2014

Dnešní svátek nám klade před oči Nazaretskou Rodinu. Častokrát se nám tato rodina předkládá jako vzor každé lidské rodiny, ale s tím míváme potíž v tom, že tato rodina byla v mnohém výjimečná a následovat její ctnosti nám není možné proto, že nám chybí ony výjimečné dary, které jim Bůh udělil. Tedy spíše než příklad, hledejme v této Rodině milost, která se do každého svazku muže a ženy z Božího ustanovení vlévá. Tato Rodina je nám povzbuzením, jak Boží moc a láska dokáže přetvářet člověka.

Tato tajemná noc nám zjevuje Boží štědrost. Dnes jsem si připravil kázání na pravoslavnou ikonu z Rublevovy školy – Narození Krista. Ikona je v pravoslaví chápána jinak, než obrazy v našich kostelích – jsou to obrazy, které může tvořit jen kvalifikovaná osoba a předávají samu skutečnost, která je na nich zobrazena.

V letošní adventní době jsem vám nabídl duchovní program zaměřený na umění čekat. Toto umění velice úzce souvisí s naším vnímáním času. První týden jsme byli pozváni neutíkat v myšlenkách z přítomnosti a učit se prožívat přítomný okamžik. V druhém týdnu jsme se mohli podívat na své vztahy, tedy zdali nezacházím s těmi, které mám mít rád jako se svými nástroji. A minule jsem vás pozval k připomenutí si svých darů, vděku za ně a hledání toho, k čemu mě Pán asi s těmito devizami volá.

O začátku adventní doby jsem vám nabídl duchovní program, který spočívá v tom, že se učíme správně prožívat čas, své čekání. První neděli jsme se mohli více soustředit na prožívání života tím, že zpomalíme a pokusíme se žít přítomnost. Minulou neděli pak šlo o to si uvědomit, že jsou některé věci, které prostě urychlit nikdy nejde, a tím jsou především vztahy.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - 2014