Cizoložství je velký hřích. Když posloucháme toto evangelium, soucítíme s tou ženou, protože protivníkům vůbec nešlo o ženu, ale o nastavení léčky Ježíšovi: když řekne ukamenovat = žaloba u Římanů, nekamenovat = přestupník Zákona. Kde je ten muž? Jak se to týká nás? Obvykle se při pohledu na hřích druhého máme tendenci soudit. Jenže každý hřích je viděn v Bibli jako cizoložství ve vztahu k Bohu.

Máme častokrát pocit, že když nás při hříchu nikdo nevidí a nechytí, tak je to jaksi méně závažné. Ale: každý hřích má ve svém důsledku smrt, ať už je přistižen, nebo nepřistižen, ať už je malý nebo velký… To, že je hřích skryt nebo je odhalen, obojí vede ke smrti. Máme přirozenou tendenci hříchy druhých odhalovat, ale sv. Pavel říká, že láska přikrývá množství hříchů… K tomu jsme povoláni.

Proč měla být ukamenována? Kruté! Byl to předpis pedagogický, k tomu aby vyvolený lid pochopil, že hřích je hrozné zlo. Ježíš na první pohled porušil Zákon, tím, že nenechal odsoudit tu ženu. Ale: Ježíš nikdy neporušil nic ze Zákona. On naopak tu naši smrt plynoucí z hříchu vzal na sebe. Je jediná cesta, jak vyřešit hřích: setkat se s Ním, s tím, který jediný může sejmout hřích. Přikrýt ho.

V této situaci tam stojí ti farizeové: všichni jsou hříšníci v této situaci, všichni, vyjma Ježíše. Jenže ta žena to ví, oni si to však nepřipouští. Ona jediná to ví. Pak Ježíš řekl tu větu a psal prstem po zemi: vytráceli se ti starší (presbyteři = kněží) první... V setkání s Ježíšem, tváří v tvář, můžeme vyřešit svůj hřích. Ti starší odešli od Ježíše bez odpuštění. Ta žena ano. V životě s ním patří přirozeně k věci řešení našeho hříchu.

Nikdo tě neodsoudil? Proč to Ježíš řekl? Aby si to ona uvědomila, že Ježíš je tím, kdo jí vrací znovu důstojnost. Ona jediná tam zůstala osvobozena od pohledů lidí nemajících lásku – Ježíš tím, co jí řekl, přikryl její nahotu. Ani já tě neodsuzuji: jdi a už od nynějška už nehřeš… Největší tragédie je to, když si člověk hřích řeší sám bez Ježíše…