Liturgie této čtvrté neděle velikonoční je pokračováním záměru pomoci nám znovu objevit naši identitu učedníků Zmrtvýchvstalého Pána. Ve Skutcích apoštolů Petr otevřeně prohlašuje, že uzdravení chromého, ke kterému došlo jeho přičiněním a o kterém mluví celý Jeruzalém, bylo uskutečněno v Ježíšově jménu, protože „v nikom jiném není spásy“ (Sk 4,12). Tento uzdravený muž je obrazem každého z nás a všech, jak tady stojíme, i našich společenství.

Využívá snad ještě někdo média jako prostředky ke sdílení pravdy mezi lidmi? Tato poněkud neomalená otázka se nezbytně týká, jak oné mizivé menšiny, která publikuje, tak oné bezmocné většiny, která to, co se publikuje, může brát na vědomí. Bohužel se nezřídka vtírá pocit, že pravda není v médiích šířena ani hledána.

Promluva papeže Františka u hrobu Tonina Bello v italské obci Alessano.

Homilie Petrova nástupce při mši svaté v italském městě Molfetta.

Pokračujeme v této velikonoční době katechezemi o křtu. Význam křtu jasně vysvítá z jeho slavení, ke kterému proto obrátíme svoji pozornost. Když uvažujeme o textech a slovech liturgie, můžeme nahlédnout milost i závazek této svátosti, kterou je třeba objevovat vždy znovu. Připomíná nám to  kropení svěcenou vodou, které se koná při obnově křestního vyznání na Velikonoční vigilii, popřípadě na začátku nedělní mše.

Jádrem této třetí neděle velikonoční je zkušenost, kterou učinili se Zmrtvýchvstalým jeho učedníci, všichni společně. Poukazuje na to zejména evangelium, které nás opět uvádí do večeřadla, kde se Ježíš zjevuje apoštolům a zdraví je slovy: »Pokoj vám!« (Lk 24,36). Pozdrav Zmrtvýchvstalého Krista nám dává pokoj: »Pokoj vám!«. Jde o pokoj v lidském nitru a také o pokoj mezi lidmi.

Těžko je dnes člověku, který chce přemýšlet nad zprávami, pokud si pamatuje víc než jenom to, co přináší aktuální zpravodajství. Když v roce 2014 Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) při OSN potvrdila, že byly zničeny všechny chemické zbraně ze Sýrie, patrně asi lhala, protože dnes určité mocnosti jejich arzenál v Sýrii předpokládají, ba dokonce tam prý už byl v sobotu zničen jejich sklad i výrobna pomocí chytrých raket. Zřejmě jen naštěstí přitom nedošlo k úniku oněch smrtících látek a nikdo přitom nezahynul - oddychne si konzument takového zpravodajství.

Padesátidenní velikonoční doba je časem vhodným pro reflexi nad křesťanským životem, který má původ v samotném Kristu. Jsme totiž křesťany do té míry, v níž dovolujeme Ježíši Kristu, aby v nás žil. Odkud tedy začít, abychom toto vědomí oživili, ne-li od počátku, kterým je svátost, jež v nás zažehla křesťanský život? A tou je křest.

Homilie papeže Františka při mši svaté, kterou sloužil spolu s misionáři Milosrdenství v bazilice sv. Petra.

Exhortace čl. 1-62. Kapitola I.: POVOLÁNÍ KE SVATOSTI, Svatí nás pobízejí a provázejí, Svatí odvedle, Pán povolává, Také pro tebe, Tvoje poslání v Kristu, Posvěcující činnnost, Živější, lidštější.  Kapitola II.: Dva subtilní nepřátelé svatosti, Nynější gnosticismus, Mysl bez Boha a bez těla, Věrouka bez tajemství, Meze rozumu, Nynější pelagianismus, Vůle bez pokory, Jedna často opomíjená nauka církve, Noví pelagiáni, Shrnutí Zákona.

Exhortace čl. 63-109. Kapitola III.: V MISTROVĚ SVĚTLE, Protiproud, „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království“, „Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví“, „Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni“, „Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“, „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“, „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“, „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny“, „Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království,“ Hlavní pravidlo jednání, Z věrnosti k Mistrovi, Ideologie, které mrzačí jádro evangelia, Nejmilejší bohoslužba.

Exhortace čl. 110-177. Kapitola IV.: NĚKOLIK CHARAKTERISTIK SVATOSTI V NYNĚJŠÍM SVĚTĚ, Snášenlivost, trpělivost a mírnost, Radost a smysl pro humor, Odhodlání a horlivost, Ve společenství, Bez ustání v modlitbě. Kapitola V.: BOJ, BDĚNÍ A ROZLIŠOVÁNÍ, Boj a bdění, Něco víc než mýtus, Bdělí a důvěřující, Duchovní zkaženost, Rozlišování, Naléhavá potřeba, Vždycky v Pánově světle, Nadpřirozený dar, Mluv Pane, Logika daru a kříže.

Homilie papeže Františka při mši sv. na Svátek Božího milosrdenství na Náměstí sv. Petra.

Touto katechezí uzavíráme cyklus věnovaný mši, která je vlastně památkou, nikoli pouhou vzpomínkou, ožívá v ní znovu Ježíšovo Umučení a Vzkříšení. Posledně jsme se došli k přijímání a modlitbě po přijímání. Potom následuje kněžské požehnání a propuštění lidu (srov. Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 90), kterým se mše končí. Stejně jako se začala znamením kříže ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, tak je mše, tedy liturgický úkon ve jménu Trojice také zpečetěn.

Italský katolický týdeník Famiglia Cristiana připravil zvláštní číslo k pátému výročí pontifikátu papeže Františka. Mimo jiné přináší papežovu předmluvu ke knize sicilského psychologa a psychoterapeuta, nazvané „Stížnosti zakázány“ (Vietato lamentarsi, Edizioni San Paolo). Osmačtyřicetiletý Salvo Noé, autor mnoha popularizujících textů na psychologická témata, papeži Františkovi svou knihu předal při generální audienci loni v červnu spolu s výstražnou tabulí, zakazující sebelítost.

Pondělí po Velikonocích bývá označováno jako „andělovo pondělí“ podle velmi hezké tradice, která koresponduje s biblickými prameny Vzkříšení. Evangelia (srov. Mt 28,1-10, Mk 16,1-7; Lk 24,1-12) totiž podávají, že jakmile ženy přišly ke hrobu, nalezly jej otevřený. Dělaly si starosti s tím, že nebudou moci vstoupit dovnitř, protože hrob byl zahrazen velkým kamenem. Byl však otevřen, a zvnitřku jim jakýsi hlas oznámil, že Ježíš tam není, ale že byl vzkříšen.

Existuje bezpočet zpráv, které každodenně míří do lidského povědomí. Jedinec je nemůže všechny pojmout, ani postřehnout, nemluvě o tom, že samo zpravodajství nikdy nebude schopno referovat úplně o všem, co se ve světě děje. A kdyby to přece jen někdy bylo technologicky možné, zbývá otázka, k čemu by to vlastně bylo?

Velikonoční poselství papeže Františka z Náměstí svatého Petra.

„Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda. Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili“ (Jan 19, 33-35).

Nikdo nás nikdy nemůže přesvědčit, že by toto slavnostní svědectví neodpovídalo historické pravdě a že by ten, kdo mluví o své přítomnosti na tomto místě a o tom, co viděl, ve skutečnosti na onom místě nebyl a nic takového neviděl. V tomto případě je v sázce poctivost autora. Na Kalvárii, u paty kříže, stála Ježíšova matka a vedle ní „učedník, kterého Ježíš miloval“. Máme očitého svědka!