Evangelium Mk 11,1-10

Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betánii u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko,

na kterém ještě neseděl žádný člověk. Odvažte ho a přiveďte. A kdyby se vás někdo zeptal: 'Co to děláte?', řekněte: 'Pán ho potřebuje, a hned ho sem zase pošle nazpátek.'“

Učedníci odešli a nalezli oslátko uvázané u dveří venku na rozcestí a odvázali ho. Někteří z těch, kteří tam stáli, se jich ptali: „Co to děláte, že to oslátko odvazujete?“ Odpověděli jim tak, jak to řekl Ježíš, a oni je nechali.

Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnoho lidí prostíralo na cestu pláště, jiní zase větvičky, které nařezali na polích. Ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Hosana na výsostech!“

Tento text jsme hned na počátku identifikovali jako vyprávění a následně jsme si ho rozdělili na 3 části:

• Úvod vyprávění a Ježíšova instrukce ohledně oslátka
• Učedníci odvazují oslátko a naplnění Ježíšovy předpovědi
• Ježíšův slavnostní průvod

Text jsme si pak obvyklým způsobem rozebrali a vysvětlili si k němu několik důležitých skutečností, předně to, že Ježíš svým činem symbolicky ukazuje na své království, které přichází zavést. Zatímco jiní králové obvykle při své intronizaci demonstrovali svoji moc, Ježíš naopak demonstuje svoji pokoru a pokojnost své vlády. Prostředky, kterými hodlá prosadit svou vládu jsou jiné, než světské, totiž láska a mírnost. Takový způsob vjezdu již anticipuje i to, jak Ježíš v Jeruzalémě zemře, stane se totiž obětí intrik a hry o moc, přičemž pravá moc je moc lásky a pokory. To nebylo v té době nic neznámého, vždyť již v knize proroka Zachariáše, ve 12. kapitole najdeme předpověděno to, co se nyní naplňuje.

Dále nás zaujalo Ježíšovo předvědění, které odkazuje na tajemství jeho Osoby. Ježíš učedníkům doslova předpoví, co se stane a skutečně se tak stane. Dále je zvláštní, že oslátko je uvázané venku před vchodem na rozcestí. I v těchto charakteristikách můžeme tušit, že tato událost bude jakousi křižovatkou Ježíšova života, od níž dostane nový směr jeho putování.

V Kovářově jsme se rozhodli postavit scénu Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. Postavička Ježíše sedí na oslíku a kolem jásá dav s ratolestmi v rukou, na cestě jsou prostřeny pláště. Kam Ježíš vjíždí je chrám v Jeruzalémě, což se dočteme u jiných evangelistů. Ten je charakterizován symbolicky dvěma sloupy, které stojí na látce červené barvy, což je symbolická barva krve obětí, které se zde přinášejí, ale i Ježíš přijíždí do Jeruzaléma přinést oběť svého vlastního života.

V Předbořicích jsme se rozhodli stavět prostřední část úryvku. Dva učedníci poslaní Ježíšem zde odvazují oslíka. Zajímavá je skutečnost, že oslík je uvázán u dveří na rozcestí, že vesničané dovolují výpůjčku oslíka. Nejsou však lhostejní k jeho „uloupení“, zajímá je, proč ho odvazují.

Zobrazili jsme rozcestí ve vesnici i cestu po níž jde Ježíš a na níž možná čeká na návrat učedníků. V obrazu je využitá symbolika barev – červená je cesta do Jeruzaléma, vědomé přitakání k bolesti, utrpení, smrti. Písková barva je cesta všední. Z ní je možné na cestu oběti dojít a připojit se k Ježíšovi nebo též z cesty oběti sejít a vydat se po ní. K rozcestí vedou tři cesty. Jedna z nich je široká -  jako kontrast k úzké cestě následování Ježíše.

V časové následnosti Ježíše při cestě na oslátku budou doprovázet lidé s ratolestmi. Ty jsou, jako náznak budoucího, přednaznačeny na cestě do Jeruzaléma.

Evangelium Jan 12,20-33

²⁰Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. ²¹Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy,

a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“

²²Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. ²³Ježíš jim na to řekl:

„Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. ²⁴Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. ²⁵Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. ²⁶Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. ²⁷Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. ²⁸Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

²⁹Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ ³⁰Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. ³¹Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. ³²A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny lidi k sobě.“

Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

Na začátku biblické práce jsme si opět text zařadili: jde o Ježíšovu slavnostní řeč, která je „orámována“ vyprávěními. V textu tedy můžeme rozpoznat následující celky:

1.   Úvod s žádostí řeckých poutníků a žádost učedníků
2. Ježíšova slavnostní řeč a Otcova odpověď
3. Reakce lidí, nepochopení
4. Evangelistův závěr

 Text jsme si pak zpracovali klasicky metodou Västeras, přičemž jsme se dotkli odlišných nebo raději širších významů slov „hodina“, „svět“, „život“, „oslavit“, „pocta“ atd. Janovský slovník, kterým píše své evangelium, nás vede k hlubšímu pohledu na skutečnost, právě skrze širší význam jednotlivých slov a skrze jejich bohatou symboliku. Dále je pro Janovo evangelium typická tzv. „přítomnostní eschatologie“, což znamená, že to, co obvykle očekáváme až po smrti, např. věčný život, soud, spásu, je pro Jana skutečností již přítomnou, v závislosti na vztahu, jaký zaujímáme k Ježíšovi.

Pro stavbu scény jsme si vybrali prostřední část evangelia, totiž podobenství o pšeničném zrnu, které padne do země a přinese hojný užitek. Opět jsme museli využít symboliky barev, popřípadě tvarů. Drobná potíž spočívá v tom, že podobenství je v čase: mluví o rozličných fázích života či odumření zrna a my si musíme vystačit se symbolikou prostorovou. Proto jsme v obou scénách volili směr času přirozeně srozumitelně, totiž zleva doprava.

V Kovářově jsme scénu koncipovali tak, že v levé části je zachycena situace zrna, které je samo a dosud nevydává užitek. Je to situace člověka, který žije jen pro sebe, který není orientován službou druhým či Bohu. Proto postavička je samotná, v postoji odmítání. Odmítat může druhé, smrt ale i Boha. V důsledku toho neví k čemu je, nenaplňuje smysl své existence. Barva této části scény je písková, jako poušť, kde roste máloco.

Další fáze je prostřední část scény v černé barvě, která je barvou smrti a zániku. Zde stojí kříž, který je symbolem sebezmaření, ale také a to především je symbolem lásky. Ježí je tím prvním zrnem, které dalo svůj život za život náš. Postavička, která zde objímá kříž představuje nás, jako jeho služebníky, kteří Ježíše následujeme a kteří se s ním ve smrti setkáváme. Ježíš nás zde očekává a postavička objímá kříž proto, že pro něho ztrácí svůj život, ve vztahu k němu umírá.

Třetí část scény je v barvě zelené. Představuje prostor života a vztahů. Pšeničné zrno odumřelo, a jeho smrt je životem druhých. V tomto prostoru se prožívají kladné vztahy k druhým, tedy láska, společenství. To znázorňují postavičky na této části scény.

V Předbořicích jsme použili trošku jinou symboliku barev a také tvarů. Vlevo je scéna v hnědé barvě, v barvě půdy, do které má zrnko padnout. Jsou zde také rozeseta zrna, která si každý při tvorbě scény mohl umístit na své místo. Je zde také odmítající postavička, představující pšeničné zrno, které odmítá zemřít, aby vydalo užitek.

V prostřední části jsme použili také černou barvu, ale ve tvaru zrna. Je to oblast smrti, kde pšeničné zrnko umírá, aby dalo život stéblům a jiným zrnkům. Postavička je zde v postoji smrti.

Pravá část navazuje na předchozí scénu bílou barvou, barvou vzkříšení a světla. To je oblast, kde Ježíš nás, kteří se mu svěříme ve smrti, vytahuje do života. To je také znázorněno zelenou barvou a také postavičkou Ježíše, který pozvedá jinou postavičku do prostoru zelené barvy, společenství a života.

Evangelium Jan 3,14-21

Ježíš řekl Nikodémovi:
14„Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. 16Neboť tak Bůh miloval svět,

že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. 18Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. 21Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Na začátku biblické práce jsme si opět zařadili text. Jedná se o slavnostní Ježíšovu řeč. V něm rozpoznáváme několik celků, které však nejsou jasně dané a mohou být i klidně určeny jinak:

1. Předpověď „vyvýšení“ Syna člověka a zdůvodnění Boží láskou ke světu
2. Postoj k Ježíšovi určuje, zdali člověk je či není souzen
3. Zdůvodnění soudu a jeho podstata 

Text jsme si pak zpracovali klasicky metodou Västeras, přičemž je třeba mít na paměti, že Janovo evangelium očekává od svého čtenáře asi nejlepší znalost Starého zákona, obřadů a reálií.

Jak v Kovářově, tak v Předbořicích jsme se rozhodli zpracovat s biblickými postavičkami právě onu poslední část dnešního evangelia. Zde totiž tato práce ukazuje svoji sílu, protože dané místo není možné zpracovat přímo jako nějaké vyprávění. Je třeba využít symboliky. Ta nám jisté skutečnosti přibližuje v jistém smyslu zřetelněji a hlouběji, než přímý popis. Symbolika tmy a světla je znázorněna bílou a černou látkou. Evangelium nám říká, že ti, kdo jsou ve tmě, nenávidí světlo a nejdou ke světlu. Být ve tmě lze vyjádřit různými postoji, jakými je závist, pýcha, smutek, pláč, napadení, osamocení, lhostejnost vůči druhému atd. Právě tyto postoje jsme znázornili u postaviček, nacházejících se na černé látce.

Naproti tomu, být ve světle, je charakterizováno prožíváním radosti, naděje, víry, lásky a společenství, darem a přijetím atd. Tyto postoje jsme znázornili postavičkami na bílé látce.

 Postavička Ježíše je podle evangelia tou postavou, která ukazuje Boží lásku ke světu. Proto jsme v obou případech umístili postavičku Ježíše tak, že se snaží ty, kdo jsou ve tmě převést do světla.

V Předbořicích

Být ve světle: odpočívat a kochat se...

Evangelium Jan 2,13-25

¹³Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. ¹⁴V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. ¹⁵Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny

z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel ¹⁶a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ ¹⁷Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.

 ¹⁸Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ ¹⁹Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ ²⁰Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ ²¹On však to řekl o chrámu svého těla. ²²Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

²³Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. ²⁴Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

Nejdříve jsme si určili literární druh textu. Vyprávění se skládá z více druhů, jednak je to přímé vyprávění a také souhrnné zprávy či komentáře evangelisty.

Dalším krokem je určení logických celků:

1. Úvod evangelisty a vyprávění o Ježíšově vyhnání kupců z chrámu
2. Reakce židů, spor o znamení
3. Komentář evangelisty
4. Souhrnná zpráva o Ježíšově velikonočním působení

Následovalo obvyklé rozebrání textu pomocí metody Västeras, kdy si každý účastník v textu označuje místa 1. kterým nerozumí a chtěl by je blíže objasnit, 2. která se ho zvláště dotkla a které pro něj znamená/ají důležitý poznatek nebo ho zvlášť oslovilo, 3. která podle jeho názoru představují poselství textu.

Pak jsme se pustili do stavby scény, která zachycuje první část evangelia, tedy vyhnání kupců z chrámu. Chrám je symbolizován dvěma sloupy. Postavička Ježíše má v pravé ruce důtky z provazů a levou rukou převrací stůl penězoměnce. Penězoměnec v modrém oděvu se chrání před úderem důtky a druhý obchodník prchá pryč. Vzadu je pak postavička farizeje, s jarmulkou na hlavě, a ptá se Ježíše, kdo mu dal pravomoc dělat takové věci.

V levé části scény jsou přihlížející a jeden obchodník s dobytkem, který prchá pryč, protože právě na něj je také soustředěn Ježíšův hněv. Tato scéna nám dala příležitost vyzkoušet si, jaké vnitřní postoje postavy zažívaly a na postavičkách jsme si je zkoušeli znázornit navenek.

V Předbořicích jsme začali se scénou, která již byla připravená, a zachycovala jednak symbolicky chrám a také pokojný život v chrámu před Ježíšovým příchodem. Chrám je naznačen symbolem sedmiramenného svícnu na bílém poli, orámovaném černou barvou, která symbolizuje Boží tajemství. Bílá barva je symbolem Boží přítomnosti, na níž je postavička modlícího se žida a také farizeje, který jako oficiálně ustanovený úředník dohlíží na pořádek v chrámu. Zlatá barva je symbolem Boží lásky a požehnání, šedivá pak symbolem všednosti, na které jsou umístěny postavičky obchodníků, kteří si na Boží přítomnost v chrámě zvykli a už jí nevnímají.

Ježíšovým příchodem se vše mění. V chrámu nastal chaos. Postavička Ježíše drží v ruce důtky z provazů a vyhání penězoměnce a obchodníky z chrámu. Pravá ruka je vztažena  k úderu a levá ukazuje gestem, aby tito obchodníci chrámový prostor opustili. Postavička farizeje se přesunula a táže se Ježíše, jakým právem dělá tyto věci... Postavička modlícího se žida byla touto událostí také vyrušena a sleduje se zájmem, co se to děje. Ostatní obchodníci jsou na útěku a a jejich stoly a zboží je rozházené po zemi chrámového nádvoří.

Druhá neděle postní ve všech třech cyklech liturgických čtení podává líčení proměnění Pána Ježíše na hoře:

Evangelium Mk 9,2-10

2Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami.

A byl před nimi proměněn. 3Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. 4Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.

5Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ 6Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. 7Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ 8Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.

9Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

Nejdříve jsme si při biblické práci určili literární druh textu: jde o vyprávění s velikým množstvím symbolických prvků, majících vztah k jiným místům Písma, zejména Starého zákona.

Následně jsme si v textu vyhledali logické celky, z nichž se vyprávění skládá, což nám také usnadní následnou práci s postavičkami, protože se můžeme rozhodnout si více s nimi rozebrat jen určitou scénu... Naše vyprávění má čtyři nebo pět částí.

1. Výstup na horu
2. Ježíšovo proměnění a popis vidění
3. Petrova reakce
4. Reakce nebeského Otce s poselstvím pro učedníky
5. Sestup z hory

Následovalo rozebrání textu pomocí metody Västeras, kdy si každý účastník v textu označuje místa 1. kterým nerozumí a chtěl by je blíže objasnit, 2. která se ho zvláště dotkla a které pro něj znamená/ají důležitý poznatek nebo ho zvlášť oslovilo, 3. která podle jeho názoru představují poselství textu.

V Kovářově i Předbořicích jsme se rozhodli stavět scénu, která se týká druhé části vyprávění, tj. Ježíšova proměnění.

V Kovářově jsme měli k dispozici pouze pět mužských postaviček, proto jsme s Ježíšem neumisťovali na vrchol hory Mojžíše a Eliáše. Důležitý je však jejich význam, na který jeden z účastníků přišel studiem jiných pramenů: Mojžíš a Eliáš totiž oba se na hoře Sinaji setkali s Hospodinem. Ježíš je tu představen jako nový Mojžíš, který přináší novou smlouvu. Tou smlouvou je vlastně On sám, který se vydá za nás na kříži jako oběť. Na vrcholu hory tedy stojí Ježíš, bíle oděný, tedy zářící slávou, kterou v době pozemského putování skrýval. Hora je ze dvou barev, barvy půdy a barvy zelené trávy. Níže pod horou jsou tři učedníci: Petr, Jakub a Jan. Pro účastníky biblické práce bylo důležité si uvědomit, jaký postoj asi učedníci v té situaci, na zakladě toho, co nám říká text, zaujímají. Evangelium mluví o tom, že byli ustrašeni. Proto se každý zvlášť zhostil zobrazení úleku, popřípadě klanění. Proto jedna postavička klečí a má vztažené ruce k Ježíšovi, druhá si klade dlaň před ústa a třetí ukazuje…

V Předbořicích jsme měli k dispozici všechny postavičky, proto na vrcholu hory stojí Ježíš spolu s Mojžíšem v rozhovoru. Dále je zde navíc oblak, který je všechny zakrývá, tak jak nám to text evangelia líčí. Úlek učedníků je vyjádřen trošku odlišnými gesty. Jeden učedník si jakoby zakrývá oči, bojí se pohlédnout na to, co se děje. Druhý si drží ruce na hrudi a dívá se v němém úžasu a třetí vztahuje ruce směrem k vidění.

119img src=