Druhý den jsme zahájili podle programu ráno v 7 hodin modlitbou růžence. Na cestě nás provázelo sluníčko a mokrá tráva z deště předešlého dne. V 8 pak byla snídaně a pak jsme se v devět hodin sešli v klubovně na biblické soutěže a kvízy.

Den byl totiž věnován daru umění, přičemž dar umění nás především vede k poznání Hospodina, Pána Ježíše. Proto jsme si mohli v testech ověřit, jak na tom jsme. Na závěr si pak jednotlivé týmy vybraly úryvek, který pak zpracují formou představení pro všechny. Pak už následovala mše svatá v kapli a oběd, který nám uvařila paní Pecková. Bylo to výtečné kuře s bramborami. Přijely se za námi také podívat Anička a Dorotka, takže to bylo o pěkné setkání navíc. Po obědě pak byla volná zábava, většinou vyplněná sportováním, a od dvou hodin se mohlo tvořit. Někteří se dali spolu se sestrou Kateřinou do smaltování křížků a klíčů, přičemž vznikly opravdu pěkné výrobky. Již během odpoledne se týmy začaly vytrácet a postupně se zabývaly přípravou zadaných úkolů.

Od půl páté pak nastala prezentace jejich práce. První chtěly začít Minimální trvanlivost. Jejich představení se odehrálo na hřišti, přičemž i využili otevřeného okna v druhém patře fary, odkud mluvila Pája coby anděl Gabriel. Velice se nám líbily použité rekvizity, kostým sv. Jana Křtitele v podání Vojty, opravdický křest u Jordánu a také vyrovnávání stezek. Družstvo bylo odměněno zaslouženým potleskem.

Následovali Smetáčci. Ty nás zavedli k ohništi a tam jsme mohli sledovat bitvu Izraelitů s Amalečany. Chvíle bitvy byla vtipně zaplněna komerčními pauzami, kde jsme viděli i reklamu na střešní krytinu. Smetáčci neužívali přímého čtení z Bible a tak byla divákovi dána příležitost, aby on sám se snažil přijít na to, o čem ta scéna je. Velmi se nám líbil také souboj Marky s Bětkou. Nakonec vše dobře dopadlo, Izraelité zvítězili a Smetáčci sklidili zasloužený aplaus.

Poslední pak vystoupilo družstvo Pé-plechovek. Ti měli za úkol předvést to, jak Mojžíš pod horou Chorebem roztříštil kamenné desky, které předtím Hospodin popsal textem Desatera. Pěkný byl Mojžíšův výstup na horu v podání Honzy a Mirkova role Hospodina. To, že na hoře Chorebu dal Hospodin vybrat Mojžíšovi, zdali chce kávu raději turka nebo rozpustnou, bylo zajímavé rozvedení toho, co v Bibli nemáme. Zlaté tele vyrobené z plastových brýlí také nevypadalo vůbec špatně. Opět si potlesk zasloužili po právu.

Po večeři pak následovala bilance a po ní pak turnaj mezi družstvy v přehazované. Ten se, bohužel, nedohrál, protože k nám přišla od jihozápadu bouřka s velikými kroupami, které rozbily totálně střechu na stodole, kde byla naše jídelna a také na faře a kostele. Spacáky, osobní věci a vše, co měly holky pod střechou, bylo promáčené. Ještě že kluci byli natolik obětaví a ochotní, že holkám pomohli, ochotně jim nabídli své spacáky a deky a pomohli se stěhováním na faru do prostor klubovny, která se od té doby stala ložnicí. Všem vám díky! I vaší zásluhou jsme tuto závažnou událost překonali v pohodě. Na faře jsme vše rozmočené rozvěsili k uschnutí a pak se pomalu uložili ke spánku. Ještě jedna bouřka přišla v noci o půl druhé a trvala do dvou, ale už se nestalo nic vážného, jen to, že nám opět vyplavila jídelnu.

sepsal o. Řehoř.

Chěl bych pozvat všechny, a to zejména Přebomiláky, na celostátní setkání mládeže, které se koná ve dnech 14. až 19. srpna ve Žďáře nad Sázavou. Věková skupina je

přibližně +/- 14-30 let, ale nebude vadit, když to bude trošku i kolem této hranice. Protože je výhodné se přihlásit do konce května, tak bych rád, kdybychom už nějaké přihlášky dali dohromady co nejdříve. Vytvořím pro Přebomiláky i událost na Facebooku. Nechte si to projít hlavou, a pak napište, případně se rovnou přihlašte na stránce věnované této akci, kde si také můžete přečíst všechny potřebné podrobnosti. Do komentáře pod článek můžete i napsat případné dotazy a připomínky.

Řehoř. 

Zveme vás na letní tábor Klíče k plnosti do Slivice, který se bude konat v termínu od 1. do 7. července, to je od neděle do soboty prvního prázdninového týdne. Příjezd na faru během odpoledne, nejpozději do 16 hodin, kdy začínáme program, konec v sobotu po poledni. Do Milína (sousední vesnice) lze dojet autobusem, odtud vás pak můžeme vyzvednout autem.

O vaření se postará vedení týmu, pokud však máte doma přebytek ovoce, zeleniny či jiných surovin budou vděčně přijaty. Na faře jsou k dispozici matrace, spát se bude ve spacácích. Doporučený účastnický příspěvek na celý týden je 1000 Kč. Tato finanční částka se nemá stát překážkou účasti, lze se individuálně dohodnout i na jiné částce podle vašich možností.

Plánujeme skončit mší svatou, takže pokud by se rodiče, kteří si v ten de přijedou pro své dítě, chtěli této mše zúčastnit, budou přivítáni...

Táborový tým je složen z otce Řehoře, sester Kateřiny a Pavlíny.

Informační dokument se seznamem doporučených věcí.

Přihláška je ke stažení zde. 

otec Řehoř, sestra Kateřina a sestra Pavlína

Naše setkání začalo v pátek 27 dubna. První přijela na faru v Kovářově Pája Krejčová, která ač původně neměla přijet, tak nakonec mohla. Chvilku musela čekat, ale pak přijela Hanka Dvořáková

a pak Soukupovi, Pavel a Michalka, Marťa se k nám přidala až v sobotu ráno. Myslím, že také přijela Bětka, ale to si nejsem jistý. V 18 hodin byla mše svatá a po ní pak večeře. Na cestě ze mše se k nám přidala Terka a Bára Vlnová. Po večeři přišli Wudiovi.

O půl deváté jsme pak měli biblickou práci na téma Emauzských učedníků. Nejdříve jsme si uvědomili, že na věci, na lidi a události se můžeme dívat z různých úhlů. Mohli jsme si v kruhu přesednout a vyzkoušet si to… Ale důležité je si také uvědomit, že jsou tu druzí lidé, kteří nám takový pohled „z jiného úhlu“ mohou zprostředkovat. Míša se postavila do středu a my jsme se mohli přesvědčit, že ze svého místa jí nikdo z nás nevidí zcela. Když se však podělíme o své vjemy, obraz se nám složí a přiblížíme se pravdě. Stejně tak se dá dívat z různých úhlů i na naše těžkosti (ty jsme si připomenuli pomocí velkého kamenu). Názorně nám to připomenul příběh Emauzských učedníků. I ti viděli smrt Pána Ježíše jen jako tragédii, která se dotýkala i jich, protože oni v něj složili svou naději a ta jim s Ježíšem umřela. Ale Ježíš se k nim na cestě připojil a na základě Písma jim otevřel oči pro druhý pohled na svou smrt, totiž na to, že ona není krachem, ale naopak obrovskou výhrou. Protože smrt neměla mít poslední slovo, po ní následovalo vzkříšení. V domě, kdy Ježíš lámal chléb, se jim otevřeli oči víry, a oni ho poznali. Ježíš jim sice v tu chvíli zmizel, ale zůstal v jejich srdcích a také v rozlomeném chlebě, který jim zanechal jako památku na svou smrt a vzkříšení. Připomenuli jsme si, že i my se v každé mši svaté takto s Ježíšem setkáváme a on nám chce otvírat oči pro „jiný pohled“ na to, co prožíváme…

Po biblické práci následovala bilance. Reflektovali jsme při ní, proč jsme přijeli, jaká jsou naše očekávání, co si s sebou přinášíme… Po ní pak byly hry: tichá pošta, na detektiva, s židlemi atd… Já už jsem pak šel spát, takže dál už nevím… 

V sobotu jsme začali den růžencem. Šli jsme na Záluží a obdivovali při něm i rozkvetlé stromy. Po růženci následovala mše svatá, které se s námi zúčastnila i s. Kateřina. Po snídani jsme se pustili o půl desáté do práce. Byla brigáda na zahradě. Bylo třeba zrušit kus plotu a odtahat větve ke garáži. Ale pak jsem přišel na to, že dělat z těchto větví palivové dříví by bylo naprosto neefektivní, bylo by to příliš mnoho práce, tak jsem poprosil o přetahání větší zase zpět k ohništi… Větve jsme spálili, ač byla již docela vysoká teplota. Bohužel naši vatru odnesl i jeden stromek, doufám, že se z toho vzpamatuje a zase obrazí... Všichni se již těšili na oběd, který v podání paní Peckové znamenal výbornou drůbeží polévku a pečená kuřata s bramborem. Všichni jsme si tedy pochutnali a nabrali sil na to, co následovalo odpoledne...

Po odpočinku jsme pak vyrazili asi v půl třetí. Byla připravená hra, která se zakládala na příběhu jednoho trosečníka, který při pohybu krajinou zanechával za sebou pokladničky. Naším úkolem je bylo objevit a vyplnit úkoly v nich obsažené. Rozdělili jsme se na dvě družstva, každé družstvo dostalo GPS přístroj, ve kterém byly již uloženy pozice pokladniček. Asi ve vzdálenosti 150m od cíle se mohlo začít s hledáním. Za nález pokladničky bylo 5 bodů a za správně zodpovězenou otázku v ní, bylo dalších 5 bodů. První pokladnička byla za mlýnem směrem na Hostín, další na Machově, další u jezera na louce a pak další u paty Koňského vrchu. Nahoře na Koňském vrchu byla další, ale tam už jsme udělali přestávku na svačinu, protože už jsme byli zničení z toho horka, které ten den vládlo. Dali jsme si chleba s paštikou případně i s hermelínem a vydali se na cestu dál. Tady se k nám přidali i Jenda Pecků, který pak šel další cestu s námi. Další pokladnička byla u Pelech a poslední pak na nás čekala za Radvánovem v lese. Poslední osmou už jsme vzdali, protože už to bylo moc daleko. Proto jsme zamířili na Radvánov a nejkratší cestou po silnici došli na faru. Hned jsme si šli dát zmrzlinu, protože si jí každý plným právem zasloužil. Ušli jsme asi 15 km, takže i jako vzpruha přišla vhod. Pana hostinského jsme při nabírání porcí zmrzliny trošku uvedli do nesnází, když jsme se zeptali, jak chutná ta dinosaurová zmrzlina. Načež on se nám snažil vysvětlovat, že je to prostě smetanová zmrzlina ve které jsou figurky dinosaurů atd. Vtom někdo z nás poznamenal, že chutná po dinosaurech a problém byl vyřešený.

Po příchodu na faru jsme měli sílu tak na večeři a bilanci. Pak už se jen hrály hry, následoval spánek.

V neděli byl program volný. Většina vstala na mši svatou. Po ní následovala volná zábava, kterou většina strávila na schodech před farou… Oběd nám vařila paní Wudiová a byl vynikající: rýže, maso a omáčka. Nadchl nás.

Po obědě jsme udělali společné foto, protože Terka už musela jít. Dopoledne odešly Káťa s Bárou a po mši i Hanka.

Odpoledne jsme pouklízeli faru, zametli, vytřeli a porovnali věci. Pak odjeli Peckovi. Šli jsme na zmrzlinu, načež Wudiovi pokračovali cestou domů a pro Soukupovi pak přijela maminka.

Tím skončil osmý PřeBoMil… Těšíme se již na letní tábor. Všem chci poděkovat za účast, ale také za nasazení ve společném programu, trpělivost a ochotu při práci a hlavně za odvahu a nasazení, se kterou jste nesli sobotní pochod v úmorném horku. Určitě budeme všichni dlouho vzpomínat!

Sepsal o. Řehoř.

P. S.: Když dáte pod článek „lajka“, budu velice rád. Ještě šťastnější budu, když pod článek přidáte komentář, co se vám líbilo, co naopak ne, když dáte nějakou reakci na to, co jsem napsal, případně pokud vás něco napadne co byste chtěli příště atd…

Kliknutím na obrázky se dostanete do příšlušné fotogalerie.

A je tu další pozvánka na setkání na faře v Kovářově. Uskuteční se od pátku 27. dubna od 15 hodin do neděle 29. dubna, do odpoledne. Hlavním tématem je Ježíš.

On je vítězem nad smrtí a hříchem. On vstal z mrtvých, to slavíme v této velikonoční době. On je náš Pán a Přítel. Víme o něm dost? Nikdo neví dost, proto se budeme zabývat jen jím.

Setkání je opět jen víkendové, proto bude program zhuštěný. Ale jako obvykle:

Pátek 27. dubna
15 hod. – příjezd, ubytování
18 hod. – mše svatá v kostele
19 hod. – večeře
20 hod. – první biblická práce (zkušenost Emauz)

Sobota 28. dubna
6.30 – ranní růženec, směr Záluží
7.30 – mše svatá
8.00 – snídaně
10.00 – další biblická práce nebo brigáda
12.00 – oběd
14.00 – odpolední program (hra v přírodě nebo doma podle počasí)
18.00 – večeře
19.00 – večerní program (zřejmě bude tvoření)

Neděle 29. dubna
6.30 – oblíbený ranní růženec
8.00 – snídaně
9.30 – mše svatá, po ní volný program
12.00 – společný oběd
pak focení, povídání, úklid a někdy odpoledne rozjezd domů. 

Na faře to už znáte. Takže si vezměte věci podle potřeby a taky podle počasí. Počítejte se sebotním pobytem venku, sice doufám, že už ne v trní, ale něco na ven neuškodí. Kdo cvičíte na kytaru, bude vítána a také zpěv a další pomůcky pro zábavu (např. společenské hry). Poplatek na den je pořád stejný, 50 korun.

Těším se na viděnou a prosím o brzké reakce, kdo přijede a kdo ne...

Řehoř. 

Začátek našeho setkání byl v pátek 9. března od 15 hodin. Na tuto hodinu přijeli Soukupovi, Marťa, Maruška, Míša a Pavel. Začali jsme úklidem fary, takže bylo třeba vyluxovat horní pokoje, vytřít chodby a záchody, zkrátka všechno dobře připravit na celý víkend.

Během odpoledne pak přijeli Wudiovi, Dáda Procházková a Bětka Pecková. Následovala v 17 hodin mše svatá a po ní také přijela Anička Jarolímková. Večer jsme měli po večeři vstupní bilanci, kde jsme si snažili uvědomit, v jakém stavu přijíždíme na naše setkání a co očekáváme. Na tomto místě jsme si také uvedli téma našeho setkání, kterým byla naděje. Na závěr bilance jsme si složili obraz, kde Pán Ježíš je naším světlem, představovaným hořící svící a každý si šátkem zvolené barvy složil cestu k němu. Následoval film A man for all seasons, který nám postavil před oči postavu sv. Tomáše Moora. Byl to muž velikých duchovních kvalit a také mravní velikosti. Dokázal položit svůj život za své přesvědčení ve věci sňatku krále Jindřicha VII. s Annou Boleynovou.

Druhý den v sobotu jsme začali růžencem nebo spíše snídaní a pak jsme se v 10 hodin zamýšleli nad encyklikou papeže Benedikta XVI. Spe salvi. Tento dokument se zabývá nadějí jednak v Písmu svatém, pak prožíváním křesťanské naděje v různých dobách křesťanství od antiky po současnost. Uvědomili jsme si také tři nejdůležitější „místa“ naděje, kterými jsou modlitba, utrpení a očekávání soudu. Po dobrém obědě, který nám připravily sestra Pavlína se svou maminkou, jsme si zahráli hru Nápisy krále Ašóky. Hra navazovala na velmi starou historii indického krále, který svým moudrým přístupem k vládnutí vybudoval říši, kde se lidé měli dobře. Své myšlenky, na kterých své vládnutí postavil, nechal vytesat na kamenné sloupy, které se tu a tam na území jeho kralování vyskytovaly. Po smrt Ašóky se nepodařilo jeho nástupcům království udržet a to se rozpadlo pod nájezdy cizích vojsk, města a osady byly zničeny, po moudrém králi zůstaly jen sloupy s nápisy, které však později pohltila džungle. Teprve po dvaceti stoletích byly znovu objeveny a tajemné písmo rozluštěno a tak se moudrost dávného krále znovu objevila na světle světa… Tento příběh nás tedy inspiroval ke hře, kdy jsme na vybraném úseku lesa hledali 14 skrytých nápisů. Cílem hry bylo objevit pokud možno všechny nápisy do hodiny. Zvítězí ten, kdo bude mít všechny nápisy co nejdříve. To se nepovedlo nikomu, avšak 13 nápisů odhalily Anička Jarolímková s Maruškou. Při hře byla zábava, až na jeden prvek a tím bylo ostružiní, které soutěžícím párům komplikovalo pohyb po lese…

V 17 hodin byla v kostele mše svatá a po ní večeře na faře. Pak už jsme se v 19 hodin přesunuli na Peckov za panem Janem Peckou nejstarším, který nám vyprávěl dobrodružný příběh svého života, kdy jeho rodiče a později i on sám, ukrývali na své usedlosti pana Václava Jakeše po dobu 15 let před komunistickou Státní bezpečností. Za tento hrdinský čin byl i odměněn cenou Pocta osobnosti. Pan Pecka také vydal svědectví o své víře, která ho celý život vedla a vede a jejíž prožívání z něj udělalo takového člověka, jakým je.

Večer pak následovala po příjezdu dobrodružná epizodka se zaseknutými dveřmi od záchodu (že zrovna zase záchod?!), které však šikovně otevřel Pavel. Tak jsme si, či alespoň já, oddechli. Den uzavírala pak společná bilance.

V neděli pak byla na programu zejména mše svatá a volná zábava na faře. Oběd nám připravila paní Anička Jarolímková a byl to dobrý řízek a bramborový salát. Ještě teď vzpomínáme… U oběda s námi byla celá rodina Jarolímků, což bylo dobré oživení, zejména Johanka . Po obědě jsme se zabývali výběrem a nahráváním fotek ze setkání na web. Udělali jsme si společnou fotku a pak už začali odjíždět první z nás: Anička Jarolímková, Dáda, Soukupovi, na autobus jsme doprovodili Aničku Otrubovou a od autobusu pak odešli domů i Wudiovi. Pak jsme poseděli s Bětkou a Peckovými na faře a tím také naše setkání skončilo. Ale můžeme se těšit na setkání další, které bude poslední víkend v dubnu: od 27. do 29.

Sepsal o. Řehoř

Do fotogalerií se vstupuje kliknutím na obrázky u jednotlivých dní... 

Zvu vás všechny na další společné setkání na faru v Kovářově ve dnech 9. až 11. března.  Hlavním tématem setkání je naděje. Dává nám víra naději? A na čem se naše naděje zakládá? Podíváme se také na živé příklady naděje.

Tentokrát bude tedy setkání o něco kratší, ale to neznamená, že by bylo nějak horší. Naopak, myslím si, že program bude dost dobrý. Můžete se přesvědčit sami:

Program

Pátek 9. března
15 hod. – příjezd, ubytování
17 hod. – mše svatá v kostele
18 hod. – večeře
20 hod. – motivační film (A man for all sesons)

Sobota 10. března
6.30 – ranní oblíbený růženec, směr Záluží
8.00 – snídaně
10.00 – křesťanská naděje podle Benedikta XVI. a Spe salvi
12.00 – oběd
14.00 – odpolední program (hra v přírodě nebo doma podle počasí)
17.00 – mše svatá
19.00 – beseda se zajímavým hostem, který prožil sílu naděje na vlstní kůži

Neděle 11. března
6.30 – oblíbený ranní růženec
8.00 – snídaně
9.30 – mše svatá, po ní volný program
12.00 – společný oběd
pak focení, povídání, úklid a někdy odpoledne rozjezd domů.

 S sebou si určitě vezměte teplé oblečení, věci na ven, poplatek za den je 50 korun.

Těším se se všemi na viděnou, včetně maturantů, kteří si budou chtít osvěžit mozek a nabrat nových sil kvalitním odpočinkem!

Sem zase píšu seznam těch, kteří určitě přijedou a těch, kteří nepřijedou:

V sobotu 8. října 2011 jsme byli pozvaní na vikariátním setkání v blízkých Obděnicích. Mottem setkání  bylo Zakořeneněni v Kristu, na něm stavějte. Dopoledne bylo úvodní slovo, scénky, krátká přednáška

otce Řehoře na téma Věda a víra – jdou vůbec do hromady? Potom svědectví RNDr. Ireny Sargánkové CSc. o jejím hledání a cestě za Bohem. Od 11.20 následovaly skupinky:

1. P. Mgr. Ing. Řehoř Žáček O.Praem: Jak je důležité znát dějiny církve, aby člověk znal svoji minulost,
2. RNDr. Ireny Sargánkové CSc.Hranice chemie a fyziky ve vztahu k tomu, co nás obklopuje – ekologie, kosmické lety
3. MUDr. Lucie Šmehilová a MUDr. Martin Šmehil Je dítě ze zkumavky řešením pro neplodné páry? Hranice medicíny ve světle víry – umělé oplodnění
4. Mgr. Marie Simandlová - františkánka Škola a víra – být šedou, šikanovanou myší ve škole – nebo světlem třídy?
5. P. Jaroslav Krajl (ADCM, ADCŽM Nazaret) Jsou v Bibli výmysly?

Následovala společná modlitba v kostele a potom oběd. Po obědě byly různé aktivity: tvoření, řezbářství, lukostřelba, malování, lanové aktivity, sport, dojení krávy a také adorace v kostele, kterou jsme zvolily my dvě – sestry Pavlína a Kateřina. Od 16. hodin následovaly další odpolední skupinky – svědectví:

1. Manželé Lucie a Martin Šmehilovi : Období fyzické neplodnosti nám přineslo mnoho duchovní plodnosti
2. Sestra Kateřina – Mgr. Marie Simandlová Pán mě oslovil skrze zlomenou nohu mého bratra aneb obyčejný život s neobyčejnými zážitky
3. Manželé Dana a Marek Chytrý Cesta víry protestantky s katolíkem, aneb různé tradice, ale stejný Bůh
4. Manželé Ivanka a Martin Čihákovi Krize víry v životě mladého člověka. 

V 18:00 vrcholilo setkání mší svatou, kterou celebroval pražský arcibiskup Mons. ThLic. Dominik Duka OP. Místo plánovaného širého nebe v Obděnicích jsme se kvůli počasí přesunuli do kostela v Petrovicích. Bylo vidět, že počasí akci narušilo. Přesto jsme měli dojem, že se vikariátní setkání vydařilo a všichni odjížděli plní zážitků a snad i povzbuzení ve víře.

Sestra Kateřina.