Kniha Sírachovec (1. čtení) je psána se snahou o zpřístupnění židovské víry lidem, kteří žili v prostředí vedeném řeckým způsobem myšlení. Řekové považovali za ideál života dosažení moudrosti. Sírachovec ujišťuje, že opravdová moudrost je pro člověka nadosah tím, že bude respektovat Hospodina a dodržovat jeho přikázání. V dnešním úryvku je potvrzeno to, že kdo se chce líbit Bohu, má ctít své rodiče.
Ve věku 12-ti let se stával židovský chlapec mužem, tzn. „synem přikázání“. Tím vstupoval do plné zodpovědnosti vůči Zákonu. V evangeliu vidíme, jak Ježíš ten den zjevuje Marii a Josefovi, že jeho poslušnost je především poslušností vůči nebeskému Otci. Ale pak píše evangelista: vydal se s nimi na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Je vidět, že není žádný rozpor mezi tím, že je ve službě nebeskému Otci a jeho poslušností rodičům. Maria tím v chrámě dostává od Ježíše také obtížnou lekci: ona je jeho matkou, ale zároveň je jí připomenuto, že Ježíš není zcela její, že on patří především Otci a tomu, k čemu na tento svět přišel. Čím bude Ježíš větší, tím více to bude Maria zakoušet.
Všechno to, co jsme četli je poučením i pro nás. Ve druhém čtení nám bylo připomenuto: a nad to nade všechno mějte lásku, protože ona všechno spojuje v dokonalost. V lásce člověk dává přednost opravdovému prospěchu druhého před vlastním. V dnešním čtení to dělá Ježíš tím, že se odevzdává dílu nebeského Otce skrze svou lidskou rodinu i Maria tím, že rozvažuje v srdci to, co se o svém Synu dozvěděla a tím, že mu ponechává svobodu. Ale co je opravdový prospěch pro druhého člověka, to ví v plnosti jen Bůh. Nicméně, čím více budeme Božími lidmi, tím více také budeme schopni opravdové nesobecké lásky k druhému.