Dějiny Kostelce nad Vltavou

Kostelec nad Vltavou patří k velké rodině Kostelců, kterých je v České republice více než dvacet. Krajina mezi hrady Orlíkem a Zvíkovem se nazývala Vltavský újezd a zprvu patřila českým panovníkům. Se založením břevnovského kláštera roku 993 sv. Vojtěchem, došlo i k jeho nadání právě těmito pozemky na pravém břehu Vltavy. Řeholníci pak zde, jak se zde říkalo „U zeleného lesa“, založili na vystouplém návrší farní kostel, kolem něhož záhy vznikla i vesnice. Podle kostela dostala vesnice název „Kostelec“. Duchovní správu zde zajišťovali břevnovští řeholníci a proto zde bylo zřízeno i proboštství. Kostel se jako farní připomíná poprvé roku 1350. Dle majetkových soupisů z roku 1393 a 1404 byly značně bohaté.

Nejstarší záznamy o samotné obci pocházejí z roku 1341. Tehdy jak ves s kostelem i okolím patřily do majetku břevnovského kláštera. Majitelé se pak střídali, až ves přešla roku 1406 ke královskému hradu Orlík a patronátní právo měl nad ním král Václav II. V roce 1436 král Zikmund všechen tento majetek zastavil Janu a Václavu Zmrzlíkovi ze Svojšína na Orlíku. Když Václav Zmrzlík ze Svojšína prodal velkou část svého zboží 2. února 1514 panu Kryštofovi ze Švamberka, postoupil mu i zástavní právo na Kostelec, dvůr i ves s poddanským právem a také vesnice Zahrádka, Jickovice, Žebrákov, Radvánov, Slavoňov jak ves tak i dvůr, Zábrodí u Přílepova, Předíčko, Kraštice a další. Jeho synové Jindřich, Jan, Bohuslav, Ratmír, Václav a Zdeněk 10 října 1534 dokoupili práva k tomuto majetku od opata břevnovského kIáštera Jakuba za 500 kop grošů. Po nich drželi panství knížata z Eggenberku. Dědictvím pak přešlo na knížata ze Schwarzenbergu.

Za třicetileté války plenila místní krajinu švédská vojska generála Torstensona. Pluky loupily, plenily a vypalovaly vsi a kostely. Kostelecká fara zanikla roku 1623 a kostel připadl ke Kovářovu jakožto filiální. V tomto mezidobí si lze udělat představu o stavu duchovní správy z toho, že sem některý duchovní přijížděl z Mirovic sotva jednou za čtvrt roku.

Roku 1760 začal do Kostelce dojíždět kněz i učitel z Kovářova. Zásluhou knížete Josefa Schwarzenberga byl v Kostelci 1. ledna 1762 zřízen špitál, což byl jakýsi ústav pro chudé a práce neschopné a k němu byl ustanoven kaplan a špitální kantor. Povinností kantora bylo hrát při mši na varhany a modlit se za obyvatele špitálu. Prvním špitálním kaplanem byl Jan Ferbert. Prvním kantorem pak byl Jan František Chmel, který byl dosazen 17. února 1762. Již v tom roce začal dobrovolně vyučovat děti z Kostelce a okolí. Působil zde šest let a pak si vyměnil své místo s Jakubem Uhrem ze Záhoří. Po jeho smrti se Chmel do Kostelce opět vrací a svůj úřad zde vykonával až do roku 1791, kdy se uchýlil na odpočinek do špitálu a školu po něm převzal jeho syn Jan Eugen Chmel. V současnosti je špitál obnoven jakožto expozice, ve které můžete shlédnout jak se zde žilo, přečíst si historii jeho vzniku a pravidla, která tam obyvatelé museli zachovávat. Stránky jemu věnované jsou zde.

Roku 1787, byl kostel povýšen na farní a k němu vystavěna fara.

Kostelecká škola

Zbudování budov fary a špitálu v letech 1760-62 byly spojeny také se založením školy roku 1787. Přiděleny k této škole byly obce Kostelec, Přílepov, Zahrádka, Sobědraž a Kostelecké Břehy. Všechny tři budovy tvoří tedy jeden celek a na návrh Josefa Schwarzenberga je založil farář a biskupský vikář ve Zbonicích Jan Adam Svoboda.

Dochoval se seznam žáků nedělní opakovací školy z roku 1816. Takové vyučování se konalo určitě již před rokem 1796. První učitel s učitelským vzděláním, Jan Mařík z Neveklova, nastoupil roku 1833. Vyučoval zde až 200 dětí. Tohoto počtu škola dosáhla roku 1838, proto se kostelecký konšel Matěj Racek dožadoval na Orlíku rozšíření školy na dvoutřídní. Této žádosti nebylo vyhověno. V roce 1856 se o tuto věc jednalo podruhé, až nakonec k 1. lednu 1859 byla druhá třída otevřena. Podučitelem se stal Jan Holub z Vladyčína, vysloužilý četník. Roku 1864 jej pak vystřídal Eustach B. Hora z Těchniče, který měl vystudovaný dvouletý učitelský ústav v Příbrami. Roku 1876 byla škola přestavěna. Od 1. ledna 1881 se začaly vyučovat ženské ruční práce; tuto výuku konala manželka řídícího učitele Hory, Marie Horová. Když počet dětí vzrostl na 563 a Sobědraž se domáhala zřízení vlastní školy, byla roku 1885 zřízena třetí třída. Na přízemní budovu bylo pak roku 1887 přistavěno další patro, kde byly zřízeny další tři třídy. V přízemí pak byla zřízena další učebna pro případ rozšíření. Učitel Eustach Hora zde působil celkem 41 let. Možná nás udiví vysoký počet navštěvujících žáků. Ale ne všechny děti docházely na výuku pravidelně, nýbrž měly úlevy od ledna do října k tomu, aby mohly pomáhat s pracemi na polích, při pasení hus a dobytka.

Roku 1919 byla zřízena škola v Sobědraži. Kostelecká škola byla nakonec zavřena pro nedostatek dětí roku 1978. Od té doby děti dojíždějí do nedalekého Kovářova.