5. neděle postní s Biblickými postavičkami

Evangelium Jan 12,20-33

20Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. 21Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy,

a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“

22Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. 23Ježíš jim na to řekl:

„Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. 24Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. 25Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. 26Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. 27Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. 28Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

29Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ 30Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. 31Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. 32A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny lidi k sobě.“

Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

Na začátku biblické práce jsme si opět text zařadili: jde o Ježíšovu slavnostní řeč, která je „orámována“ vyprávěními. V textu tedy můžeme rozpoznat následující celky:

  1.   Úvod s žádostí řeckých poutníků a žádost učedníků
  2. Ježíšova slavnostní řeč a Otcova odpověď
  3. Reakce lidí, nepochopení
  4. Evangelistův závěr

 Text jsme si pak zpracovali klasicky metodou Västeras, přičemž jsme se dotkli odlišných nebo raději širších významů slov „hodina“, „svět“, „život“, „oslavit“, „pocta“ atd. Janovský slovník, kterým píše své evangelium, nás vede k hlubšímu pohledu na skutečnost, právě skrze širší význam jednotlivých slov a skrze jejich bohatou symboliku. Dále je pro Janovo evangelium typická tzv. „přítomnostní eschatologie“, což znamená, že to, co obvykle očekáváme až po smrti, např. věčný život, soud, spásu, je pro Jana skutečností již přítomnou, v závislosti na vztahu, jaký zaujímáme k Ježíšovi.

Pro stavbu scény jsme si vybrali prostřední část evangelia, totiž podobenství o pšeničném zrnu, které padne do země a přinese hojný užitek. Opět jsme museli využít symboliky barev, popřípadě tvarů. Drobná potíž spočívá v tom, že podobenství je v čase: mluví o rozličných fázích života či odumření zrna a my si musíme vystačit se symbolikou prostorovou. Proto jsme v obou scénách volili směr času přirozeně srozumitelně, totiž zleva doprava.

První část scényV Kovářově jsme scénu koncipovali tak, že v levé části je zachycena situace zrna, které je samo a dosud nevydává užitek. Je to situace člověka, který žije jen pro sebe, který není orientován službou druhým či Bohu. Proto postavička je samotná, v postoji odmítání. Odmítat může druhé, smrt ale i Boha. V důsledku toho neví k čemu je, nenaplňuje smysl své existence. Barva této části scény je písková, jako poušť, kde roste máloco.

Prostřední část scényDalší fáze je prostřední část scény v černé barvě, která je barvou smrti a zániku. Zde stojí kříž, který je symbolem sebezmaření, ale také a to především je symbolem lásky. Ježí je tím prvním zrnem, které dalo svůj život za život náš. Postavička, která zde objímá kříž představuje nás, jako jeho služebníky, kteří Ježíše následujeme a kteří se s ním ve smrti setkáváme. Ježíš nás zde očekává a postavička objímá kříž proto, že pro něho ztrácí svůj život, ve vztahu k němu umírá.

Třetí část scényTřetí část scény je v barvě zelené. Představuje prostor života a vztahů. Pšeničné zrno odumřelo, a jeho smrt je životem druhých. V tomto prostoru se prožívají kladné vztahy k druhým, tedy láska, společenství. To znázorňují postavičky na této části scény.

 

Celkový pohled na scénu

 


V Předbořicích jsme použili trošku jinou symboliku barev a také tvarů. Levá část scényVlevo je scéna v hnědé barvě, v barvě půdy, do které má zrnko padnout. Jsou zde také rozeseta zrna, která si každý při tvorbě scény mohl umístit na své místo. Je zde také odmítající postavička, představující pšeničné zrno, které odmítá zemřít, aby vydalo užitek.

 

Prostřední částV prostřední části jsme použili také černou barvu, ale ve tvaru zrna. Je to oblast smrti, kde pšeničné zrnko umírá, aby dalo život stéblům a jiným zrnkům. Postavička je zde v postoji smrti.

 

 

Pravá částPravá část navazuje na předchozí scénu bílou barvou, barvou vzkříšení a světla. To je oblast, kde Ježíš nás, kteří se mu svěříme ve smrti, vytahuje do života. To je také znázorněno zelenou barvou a také postavičkou Ježíše, který pozvedá jinou postavičku do prostoru zelené barvy, společenství a života.


Celkový pohled na scénu