2. neděle velikonoční

Bože, ty o Velikonocích
vždy znovu oživuješ víru svého lidu;
prosíme tě:
opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval,
ať všichni stále hlouběji chápeme,
co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem,
znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna
.

(Překlad latinského originálu zní: Bože věčného milosrdenství, ty o velikonočních svátcích vždy znovu zažehuješ víru svého posvěceného lidu; rozmnož milost, kterou jsi daroval, ať všichni se správnou moudrostí chápou, jakou koupelí byli obmyti, jakým duchem znovuzrozeni a jakou krví vykoupeni.)

Dnešní neděle se dříve také nazývala v bílém in albis, uzavírá velikonoční oktáv a při ní nově pokřtění naposledy přicházeli v bílém křestním oděvu. Vstupní modlitba, kterou jsme se na začátku mše modlili, nepochází z římské liturgie, ale jde původně o modlitbu, která v galikánském ritu (liturgie slavená v Gálii a pak také v Miláně) končila recitaci jmen živých a zesnulých, za které byla slavena eucharistie. Tuto modlitbu máme poprvé doloženou v Missale Gothicum (7. století), když Karel Veliký galikánskou liturgii zrušil někdy v 8./9. století, přesto zůstala v některých místních liturgických knihách a do naší liturgie byla zařazena při obnově misálu ve 20. století.

V latinském originále modlitby je Bůh nazýván Bohem věčného milosrdenství. Jedná se o ozvěnu velikonočního Žalmu 118 (117), v němž jsou dům Izraelův a Áronův, a vůbec všichni, kdo se bojí Hospodina, pozváni, aby Hospodina oslavovali, neboť jeho milosrdenství je věčné: Hospodinův vyvolený nezemře, ale bude žít. O tomto Bohu v naší modlitbě vyznáváme, že on o Velikonocích obnovuje víru svého lidu. Doslova se v originále tvrdí, že víra Božího lidu je zapalována při velikonočních bohoslužbách.

V druhé části modlitby, v níž prosíme, aby v nás Bůh rozmnožil milost, kterou nám o Velikonocích daroval, nacházíme odkaz na 1. list svatého Jana: Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno (1Jan 5, 6-8)

Skrze křest, biřmování a eucharistii, svátosti přijímané či obnovované o velikonočních svátcích, Bůh z lidí vytváří sobě zasvěcený lid. V osmý den, kdy se odkládají křestní roucha, prosíme, abychom neodkládali a naopak podrželi velikonoční milost, kterou Bůh bude rozhojňovat po celých osm týdnů až do Letnic.