Za jednotu křesťanů: Čtení: VI/1: 1. čtení: str. 348 (Ez 36,24–28), 2. čtení: str. 351 (1Kor 1,10–13), evangelium: str. 359 (Jan 17,20–26)

• Od tohoto dne až do 25. ledna, kdy je svátek Obrácení svatého Pavla, probíhá týden modliteb za jednotu křesťanů.
• ·Proč je tolik křesťanských církví? – Ježíš v evangeliu tak naléhavě prosil za jednotu!
• Pro hřích a slabost lidí. Kdyby byli všichni křesťané věrní Bohu a žili podle svého svědomí, vládla by mezi námi jednota. Zároveň i náš nepřítel vidí, že jednota je důležitá pro naši věrohodnost jako Ježíšových učedníků. Proto ji tolik napadá.

A proč jsou křesťané hříšní? – vidíme příklad v 2. čtení hned v počátcích církve…

• Dokonalými se nestaneme křtem. Ale důsledným životem ze křtu. Jsme tedy teprve na cestě k dokonalosti. Každý člověk se narodí jako nedokonalý a k růstu ve svatosti potřebuje celý svůj život. Snažíme se o dobro, ale ne vždy se nám dobro konat daří. A než se naučíme žít ctnostným životem, mnoho toho pokazíme a naše chyby zanechávají ve světě své stopy. Z těch pak vzniká rozdělení mezi lidmi, rodinami, farnostmi či církvemi.

Hřích rozděluje, svatost (láska) sjednocuje.

• To je jednoduchá zásada, která vystihuje podstatu problému i ukazuje cestu k jeho řešení – cestu k jednotě.

O co je třeba usilovat na cestě k jednotě? Odpověď naznačuje Ez v prním čtení.

• Katechismus nám odpovídá: všichni se musí vracet ke společnému kořeni – Ježíši Kristu. Poznávat ho a žít co nejvěrněji podle jeho příkladu. To vede ke sblížení.
• Slyšel jsem jeden příběh o dvou sourozencích, kteří byli rozhádaní a nechtěli spolu mluvit. Jejich maminku to velmi mrzelo. A tak přišla na nápad. Napsala oběma dopis, ale jednomu odeslala první a třetí stranu, druhému druhou a čtvrtou s tím, že zbytek má ten druhý. Tento vtipný nápad pomohl k usmíření. Oba se setkali, a protože měli dobrou vůli, dokázali se smířit. Stačilo jim pomoct se spolu setkat a promluvit si... 

V pátek jsme slavili slavnost Zjevení Páně. Do této slavnosti patří tři události, které ukazují Boží synovství Ježíše: klanění tří pohanských mudrců novorozenému Ježíši, dále událost proměnění vody ve víno a konečně křest Ježíšův v řece Jordánu z rukou Jana Křtitele. Smyslem této slavnosti je připomínka skutečnosti, že Ježíš je spasitel všech lidí ze všech národů a jeho zjevení je především velkým světlem pro pohanské národy.

Dnešní slavnost je zjevení Ježíše pro Izrael. V Písmech Starého zákona je zakotveno očekávání, že Bůh pošle nového proroka, který bude pokračovat v učitelském úkolu Mojžíše. Dále to měl být prorok, totiž člověk tak blízký Bohu, že bude svému lidu tlumočit Boží slovo do jejich aktuální životní situace. A konečně se očekával nový král, který bude Davidovým potomkem a který obnoví samostatnost izraelského království. Všechna tato očekávání byla naplněna právě v Ježíši a dnes v události křtu v Jordánu se začínají tyto věci naplňovat.

Dnešní svátek stojí na rozhraní Vánoc a Mezidobí, mezi slavením Ježíšova příchodu na svět, ale také stojí na samém počátku Jeho veřejného působení. To všechno je důležité – Ježíš se začíná zjevovat jako Zachránce lidí. Zachraňuje od smrti (nemoc, hřích, smrt těla) k plnému životu a v mezidobí si to budeme velmi výrazně připomínat.

Ježíšův křest se liší od našeho zcela podstatně:

Ježíš křest nepotřeboval – přijal ho z lásky k nám, aby se s námi solidarizoval, my však nezbytně křest potřebujeme, abychom mohli žít s Bohem.

Ježíšův křest je projevem jeho vztahu k Otci a Duchu Svatému, náš křest nás do tohoto vztahu zapojuje.

Ježíšův křest znamenal počátek jeho záchrany nás, pro nás je počátkem úplné spásy.

Ježíš křtem projevuje svou totožnost Syna Božího, my ve křtu totožnost Božích dětí přijímáme.

Ve všem je On Dárce a my Obdarovaní. 

Evangelium = lidsky prostá událost, která se týká většiny rodin. Radost, kterou přináší narození dítěte. Ale přece zde je krom zázraku narození dítěte, ještě nekonečně větší zázrak – narození Božího Syna. My už jsme si zvykli, už nás to nějak neudivuje.

Žena je matkou ve chvíli, kdy počíná nový život, kdy ho nosí pod srdcem, pak ho porodí, stará se o něj, vychovává ho… Tak i Panna Maria se učila žít lidské mateřství, ale i mateřství Božího Syna. Proto se v tom dnešním evangeliu říká, že to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Protože ona věděla, že to co dělá, ji bytostně přesahuje. Ona nás tedy učí tomuto rozjímavému pohledu na život. My jsme si možná tak často jistí, že víme, co máme dělat, že se nikoho nepotřebujeme ptát. Ale ona taková nebyla.

Ona nás učí rozumět Boží přítomnosti v našich životech. Ona se učila od začátku věřit a ve své víře rostla. Když přišli pastýři, jak jsme to dnes slyšeli, tak jí to bylo další příležitostí se posunut zase dopředu ve své víře. Být matkou Syna se učila celý život. Ale pak se stává i matkou nás všech.

Proto si jí na Nový rok staví církev před oči a svěřuje jí svůj život do přímluvy a duchovní péče. Učí nás jak žít Ježíšovo tajemství uprostřed všednodenního života. A to základní, co nás učí je to, jak postavit svůj život na Božím slově. Ona nás učí nechat se vést Bohem. Právě toto je cesta víry: věrnost Kristu, který je přítomen v našem životě. Prosme právě dnes o dar: naslouchat, rozvažovat, podřizovat se a žít Boží slovo. Amen.