Milí bratři a sestry, dnešní texty všechny mají v sobě určitým způsobem obsažené vyprávění o něčím povolání. V prvním čtení jde o povolání Izaiáše ke službě proroka. Toto povolání se událo v chrámě. Izaiáš byl tedy kněz, sloužil v Boží blízkosti, ale Hospodin se mu jednoho dne dal zakusit ještě jinak. Zkušenost, kterou Izaiáš sděluje, nelze zcela předat a uzavřít do slov. Ale co dostává je: poslání a zakusí strach ze setkání s nejvýše Svatým, protože on je hříšný.

Evangelium je také o povolání. Vystupuje zde postava Petra, ale i jeho kolegové. Ti se namáhali s rybolovem celou noc. Nebyli však úspěšní. Nyní ve dne jim dává Ježíš pokyn, aby lovili na hlubině. Je to příkaz proti všemu zdravému rozumu. Ale Petr to zkusil, poslechl Ježíšovo slovo. A v tom, co v jeho důsledku zažil, poznal, že stojí na jedné lodi s někým, s kým toho není hoden: Pane, odejdi ode mě, jsem hříšný člověk! Na jiném místě v evangeliu Ježíš říká: nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky. Hřích tedy není něco, co by bylo Ježíšovi na překážku, aby člověka povolal k následování.

Od nynějška budeš lovit lidi – toto „lovit lidi“ je v řečtině doslova: jsou to ti, kdo se v bitvě zachránili před smrtí a zůstali naživu. To, co Ježíš udělal a co chce s jejich pomocí dělat dál je záchrana všech lidí. V nastávající době postní můžeme právě rozvíjet svou ochotu být milosrdní. Mít soucit s bídou, bolestí či nouzí druhého a vstoupit do těchto nedostatků s ochotou pomoci.