2015

Kniha Sírachovec (1. čtení) je psána se snahou o zpřístupnění židovské víry lidem, kteří žili v prostředí vedeném řeckým způsobem myšlení. Řekové považovali za ideál života dosažení moudrosti. Sírachovec ujišťuje, že opravdová moudrost je pro člověka nadosah tím, že bude respektovat Hospodina a dodržovat jeho přikázání. V dnešním úryvku je potvrzeno to, že kdo se chce líbit Bohu, má ctít své rodiče.

Ve věku 12-ti let se stával židovský chlapec mužem, tzn. „synem přikázání“. Tím vstupoval do plné zodpovědnosti vůči Zákonu. V evangeliu vidíme, jak Ježíš ten den zjevuje Marii a Josefovi, že jeho poslušnost je především poslušností vůči nebeskému Otci. Ale pak píše evangelista: vydal se s nimi na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Je vidět, že není žádný rozpor mezi tím, že je ve službě nebeskému Otci a jeho poslušností rodičům. Maria tím v chrámě dostává od Ježíše také obtížnou lekci: ona je jeho matkou, ale zároveň je jí připomenuto, že Ježíš není zcela její, že on patří především Otci a tomu, k čemu na tento svět přišel. Čím bude Ježíš větší, tím více to bude Maria zakoušet.

Všechno to, co jsme četli je poučením i pro nás. Ve druhém čtení nám bylo připomenuto: a nad to nade všechno mějte lásku, protože ona všechno spojuje v dokonalost. V lásce člověk dává přednost opravdovému prospěchu druhého před vlastním. V dnešním čtení to dělá Ježíš tím, že se odevzdává dílu nebeského Otce skrze svou lidskou rodinu i Maria tím, že rozvažuje v srdci to, co se o svém Synu dozvěděla a tím, že mu ponechává svobodu. Ale co je opravdový prospěch pro druhého člověka, to ví v plnosti jen Bůh. Nicméně, čím více budeme Božími lidmi, tím více také budeme schopni opravdové nesobecké lásky k druhému.

  1. Štěpán je muž plný víry a Ducha Svatého. To, jak zvěstoval evangelium, je doprovázeno velikými divy a znameními. Ale to největší znamení je způsob jeho smrti. Když si srovnáme způsob Štěpánovy a Ježíšovy smrti, jak ho líčí Nový zákon, tak vidíme podobné prvky: oba jsou usmrceni z nenávisti, oba se modlí za pronásledovatele, oba odpouštějí těm, kdo jim berou život.
  2. Již sv. Tertulián, který žil v 2. století si všiml, že na místě, kde křesťané prolili svou krev, se jich více obracelo a prohlásil: krev mučedníků je semenem nových křesťanů. Podle (tuším) sv. Augustina vydala Štěpánova smrt své ovoce v obrácení Šavla, ze kterého se stal sv. Pavel.
  3. Kříž, o kterém mluví Ježíš v evangeliu je vlastně způsob, jak si nás vede Pán po svých cestách. Životní potíže, za které si častokrát nemůžeme, někdy posuzujeme jako překážku života s Ježíšem. Ale právě přijaté utrpení se stává to, co mnohdy přináší důležité ovoce…
  4. Kříž bez Krista a Kristus bez Kříže je obojí málo. Obojí dohromady tvoří celek.

Pastýřům bylo řečeno: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel, to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích… (Lk 2,12)

Vánoce nás učí mimo jiné jedné důležité věci: Boží skutky poznáme podle jejich prostoty. Když Bůh posílá obyčejné betlémské pastýře ke Spasiteli, možná čekali něco velkolepého slavnostního, co oslní. Ale chyba: našli jen obyčejné novorozeně. Na druhou stranu: opravdu obyčejné? Vždyť víme, kdo to ve skutečnosti je…

A to je způsob Božího jednání. On nemá zapotřebí dokazovat svou moc. On prostě tu moc má a znamením jeho svrchovanosti je právě jeho pokora. Je tu malé dítě a přitom král světa. Neohromuje nás svou velikostí, protože nechce náš strach, ale chce naši lásku. Proto se také stává maličkým, abychom jej mohli pochopit. Bůh je příliš veliký pro naše myšlení. Proto se stal maličkým, abychom jej mohli chápat, abychom jej mohli následovat.

Ježíš je Syn Boží, věčný Logos. Jeho přílišné bohatství se nám předává v prosté a pokorné podobě. Tak nás učí pravému poznání, tak nás učí pravé lásce. Jsme tu, protože jsme se nechali pozvat.

Úryvek z Listu Diognetovi (2.-3. stol.)

Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem, ani řečí, ani způsobem života. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způsobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání a jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou.

Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Nabídnou každému sdílet s nimi stůl, ne však lůžko. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. Poslouchají dané zákony, způsobem svého života však nad zákony vítězí. Všechny milují a ode všech jsou pronásledováni. Neznají je a přece je odsuzují. Jsou zabíjeni a dostávají život. Žebrají a přece mnohé obohacují. Všeho jsou zbavováni a vším oplývají. Jsou zbavováni cti a tato bezectnost je jejich oslavou. Pomlouvají je a oni podávají důkaz své spravedlnosti. Zlořečí jim, a oni žehnají. Ubližují jim, a oni to považují za čest. Když prokazuji dobrodiní, trestají je jako zločince. Když jsou trestáni, radují se, jako by znovu dostávali život. Židé proti nim bojují jako proti cizincům. Řekové je pronásledují. A ti, kdo je nenávidí, nemají žádný důvod k nepřátelství.

Prostě řečeno: Jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě. Duše je rozptýlena ve všech údech těla a křesťané ve všech městech světa. Duše dlí v těle, avšak není z těla. Křesťané bydlí ve světě a nejsou ze světa. Neviditelná duše je chráněna ve viditelném těle. I křesťany je možné ve světě poznat, avšak jejich zbožnost zůstává neviditelná.

Před dvěma tisíci lety vešlo do tohoto světa světlo. Když se díváme do světla, zpravidla nás oslní. Totéž se však stane, když se zadíváme do tváře toho malého dítěte, které se rodí právě tuto noc v Betlémě. Tato tvář se postupem času stane tváří chlapce, pak tváří mladého muže až nakonec se stane tváří toho, který v nesmírné bolesti z nesmírné lásky k nám lidem umírá na kříži. Ježíš. Kde je možné ho i dnes spatřit? Ve slovech Písma, ale měl by být spatřitelný i v životě nás křesťanů. Je tu neviditelným způsobem skrze Ducha Svatého při této bohoslužbě mezi námi. Nikdo z nás není privilegovanější v přístupu k němu. Každý z nás má stejnou šanci se mu odevzdat do vedení a následovat jeho příklad lásky. A on nám garantuje, že na této cestě najdeme plnost svého štěstí.

Bratři a sestry, dnešní doba je už dlouho dobou, která měří člověka podle toho, co dokázal, jaký výkon podal. Takový postoj se nám také přenáší do našeho života víry. Častokrát hodnotíme věci i v naší víře podle toho, jaký okamžitý užitek z nich máme. Modlitba častokrát nepřináší ten efekt, který si představujeme, proto je pro nás těžké v ní vytrvat. Svátosti také proměňují naše srdce postupným způsobem, tak k čemu je neustále přijímat, jsme v pokušení si říct…

Když jsme poslouchali dnešní čtení, mohli jsme si povšimnout, že v nich to nejdůležitější nedělají lidé, ale Bůh. V prvním čtení jsme přeneseni do 2. poloviny 8. století před Kristem, do doby velkých společenských nespravedlností. Svůj díl viny na tom mají selhání davidovských vládců. Proto Bůh přislibuje příchod jiného vládce, který přinese vytoužený pokoj. Znakem jeho příchodu bude nepatrnost Betléma podle lidských měřítek a velikost jeho osoby podle Božích zaslíbení. V evangeliu jsme sledovali Marii, která spěchá ke své příbuzné Alžbětě. Ta jí vzdává nadšenou pochvalu za to, že uvěřila, že se na ní splní to, co jí bylo řečeno od Pána. Maria totiž postavila svůj život na slibu: ať se mi stane podle tvého slova! I když svolila k početí Syna a tento slib jí mohl přinést obrovské problémy, mohla být ukamenována jako cizoložnice, přece svou nejistou budoucnost postavila na jistotě Božího příslibu, že se přes všechna protivenství stane matkou Božího Syna. Byla tedy očekávající, důvěřující a dávající Bohu svůj život.

Po příkladu Panny Marie je to cesta i pro nás. Ale nejde jen o příklad, víra je dar. Nejde opět tolik o náš výkon, ale o její přijetí. První je vždy Boží dar, teprve pak je naše jednání. Pokusme se tedy více se dozvídat, co vlastně nám Bůh slíbil do našich životů. Třeba skrze Boží slovo čtené v tomto týdnu.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - 2015