, kdy byla snídaně, ostatní to už vydrželi. Po snídani, kdy už byli všichni probuzení a plní energie, jsme každý dostali papír, na kterém byl kruh rozdělený na sedm částí značící týden před Vánocemi (17. - 23. 12.). Každý měl napsat, co dělal, a barvami označit, jakou činnost považuje za povinnost a jakou za slavnost. Po ujasnění povinností a slavností jsme se rozdělili do dvou skupin. Každá měla zpracovat jedno téma: judaismus a islám, a to dvěma metodami. První, že ostatním řeknou o daném náboženství to nejdůležitější, poté druhou formou, formou televizního pořadu. První skupina vytvořila soutěž Staňte se muslimem, kde soutěžící soutěžili o poctu stát se muslimem. Druhé skupině posloužila jako vzor Pošta pro tebe.
V pátek se všichni těšili na oběd, protože jsme si vařili sami. Ty nejšikovnější kuchařky se pustily do díla tzv. špagety alla PřeBoMil a hrachová polívka. Ostatní začali tvořit nástěnku. Během přípravy oběda jsme využili čas a dokončovali jsme dort. S obědem to vypadalo dobře, ale náladu pak pěkně srazila připálená hrachovka. Mnozí si říkali, co se dá zkazit na špagetách, ale ono nic není tak jednoduché, jak se zdá. Špagety se sice lepily (staly se z nich takové špalky), ale jíst se to dalo – a co víc si přát. S jistou dávkou fantazie to bylo opravdu i výborné.
Po obědě jsme vyrazili na dobrodružnou výpravu. No, asi víc na procházku než na výpravu. Vůdce Řehoř nás bezpečně provedl okolím Kovářova, což bylo velice příjemné. Osobně si myslím, že to bylo lepší než tvrdnout uvnitř. Museli jsme se vrátit do 17:00, protože to začínala mše. A tak jsme nadýcháni čerstvého vzduchu vyrazili na mši do kovářského kostela. Někteří šli ministrovat, jiní ne. Byla pěkná zima a v domněnce, že teplý vzduch jde nahoru, jsme šli na kůr. Nebylo to tak.
Trošku promrzlí, ale pozitivně nabití duševním pokrmem jsme začali připravovat večeři. Byla to pořádná hostina, hermelín byl přesně takový, jaký by měl být. I správný smrádek měl. Organizátor prací Bára, poté co všem rozdělila role v předávání dortu, zahájila akci Předání. Mělo to pěkný scénář i pěkné kulisy a myslím si, že otec byl dojat, ale jako správný kněz to na sobě nedal znát a elegantně přijmul dary a gratulace. Po velmi zajímavém filmu In nomine patris proběhla bilance na závěr podle mě velmi vydařeného dne. Poté se někteří opět položili do oblíbené říše snů, a jiní opět povídali možná až do dalšího dne. Ale jedno je jisté: spát šli všichni…
Standa
3. den – sobota 29.12.
Ráno o půl sedmé se jako vždy konal růženec. Samozřejmě ne sám, ale opět s poměrně slušnou účastí. Následovala brzká ranní mše už o půl osmé, která zaručeně probudila i ty nejzatvrdlejší spáče. Obdařeni duchovním pokrmem jsme spěchali zpět na faru, abychom nasytili i naše kručící břicha. Poté si pro nás otec Řehoř připravil zamyšlení na téma neděle. Zjistili jsme, že dodržování neděle jako dne odpočinku je v nás hluboce zakořeněno – vlastně již od počátku světa. O tom jsme se koneckonců sami přesvědčili, když jsme ve dvou skupinkách museli argumentovat pro a proti neděli. Nutno dodat, že argumenty pro postrádaly určitou dávku fantazie. Nakonec jsme se však shodli na tom, že bez neděle to zkrátka nejde.
Oběd tentokrát chystala paní Pecková, takže zbyl čas na jiné aktivity. Holky se statečně vrhly do výroby nástěnek a my kluci se s nesmírnou bojovností a kuráží pustili do rozebírání starých křesel. Už od začátku bylo jasné, že půjde o skutečnou válku. Lítý boj, kdy lítalo téměř vše, jsme ale nakonec vyhráli. A tak všichni mohli zasednout k prostřenému stolu a vychutnat si pečené kuře s bramborem nebo rýží.
Polední siesta bohužel nenaskýtala dlouhý odpočinek, zvláště pro umývače nádobí, neboť nás čekala odpolední vycházka. A jelikož nás nelimitoval čas mše svaté, trasa se oproti včerejšku nápadně protáhla. I přesto jsme ale cestu Hostín – Řenkov – Samoty – Zaluží – Kovářov zdárně absolvovali. Čas jsme si navíc krátili duchaplnými dialogy o církevních restitucích, umělecké tvorbě, hrou na bombu a bez povšimnutí jsme nezanechali ani elektrický ohradník.
K prahu fary a kýženého tepla naše výprava dorazila asi kolem půl šesté. Bohužel jsme se hned po česnekové večeři museli rozloučit s Jirsovými. Loučení nám ale usnadnily Vojtovy prskavky a příslib dalších setkání. S plnými žaludky jsme následně zakončili den klasicky neklasickou bilancí a otec Řehoř nás naučil novému vnímání modlitby. Následovala Cimrmanova hra Dobytí Severního pólu, při které jsme se zasmáli a zjistili, že bychom přeci jen měli být hrdi na své češství. Večerní klid o půl jedenácté poslal mnohé z nás do postelí. My, kteří jsme statečně odolávali pokušení zavřít oči, jsme se ještě nějaký čas bavili strašidelnými historkami a příhodami. Kolem jedné však fara definitivně utichla a my tak načerpali síly do nového dne.
Jenda
4. den –Neděle 30. 12.
„…a spali a spali a spali. Dobře se jim to spalo.“ – Tak takto nějak by se dal charakterizovat začátek neděle. Pouze několik nejsilnějších dokázalo vyhrát boj se sebou samým a dopravit se na tradiční ranní růženec. Po jeho skončení se otec Řehoř vydal sloužit mši svatou do Předbořic a ostatní „hrdinové“ zase zalezli do spacáků.
A zase spali… když tu jeden po druhém začal zjišťovat, že má hlad. A tak lidé postupně vyráželi do kuchyně, na rozdíl od ostatních dnů, kdy se jedlo zásadně společně v hlavní místnosti. Zkrátka – pro celé nedělní ráno mě nenapadá jiné slovo než „úpadek.“ A opravdu – Přebomil byl u konce.
Ranní mše svatá však všechny probudila, a pokud ne, volný čas po jejím skončení naskýtal mnoho času pro odpočinek. Ostatní mohli využít času do oběda, jak chtěli. Jedna skupinka například pomáhala vařit paní Wudiové oběd, jiní se balili, další se spolu bavili a jánevimcoještě.
Po obědě následovalo mytí nádobí a všeobecná „debordelizace.“ Té bylo opravdu třeba, ale protože jsme si všichni jednotlivé úkoly rozdělili a každý udělal něco, nebyl problém vše zvládnout. A dál… a dál už nic… Lidí ubývalo a jako jeden z posledních jsem ubyl i já. A se mnou cestou domů (kromě mých sourozenců) šla spousta myšlenek, vzpomínek (a námětů na povídky).
Peťa
pečlivé korektury celého článku Bára
Fotogalerie z noční přípravy dortu a pátečního vaření je zde.
Zvu všechny PřeBoMiláky na další víkendové setkání mezi Vánočními svátky a Novým rokem. Termín konání je čtvrtek 27. prosince od večerních hodin do neděle 30. prosince do odpoledne.
Tématem našeho setkání bude 3. přikázání Desatera – podle biblického znění: Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý... Budeme si nejen povídat o tématu, ale také zažijeme nějaké hry, dále tvoření a bezva partu. Pište mi přihlášky, prosím, co nejdřív. Další podrobnosti budu, jak je již obvyklé, doplňovat. Těším se na další setkání!
S sebou si vezměte: Teplé věci na spaní a na ven, věci na hygienu, pokud máte tak tuhé lepidlo na papír, kdo má tak asi 5 kolíčků na prádlo (kluci), pravítko, nůžky, pokud máte tak lámací nožík, věci na psaní, hlavně tužku, příspěvek na den 50 Kč. Dále nezapomeňte na YouCat jak žlutý, tak šedý – modlitební.
Program:
Čtvrtek 18.00 zahájení, společná večeře 20.00 společné zamyšlení na téma Co je čas?, bilance 22.30 spaní
Pátek 6.30 ranní modlitba růžence, pak nákup a příprava na snídani 8.00 snídaně 9.00 společné zamyšlení na téma Slavení... 10.00 tvoření a příprava oběda 12.00 oběd 13.30 společná vycházka 17.00 mše svatá 18.00 večeře 20.00 film In nomine patris, po něm diskuse 22.00 bilance a po ní spánek
Sobota 6.30 ranní modlitba růžence 7.30 mše svatá, pak nákup, příprava a snídaně 9.00 společné zamyšlení na téma Neděle, dar nebo přežitek? 10.00 pokračování tvoření 13.00 pro zájemce společná diskuse na téma Restitucí 14.00 v případě přízně počasí odpolední hra nebo vycházka 18.00 večeře 20.00 společné zamyšlení na téma Otevřít své srdce... pak bilance 22.30 spánek
Neděle volný program kromě 9.30 mše svatá 12.00 oběd, pak ukončení
Program podléhá neustálým změnám...
Zúčastní se
Nezúčastní se
Vojta Otruba Anička Otrubová Bára Otrubová Marek Schmeller Bětka Pecková Honza Pecka Lída Rozhoňová Anička Jarolímková Terka Jirsová Pavel Soukup Maruška Soukupová Marťa Soukupová Míša Soukupová Markéta Dvořáková Tomáš Čechmánek Dáda Procházková Mirek Procházka Petr Wudi Marky Wudiová Vašek Wudi Stanislav Kubíček Pepa Fořt Kuba Fořt Bára Vlnová
Naše setkání začalo v pátek 30. listopadu odpoledne. Přede mší svatou jsme byli na faře pouze já a Líďa. Po mši se teprve začali sjíždět i ostatní...
Nejdříve Pepa a Kuba. Začali jsme večeří, během ní přijela Anička Otrubová, následována Verčou a Štěpánem, který se však na nás jen přijel podívat. Bohužel s námi zůstat nemohl. Pak přijeli i ostatní: Bětka a Jenda i Petr, Marky a Vašek. Večer jsme otevřeli prvním tématem – druhé přikázání Desatera. Zabývali jsme se jím asi hodinu. Druhé přikázání se netýká jen přímo vtahu k Božímu jménu, ale i všeho toho, co se za na Boží místo staví nebo se tváří, že může dát to, co ve skutečnosti dává jen Bůh. Zabývali jsme se reklamou, dnes obvykle představovaným ideálem krásy, slovy, která ztratila svůj původní význam, ale která se přesto dál v rozhovorech používají a nad jejichž prázdnotou se už nikdo nepozastaví...
Následovala vstupní bilance do našeho setkání. Po ní jsme pak absolvovali první kurz cimrmanologie a podívali se na odborný seminář k objevům v Liptákově a na hru Posel světla... Pak byl řízený program ukončen a kdo chtěl, mohl jít spát. Což jsem tedy udělal jen já…
V sobotu ráno jsme měli začít růžencem. Propovídaná noc si vybrala svou daň, ale ukázalo se, že byla i dobrá vůle. Avšak technika, která měla a také chtěla budit, nakonec nevydala ani hlásku, a tím pádem zhatila i tento dobrý úmysl. V této době přijela Anička Jarolímková a našla náš dům jako zakletý hrad z pohádky Šípková Růženka… Takže jsme nakonec začali až snídaní a po ní tématem Křesťanské chození. Povídali jsme si hlavně o tom, proč je dobré, když spolu lidé před svatbou žijí čistě; totiž že se jim to bohatě vrátí nejen v období chození, ale i po svatbě. Po tématu se obě Aničky chopily vaření a vykouzlily lahodný bramborový guláš, který měl tu vlastnost, že čím byl starší a odleželejší, tím byl chutnější. K němu uvařily Francouzskou polévku… Všem nám to opravdu moc chutnalo, takže oběma šikovným kuchařkám patří velký dík! Zatímco Aničky kuchtily, my ostatní jsme se pustili do výroby lampiónů, kterými jsme si měli svítit na cestu zpátky z Předbořic, jak bude napsáno níže. Během toho se k nám přidal i Marek…
Na závěr oběda jsme oslavili desátý PřeBoMil vynikajícím dortem od paní Bursíkové. Každý si zejména pochvaloval ten hnědý krém, byla to lahůdka! Škoda, že to nejde zprostředkovat jinak…
Po obědě následovalo povídání na téma YouCat. Každý účastník dostal ke svému žlutému YouCatu, který obsahuje souhrn naší víry, také YouCat hnědý, který je pak takovým průvodcem v životě modlitby. Prožíváme rok víry. A víra je nejen to „v co věříme“, ale i – a hlavně především – osobní přilnutí k Tomu, „v koho věříme“. Zatímco ta první oblast se rozvíjí studiem, ta druhá roste modlitbou. Ale jak se modlit? To nás učí Duch Svatý, ale je vhodné mít na této cestě průvodce, zkušenějšího bráchu, který pomůže. A tím může být třeba tato malá knížka…
Půl třetí se přiblížila a nastal čas k odchodu do Předbořic. Vyšli jsme směrem na Hůrka, kolem rybníka Krajíc na Hostín a přes Březí a Machov jsme byli za nějakých padesát minut na místě. Zde nás čekala mše svatá a mikulášská nadílka, po ní pak krásné setkání a posezení ve školce. Popovídali jsme si se sestřičkami, s Dádou, Maruškou, Marťou, Míšou, Pavlem, Jirkou a dalšími… Pan Marešovský vykouzlil na plotně vynikající svařené víno, takže jsme i trochu okusili a o sedmé se vydali na cestu do Kovářova přes Březí a Záluží. Lampióny se ukázaly být sice na efekt velice hezké, protože všichni si ho vyzdobili ozdobnými řezbami, ale přesto z praktického hlediska jsme si všimli, že nás jejich světlo spíše oslňuje a vidíme tím pádem mnohem méně, než kdybychom šli úplně za tmy. Navíc některým lampión ustavičně zhasínal nebo padal na zem, takže celkově tento nápad nemůžeme hodnotit jako zdařilý a příště si z toho vezmeme poučení.
Po příchodu na faru pak jsme se pustili do večeře, zbyl guláš od oběda, opět o něco chutnější, a uvařili jsme párky. Po nezbytném úklidu jsme se pak podívali na film o Celostátním setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Připomenuli jsme si krásné okamžiky setkání a milosti. V následující bilanci jsme to všichni hodnotili jako výbornou věc, ale vždy jsme dodávali: „ale co je to ve srovnání s opravdovým Žďárem?“ Tím program končil a zájemci zůstali opět povídat, prý se i hrála hra na pohřeb, což se mi z náznaků, jež jsem tu a tam zachytil, zdálo jako hra velice drsná.
Druhý den nás opustila Anička Otrubová, která odjížděla v šest ráno z Petrovic. Společný program jsme začali s růžencem ve dvou. Peťovi budíček už tentokrát neselhal... Cestou zpátky jsme si pěkně popovídali. Po mši svaté se na nás přijel podívat Honza Liška z Diecézního centra mládeže. Doprovázely nás i naše sestry, sestra Kateřina fungovala na začátku jako most mezi neznámými a seznamujícími se a sestra Pavlína se ujala práce v kuchyni. Když jsem přijel z Kostelce, našel jsem kolektiv uprostřed legrační hry. Bylo to super. Stejně jako oběd, který následoval: slepičí polévka a pečené kuře s bramborovou kaší. Děkujeme!
Odpoledne jsme se pak společně vyfotili a začali pracovat na úklidu našeho příbytku. Všichni přiložili ruku k dílu, za což všem opakovaně děkuji a chválím! Je krásné, že dokážeme brát zodpovědnost za dílčí úkoly, které každé setkání s sebou nese; je to známkou, že rosteme…
Zbytek odpoledne pak byl ve znamení loučení a odjezdů. Děkujeme především našemu Pánu za možnost se setkat, že nás ochraňoval a byl s námi po celý čas. Těšíme se na příští setkání od 27. do 30. prosince.
Zvu všechny na 10. setkání PřeBoMilu na faru do Kovářova. Začátek je v pátek 30. listopadu v 15 hodin a konec v neděli 2. prosince odpoledne. Tématem našeho setkání bude zejména druhé přikázání Desatera, ale nejen to.
Těšit se můžete však i na hry, společné setkání, tvoření a účast na besídce. Setkání bude kratší od pátku do neděle, proto do něj musíme vtěsnat program o něco hustěji. Uvidíme, jak se nám to podaří. Další výjimkou je to, že si při tomto setkání budeme vařit sami. Proto bych chtěl oslovit ty, kdo vařit umějí, aby mi dali vědět, jakou dovednost umí nabídnout, abychom zkoordinovali tvorbu jídelníčku.
Program:
Pátek
15.00 příjezd, ubytování, přizpůsobení fary, příprava tvoření na druhý den... 17.00 mše svatá 18.00 večeře 19.30 vstupní bilance, zamyšlení nad tématem 2. přikázání 21.00 promítání filmu o Žďáru, tak na 50 minut :-), horká novinka..., případně možnost společných aktivit (her) 22.30 spánek
Sobota:
7.00 ranní růženec a modlitba do nového dne, ranní slovo 8.00 snídaně 9.00 společné zamyšlení na téma křesťanské chození 10.00 společné tvoření a příprava oběda 12.00 pokud se povede, tak oběd 13.30 společná aktivita (hra apod. bude upřesněno...) 14.30 odchod do Předbořic 16.00 účast na kulturním programu v Předbořicích (mše svatá, mikulášská, popovídání a pro starší 18-ti let možnost svařáku...) 19.00 návrat zpět za tmy přes Hostín a Hůrka 21.00 společná bilance a zakončení liturgického roku, poděkování
Neděle:
6.30 možnost růžence, po něm volný program se snídaní 9.30 mše svatá, pak příprava oběda 12.00 oběd po obědě společné focení, loučení a úklid fary
Již tradičně budu rád, pokud se mi přihlášky budou scházet pokud možno včas, spolu s nabídkou na kuchařské práce. Přihlášku můžete provést nejsnadněji přes facebook.
Vezměte si s sebou: hlavně teplé oblečení na spaní i na ven, podle počasí (i pláštěnku, pokud bude předpověď špatná), nůžky a pokud máte pastelky, psací potřeby, dobrou náladu, nápady pro zlepšení společného programu, 50 Kč na den...
V sobotu 20. října se nás většina účastnila Setkání mládeže příbramského vikariátu v Krásné Hoře nad Vltavou. Tato akce navazovala na Celostátní mládeže ve Žďáru svým mottem: Ovocem Ducha je láska, radost a pokoj...
Na místo jsme se dopravili různě, buď auty nebo autobusem. Čekal nás bohatý program, který začínal o deváté hodině a končil mší svatou v 18 hodin.
Program setkání je vyvěšen na jeho webu a fotografie ze setkání si můžete prohlédnout po kliknutí na fotografii v tomto článku...
Naše setkání začalo večer 27. září večeří. Výjimečné bylo tím, že tentokrát jsme se postupně sjížděli, až nás nakonec v neděli bylo 25 a když ještě připočteme Terku Kahounovou, která se na nás přišla podívat v neděli po mši, tak 26! Tématem setkání bylo první přikázání Desatera.
První den jsme se zabývali předpokladem, tedy svobodou člověka. Snažili jsme se zamyslet nad tím, co svoboda je, a také jak ji smíme užívat. Uvědomovali jsme si, že svoboda naše se dotýká také svobody druhých a je třeba na to brát ohled. Závěrečná aktivita, která spočívala ve společném kreslení motýla, nám to měla dát zakusit. Pak již byla večerka. Kdo chtěl, mohl zůstat povídat, ale tak, aby nerušil ty, kteří chtěli spát. Což využili všichni, takže na ranním růženci pak nebyl nikdo.
Druhý den jsme pak začali tématem Desatera. Připomněli jsme si, kde se vzalo, a provedli srovnání s vazalskou smlouvou tehdejší doby; Desatero se ukázalo být velmi podobné. Dále jsme pracovali rozděleni do čtyřech skupin a zkoumali moderní zákony a objevovali v nich principy, které jsou z Desatera převzaty. Následoval oběd, který nám uvařila paní Pecková; pochutnali jsme si na výtečných řízcích. Děkujeme! Ve 14 hodin nás pak navštívili manželé Hanka a Vojta Frýdlovi. Pozval jsem je, aby nám popovídali o ikonách a o tom, jak je využívat v modlitbě. Povídání bylo velmi poutavé, oba se výborně doplňovali svým originálním stylem. Přinesli nám ukázat několik reprodukcí ikon, knihy, které mohou pomoci s uvedením do modlitby s ikonami, a další ukázky v počítači… Děkujeme také! V 17 hodin jsme již byli připraveni na přesun do Milevska, kde jsme se zúčastnili hubertské mše svaté. S dovozem nám pomohli paní Jarolímková, Procházková a Rozhoňová a pan Soukup. Mši svatou měl pan opat Michael Pojezdný a naši kluci ministrovali. I když zpočátku váhali, nakonec rozhodnutí ke službě nelitovali. Po mši svaté jsme pak asi čtvrt hodiny čekali, než se setmí a mohl začít ohňostroj, který mnozí z nás v bilanci velice ocenili.
Sobotní ráno začalo opět růžencem. Tentokrát se nás již zúčastnilo docela dost, dokonce za námi přijela z Předbořic i sestra Pavlína. Hned po snídani pak jsme se sešli k povídání o tématu Prvního přikázání Desatera. Pojmenovali jsme lidskou touhu po objevování a přetváření světa. Na příběhu Babylónské věže jsme si ukázali, že tato touha je velmi dobrá, pokud ovšem respektuje to, že nikdo z lidí není bohem a nepostaví si schody až do nebe, ale že každý člověk tu a tam dělá chyby. To jsme si připomněli na příkladu velkých neštěstí jako: potopení Titanicu, exploze raketoplánu Challenger, případu železničního neštěstí u vesničky Eschede či pádu letounu Concorde. Bůh nás nikdy netrestá za naši snahu jít výš a výše, objevovat nové neznámé světy, tyto nehody jsou však připomínkou naší omezenosti a omylnosti, našeho člověčenství. Budou nás na dobrodružné cestě vědy stále provázet… Na příběhu zjevení Božího jména v hořícím keři jsme si pak uvědomovali, skrze zkoumání možných významů tajemného Božího jména „Jsem, který jsem“, že Bůh nás v tomto našem hledání provází jako ten, kdo je při nás, kdo je připraven nás vždy zachránit, kdo je však vždycky větší a jiný než my a naše představy o Něm, kdo nakonec na sebe bere tvář trpícího Služebníka Ježíše. Respektování tajemství Boha při našem hledání a objevování chrání naši svobodu a pomáhá nás uchovat pokoru při hledání stále větších a novějších objevů. První přikázání je tedy cesta ochrany a růstu naší svobody v tom největším, co dělá člověka člověkem: touze po něčem a někom větším… Zbytek dopoledne jsme věnovali práci: většina zůstala v Kovářově a pomáhala na zahradě se sečením trávy a přípravou zahrady na zimu, pak nám pan Míra Procházka dovezl fůru dříví, tak jsme ji seřezali a uskladnili ve sklepě a holky mezitím vařily oběd, umývaly sklenice, které jsme chtěli věnovat sestrám do Předbořic, Anička pomohla s úklidem sklepa. Další část dobrovolníků pak odjela do Předbořic pomoci s likvidací dobročinného bazaru z akce 3v1, další část přehazovala kompost a pomáhala s úklidem ve školce… Po výtečném obědě (špagety se sýrem a masovou omáčkou) jsme již plánovali odpolední přesun do Dobrošova, kde se konala pouť ke svatému Václavovi. Začátek cesty jsme strávili hrami Na ducha a hrou Na přepady, zbytek cesty už jsme pak šli. Bohužel nám již od začátku začalo trochu pršet, což se v průběhu cesty změnilo v jemný, ale zato vytrvalý déšť. Takže mnozí dorazili promočení, ale hlavním problémem bylo to, že tři z nás si udělali zacházku přes Petrovice a Mašov, takže je bylo třeba dopravit do Dobrošova autem. Díky za to patří, jako již tolikrát, paní Wudiové… Mše svatá probíhala v kapličce, kterou jsme přeplnili, myslím, že pojala 26 účastníků, což byl rozhodně rekord z posledních let… Po návratu pak byla vděčně přijatá večeře, sušení a závěrečná bilance.
V neděli pak nás přede mší svatou opustila Markéta Dvořáková a po mši svaté se na nás přišla podívat Terka Kahounová. Setkání ji tak povzbudilo, že přislíbila účast na příštím PřeBoMilu, který je naplánován na víkend 30. listopadu až 2. prosince. Myslím, že se už teď všichni těšíme.
Sepsal otec Řehoř.
Seznam účastníků:
Markéta Dvořáková, Marťa Soukupová, Anička Jarolímková, Pepa Fořt, Dáda Procházková, Bára Otrubová, Anička Otrubová, Vojta Otruba, Mirek Procházka, Kuba Fořt, Bětka Pecková, Honza Pecka, Maruška Soukupová, Verča Jarolímková, Petr Wudi, Marky Wudiová, Vašek Wudi, Lída Rozhoňová, Míša Soukupová, Pavel Soukup, Marek Schmeller, Michal Krejča, Štěpán Jarolímek, Terka Jirsová.
Večer jsme zahájili písněmi a tématem postní doby. Posedali jsme si do kruhu a posílali si tajuplný předmět, který byl zabalený v látce, a my jsme museli uhádnout, co to je. Když se začal odhalovat tento tajuplný předmět, zjistili jsme, že je to mísa s popelem. Jediný odhodlanec Míra si do té mísy sáhl. Poté jsme zapálili svíčku a posílali jsme si ji v kruhu a každý musel při posílání svíčky vstát a říct sousedovi co mu přeje. Pak jsme si povídali, z čeho se vůbec popel, kterým jsme pomazáni na popeleční středu, dělá. Pak si každý z nás vybral barevný šátek podle toho, jakou barvu má rád, a dal si ho před sebe. Kdo chtěl, mohl nakreslit popelem to, co v poslední době ovlivnilo nebo co už se nedá nikdy vrátit. Když jsme skončili, každý si vzal šátek s popelem a ten popel vyhodil buď ze dveří, nebo z okna.
Pro čtyři šťastlivce začal sobotní den již za svítání na ranním růženci. Cesta na Záluží představovala nejen duchovní zážitek, ale také potěšení nad nádherným východem oranžového slunce. Už takhle zrána bylo jasné, že se rýsuje den jako vymalovaný…
Dopolední program se nesl ve znamení stromů. Každý si z košíčku vybral tu část borovice, která mu byla nejsympatičtější. Důvody naší volby byly rozmanitého rázu – větvička vypadá jako žebřík pro veverky, do šišky vkládá strom to nejlepší, co v sobě má, kůra strom chrání a uschlý klacík je chudák, protože si ho nikdo nebere. Následovalo zamyšlení, jakým stromem a kde bychom chtěli být, jakou bychom chtěli mít funkci. Sdílení pocitů bylo zajímavé a leckdy překvapující. Dozvěděli jsme se například, že jeden by byl rád dominantou v krajině, druhý útočištěm pro ptáčky a jiný by svůj osud vložil do rukou Lesů ČR. Pokračování programu – legenda o třech stromech a jejich touhách, doprovázená písničkami – nám poskytla mnoho podnětů k přemýšlení.
Příjemně odpočatí jsme se ve dvě hodiny vypravili na výlet. Cestu nám zpříjemnily hry s tenisákem a špagátama, ale taky s čísly. Postupně zapadající slunce přímo vybízelo pohrát si se stíny, a tak jsme vytvářeli nápis Přebomil. Některá písmenka nás pozlobila, ale nic přeci nemůže být dokonalé, a tak jsme po kreativní půlhodince, spokojení se svou prácí, pokračovali v túře. Z posledního úseku se zážitky účastníků různí, poněvadž si, tuším, tři skupinky plánovaně i neplánovaně zvolily odlišné cesty. Podle úsměvů při shledání na faře se dá soudit, že všechny zažily nějakou tu legraci. Nepokazilo ji ani všudepřítomné bláto, ba naopak.
bramborovou kaši a ostatní prostírali. Kolem dvanácté přijely sestry Kateřina a Pavlína, které nám přivezly důležitou věc, a to vepřové maso na šalvěji. A to už také přijel otec Řehoř a mohli jsme začít s obědem. K obědu byla slepičí polévka a bramborová kaše s vepřovým masem na šalvěji. 
Po obědě jsme měli všichni plné žaludky, a tak jsme se rozhodli jen tak odpočívat a nic 
