Evangelium Jan 2,13-25

¹³Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. ¹⁴V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. ¹⁵Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny

z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel ¹⁶a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ ¹⁷Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.

 ¹⁸Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ ¹⁹Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ ²⁰Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ ²¹On však to řekl o chrámu svého těla. ²²Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

²³Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. ²⁴Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

Nejdříve jsme si určili literární druh textu. Vyprávění se skládá z více druhů, jednak je to přímé vyprávění a také souhrnné zprávy či komentáře evangelisty.

Dalším krokem je určení logických celků:

1. Úvod evangelisty a vyprávění o Ježíšově vyhnání kupců z chrámu
2. Reakce židů, spor o znamení
3. Komentář evangelisty
4. Souhrnná zpráva o Ježíšově velikonočním působení

Následovalo obvyklé rozebrání textu pomocí metody Västeras, kdy si každý účastník v textu označuje místa 1. kterým nerozumí a chtěl by je blíže objasnit, 2. která se ho zvláště dotkla a které pro něj znamená/ají důležitý poznatek nebo ho zvlášť oslovilo, 3. která podle jeho názoru představují poselství textu.

Pak jsme se pustili do stavby scény, která zachycuje první část evangelia, tedy vyhnání kupců z chrámu. Chrám je symbolizován dvěma sloupy. Postavička Ježíše má v pravé ruce důtky z provazů a levou rukou převrací stůl penězoměnce. Penězoměnec v modrém oděvu se chrání před úderem důtky a druhý obchodník prchá pryč. Vzadu je pak postavička farizeje, s jarmulkou na hlavě, a ptá se Ježíše, kdo mu dal pravomoc dělat takové věci.

V levé části scény jsou přihlížející a jeden obchodník s dobytkem, který prchá pryč, protože právě na něj je také soustředěn Ježíšův hněv. Tato scéna nám dala příležitost vyzkoušet si, jaké vnitřní postoje postavy zažívaly a na postavičkách jsme si je zkoušeli znázornit navenek.

V Předbořicích jsme začali se scénou, která již byla připravená, a zachycovala jednak symbolicky chrám a také pokojný život v chrámu před Ježíšovým příchodem. Chrám je naznačen symbolem sedmiramenného svícnu na bílém poli, orámovaném černou barvou, která symbolizuje Boží tajemství. Bílá barva je symbolem Boží přítomnosti, na níž je postavička modlícího se žida a také farizeje, který jako oficiálně ustanovený úředník dohlíží na pořádek v chrámu. Zlatá barva je symbolem Boží lásky a požehnání, šedivá pak symbolem všednosti, na které jsou umístěny postavičky obchodníků, kteří si na Boží přítomnost v chrámě zvykli a už jí nevnímají.

Ježíšovým příchodem se vše mění. V chrámu nastal chaos. Postavička Ježíše drží v ruce důtky z provazů a vyhání penězoměnce a obchodníky z chrámu. Pravá ruka je vztažena  k úderu a levá ukazuje gestem, aby tito obchodníci chrámový prostor opustili. Postavička farizeje se přesunula a táže se Ježíše, jakým právem dělá tyto věci... Postavička modlícího se žida byla touto událostí také vyrušena a sleduje se zájmem, co se to děje. Ostatní obchodníci jsou na útěku a a jejich stoly a zboží je rozházené po zemi chrámového nádvoří.