Příběh, který jsme právě vyslechli, můžeme rozjímat z různých pohledů. Můžeme se v něm ztotožnit s postavou otce, mladšího či staršího syna a nechat na sebe nechat zapůsobit, jaké to je být otcem, který má starost o své dítě v nebezpečí života, jehož jednání nemůže kontrolovat, kterému zbývá jen čekat na jeho návrat. Nebo se můžeme vžít do vzdoru mladšího syna, následovaného nádherným pokáním a úkonem pokory, kdy padá do náručí otce. Nebo se nechme pozvat vžít se do postavy staršího syna, který sice nikdy nic neporušil, ale stejně jako jeho mladší bratr, i on žije jako sirotek. Oba dva synové totiž žijí v domě svého otce a každý jinak, ale oba společně otce nemilují. Mladší syn to vyjádří navenek svým odchodem z domu. Starší sice v domě zůstává, ale s otcem nesouhlasí a nemá ani rád svého bratra, jak se při jeho návratu ukáže, protože se nedokáže radovat z toho, že ten, kdo byl mrtvý, znovu ožil.

Celý příběh zjevuje podstatu odpuštění. A touto podstatou je darování vztahu. Odpuštění je jedním ze skutků milosrdné lásky. Ten, kdo odpouští, neprojde netečně kolem nouze člověka, jak to byl schopen udělat starší syn. Otec je naopak zasažen bídou, zraněností a špínou svého syna a nestrpí, aby v takovém stavu zůstal. Honem přineste… rozkazuje otec. A tento spěch je zná každý, kdo trpí, protože chce, aby co nejdříve jeho utrpení skončilo. Otec snímá hanbu svého syna, kterou způsobil jeho hřích. To je zásadní poselství naší víry, že Bohu jde především o to, aby nás smířil se sebou. Ve SZ (první čtení) je tou hanbou, kterou Bůh odnímá, otroctví jeho vyvoleného lidu komukoliv jinému, ať už cizím bohům nebo jiným národům. V Novém zákoně Ježíš říká, že nejhorším otroctvím člověka je hřích. Proto nás ve 2. čtení Pavel naléhavě vybízí: Kristovým jménem vás vyzývám: nechte se smířit s Bohem!

Naše evangelium nám připomíná, že jsme Boží synové, kterým Bůh bohatě odpustil. Proto nás Ježíš také vybízí: buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec a jinde: pokud totiž lidem neodpustíte jejich poklesky, ani váš nebeský Otec vám neodpustí vaše poklesky. Pojďme takto žít.