V pátek 13. 5. jsme přijeli na faru do Kovářova. Přijelo nás poměrně dost – Dáda, Martina, Míša, Bára, Anička, Bětka, Terka, Marky, Hanka, Honza, Vašek, Vojta a Petr.

Celý víkend jsme začali společnou modlitbou před večeří. Večer asi v půl deváté nám otec Řehoř pustil film, protože jsme měli víkend na téma manželství, film byl k tomu tématu.

V sobotu jsme vstali časně ráno a vydali jsme se na růženec. Modlili jsme se všichni. Asi v jedenáct hodin jsme se vydali do Předbořic na Soško. Během cesty nás zaujal kolotoč, tak jsme se povozili. Do školky jsme dorazili v půl jedné. Měli jsme mši svatou a pak oběd. Mňam  to byla dobrota!! Když jsme šli zpátky, před vrátky na nás čekaly dvě rodiny – rodina Peckova a rodina Pešičkova. Třetí rodina – Schmelerova se trochu opozdila. Mají totiž malé miminko. Srdečně jsme je přivítali a šli na přenášku. Bylo to velmi zajímavé a poučné, protože o svém manželském životě mluvili manželé, kteří žijí různě dlouhou dobu v manželství. Povídali nám o tom, jak se poznali a jak svůj vztah prožívali po svatbě a jak prožívají manželství právě teď. Sobotní večer jsme zakončili modlitbou.

V neděli jsme byli  všichni vyčerpáni, tím pádem jsme nešli na růženec. V půl desáté začal kostel a po kostele jsme šli zas na faru. Měli jsme velice výborný oběd.  Pak jsme se šli balit a někteří ještě hráli hry. Pak se začali sjíždět rodiče a odváželi nás domů.  Myslím, že se nám to všem líbilo. Poučili jsme se, pobavili, zasmáli, zazpívali jsme si, no prostě jsme byli spolu. Doufáme, že to bude pokračovat. Velký dík patří otci Řehořovi. Moc všem děkujeme!!!!!

sepsala Daniela Procházková

Zvu vás všechny na další PřeBoMil na faru do Kovářova od pátku 13. do neděle 15. května. Budeme pokračovat, dá-li Pán Bůh, v dalších setkáních. Tématem, které nás bude doprovázet v těchto dnech bude Manželství.

Pokusíme se poznat tuto životní cestu tak, jak si ji představuje Pán Bůh a uslyšíme i svědectví těch, kteří po této cestě jdou. Hlavně však se znovu budeme moct setkat a sdílet se. Takže program vychází z minulých setkání:

Pozor! změna programu: v sobotu odpoledne budeme mít program ve školce, protože podle předpovědi bude deštivý víkend, takže hru odložíme na případný tábor...

Pátek 13. května 2011

• Odpoledne: příjezdy, ubytování, příprava na faře, možnost účasti na mši svaté v 18 hodin v Kovářově, večeře. Na faře se můžeme scházet od 15.30.
• Večer asi od 20 hodin, uvedení do tématu, film na téma „manželství“.
• Po něm krátké zamyšlení a příprava na spaní.

Sobota 14. května

• V 6.00 tradiční růženec v přírodě, ranní modlitba s prosbou o požehnání do nového dne.
• V 7.00 příprava na snídani a snídaně, úklid po snídani.
• V 8.30 téma: manželství a snubní charakter lidského těla podle Jana Pavla II., diskuse.
• V 10.30 odchod do Předbořic na mši svatou.
• Asi v 11.30 mše svatá, po ní oběd, možnost setkání s dětmi na SoŠko.
• Asi v 13.30 cesta zpátky formou hry „geocaching“.
• V 17.00 beseda s manžely „v praxi“ asi do 18.30 nebo do 19 hodin.
• Večeře, modlitba v kostele a zhodnocení dne.

Neděle 15. května

• V 6.00 růženec a ranní modlitba, prosba o požehnání nového dne.
• V 7.00 příprava a snídaně.
• V 8.00 program na faře, hry, příprava na mši svatou, odchod do kostela.
• V 9.30 mše svatá v Kovářově.
• Pak závěrečná diskuse, náměty, focení a příprava oběda.
• Po obědě pak úklid, loučení se, a během odpoledne odjezd domů.

Spojení autobusem pro brněnské:

Ze Zvonařky do Bernartic jede autobus v pátek:

13.30 – 17.35, další 14.15 – 18.00, další 15.30 – 19.10.

Do Bernartic pro vás zajedeme, ale bude dobré, když pojedete najednou.

V neděli:

Bernartice – Brno:

13.36 – 17.15 nebo 15.43 – 20.05.

Do Bernartic vás zavezeme.

S sebou si určitě vezměte: spacák, máte-li tak i karimatku, hygienické potřeby, oblečení, Bibli, tužku a něco na poznámky (sešit)… Příspěvek nechám dobrovolně ve výši asi 50 korun na den.

Těším se na viděnou!

Řehoř.

Přestože 3. února začínaly pololetní prázdniny, bylo ten den večer ve školce dost rušno. Opět jsme se tu totiž sešli my, kteří jsme se poznali na táboře v Horní Plané, abychom spolu již potřetí strávili prodloužený víkend.

Po večeři dorazily sestry Františka a Terezka z Brna a také duchovní otec celého setkání, o. Řehoř. Při večerní bilanci jsme si povídali o tom, co se od našeho posledního  setkání změnilo.

V pátek ráno jsme skoro všichni vstali na modlitbu růžence. Po snídani nám věnoval svůj čas otec Řehoř a pěknými slovy nám připomněl a zdůraznil výjimečné postavení muže a ženy v Božím stvoření. Uvedl nás tak do hlavního tématu setkání – mateřství, které mělo být doplněním zářijového PřeBoMilu, kdy jsme se zamýšleli nad otcovstvím. Odpoledne jsme se  pod vedením o. Řehoře seznámili s prostorami a historií milevského kláštera. V pět hodin byla sloužena mše svatá v Lašovicích, odkud jsme se pak, někteří autem, někteří pěšky, odebrali zpět do Předbořic na večeři. Následoval film Mrtvý muž přichází, film natočený podle skutečné události, který se zamýšlí nad otázkami odpuštění, nenávisti a trestu smrti.

I v sobotu zazvonil budík v 5.35, ale nikdo z nás na růženec nevstal, protože venku foukal silný vítr. Během snídaně za námi přijel o. František z Prahy. Sešli jsme se v kapli k ranní modlitbě, po které si s námi otec povídal o mateřství. Potom nás čekala slabá hodinka práce – pomohli jsme sestřičkám nanosit dřevo z kůlny do kotelny. Jako odměna na nás čekal (jak jinak) vynikající oběd sestry Pavlíny, po kterém jsme měli možnost dělat, co jsme chtěli, takže se povídalo, zpívalo, hrály se hry, zkrátka nenudili jsme se .

Večer pak přišlo to, na co se asi většina z nás nejvíc těšila: kulatý stůl se dvěma maminkami – paní Peckovou a Jarolímkovou (jako zástupkyněmi fyzického mateřství) a sestrami Františkou a Terezkou coby matkami duchovními .- Povídaly nám o svých zkušenostech a ochotně odpovídaly na naše otázky.

Neděli, poslední den našeho setkání, jsme zahájili mší svatou. Pomohli jsme sestrám ve školce uklidit a nezbylo nám nic jiného, než se začít loučit. Bylo to o to smutnější, že nevíme, kdy se znovu uvidíme, ale na druhou stranu nadějnější, protože všichni cítíme, že nějaké setkání, ať už v jakékoli podobě přijít musí.

Děkujeme všem, kteří se nám věnovali, hlavně sestrám z Předbořic i Brna, maminkám a kněžím.

Vstup do fotogalerie:

Setkání bude o prodlouženém víkendu v termínu 3.–6. února 2011. Začne večeří ve čtvrtek a končí obědem v neděli.

Ve čtvrtek večer se bude skupina sjíždět, večer asi bude „bilancia“. Určitě bude co vykládat....

Program v pátek 4. února začíná v 6:00 růžencem do přírody (ke kapličce nebo k obrázku) pak ranní chvály v kapli (růženec i ranní chvály jsou dobrovolné, jak víte  ), 7:00 příprava snídaně, 7:15 snídaně, 8:00 umývání nádobí, příprava prostoru ve školce na program, 8:45 1. program ve školce – asi přednáška otce Řehoře Muž a žena v Písmu svatém. 10:00 svačina, 10:30–12:00 volná hra, tvoření nebo procházka po krásné přírodě, 12:00 oběd, 13:00 umývání nádobí, 13:30 odjezd do Milevska, 14:00 prohlídka Milevského kláštera, 16:00 odjezd na mši svatou do Předbořic nebo Lašovic, 18:00 příprava večeře, 18:30 večeře, 19:30 umývání nádobí a úklid ve školce, 20:00 2. program ve školce – adorace v kostele spolu s rodinami ze společenství, které se na faře scházejí a které znáte, pak možná dobrý film nebo přednáška otce Řehoře pro všechny; asi 22:00 společná „bilancia“ ve školce.

V sobotu 5. února 6:00 růženec do přírody (ke kapličce nebo k obrázku), pak ranní chvály v kapli, 7:00 příprava snídaně, 7:15 snídaně, 8:00 umývání nádobí, příprava prostoru ve školce na program,  8:20 krátká ranní modlitba pro všechny „Tu jsem, volal jsi mě“, 8:45 3. program ve školce nebo mše svatá. Slíbil být s námi provinciál jezuitů František Hylmar z Prahy. Něco nám řekne, bude s námi asi slavit mši svatou, je možné ho využít k rozhovoru o tématech, která vás trápí a též přijmout svátost smíření. 10:00 svačina, 10:30–12:00 volná hra, tvoření nebo procházka po krásné přírodě, 12:00 oběd, 13:00 umývání nádobí a úklid školky, 14:00 4. program ve školce,  16:00 svačina  (volná hra) 18:00 večeře, 18:30 umývání nádobí a úklid ve školce, 19:00 nebo 20:00 5. program ve školce – kulatý stůl na téma mateřství – dá-li Pán, přijedou sestry z Brna – Františka a Terezka a odsud paní Jarolímková, teta Verunky Jarolímkové, kterou všichni znáte. 22:00 společná „bilancia“ ve školce.

V neděli je možnost pomodlit se s námi ranní chvály v kapli v 6:45, v 7:30 začíná růženec v kostele, v 8:00 je mše svatá v kostele v Předbořicích, po 9 hod. snídaně, pak balení se, focení, loučení, závěrečná „bilancia“, odjezdy po obědě.

Můžete využít poslední možnost setkat se s mladými i s rodinami odsud.

Přeji požehnané dny.

Prosím o informaci o tom, zda vás máme čekat, nebo ne.

S Wudiovými počítáme, ti jsou od vánoc přihlášení

s. Kateřina

Jako na každé setkání s úžasnými lidmi, které jsem mohla poznat díky sestře Kateřině na křesťanském táboře v Horní Plané, i na toto jsem se obzvlášť těšila. Hlavně proto, že po skoro 5–ti měsících jsem zase všechny mohla vidět. A tentokrát ve školce v Předbořicích.

Já bydlím v Brně, takže do školky nás ochotně odvezla sestřička Terezka se svým velkým „auťákem“ .Vyjeli jsme za světla a bez jakýchkoliv komplikacích jsme kolem 6. hodiny dorazily do Předbořic. Zaparkovali jsme před Bosco centrem a očekávali první známou tvář, kterou určitě za krátko uvidíme. Jako první přišla sestřička Kateřina se svým až obdivuhodným veselým výrazem na tváři, který ji neopustí ani v pozdních večerních až ranních hodinách. Samozřejmě jsme se přivítali i se sestřičkou Pavlínou, která se výborně starala o naše žaludky. Přijely jsme jako první, tak jsme zasedly ke stolu a vychutnaly si vyhlášené pomazánky sestry Pavlíny. Poté hodinu po hodince postupně přijížděli všichni, kvůli komu stálo za to ujet těch 200 km. A už to bylo tu: 2. PřeBoMil mohl začít. Jako první jsme si se všemi museli popovídat, protože když se s někým skoro půl roku nevidíte, je toho tolik nového, že se člověk až nestačí divit. Asi kolem 10 hodiny šli někteří z nás na krátkou procházku po nádherně zasněžených Předbořicích. V 11 hodin bylo naše setkání oficiálně zahájeno bilancí. A den byl u konce.Většina z nás si tedy povídala až do 2 hodin, ale zanedlouho všichni postupně usínali, až nastalo ticho. Myslím, že nejen já, ale i ostatní byli plní očekávání, co přinese další den. 

Ráno ti silnější a odhodlanější z nás vstaly na modlitbu růžence a  ranních chval, ti poněkud ospalejší a unavenější se k nim připojili až u snídaně . Po snídani si pro nás sestřička Pavlína nachystala velmi zajímavou hru s krátkým příběhem, poté následovalo vyrábění adventních věnců. Sestřička přinesla velmi mnoho ozdob a možných dekorací, aby si každý mohl přijít na chuť. Na výběr byly různé svíčky, mašličky, barevné kuličky, usušené lístky květin, skořice, badyán a spousta dalších věcí na zkrášlení našich věnců, ať už jsme je vyráběli z klasických větviček jehličnanů nebo z březové kůry. Asi kolem 12 dorazilo několik dalších dětí, které si přišli do školky nacvičit velmi zajímavé divadlo o sv. Mikuláši, které zahrály v kostele na jeho svátek. Po jak jinak než výtečném obědě jsme začali hrát celodenní hru asassíny, což je velmi zábavná a zajímavá hra, která ovšem některým z nás dala pořádně zabrat. Cílem hry totiž bylo pomyslně zabít brčkem osobu, kterou jsme měli určenou. No a kdo přežil poslední, ten vyhrál . Kolem 4. hodiny začala zajímavá přednáška s vojenským kaplanem – otcem Jindřichem Zdíkem. Otec Jindřich nám promítal videa a fotografie z jeho působení v Afghánistánu a vykládal nám různé příhody, které zažil, a o zdejším způsobu života. V 6 hodin jsme společně oslavili mši svatou, po které nám sestřička připravila večeři. A od 7 hodin se každý zabavil, jak mu bylo nejvíc milé… někteří z nás šli ven, jiní si jen tak povídali nebo hráli nejrůznější hry. Každopádně jsme všichni spokojeně usnuli až v ranních hodinách .

V neděli jsme ráno oslavili mši svatou (samozřejmě ti zdatnější opět vstali na modlitbu růžence... ). Po příchodu do školky jsme se nasnídali a pomalu jsme si začali balit své věci. Ještě jsme si zahrát nějaké hry,ale po úžasném obědě nastaly ty nejhorší okamžiky… Loučení… To byla pro nás pro všechny ta nejtěžší část – rozloučit se se všemi, se kterými jsme se za ty 3 dny ještě více sblížili… Ale naštěstí jsme se začali bavit o dalším společném setkání, takže když už čas tlačil a museli jsme odjet, hřála nás myšlenka, že se za 4 měsíce snad opět uvidíme.

Sepsala Anežka Balabánová, Brno

Fotogalerie zde:

V partě mladých lidí jsme Silvestr slavili již dvakrát, a tak jsme se po troše rozmýšlení rozhodli, že v podobném duchu chceme strávit i přelom roku 2010 a 2011.

Místem, kde jsme měli prožít poslední dny roku starého a první dny roku nového, se stala fara v Předbořicích. S láskou nás tu přivítaly sestra Kateřina a sestra Pavlína.

Naše silvestrovské setkání vypuklo 31. prosince dopoledne, kdy se začali sjíždět první účastníci.

Když se nás sešlo už víc, seznámili jsme se mezi sebou a poté byla vyhlášena celovíkendová hra „Na vraha“. Každý, kromě pořadatele, obdržel papírek se jménem toho, koho má zabít. Pak si svou oběť musel vyhlídnout, když byla sama nebo ji musel nalákat a pomocí dřevěné japonské hůlky na jídlo ji zabít. Samozřejmě jsme tuto hru nebrali doslovně . Zabití oběti spočívalo pouze v naznačení vraždy hůlkou a oznámení dotyčnému, že je mrtvý.

Po vyhlášení hry se začal připravovat oběd – brambory na loupačku s mlékem, solí a máslem. Ti, kdo nebyli zapojeni do přípravy oběda si povídali, hráli hry nebo tančili, někdy spíše dováděli, za zvuku místního rádia.

Některým přišly vhod i různé hračky a hudební nástroje pro děti, které byly v místnosti k dispozici. Pobývali jsme totiž ve zdejší školce, kterou měly sestřičky na starost.

Když jsme se posilnili dobrým jídlem, vyrazili jsme ven. Sáňky, boby ani talíře nesměly na naší vycházce chybět. Měli jsme s sebou dokonce i jednu duši z pneumatiky.

Ti, kteří lačnili po dobrodružství nenechali bez povšimnutí ani místní stoh sena.

Večer nás navštívili Pat s Matem, kteří se pokoušeli vyrobit lampión. No, řekněme, že se jim to celkem povedlo . Poté se ale zájemci z publika mohli pustit do výroby vlastních skleněných lampiónů, ty nám pak krásně posloužily jako osvětlení a ozdoba při silvestrovském přípitku v zahradním altánku.

Nechyběla ani soutěž o nejchutnější chlebíček. Hlavními degustátory byly samozřejmě Pat s Matem .

Před půlnocí jsme se přesunuli do farní kaple, abychom před Bohem zrekapitulovali již končící rok. Děkovali jsme, prosili a také zpívali písně.

Následoval přípitek a „ohňostrojení“ na silnici před farou.

Po těchto oslavách se ti, kdo chtěli, dívali na filmy a ostatní většinou spali.

Do sobotního dne jsme vstoupili mší svatou. Po snídani jsme se na farní zahradě rozproudili venkovní verzí hry „Člověče nezlob se!“.

Novoroční oběd pro nás připravily sestřičky. S plnými žaludky jsme si pak odpočinuli u pohádky Anděl Páně.

Když jsme takto nabrali síly, vyrazili jsme opět ven dovádět na sněhu. Někteří jsme se oddělili a vyšli si na procházku. I skupina dovádějících se na ni později vydala.

Nás, kteří jsme šli cestou do lesa a pak po polích, čekalo boření se do sněhu, někdy až po kolena, a zdolávání hlubokých struh. Ale provětrali jsme se a popovídali jsme, takže procházka svůj účel splnila .

Večer jsme se ztišili v kapli. Sestřičky nám ukázaly způsob, jak pracovat s biblickým úryvkem a jak vytvářet jeho příběh pomocí biblických postaviček.

Dole ve školce jsme se společně pomodlili a později následovalo promítání pohádky Král sokolů a příběhů Pata a Mata.

Neděle by nebyla správnou nedělí, kdyby se neslavila mše svatá, a proto jsme na ni také ráno vyrazili.

No a po snídani se balilo, uklízelo, rozdělovaly se nevyužité zásoby jídla a nesmělo chybět ani společné vyfocení u vánočního stromečku s Ježíškem v jesličkách a s ovečkami.

Rozloučili jsme se a do svých domovů jsme se snad všichni rozjížděli, sice ne úplně vyspalí, ale s radostí ze společného setkání.

Fotky ze společného setkání:

Pokud chcete opět zažít společenství skvělých mladých lidí, máte odvahu k dobrodružství pobytu v Předbořicích, chcete netradičně vstoupit do adventu,... pak vás zveme, jak jsme slíbili, na faru do Předbořic.

Termín: 26.– 28. 11. 2010

Plánovaný program 2. setkání:

Pátek 26. listopadu

• příjezd (možná opět autem z Brna se sestrou Radimou - není ještě úplně domluveno!!!)
• ubytování se (spacáky  a teplé oblečení s sebou – nutné!!!)
• večeře
• společné posezení spojené s „bilanciou“

Sobota 27. listopadu

• ranní růženec ke kapličce – za každého počasí
  
• v sobotu dopoledne je možné:
  •  hrát si spolu
  • projít se po krásném okolí školky
  • pro nadšence nabízíme možnost:
    • pomáhat s přípravou oběda
    • malovat hrnečky
    • vyrobit si adventní věnec...
• v sobotu odpoledne setkání s vojenským kaplanem, členem komunity premonstrátů z Milevska a knězem –  otcem Jindřichem Zdíkem:
  •  přednáška o Afghanistánu a duchovní službě vojákům
  • mše svatá v kostele
• večeře
• společný večer

Neděle 28. listopadu

• v neděli ráno mše svatá
• dopoledne společné setkání
• odpoledne odjezd (Do Brna to jde z Předbořic v 15:36. V Brně by to bylo v 21:30).

Příspěvek na stravu a energie za den: 50 Kč

Sestry Kateřina a Pavlína OF, Domov Svaté Zdislavy, Předbořice 51, Kontakt na mobil:  733 755 851, e-mail: predborice@frantiskanky.cz

Během čtyř dnů volna u příležitosti svátku svatého Václava jsme se zase my, kteří jsme byli na táboře v Horní Plané, mohli sejít ve školce v Předbořicích. Ještě před svým odjezdem do Brazílie nás provázel svým slovem, přítomností a modlitbou otec Quirín a samozřejmě sestřičky Kateřina a Pavlína. Dokonce přijela i posila z Brna, a to sestry Darie a Radima.

Program pro nás už dlouho předem připravovaly sestry a neměly toho nachystaného málo: v pátek hned po našem příjezdu nás pozvaly do kaple ke společné modlitbě večerních chval, a tak jsme mohli všichni společně poděkovat za to, že jsme se opět potkali, a vložit do rukou Pána Boha všechno, co nás čeká.

Bohužel nám nepřálo počasí. Když jsme v sobotu vyrazili na Onen Svět, začalo pršet a foukat, nicméně nálada se nám nezkazila vůbec a povídali jsme si vesele dál. Nakonec nás celé mokré mile přivítali Peckovi na své samotě a přímo v jejich obýváku jsme slavili mši svatou. Pro nás to bylo velice neobvyklé prostředí, ale zato rodinné a příjemné. Dostali jsme výborný štrúdl a čaj a mohli jsme jít ven k ohni opéct buřty, protože téměř přestalo pršet.

Neděle byla naplánovaná jako odpočinkový den, i když před přednáškou na téma Otcovství bylo potřeba trochu uklidit, abychom mohli přivítat dva milé hosty, duchovního otce P. Jindřicha Zdíka a fyzického otce pěti dětí, pana Pecku. Vykládali nám historky z otcovského života, a i když se moc dotazů z naší strany neozvalo, určitě se kluci (i holky) inspirovali, jak být správnými rodiči.

V pondělí jsme se konečně dočkali sluníčka, za což jsme byli moc vděční, protože uklízet bernartickou faru, kam jsme měli namířeno, se nám v mokru a zimě nechtělo. Po práci nás čekal skvělý bramborový guláš a odpočinek. Bavili jsme se u starého kulečníkového stolu, který jsme na faře objevili. Kolem čtvrté jsme se postupně vraceli opět do Předbořic, abychom se stihli převlíct a nachystat na mši svatou. I při mírném poprchávání se nám večer podařilo zapálit oheň, u kterého jsme chvilku poseděli a zazpívali si.

Následující den, bohužel už poslední, nám nezbylo nic jiného, než si smutně sbalit věci a začít se loučit. Moc pěkným zakončením našeho setkání bylo slůvko otce Quirína pro rodiče, kteří si pro nás do školky přijeli. Potěšila nás otevřenost a humor rodičů, když nám odpovídali na naše dotazy o manželství a Boží vůli.

Odjížděli jsme plní radosti, protože celé čtyři dny byly protkány spoustou zajímavých zážitků. V první řadě Boží přítomností, kterou jsme cítili, když jsme se i přes ošklivé počasí stále dobře bavili, když jsme chválili Pána a když jsme ráno vstávali, abychom vyšli společně do přírody pomodlit se růženec. Dále večerními bilancemi – každý večer jsme měli příležitost podělit se s ostatními o zážitky celého dne, o radosti i to, co se nám nelíbilo. Dlouhý stůl, vždy krásně vyzdobený květinami a svíčkami, nás třikrát denně v budově Boscocentra zval ke společnému jídlu. Většina z nás znala hry, kterými jsme vyplňovali volný čas, který jsme chtěli strávit společně.  Nejoblíbenějšími se staly “židličky” a “Palermo”, a svíjeli jsme se smíchy, když jsme viděli výrazy ostatních při hrách “krákrákrá” a “indulona”.

Za všechno patří velký dík sestřičkám, které se o nás celou dobu staraly a které nás do Předbořic pozvaly, otci Quirínovi, který se nám maximálně věnoval, rodičům, že nás pustili, i nám všem navzájem, že jsme měli touhu vidět se a zase spolu něco zažít, protože jinak by setkání nemohlo být tak živé a radostné.

Jsme vděční hlavně Boží prozřetelnosti a lásce, díky nimž jsme se sešli a vytvořili dobrou partu, ve které vznikla, a snad budou dlouho trvat, výborná a pevná přátelství.

Vstup do fotogalerie: