Konečně zveřejňuji pro všechny pozvánku již na devátý PřeBoMil na faru do Kovářova. Termín konání je od čtvrtka 27. září do neděle 30. září. Začíná se ve čtvrtek večeří v 19 hodin a končíme, jako obvykle, v neděli odpoledne.
Tématem setkání bude První přikázání Desatera. Ale hlavní věcí je to, že se spolu opět potkáme a doufám, že opět – jako ostatně vždycky – prožijeme bezvadný víkend.
Děkuji, že se tak rychle přihlašujete. Prosím, kdo víte, že budete jen na část programu, tak mi dejte vědět od kdy do kdy s námi budete. Je to pro plánování stravy. Pro extra pohodlné vytvářím událost na Facebooku, kde stačí pouze kliknout na zúčastním se, či odmítnout a já to sem přepíšu.
Nezapomeňte si vzít s sebou:
věci na psaní (propisku a tužku),
kdo jste byl na Celostátním setkání ve Žďáru, tak zpěvník ze setkání,
věci na práci (které se mohou zašpinit),
věci na ven (sportovní oblečení a obuv),
v případě nepříznivého výhledu počasí prosím pláštěnku,
jelikož je nás hodně, tak i na spaní pokud máte karimatku,
teplé oblečení na noc.
Příspěvek bude tradičních 50 korun na osobu a den s možností domluvy slevy (zejména pro brněnské z důvodu vyšší ceny dopravy :-)).
Program setkání (bude se dotvářet...):
Čtvrtek 19.00 společné zahájení večeří 20.00 bilance a úvodní zamyšlení na téma Svoboda 21.30 hry 22.30 večerka
Pátek 6.30 růženec 7.00 příprava snídaně 8.00 možnost účasti na mši svaté 10.00 zamyšlení na téma svobody 12.00 oběd 14.00 host + diskuse 17.00 večeře, po ní odjezd do Milevska 18.00 mše svatá Hubertská v milevském klášteře 20.30 bilance 22.30 večerka
Sobota 6.30 růženec 7.30 snídaně 8.30 zamyšlení na téma Prvního přikázání 10.00 společná práce – brigáda 12.00 oběd 14.00 odpolední program + přesun do Dobrošova s dobrodružnou hrou 18.00 mše svatá v kapličce v Dobrošově 19.30 večeře 20.30 společná modlitba se zpěvy z Taizé, bilance 21.30 hry 22.30 večerka
Neděle 6.30 růženec 8.00 snídaně, pak program (volný nebo bude upřesněn) 12.00 oběd, závěr a rozloučení
Hymnou Celostátního setkání mládeže ve Žďáru na Sázavou byla píseň Kéž poznají nás po ovoci. Do soutěže na hymnu CSM se zapojilo 9 tvůrců.
Autorem vítězné hymny se stal Martin Gřiva. Text hymny vychází z motta setkání „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj…“(Gal 5,22) a reflektuje i hlavní myšlenky CSM – svátost biřmování a působení Ducha svatého v životě mladého člověka.
Nebo si píseň můžete stáhnout do svého počítače ve formátu mp3 z tohoto odkazu.
Ve dnech 14.–19. srpna jsme se s mládeží ze skupiny PřeBoMil zúčastnili Celostátního setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Setkání začínalo 14. srpna večer, úvodním setkáním s modlitbou nešpor. Další dny nabídly mnoho zajímavého, bohoslužby, modlitební setkání, sportovní aktivity, workshopy všeho možného druhu a hlavně mnoho příležitostí k vzájemným setkáním a sdílením.
Krom toho stále funguje stránka setkání na Signálech.
Do fotogalerie jsem doplnil vybrané fotky od Otrubů. Mrkněte a pokud budete mít nápady, jak přejmenovat fotky, napište to pod jednotlivé fotografie a dejte mi vědět, já to změním. Ať tento článek je pro nás všechny příležitostí k hezkým vzpomínkám!
Po loňské bezvadné zkušenosti s táborem v Bernarticích bylo jasné, že i letos tábor budeme pořádat. Již před Vánocemi jsme začali přemýšlet nad tím, jaké bude jeho hlavní téma, jaká myšlenka ho povede a bude mu dávat jednotu.
V modlitbě jsme to předložili Pánu a sestru Kateřinu napadlo, že vzhledem k tomu, že rok 2012 je v rámci tříletého období příprav na oslavu příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu věnován svátosti biřmování, tak by bylo dobré se zaměřit tímto směrem, tedy na dary Ducha Svatého. Tyto dary jsou jako klíče k plnému životu s Bohem a představují pro nás velikou pomoc na cestě následování. Výborně, téma by bylo, teď ještě, kde tábor uspořádat? Pod stany si netroufáme a zároveň máme dojem, že k tomu by bylo nutné více organizátorů, takže je jasné, že budeme opět na faře, ale na které?
Hned po Novém roce jsme vyhlíželi, které místo by bylo jednak volná a také vhodné. Oko nám padlo na Slivici u Milína, vzhledem k tomu, že není daleko a také má pro pořádání takových akcí ty nejlepší podmínky. Zarezervovali jsme si tedy termín hned zkraje prázdnin a pomalu jsme začali tvořit program. V něm své pevné místo musí mít modlitba, něco pro poučení, sport, soutěže a nějaká činnost rozvíjející tvořivost. Důležitou věcí bylo to, že matka Edita byla svolná a uvolnila na náš tábor sestry Kateřinu i Pavlínu, za což všichni děkujeme!
Den D nastal 1. července, program tábora začal o půl páté. Jednotlivé dny pak máme rozepsané ve zvláštních článcích:
Tábor je již za námi, je tu čas reflexe, poučení, zhodnocení a hlavně děkování. První dík patří vždy našemu Pánu. On je na počátku každého dobrého daru, tedy i našeho tábora, toho že jsme ho mohli organizovat, že jsme se ho mohli zúčastnit, že vše proběhlo tak krásně. Moc děkujeme! Pak také děkuji sestrám Kateřině a Pavlíně, které se hodně napracovaly nejen při přípravách, ale i v průběhu tábora. Jen Pán Bůh vidí všechny námahy a oběti, On také určitě dobrým oplatí. Pak všem účastníkům, kteří vytvořili bezvadnou partu a dokázali se navzájem podržet v těžkých chvílích a byli pozorní jeden vůči druhému. Každý sem přinesl něco svého, dohromady z toho byla fajn parta, je dobře, že existuje. Pak také nesmíme opomenout všechny ty, kteří nám vyřešili mnoho starostí po krupobití, jednak Nuslovým, ale i ostatním, kteří pro mě zůstali bezjmení, také Pán Bůh zaplať! Určitě se těšíme na budoucnost. Těšíme se na ni, protože víme, že ten, který nás provází, je dobrý a bude nás provázet i nadále. I to je pro nás dar, za který jsme vděční!
Příští akce, která nás čeká, je Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Už se těšíme!
Sedmý den jsme zahajovali snídaní, protože se spalo až do osmi kvůli předcházející noční hře. Přesto to pro většinu bylo málo, vzhledem k tomu, že poslední noc většinou využili na popovídání…
Po snídani pak následovala pokladovka. V lese bylo po vyznačené trase roztroušeno několik tvarů, které bylo nutno sesbírat a na konci trasy pak sloužily jako klíč do zámku, kterým se pak soutěžící dostal k pokladu. Všichni to zvládli, jen v ojedinělých případech se museli soutěžící vracet, protože nějaký tvar nenašli či ho při cestě k cíli ztratili…
Pak jsme se sešli k společnému tématu, věnovanému daru bázně před Bohem. Dozvěděli jsme se, že se nejedná o strach z Boha, ale o obavu z toho, abychom jeho lásku něčím nezranili… Hned pak následovala závěrečná bilance. V ní mohl každý přehlédnout uplynulý týden a sám před sebou, před Bohem a ostatními se zamyslet, kam ho tento týden posunul, co v něm odkryl, čím ho obohatil. Někteří se vyjádřili i tak, že jim bude tato bilance docházet až později, proto se těším, že některé reflexe si ještě řekneme…
Po bilanci jsme se naposledy sešli v kapli ke mši svaté a po ní byl oběd a závěrečné vyhodnocení týmů. První místo obsadili Smetáčci, následovaní Pé-plechovkami a ty následoval tým Minimální trvanlivosti. Všem gratulujeme, byli jste skvělí. Po obědě jsme se začínali rozjíždět. Někde se uronila slza, loučení bylo smutné… Hned pak večer začala čilá aktivita na facebooku, která vydržela řadu dní. Super!
My realizátoři jsme pak setrvali na faře k závěrečnému úklidu a předání. Odjížděli jsme pak kolem půl šesté večer. Děkujeme za tuto možnost, prožít na tomto kouzelném místě pěkné dny. Co říkáte, neuděláme zde nějaký PřeBoMil? Třeba v zimě, či jindy?
Myslím, že se všichni už těšíme na další víkendovku PřeBoMilu, kterou jsme zatím předběžně naplánovali na konec září 27.–30. září.
Šestý den tábora začal netradičně. Budíček byl ve znamení další hry – Polní nemocnice. Všichni byli vytaženi ze spacáků křikem, že se událo bombardování, že jsme všichni nemocnice, ať se všichni shromáždí na chodbě a tam dostanou další pokyny.
Ty pokyny byly vlastně jen losováním, co kdo dostal za úraz či nemoc. Byly tu ještě tři ošetřovatelé a jeden lékař. Nemoci a úrazy: siamská dvojčata, upadená ruka, vypadený jazyk, ekzém, zimnice, upadená noha, upadené obě ruce… Všichni se patřičně vymódili (můžete se mrknout do fotogalerie) a šlo se na snídani. Tam si museli jedni druhým pomáhat, protože najíst se bez rukou nešlo moc dobře. Pak po snídani byl zadán přesun polní nemocnice na určité místo. Zde bylo také nutné si pomáhat. Ukázalo se, že jsme skvělá skupina, která si pomoci dokáže.
Následovala katecheze na téma zbožnosti. Opět jsme si charakteristiky tohoto daru napsali na klíč, který jsme pak přinesli na mši svatou do kaple.
Mše svatá byla posunuta o půl hodiny déle, z důvodu smažení sýru, který jsme pak měli na oběd...
Po obědě toužili všichni jít na koupání, zlákáni zkušeností včerejší party. A tak se šlo. Návrat byl stanovený do půl páté, protože tehdy nás v kostele čekal netradiční růženec. Skládali jsme ho z kuliček na zemi kostela a každý si na jednu kuličku (Zdrávas Maria) mohl napsat úmysl, na který chce tuto modlitbu obětovat. Všichni si tuto formu modlitby při bilanci pochvalovali…
Po večeři následovala bilance a pak: dlouho očekávaná noční hra: Hledání svatého Grálu. Hra byla inspirována legendární zprávou, která nás zpravuje o zachování kalicha Pána Ježíše z Poslední večeře – grálu – který byl dlouhá staletí střídavě vyhledáván různými věhlasnými bojovníky, např. anglickým králem Artušem. V lese poblíž Slivice byla nachystána cesta označená svíčkami a šipkami, kterou bylo nutno absolvovat. Např. první disciplína dávala za úkol objevit heslo v lahvích s pavouky, červy a žábami, toto heslo si zapamatovat a donést ho až na závěr hry. Pak byl úkol projít jedovatou pavučinou, plnit různé logické úkoly, projít bludištěm bez dotknutí se jedovatých stěn či projít bez otevření očí chodbou Medúz za pomoci Ariadniny nitě. Na konci cesty pak čekal soutěžící moudrý mnich, který měl pro každého moudrou radu do života. A samozřejmě i svatý Grál. Po této hře se šlo hned spát.
Ve čtvrtek jsme zahájili den hned mší svatou. Byl to den věnovaný daru síly. Po mši svaté jsme měli snídani a po ní se připravili na cestu. Byl slunečný a teplý den, my jsme se v něm vydali směrem na Lešetice, kde je zachován komunistický lágr na nepohodlné lidi – památník Vojna.
Cestou jsme si zahráli dvě hry. První spočívala v tom, že hráč měl nenápadně umístit kolíček někam na oblečení někoho jiného. Prohrával ten, kdo kolíček měl v cíli… Druhá hra spočívala v tom, že na daný povel se všichni do sedmi sekund museli schovat v lese nebo podél cesty tak, aby nebyl vidět. Koho hledající uviděl prvního, hledal v dalším kole.
Takto jsme došli k památníku Vojna. Koupili jsme si vstupenky a nechali se provést lágrem. Nejdříve jsme si ho prohlédli shora a poslechli si výklad o jeho uspořádání, denním režimu jak se sem člověk vůbec dostal. Zajímavé bylo, že k tomu vůbec nemuselo dojít soudním rozhodnutím, ale třeba i na základě posudku jakési lidové komise. Pak jsme vyzkoušeli pobyt v nízkém betonovém bunkru, což byla skupinová korekce. Dozorci tu měli vy zvyku zavírat až 35 lidí na max. 5 hodin, protože v tomto prostoru chyběl vzduch. Následoval barák, který sloužil jako kulturní dům a pak marodka. Podmínky na ní byly primitivní a lékaře dělal někdo z vězňů, lhostejno jaké specializace. Tak se mohlo stát, že se o celý tábor staral zubař. Odtud jsme se přesunuli do baráku, kde byli již ubytováni sami vězni. Jako poslední jsme navštívili barák dozorců, ve kterém byla nainstalována expozice, věnovaná vězeňství a obětem komunistické zvůle, zejména v padesátých letech.
Z tohoto baráku jsme si hned vyšli odpočinout na trávu. Snědli svačinu a vraceli se domů na Slivici. Tam nás již čekal otec Mikuláš s manžely Vackovými. Dal si u nás oběd, po něm jsme návštěvě zazpívali některé písně z Taizé. K obědu nám sestra Pavlína udělala vepřo-knedlo-zelo. Bylo vynikající a tímto jí za ně děkujeme! Po obědě pak zájemci odešli do Ostrova na koupaliště. Tím udělali předběžný průzkum pro partu následujícího dne. Ostatní zůstali doma a bavili se např. tvořením, odpočinkem a sportem. Po návratu pak byla zajímavé hra: Puding. Byly čtyři stanoviště, kde byl umístěn hrnec pudingu hlídaný kuchařem. Koho chytil při ujídání, tomu zabavil lžici a dostal od něj úkol, po jehož splnění mu byla lžíce vrácena. Nakonec byla vyhlášena anarchie, která znamenala, že se už nehlídá a každý mohl jíst, kde se mu zlíbilo…
Pak jsme si zahráli některé hry na ověření síly. Jednak to bylo přetahování lanem, při němž se vystřídaly všechny týmy, a pak skákání přes rotující lano. Vše bylo bodované.
Po večeři následovala bilance a krátká katecheze na téma daru síly. Den jsme pak zakončili společným táborákem. Někteří vytrvalci u něj vydrželi do pozdní noci, ale většina šla spát včas.
Čtvrtý den jsme začali opět růžencem. Ale protože bylo nepříznivé počasí, šli jsme se ho pomodlit do kostela. Tam od pondělka byla vyndaná okna, protože je bylo třeba natřít, takže jsme v kostele byli na čerstvém vzduchu.
Následovala snídaně a po ní pak téma dne, totiž krátká katecheze na téma rozumu. Pak jsme si po verších přečetli příběh z knihy proroka Daniela o Zuzaně. Ten jsme pak rozdělili na tři části a každou část jsme přidělili jinému týmu, který se tento text pokusil zpracovat formou bibliodramatu. To je forma hry, ve které se snažíme pod vedením Božího slova co nejvíce ztotožnit s biblickými postavami a prožít tak s nimi příběh, který se četl. Cílem je tedy uvědomit si co nejvíce věrným způsobem, co postavy biblického příběhu prožívaly a jak se cítily. Je to zase jiná metoda, jak se pokusit biblický text přisvojit.
Poté pak následovala mše svatá v kapli. Byl zrovna svátek sv. Prokopa. Po obědě pak se dala většina do hraní kopané. Úmyslně píši kopané a ne fotbal, protože na malém prostoru hřiště se zúčastnilo velké množství hráčů a hra tím dostala nezaměnitelný charakter, zkrátka: bylo to skutečné maso!
Od 14 hodin byly na programu workshopy. Bylo možno tvořit smaltováním klíčů, křížků či dokonce koňských hlav či jsme se pokusili vytvářet nějaké výrobky z hlíny… Vznikly zajímavé a i pěkné výrobky, jak se můžete podívat v naší fotogalerii.
Od půl páté se pak soutěžilo v disciplínách zaměřených na rozum a znalosti. Týmy dostaly za úkol nasbírat co nejvíce známých rostlin, ověřily si znalosti vlajek, luštily kvíz či si vyzkoušely, nakolik znají naše ptáky. Úrovní znalostí jsme byli velmi příjemně překvapeni!
Po večeři se pak dohrával turnaj v přehazované z pondělka, ve kterém nakonec zvítězili Pé-plechovky, následované Smetáčky a na konci se pak umístil tým Minimální trvanlivosti. Po oslavě pak následovala bilance a spánek.
Třetí den se nesl ve znamení likvidace následků nočního dobrodružství, ale také byl věnován daru Ducha Svatého, daru rady. Začali jsme den mší svatou v kapli, pak následovala snídaně a pak jsme natahovali provazy a věšeli prádlo.
To už s námi byla i sestra Pavlína. Pak jsme se dlouho rozhodovali, co dál. Počasí se netvářilo zvláště přívětivě, ale přece jsme se rozhodli pokračovat v programu a absolvovat cestu na Makovou horu. Tam nás totiž ten den čekal bratr Anděl, původně jsme tam také měli mít mši svatou.
Nicméně, mši svatou jsme neměli, ale pouť měli. O cestě nemohu napsat nic bližšího, protože jsem na ní nebyl. (pokud by se někdo našel, kdo by chtěl toto bílé místo zaplnit, tak nechť tak učiní v komentáři pod článkem, děkuji). Na Makové už jsme se sešli. Posvačili řízky a nechali se pozvat do svatyně. Tam jsme se nejdříve pomodlili litanie k Panně Marii za všechny postižené krupobitím a následně si vyslechli velice zajímavý výklad bratra Anděla, který nás nechal také nahlédnout do nebe (svého příbytku). Po průzkumu kůru, kde Pája vyzkoušela místní varhany a věží jsme se pak rozloučili a dostali požehnání na cestu. Zpáteční cesta se pak odehrála pomocí kyvadlové dopravy mé a sestry Pavlíny, protože již pršelo.
Po příchodu na faru jsme zjistili, že naše veliká starost, totiž rozbité střechy, se řeší. Nuslovi a jiní dobří mužové pilně jako včelky opravili střechu na kostele, na faře a na stodole, vzhledem k jejímu stavu natáhli plachty. Mezitím nás bavila jejich Eliška, která uměla bezvadně recitovat a vůbec se nestyděla. Odměnili jsme ji potleskem.
Večerní bilance pak byla spojena s tématem povolání. Při ní nám vypnuli elektřinu, proto jsme měli možnost navodit tajemnou atmosféru pomocí svíček do tvaru kříže. A pak jsme již se připravovali ke spánku a před tím jsme si ještě zazpívali s velikou chutí čtyřhlasy. Bylo to super.