Prefekt vatikánského Úřadu pro komunikaci se zamýšlí nad 90. výročím Vatikánského rádia a nad silou tohoto média, které “nepospíchá”. V dnešním vzájemně propojeném světě spočívá bohatsví rozhlasu v “pozornosti k  těm, kdo nemají hlas, k zapomenutým situacím a úctě k pluralitě kultur a názorů”.

Velvyslanec České republiky při Svatém stolci Václav Kolaja se účastnil setkání papeže Františka s diplomatickým sborem v pondělí 8. února. Novoroční setkání s reprezentanty států, které mají diplomatickém zastoupení při Svatém stolci, se letos v odehrálo rozlehlém sálu, tzv. Loggii požehnání, nad vestibulem Baziliky sv. Petra. Papežská pomluva při této příležitosti tradičně představuje široký přehled postojů a vyjádření ke světovému dění. 

Malomocenství v dnešní době lze léčit s velkou nadějí na uzdravení. Zůstává však problém stigmatizace, diskriminace a odmítání těch, kdo leprou, či přesněji řečeno Hansenovou nemocí trpí. Trojúhelník vztahu Ježíš, malomocný a společnost je dobrou příležitostí hlouběji promýšlet, co všechno zázrak uzdravení v sobě obsahuje. V rozhovoru s Ježíšem nachází malomocný odpověď, jak má smýšlet sám o sobě ve společnosti, která jej z racionálních důvodů tvrdě izoluje. Milovat druhé neznamená jen chtít jejich dobro, ale dát jim reálnou příležitost dobro dělat.

Osm Petrových nástupců promlouvalo ke světu skrze mikrofony Vatikánského rozhlasu. Při jeho výročích a setkáních s redaktory připomínali evangelizační poslání papežského rádia, jeho schopnost spojovat věřící celého světa až do nejodlehlejších koutů naší planety, přinášet radostnou zprávu o Boží blízkosti člověku vhod i nevhod, do nejrůznějších dějinných kontextů.

V předchozí katechezi jsme si všimli, nakolik je křesťanská modlitba “ukotvena” v liturgii. Dnes objasníme, jak se modlitba z liturgie ustavičně vrací do každodenního života na ulicích, v úřadech, v dopravních prostředcích…Všude tam pokračuje dialog s Bohem – kdo se modlí, je jako zamilovaný, který neustále nosí v srdci milovaného člověka, ať už je kdekoli.

Dnešní evangelium (srv. Mk 1,29-39) představuje příběh, ve kterém Ježíš uzdraví Petrovu tchýni, stejně jako poté i další nemocné a trpící, kteří k němu přicházejí. Uzdravení Petrovy tchýně je první tělesné uzdravení, které Marek vypravuje.  Žena ležela s horečkou. Ježíšův postoj a gesto v této situaci jsou symbolické.

Nacházet svátečnost, výjimečnost a radost z křesťanského života je vždy spojeno s postojem důvěry v Kristův příchod a dovršení světa. Existuje zde jedno riziko: Všední den pod tlakem expertů. Mistrně ovlivňují naše životní návyky na poli názorů, jídla či zdraví. Experti vnášejí do života omezení, která se stávají nebezpečnými pavučinami, s nimiž nejsou žádné žerty. Nestačíme se divit, jak snadné je vlézt do jámy lvové. Podívejme se na typický Kristův všední den.

Dobrý muzikant zná hodnotu ticha, hodnotu pomlky. Střídání zvuku a ticha je plodné a umožňuje naslouchání, které hraje zásadní roli v každém dialogu. Drazí hudebníci, naším společným úkolem je navzájem si naslouchat. V liturgii jsme vybízeni k naslouchání Božímu slovu. Slovo je naším “textem”, základním textem, a společenství naším kontextem...

V dějinách církve lze vícekrát zaznamenat pokušení o praktikování křesťanství, založeného na niterných pocitech, které nepřiznává veřejným liturgickým obřadům jejich duchovní důležitost. Tento sklon si často nárokoval domnělou vyšší vytříbenost religiozity, která by nezávisela na vnějších obřadech, považovaných za zbytečnou či škodlivou přítěž. Jeho kritika se nezaměřovala pouze na určitou formu obřadu či způsob jeho slavení, nýbrž na samu liturgii, liturgickou formu modlitby.

Simeon – jak píše sv. Lukáš – „očekával potěšení Izraele“ (Lk 2,25). Vystupuje do chrámu ve chvíli, kdy Maria a Josef přinášejí Ježíše a bere do náručí Mesiáše. Tím, kdo rozpoznává v Dítěti světlo, jež přišlo k osvícení pohanů, je muž již starý, který s trpělivostí očekával naplnění Hospodinových příslibů.  

Papež František vtiskuje univerzální církvi bohatství lidové zbožnosti Latinské Ameriky. V minulém roce vydal pozoruhodný list i významu vánočních jesliček. Letos vyhlásil rok svatého Josefa. Lidová zbožnost je důležitá z prostého důvodu: tvoří domácí atmosféru křesťanství. V ní se daří lépe čelit aktuálním těžkostem, domácím rozepřím i útokům z vnějšku.

Dnešní evangelium vypráví o typickém dni Ježíšova veřejného působení – konkrétně jde o sobotu, den věnovaný odpočinku a modlitbě, lidé chodili do synagogy. Ježíš v kafarnaumské synagoze čte a komentuje Písmo. Přítomné jeho výklad přitahuje, velice žasnou, protože ukazuje jinou moc než učitelé Zákona.

Homilie ke 4. neděli v mezidobí

„Tisíce dokumentů z archivní složky nazvané »Židé« naprosto vyvracejí domnělé sympatie Pia XII. k nacismu“, prohlašuje vatikánský archivář Johan Ickx. Dosud nezveřejněné důkazy o úsilí papeže Pacelliho vyvinutého na záchranu mnoha lidských životů za druhé světové války shromažďuje Ickxova nová kniha pod titulem „Pius XII. a Židé“ (Pio XII e gli ebrei, Rizzoli 2021).

Dnes bych se chtěl pozastavit u modlitby, kterou můžeme konat na základě četby biblického úryvku. Slova Písma svatého nebyla napsána proto, aby uvízla na papyrusu, pergamenu či papíru, nýbrž aby byla přijata člověkem, který se modlí a umožní jim ve svém srdci vzklíčit. Boží slovo míří na srdce.

Dnes uplynulo 10 let od chvíle, kdy byl na věčnost povolán profesor Mojmír Horyna, historik a teoretik umění, kterému vděčíme rovněž za záchranu mnoha převážně sakrálních památek v době kultuře nepřející. Odešel předčasně ve svých 65 letech a pocit určité nedořečenosti posiluje také skutečnost, že jeho vrcholné dílo dosud leží v nakladatelství.

Homilie při nešporách na svátek Obrácení sv. Pavla, baz. sv. Pavla za hradbami

Homilie, kterou připravil papež František, přednesl vzhledem k jeho zdravotní indispozici arcibiskup Rino Fisichella, předseda Papežské rady pro novou evangelizaci.

Evangelium této neděle (srov. Mk 1,14-20) nám ukazuje jakoby „předání štafety“ Janem Křtitelem Ježíši. Jan byl Jeho Předchůdcem, připravil Mu půdu a cestu, a nyní může zahájit Ježíš svoje poslání a hlásat spásu, již nyní přítomnou. Jeho kázání je shrnuto do těchto slov: »Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!« (v.15). Jednoduché. Ježíš nemluvil na půl úst. Toto poselství nás vybízí k zamyšlení nad dvěma zásadními tématy: čas a obrácení.

Předmluva ke knize nigerijské migrantky