V dnešním evangeliu (srov. Lk 12,49-53) upozorňuje Ježíš učedníky, že nastala chvíle rozhodnutí. Jeho příchod na svět je totiž mezníkem zásadních rozhodnutí. Rozhodnutí pro evangelium je neodkladné. A k lepšímu pochopení tohoto svého odkazu používá Ježíš obrazu ohně, který přinesl na zem.

Mediální scéna je z velké většiny spíše bojovou arénou, a dost možná, že jiný účel ani nikdy neměla. Stále intenzivněji vzbuzuje, vybíjí a konfrontuje emoce a postupně je z pouhých pomyslných mezilidských vztahů přenáší do těch reálných tím, že nálepkuje lidi neetickými etiketami. Poznání a porozumění mezi lidmi zprostředkovávají média spíše jen náhodou, a za použití slova „pravda“ se dnes nestydí snad už jen bulvár, který ji tím ovšem jen dále a hlouběji dehonestuje.

V dnešním evangeliu ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie se Nejsvětější Panna modlí slovy: »Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli« (Lk 1,46-47). Podívejme se na slovesa této modlitby: velebí a jásá.

V dnešním úryvku z evangelia (srov. Lk 12,32-48) nabádá Ježíš učedníky k ustavičné bdělosti. Proč? Aby postřehli Boha, vstupujícího do jejich života, protože Bůh neustále vstupuje do života. A indikuje způsoby, jak tuto bdělost správně prožívat: »Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří« (v.35).

Krize, kterou se mezi katolíky stal papež František, se týká věroučného chápání této jednotící církevní autority. Ta totiž není mrtvolným abstraktem, ale ani Bohem, nýbrž konkrétním člověkem, dosvědčujícím víru, za kterou v tomto případě osobně ručí Bůh. Ta jediná je v dějinách klíčem k interpretaci papežových slov a činů.

Domenico Agasso jr. z deníku La Stampa 6. srpna rozmlouval s papežem v domě sv. Marty.

Ve Skutcích apoštolů je evangelium hlásáno nejenom slovy, ale také konkrétními skutky, které dosvědčují pravdu této zvěsti. Jde o »divy a znamení« (Sk 2,43), jež se dějí prostřednictvím apoštolů na potvrzení jejich slov a jako důkaz, že jednají v Kristově jménu.

Dnešní evangelium (srov. Lk 12,13-21) začíná scénou, v níž kdosi ze zástupu požádá Ježíše, aby se ujal právní záležitosti ohledně rodinné pozůstalosti. On se však v odpovědi této záležitosti vyhýbá a nabádá k ostražitosti před chamtivostí, tedy před bažením po majetku.

Připomínáme si 160. výročí smrti svatého faráře arského, který byl Piem XI. vyhlášen patronem všech farářů světa (Anno Iubilari, 23.dubna 1929). V den jeho svátku píši tento list nejen farářům, ale také vám, všem kněžím, kteří mlčky „všechno opouštíte“, abyste na sebe brali každodenní život svých společenství. Vám, kteří v „zákopech“ jako farář arský nesete tíži dne i horka (srov. Mt 20,12), čelíte nesčetným situacím, denně „nastavujete tvář“, aniž byste si připadali kdovíjak důležití, jen aby se Božímu lidu dostávalo péče a doprovázení. Obracím se na každého z vás, kteří za různých okolností, nepozorovaně a obětavě, vysíleni či znaveni, v nemoci či zklamání, přijímáte toto poslání jako službu Bohu a Jeho lidu a přes všechny těžkosti této cesty píšete ty nejkrásnější stránky kněžského života.

Předmluva papeže Františka ke knize italského kněze Alda Buonaiuta, antrolopologa a exorcisty, nazvané „Ukřižované ženy. Ostudnost obchodování s lidmi ve vyprávění žen z ulice“ (Donne crocifisse. La vergogna della tratta raccontata dalla strada", Rubbettino).

Modlitba, kterou nás Pán naučil, slučuje veškeré modlitby, a my se s ní k Otci obracíme v neustálém společenství s bratry. V modlitbě někdy nastupuje roztržitost, ale mnohdy jakobychom cítili touhu po setrvání u prvního slova „Otče“ a vnímali ono otcovství v srdci.

V dnešním čtení vypráví evangelista Lukáš o Ježíšově návštěvě v domě Lazarových sester, Marty a Marie (srov. Lk 10, 38-42). Přivítají ho a Marie usedne k jeho nohám, aby mu naslouchala. Nechá všechno stranou, aby byla Ježíšovi nablízku, nechce si nechat ujít žádné z jeho slov.

Planeta země vyšla na měsíci, člověk spatřil svůj svět z odstupu, jako okrsek zemský, získal naprosto novou perspektivu, nově nahlédl svou nepatrnost. Čest, pozdrav a požehnání vám, dobyvatelé měsíce, který provází svým bledým světlem naše noci a naše sny! Doneste tam svou živou přítomností hlas ducha, chvalozpěv Bohu, našemu Stvořiteli a našemu Otci.

Předmluva papeže Františka ke knize „Drahý biskupe...“ s podtitulem: „Sto mladých lidí píše a biskupové odpovídají“ (Carissimo Vescovo...100 giovani scrivono e i vescovi rispondono, Editrice Elledici, 2018)

Vatikán. Ve dnech 27. července až 3. srpna bude Itálie hostit Euromoot, setkání skautů patřících do Mezinárodní unii evropských skautů UIGSE. Na pět tisíc skautek a skautů z této větve katolicky inspirovaného skautingu se na zakončení týdenního programu setká s papežem Františkem.

Evangelium nám des předkládá slavné podobenství o “milosrdném Samaritánovi” (srov. Lk 10, 25-37). Na otázku znalce zákona po tom, co je zapotřebí k získání věčného života, Ježíš vybízí k hledání odpovědi v Písmu: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“(v. 27). Existovaly však různé výklady toho, kdo má být považován za “bližního”. Ten muž se skutečně také dále zeptal: “A kdo je můj bližní?” (v. 29). Nato Ježíš odpovídá podobenstvím, které díky evangelistu Lukášovi zanechalo nesmazatelnou stopu v dějinách církve a lidstva.

Homilie při liturgii za migranty, uprchlíky a záchranáře, Vatikánská bazilika, 8. července 2019

„Počkejte potom na mě – řekl papež po skončení slavnostní bohoslužby v bazilice. - Musím vám dát dar pro církev v Konstantinopoli. Přemýšlel jsem o tom dnes v noci při modlitbě.“ Po krátké zastávce v sakristii papež pobídl k odchodu a oba muži zamířili v malém papežském fordu k Apoštolskému paláci. František dovedl patriarchu Joba do kaple papežského apartmá, vtiskl mu do ruky relikviář...

Dnešní čtení z evangelia (srov. Lk 10, 1-12.17-20) nám staví před oči Ježíše, který posílá na misie dvaasedmdesát učedníků ustanovených vedle dvanácti apoštolů. Číslo 72 pravděpodobně odkazuje ke všem národům. V knize Geneze je zmínka o dvaasedmdesáti různých národech (srov. 10, 1-32)...

Makrokosmos vtělený do mikrokosmu. Velikost a majestátnost architektonického díla zestručněná v nepatrnosti mešního kalicha. Ve schopnosti navázat osmotický vztah v prolínání těchto dvou uměleckých ztvárnění spočívá výjimečnost a největší zásluha Jože Plečnika, slovinského architekta a designéra, jemuž je věnována výstava zahájená 27. června ve Vatikánských muzeích.