Evangelium, které jsme právě vyslechli je určitým shrnutím všeho, co Ježíš konal a učil. Ježíš podle vyprávění evangelia ještě sedí u stolu se svými učedníky a po dlouhé řeči na rozloučenou, obrací oči k nebi a modlí se… V této modlitbě mluví o svém odchodu k Otci, proto čteme toto evangelium právě v době Ježíšova nanebevstoupení, ale také mluví o poslání učedníků, které se uskuteční v moci Ducha Svatého, který jim bude dán.

Milí bratři a sestry, Ježíšova slova v Janově evangeliu jsou nesmírně prostá, proto je také obtížné o nich mluvit, něco k nim dodávat a je vysvětlovat. Minulý týden Ježíš své učedníky těšil před svým odchodem k Otci.

Ježíš dnes staví svou výpověď na tehdejších dobových zvycích, které nám nejsou dnes a tady vlastní. Tehdy bylo běžné, že se pasoucí stáda na noc sháněla do ohrady, které byly buď budovány v otevřené krajině nebo byly přilehlé k domu, na každý pád do nich vedly jen jedny dveře. Pastýř dorazil k ohradě v ranních hodinách a vyváděl je na pastvu tím, že je volal obvykle jménem. Ohradu často využívalo více pastýřů, a proto v ní bylo i více stád.

Bože, ty o Velikonocích
vždy znovu oživuješ víru svého lidu;
prosíme tě:
opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval,
ať všichni stále hlouběji chápeme,
co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem,
znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna.