Copak to není Ježíš, syn Josefův? Ježíš nabízí chléb, který předává Boží život: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.

• Chléb = pokrm, který jíme, abychom se udrželi naživu, přičemž on sám není životem. Náš život se tedy doplňuje přijímáním potravy. Co je to život? Je to vztah lásky. Prvotně k Bohu, ale také k druhým lidem. Život je dar, který přijímáme jakožto nezaslouženou milost jedině od Boha.
• Posluchači = Židé však Ježíšův výrok zpochybňují. Jak on může dát život, když znají jeho pozemského Otce i matku? Na to Ježíš neodpovídá, ale ukazuje na nebeského Otce, který přitahuje každého člověka, aby přišel k Ježíši. Nyní nastává věk předpověděný Izaiášem, ve kterém všichni lidé budou vyučeni od Boha. Ježíš žádá, aby ho poslouchali a nechali se vyučit. A každý, kdo je opravdu vyučen od Boha, ten přichází k němu. Toto Boží poučení není jen pro Izrael, ale pro všechny lidi. Ježíš má svůj původ v Bohu a tím má jedinečnou autoritu a kompetenci vést lidi k Bohu. Kdo věří ve zjevení Ježíše, chleba sestupujícího z nebe, má život věčný.
• Na závěr Ježíš shrnuje:
  • Život věčný je udržován tím, v co člověk věří a ne tím, co jí
  • Ježíš je ten chléb, který víra k životu potřebuje
  • Ježíš překonává manu na poušti, protože ti, kdo ji jedli, stejně zemřeli, na rozdíl od požívání Ježíše – tzn. i když sice člověk zemře fyzicky, nezemře duchovně.
• 1. čtení: Eliáš po vítězství nad Bálovými proroky na hoře Karmelu dostává pohrůžku od královny Jezábel. Následkem toho propadá strachu a malomyslnosti. Možná si myslel, že když tolik toho pro Hospodina udělal, že ho čeká nějaká odměna. Ale místo toho hrozba, jde mu krk. Eliáš potřebuje být poučen…

My i Eliáš potřebujeme být poučeni v tom, že slabost a nepatrnost nepřekáží Bohu v jeho síle. Eliáš potřeboval objevit sám sebe. Stejně tak my potřebujeme objevit, že Boží velikost se může dávat skrze nepatrnost. Tak jak se to stalo kamenem úrazu pro Nazaretské.

Evangelium:

• Zástup hledá Ježíše: jednak ze zvědavosti, ale také pro tělesné nasycení. Ani jedno Ježíš nevyčítá, ale využívá jako odrazový můstek: hledejte pokrm, který zůstává k věčnému životu.
• Ježíš sám říká, že on tyto trvalé hodnoty dává: je označen pečetí svého Otce: být označen pečetí = označení pravosti, tzn. Božího vyslance (prorok Aggeus + Píseň).
• Pokrm, který přinese život = v chápání SZ byl Zákon. Usilovat o Zákon = mít život. Otázka po skutcích, které chce Bůh. Ježíš = tím skutkem je víra v toho, kterého posílá Bůh.
• Zástup se stává nepřátelským –> žádá znamení: znamení many daný skrze Mojžíše (1. čtení) –> Ježíš upřesňuje, že tento pokrm neobdrželi od Mojžíše, ale od Boha skrze Mojžíše. To, co tenkrát Bůh dával skrze Mojžíše (potravu na cestu) nyní Bůh dává ve svém Synu.
• Dávej nám ten chléb stále.

2. čtení

• Starý člověk a nový člověk. Stávat se křesťanem = proměňovat starého člověka v nového Boží mocí.
• Starý člověk = ovládaný rozkošemi. Nový člověk = žije spravedlivě (ve správných vztazích k Bohu a bližnímu) a svatě (svatost = oddělenost pro Boha).
• Pečeť = rozpoznávací znamení křesťana. Tato pečeť nám byla dána a vtištěna ve křtu – neustále umožňovat Bohu, aby nás proměňoval zevnitř navenek.

Apoštolské poslání být pastýři Božího lidu.

• Ježíš apoštoly posílá. Už tedy není sám, kdo hlásá Boží slovo, ale jeho poslání pokračuje dál v těle, které si vybudoval a tím je církev (po dvou) – hlásání není osobní kratochvíle nadaných lidí, ale podstatným prvkem činnosti společenství.
• Dával jim moc. Když Ježíš ustanovuje svých Dvanáct, ustanovil je proto: Aby byli s ním a aby jim dával moc hlásat… Takže je tu intimní společenství s Ježíšem, což je nutnou charakteristikou každého hlasatele evangelia – modlitba, život s Ním.
• Nic si na cestu neberte, protože všechno dostali od Ježíše a všechno jim také během cesty doplní.
• Zůstávejte tam, kde vás přijmou a tam, kde vás nebudou chtít slyšet, odtud odejděte. Ježíše nelze lidem nutit. On se nikdy nikomu nevnucuje. Přichází jako Spasitel lidské bídy a hříchu, proto, kdo nevnímá potřebu být zachráněn, ještě nedozrál k přijetí Ježíše. Každý člověk má svůj čas.
• Hlásali, že je třeba se obrátit – toto je evangelium.
• Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je – ukazuje se, že takové hlásání je velice účinné.

V jedné knize od Eliase Velly jsem přečetl následující příběh o potřebnosti bytí s Ježíšem: Byla to žena, která měla vidění krásné vázy, ale rozbité. Nemohla tomuto vidění porozumět. Také viděla, že kusy skla z té vázy byly potřísněny krví. Pak prosila Ježíše, aby jí vysvětlil, co to vidění znamená. A Pán k ní promluvil: „Ta váza, to jsi ty. Velmi krásná váza, protože já jsem tě obdaroval tolika talenty. A tato váza byla plná živoucí vody. Bylo to tvůj osobní důvěrný vztah s Pánem, tvé osobní modlitby, tvoje komunikace, společenství s Pánem. A tato váza byla tak plná, že začali k tobě přicházet lidé, aby si nabírali z této živoucí vody. A ty jsi jim začala dávat z této živoucí vody. Ale lidí, kteří k tobě přicházeli, bylo tolik, že ty jsi už neměla čas se modlit. Ty jsi už neměla čas se mnou komunikovat. A tak se stalo, že tato voda začala vysychat. A pak přišla doba, kdy v té váze nebyla žádná voda. Ale lidé k tobě přicházeli stále. A teď jsi jim neměla co dát. A tak místo živoucí vody, která tam nyní scházela, jsi jim začal dávat kusy té vázy. Začala jsi jim dávat kusy sebe, svou inteligenci, svou logiku, své rady, ale nikoli již mě. Začala jsi jim dávat kusy skla místo živoucí vody. Jenž živoucí voda uspokojuje žízeň, zatímco kusy skla mohou jen zranit a přinést krev.“

1. čtení: zvěst, kterou hlásá Hospodinův služebník je radostná zpráva pro všechny trápené. Tento služebník není pouhým psychoterapeutem, který chce pomoci najít lidem důvody a způsob, jak přijmout okolnosti, které nemohou změnit. Tím, že je oživován Božím duchem, přímo jeho zvěst působí změnu okolností, které lidi trápí. Sama zvěst je lékem, protože mění okolnosti.

Evangelium: je v něm podobná myšlenka: poslal je po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít… Hlasatel evangelia nikdy nehlásá sám sebe, tzn. nesnaží se přitahovat lidi k sobě, ale přivádí je k Ježíši Kristu. V každém hlásání evangelia je nutné, aby se lidé setkávali s Ježíšem. Pak je také pochopitelné, proč mimo jiné dostávají apoštolové příkaz: uzdravujte tamější nemocné. To není schopen člověk dělat svou silou, ale mocí Ježíšovou.

2. čtení: Ježíš působí „s“, „v“ a „skrze“ jednání apoštolů. Ve mši svaté to vyjadřujeme na konci mše svaté: skrze Něho a s Ním a v Něm… Naprostá čistota úmyslů a jednání je samozřejmým předpokladem. Proč? Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán. Samotní pastýři zakoušejí svou slabost: Poklad víry máme v nádobě hliněné, to proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu a ne nám.

Pokud člověk do svých trápení dokáže přizvat Ježíše, tak sice zůstávají stále bolestné, ale už je nenese sám, ale Ježíš ho podivuhodně doplňuje silou a pochopením své situace.

Oba příběhy jsou spojeny slovy zachránit, věřit a dotknout se. Je to obraz cesty křesťana od křtu k plné spáse.

• Žena i dívka jsou obrazem každého z nás. 12 let = odevždy. Obě ztrácejí život. Žena postupně, dívka najednou.
• Ústředním tématem víry je dotyk, který zachraňuje. (4x výskyt u ženy), (2x vložení a uchopení u dívky).
• Dotyk předpokládá blízkost: společenství, vzájemný (dotýkat se a být dotýkán), dotyk vnější a vnitřní (skutek a víra).
• Žena ukazuje vývoj víry: je tu zlo, které jsme si nezavinili a nesmířili jsme se s ním, od kterého si ale sami nepomůžeme. – vývoj: naslouchání (je tu Ježíš), důvěra v jeho pomoc, přikročit k němu a dotknout se, setkat se s ním tváří v tvář.
• Jairos ukazuje, že víra je síla větší než strach a spočívá v úplné důvěře v Ježíšovo slovo a jeho moc. Dívka ukazuje účinnost takové víry.

I naše víra potřebuje růst a rozměr osobního setkání. Ježíš není neosobní síla, která nás uzdraví bez zájmu o nás samé. Stejně tak touží po našem zájmu (lásce) o Něj.

Víra: věřím v Boha, který je věrný svým zaslíbením (slyší a vyslyší mé modlitby), který je plný moudrosti (rozumí nám, ale vyslýchá nás podle své moudrosti), který je mocný (není u něj nic nemožného) a je dobrý (ve všem se zrcadlí Boží láska a tedy i ve způsobu, jak vyslýchá mé modlitby a jak se mnou zachází).