Dokončíme dnes katechezi o modlitbě Žalmů. Zaznamenejme nejprve, že se v Žalmech často vyskytuje záporná postava „bezbožníka“, tedy toho nebo té, kteří žijí jako by Bůh nebyl. Je to postava bez opory v transcendentnu, bez uzdy na svoji aroganci, a neobávající se soudů nad tím, co myslí a co činí.

Homilie papeže při ekumenické bohoslužbě 20. října 2020, bazilika P. Marie in Aracoeli.

Promluva papeže Františka na mezináboženském setkání za mír na římském Kapitolu.

Evangelium této neděle (srov. Mt 22,15-21) nám ukazuje Ježíše potýkajícího se s pokrytectvím svých protivníků. Ti mu zpočátku skládají četné komplimenty, ale potom mu kladou úskočnou otázku, kterou jej chtějí přivést do úzkých a diskreditovat před lidem.

Budoucnost byla až do nedávna náboženskou doménou či přesněji výsadou poznání Boha samotného. V rámci křesťanské teologie se tzv. futuribilia  stala předmětem zájmu až v poněkud upadající scholastické éře, zvané druhá nebo také jezuitská. S Karlem Marxem pak opustila oblast spekulativního čili hloubavého lidského hledání a stala se výhradně záležitostí lidského konání.

Vatikán. Papež František dnes zvláštním videoposelstvím pozdravil generálního ředitele agentury  OSN pro výživu a zemědělství, pana Qu Donguy, u příležitosti Světového dne výživy, který byl touto organizací stanoven na právě na 16. října.

Videoposelství papeže Františka ke Global Compact on Education, mezinárodní videokonferenci pořádané Papežskou lateránskou univerzitou v Římě.

Při četbě Bible neustále narážíme na modlitby nejrůznějšího druhu. Avšak nacházíme také knihu, tvořenou výhradně modlitbami, knihu, která se těm, kdo se modlí, stala vlastí, zápasištěm i domovem. Nazývá se Kniha Žalmů.

Kam se poděla filosofická reflexe? Napadalo mě v poslední době při listování přehledy tisku s náboženskou a duchovní tematikou. Uprostřed více či méně moralistních výzev o tom, v čem všem se máme zlepšit, a jak se navzájem neztrácet ze zřetele navzdory povinnému distancování, jakoby se téměř nedostával ke slovu pohled na to, co se děje, kam se posouvá lidská pospolitost, když systémem pomalých kroků vpodstatě neproblematicky přijímá to, co by ještě před pár měsíci považovala za nepřijatelné. Velmi mne proto potěšil rozhovor s mladým francouzským filosofem Martinem Steffensem, který v minulém týdnu otiskl deník Le Figaro.

Podobenstvím o svatební hostině z dnešního evangelia (srov. Mt 22,1-14) načrtává Ježíš plán, který má s lidstvem Bůh. Je to příběh krále, který »vystrojil svému synu svatbu« (v.2) a je obrazem Otce, jenž zamýšlí uspořádat pro celou lidskou rodinu úžasnou slavnost lásky a společenství se Svým jednorozeným Synem.

Člověk má dnes globální příležitost rozpoznávat souvislosti mezi poslušností a vírou, mezi poslušností vůči světské moci a křesťanskou milostí víry. Poslušnost plyne z víry, nikoli víra z poslušnosti. V tom se křesťanství zásadně liší od jiných náboženství, jimž není znám postoj, který zaujal Petr svojí odpovědí židovské veleradě, jež mu nařizovala, aby neučil v Ježíšově jménu: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi“ (Sk 5,29).

Assisi. Itálie má ode dneška nového blahoslaveného. „Carlo Acutis, který s nadšením svého mládí pěstoval přátelství s Pánem Ježíšem a učinil středem svého života eucharistii a svědectví milosrdné lásky, je od nynějška blahoslavený a jeho každodoroční liturgická připomínka se stanovuje na 12. října,“ pronesl v beatifikační formuli kardinál Agostino Vallini, který předsedal sobotní beatifikaci  v horní bazilice sv. Františka.

Španělská novinářka Carmen Magallón, šéfredaktorka listu “Můj papež” (“Il mio papa”), vedla s papežem Františkem rozhovor o klíčových tématech života během pandemie a jeho návrzích na překonání tohoto krizového období. Shrnutí interview připravil o. Felipe Herrera.

Navážeme dnes na katecheze o modlitbě, které jsme přerušili katechezemi věnovanými péči o stvoření. Budeme tedy pokračovat a nyní se setkáme s jednou z nejúchvatnějších postav celého Písma svatého: prorokem Eliášem. Překračuje hranice svojí doby, a můžeme jej zaznamenat také v několika evangelních epizodách.

V dnešním evangeliu (srov. Mt 21,33-43) Ježíš předpovídá svoje umučení a smrt vyprávěním podobenství o proradných vinařích. Napomíná tak velekněze a starší z lidu, kteří se chystají vykročit špatnou cestou. Mají totiž s Ježíšem špatné úmysly a hledají způsob, jak Jej odstranit.

Rozhovor s prefektem Ekonomického sekretariátu o hospodaření římské kurie v minulém roce vedl Andrea Tornielli, ediční ředitel Úřadu pro sdělovací prostředky.

V uplynulých týdnech jsme společně ve světle evangelia uvažovali o tom, jak uzdravit svět z indispozice, která byla zvýrazněna a zdůrazněna pandemií. Uvažovali jsme o důstojnosti, solidaritě  a subsidiaritě, což jsou nezbytné cesty k prosazení lidské důstojnosti a společného dobra.

V kronikách čteme, že svatý Václav každou noc vstával, bos obcházel Boží chrámy a rozdával almužny vdovám, sirotkům, vězněným a různě souženým, a to natolik, že byl považován nikoli za knížete ale za otce všech ubohých. Takovým způsobem svatý Václav odpovídal na potřeby své doby v první polovině desátého století.

Promluva papeže k 75. Valnému shromáždění OSN, videoposelství.