Homilie papeže Františka z liturgie Panny Marie Guadalupské v bazilice sv. Petra.

Pokračujeme v cyklu katechezí o Otčenáši, započatém minulý týden. Ježíš vkládá do úst svých učedníků krátkou a smělou modlitbu, tvořenou sedmi prosbami. V Bibli tento počet není náhodný, naznačuje plnost. Říkám smělou, poněvadž, kdyby ji nenapověděl Kristus, pravděpodobně by se nikdo z nás, ba ani ten nejslavnější teolog, neodvážil prosit Boha tímto způsobem.

Minulou neděli nás liturgie nabádala, abychom prožívali advent a očekávání Pána v postoji bdění a modlitby. Dnes, o druhé adventní neděli je nám ukazováno, jakou dát tomuto očekávání náplň, totiž vydat se cestou obrácení, konkretizovat toto očekávání.

Stěží nepřiznat, že se přinejmenším v citové sféře vynořil ve vztahu ke Kristovu náměstku mezi věřícími - a to nejenom katolíky – hluboký rozkol. Jedněm se mesiášská říše hroutí a druzí ji budují. Přitom se jedni vztekají a druzí veselí anebo naopak. Obě strany asi mají v něčem pravdu a v něčem se mýlí, nikoli však nutně a vždycky právě v tom, co sami za pravdu či  omyl považují.

Boží Slovo nám dnes prezentuje alternativu. V prvním čtení člověka, jenž na počátku řekl Bohu ne. V evangeliu Marii, která při zvěstování řekla Bohu ano. V obou čteních hledá Bůh člověka. V prvním případě přichází k Adamovi s otázkou: »Kde jsi?« (Gn 3,9), a on odpovídá »Skryl jsem se« (v.10). V druhém případě přichází k Marii, která je bez hříchu a  odpovídá: »Jsem služebnice Páně« (Lk 1,38). Odpověď tady jsem je opakem oné skryl jsem se. Tady jsem, Bohu otevírá, zatímto hřích uzavírá, izoluje a uvrhuje do samoty se sebou.

Dnes zahájíme cyklus katechezí o Otčenáši. Evangelia popisují ve velice živých obrysech Ježíše jakožto muže modlitby: Ježíš se modlí. Ačkoli bylo jeho poslání bezodkladné a mnoho lidí se něho s naléháním obracelo, Ježíš vnímal potřebu stahovat se do ústraní samoty a modlit se. Markovo evangelium podává tuto podrobnost hned od prvního popisu Ježíšovy veřejné činnosti (srov. Mk 1,35).

Tradici betlémů na náměstí sv. Petra založil v roce 1982 papež Jan Pavel II. Před obeliskem v centru náměstí se jich vystřídalo mnoho. Letos poprvé nám ale betlémská scéna doslova roste před očima – tedy pokud by nebyla z větší části pečlivě skrytá za jutovinou. – Pojatá je jako vysoký reliéf vytvořený z písku. Ze severoitalského Jesola ho sem bylo navezeno 700 tun. Scéna dlouhá 16 m a ve střední části 5 m vysoká. Pracují na ní tři sochaři Holanďanka Susanne Ruseler, Rus Ilja Filimoncev a Radovan Živný z České republiky. Požádali jsme tohoto rodáka ze Žďáru nad Sázavou o rozhovor přímo „v sochařské dílně“, která vyrostla uprostřed Náměstí Svatého Petra.

Promluva papeže Františka ke komunitě mezinárodní jezuitské koleje Del Gesù v Římě 3. prosince 2018 v Konzistorním sále Apoštolského paláce ve Vatikánu.

Dnes začíná Advent, liturgické období, které nás připravuje na Narození Páně a vybízí nás,  abychom pozvedli zrak a otevřeli srdce k přijetí Ježíše. V Adventu nežijeme pouze v očekávání Vánoc. Jsme rovněž vybízeni, abychom očekávali slavný Kristův návrat na konci časů a připravili se svými důslednými a odvážnými rozhodnutími na závěrečné setkání s Ním.

V médiích bývá slyšet, že církev ztrácí věrohodnost. U nás spíše jen v kontextu politického pokřikování, avšak na Západě - hlavně za oceánem - mnohem více a cíleněji vzhledem k případům  pohlavního zneužití nezletilých některými jedinci z řad duchovenstva.

V dnešní katechezi, jež uzavírá cyklus o Desateru, můžeme klíčovým tématem učinit touhy, což nám ve světle plného zjevení v Kristu pomůže zopakovat a shrnout jednotlivé etapy tohoto cyklu.

Slavnost Ježíše Krista Krále, připadající na dnešek, uzavírá liturgický rok a připomíná, že život tvorstva neplyne náhodně, nýbrž směřuje ke konečnému cíli: definitivnímu zjevení Krista, Pána dějin a veškerého tvorstva. Dějiny skončí Jeho věčným kralováním.

Zakončení dějin či lidově řečeno konec světa popisuje Bible. Dynamika dějin je přirovnávána ke zrání, zejména v Ježíšových podobenstvích. Zrání sice umožňuje rozeznat pšenici od koukolu, avšak neopravňuje vytrhávat koukol před žněmi (srov. Mt 13,30).

Naše schůzky s Desaterem nás dnes přivádějí k poslednímu přikázání, které jsme vyslechli v úvodu. Tato slova nejsou jen závěrečnými slovy tohoto textu, ale mnohem víc. Jsou dovršením Desatera a dotýkají se jádra všeho, co nám sděluje.

To že církev, zejména v USA prožívá těžké chvíle, je všem zjevné. Signalizují to reakce, které odtamtud přišly na vatikánský požadavek odložit hlasování o nových normách proti zneužívání nezletilých na plenárním zasedání tamější biskupské konference.

Švýcarský architekt Mario Botta patří k předním osobnostem svého oboru a je držitelem řady ocenění a čestných doktorátů. Minulou sobotu však poněkud netradičně získal trofej v oblasti teologie. Po udělení Ratzingerovy ceny s ním rozmlouvala německá redakce naší rozhlasové stanice, kterou zajímalo, jaký význam má takové ocenění pro architektonickou práci?

Homilie papeže Františka ze mše na Světový den chudých v bazilice sv. Petra.

V evangelním úryvku této neděle (srov. Mk 13,24-32) chce Pán poučit svoje učedníky o budoucích událostech. Není to v první řadě promluva o konci světa, ale spíše pozvánka k dobrému prožívání přítomnosti, k bdělosti a připravenosti, až budeme povoláni vydat počet ze svého života.

V dnešní katechezi se budeme zaobírat osmým přikázáním Desatera: »Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví«.

Dnešní evangelní epizoda (srov. Mk 12,38-44) uzavírá sérii ponaučení, která pronesl Ježíš v jeruzalémském chrámu, a klade důraz na dvě protikladné postavy: učitele Zákona a vdovu. Proč protikladné? Učitel Zákona zastupuje významné, bohaté a vlivné osoby; vdova zastupuje ty poslední, chudé a slabé.