Začátek našeho setkání byl v pátek 9. března od 15 hodin. Na tuto hodinu přijeli Soukupovi, Marťa, Maruška, Míša a Pavel. Začali jsme úklidem fary, takže bylo třeba vyluxovat horní pokoje, vytřít chodby a záchody, zkrátka všechno dobře připravit na celý víkend.

Během odpoledne pak přijeli Wudiovi, Dáda Procházková a Bětka Pecková. Následovala v 17 hodin mše svatá a po ní také přijela Anička Jarolímková. Večer jsme měli po večeři vstupní bilanci, kde jsme si snažili uvědomit, v jakém stavu přijíždíme na naše setkání a co očekáváme. Na tomto místě jsme si také uvedli téma našeho setkání, kterým byla naděje. Na závěr bilance jsme si složili obraz, kde Pán Ježíš je naším světlem, představovaným hořící svící a každý si šátkem zvolené barvy složil cestu k němu. Následoval film A man for all seasons, který nám postavil před oči postavu sv. Tomáše Moora. Byl to muž velikých duchovních kvalit a také mravní velikosti. Dokázal položit svůj život za své přesvědčení ve věci sňatku krále Jindřicha VII. s Annou Boleynovou.

Druhý den v sobotu jsme začali růžencem nebo spíše snídaní a pak jsme se v 10 hodin zamýšleli nad encyklikou papeže Benedikta XVI. Spe salvi. Tento dokument se zabývá nadějí jednak v Písmu svatém, pak prožíváním křesťanské naděje v různých dobách křesťanství od antiky po současnost. Uvědomili jsme si také tři nejdůležitější „místa“ naděje, kterými jsou modlitba, utrpení a očekávání soudu. Po dobrém obědě, který nám připravily sestra Pavlína se svou maminkou, jsme si zahráli hru Nápisy krále Ašóky. Hra navazovala na velmi starou historii indického krále, který svým moudrým přístupem k vládnutí vybudoval říši, kde se lidé měli dobře. Své myšlenky, na kterých své vládnutí postavil, nechal vytesat na kamenné sloupy, které se tu a tam na území jeho kralování vyskytovaly. Po smrt Ašóky se nepodařilo jeho nástupcům království udržet a to se rozpadlo pod nájezdy cizích vojsk, města a osady byly zničeny, po moudrém králi zůstaly jen sloupy s nápisy, které však později pohltila džungle. Teprve po dvaceti stoletích byly znovu objeveny a tajemné písmo rozluštěno a tak se moudrost dávného krále znovu objevila na světle světa… Tento příběh nás tedy inspiroval ke hře, kdy jsme na vybraném úseku lesa hledali 14 skrytých nápisů. Cílem hry bylo objevit pokud možno všechny nápisy do hodiny. Zvítězí ten, kdo bude mít všechny nápisy co nejdříve. To se nepovedlo nikomu, avšak 13 nápisů odhalily Anička Jarolímková s Maruškou. Při hře byla zábava, až na jeden prvek a tím bylo ostružiní, které soutěžícím párům komplikovalo pohyb po lese…

V 17 hodin byla v kostele mše svatá a po ní večeře na faře. Pak už jsme se v 19 hodin přesunuli na Peckov za panem Janem Peckou nejstarším, který nám vyprávěl dobrodružný příběh svého života, kdy jeho rodiče a později i on sám, ukrývali na své usedlosti pana Václava Jakeše po dobu 15 let před komunistickou Státní bezpečností. Za tento hrdinský čin byl i odměněn cenou Pocta osobnosti. Pan Pecka také vydal svědectví o své víře, která ho celý život vedla a vede a jejíž prožívání z něj udělalo takového člověka, jakým je.

Večer pak následovala po příjezdu dobrodružná epizodka se zaseknutými dveřmi od záchodu (že zrovna zase záchod?!), které však šikovně otevřel Pavel. Tak jsme si, či alespoň já, oddechli. Den uzavírala pak společná bilance.

V neděli pak byla na programu zejména mše svatá a volná zábava na faře. Oběd nám připravila paní Anička Jarolímková a byl to dobrý řízek a bramborový salát. Ještě teď vzpomínáme… U oběda s námi byla celá rodina Jarolímků, což bylo dobré oživení, zejména Johanka . Po obědě jsme se zabývali výběrem a nahráváním fotek ze setkání na web. Udělali jsme si společnou fotku a pak už začali odjíždět první z nás: Anička Jarolímková, Dáda, Soukupovi, na autobus jsme doprovodili Aničku Otrubovou a od autobusu pak odešli domů i Wudiovi. Pak jsme poseděli s Bětkou a Peckovými na faře a tím také naše setkání skončilo. Ale můžeme se těšit na setkání další, které bude poslední víkend v dubnu: od 27. do 29.

Sepsal o. Řehoř

Do fotogalerií se vstupuje kliknutím na obrázky u jednotlivých dní... 

Evangelium Jan 2,13-25

¹³Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. ¹⁴V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. ¹⁵Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny

z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel ¹⁶a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ ¹⁷Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.

 ¹⁸Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ ¹⁹Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ ²⁰Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ ²¹On však to řekl o chrámu svého těla. ²²Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

²³Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. ²⁴Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

Nejdříve jsme si určili literární druh textu. Vyprávění se skládá z více druhů, jednak je to přímé vyprávění a také souhrnné zprávy či komentáře evangelisty.

Dalším krokem je určení logických celků:

1. Úvod evangelisty a vyprávění o Ježíšově vyhnání kupců z chrámu
2. Reakce židů, spor o znamení
3. Komentář evangelisty
4. Souhrnná zpráva o Ježíšově velikonočním působení

Následovalo obvyklé rozebrání textu pomocí metody Västeras, kdy si každý účastník v textu označuje místa 1. kterým nerozumí a chtěl by je blíže objasnit, 2. která se ho zvláště dotkla a které pro něj znamená/ají důležitý poznatek nebo ho zvlášť oslovilo, 3. která podle jeho názoru představují poselství textu.

Pak jsme se pustili do stavby scény, která zachycuje první část evangelia, tedy vyhnání kupců z chrámu. Chrám je symbolizován dvěma sloupy. Postavička Ježíše má v pravé ruce důtky z provazů a levou rukou převrací stůl penězoměnce. Penězoměnec v modrém oděvu se chrání před úderem důtky a druhý obchodník prchá pryč. Vzadu je pak postavička farizeje, s jarmulkou na hlavě, a ptá se Ježíše, kdo mu dal pravomoc dělat takové věci.

V levé části scény jsou přihlížející a jeden obchodník s dobytkem, který prchá pryč, protože právě na něj je také soustředěn Ježíšův hněv. Tato scéna nám dala příležitost vyzkoušet si, jaké vnitřní postoje postavy zažívaly a na postavičkách jsme si je zkoušeli znázornit navenek.

V Předbořicích jsme začali se scénou, která již byla připravená, a zachycovala jednak symbolicky chrám a také pokojný život v chrámu před Ježíšovým příchodem. Chrám je naznačen symbolem sedmiramenného svícnu na bílém poli, orámovaném černou barvou, která symbolizuje Boží tajemství. Bílá barva je symbolem Boží přítomnosti, na níž je postavička modlícího se žida a také farizeje, který jako oficiálně ustanovený úředník dohlíží na pořádek v chrámu. Zlatá barva je symbolem Boží lásky a požehnání, šedivá pak symbolem všednosti, na které jsou umístěny postavičky obchodníků, kteří si na Boží přítomnost v chrámě zvykli a už jí nevnímají.

Ježíšovým příchodem se vše mění. V chrámu nastal chaos. Postavička Ježíše drží v ruce důtky z provazů a vyhání penězoměnce a obchodníky z chrámu. Pravá ruka je vztažena  k úderu a levá ukazuje gestem, aby tito obchodníci chrámový prostor opustili. Postavička farizeje se přesunula a táže se Ježíše, jakým právem dělá tyto věci... Postavička modlícího se žida byla touto událostí také vyrušena a sleduje se zájmem, co se to děje. Ostatní obchodníci jsou na útěku a a jejich stoly a zboží je rozházené po zemi chrámového nádvoří.

Druhá neděle postní ve všech třech cyklech liturgických čtení podává líčení proměnění Pána Ježíše na hoře:

Evangelium Mk 9,2-10

2Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami.

A byl před nimi proměněn. 3Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. 4Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.

5Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ 6Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. 7Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ 8Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.

9Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

Nejdříve jsme si při biblické práci určili literární druh textu: jde o vyprávění s velikým množstvím symbolických prvků, majících vztah k jiným místům Písma, zejména Starého zákona.

Následně jsme si v textu vyhledali logické celky, z nichž se vyprávění skládá, což nám také usnadní následnou práci s postavičkami, protože se můžeme rozhodnout si více s nimi rozebrat jen určitou scénu... Naše vyprávění má čtyři nebo pět částí.

1. Výstup na horu
2. Ježíšovo proměnění a popis vidění
3. Petrova reakce
4. Reakce nebeského Otce s poselstvím pro učedníky
5. Sestup z hory

Následovalo rozebrání textu pomocí metody Västeras, kdy si každý účastník v textu označuje místa 1. kterým nerozumí a chtěl by je blíže objasnit, 2. která se ho zvláště dotkla a které pro něj znamená/ají důležitý poznatek nebo ho zvlášť oslovilo, 3. která podle jeho názoru představují poselství textu.

V Kovářově i Předbořicích jsme se rozhodli stavět scénu, která se týká druhé části vyprávění, tj. Ježíšova proměnění.

V Kovářově jsme měli k dispozici pouze pět mužských postaviček, proto jsme s Ježíšem neumisťovali na vrchol hory Mojžíše a Eliáše. Důležitý je však jejich význam, na který jeden z účastníků přišel studiem jiných pramenů: Mojžíš a Eliáš totiž oba se na hoře Sinaji setkali s Hospodinem. Ježíš je tu představen jako nový Mojžíš, který přináší novou smlouvu. Tou smlouvou je vlastně On sám, který se vydá za nás na kříži jako oběť. Na vrcholu hory tedy stojí Ježíš, bíle oděný, tedy zářící slávou, kterou v době pozemského putování skrýval. Hora je ze dvou barev, barvy půdy a barvy zelené trávy. Níže pod horou jsou tři učedníci: Petr, Jakub a Jan. Pro účastníky biblické práce bylo důležité si uvědomit, jaký postoj asi učedníci v té situaci, na zakladě toho, co nám říká text, zaujímají. Evangelium mluví o tom, že byli ustrašeni. Proto se každý zvlášť zhostil zobrazení úleku, popřípadě klanění. Proto jedna postavička klečí a má vztažené ruce k Ježíšovi, druhá si klade dlaň před ústa a třetí ukazuje…

V Předbořicích jsme měli k dispozici všechny postavičky, proto na vrcholu hory stojí Ježíš spolu s Mojžíšem v rozhovoru. Dále je zde navíc oblak, který je všechny zakrývá, tak jak nám to text evangelia líčí. Úlek učedníků je vyjádřen trošku odlišnými gesty. Jeden učedník si jakoby zakrývá oči, bojí se pohlédnout na to, co se děje. Druhý si drží ruce na hrudi a dívá se v němém úžasu a třetí vztahuje ruce směrem k vidění.

119img src=

Na našem farním webu vznikla další novinka, po které už čas od času někteří z Vás volali a to kniha návštěv.

Vstup do této knihy je v menu Kontakt v patřičném odkazu. Pokud byste měli lepší nápad, kam ji umístit, sem s ním...

Řehoř. 

Zvu vás všechny na další společné setkání na faru v Kovářově ve dnech 9. až 11. března.  Hlavním tématem setkání je naděje. Dává nám víra naději? A na čem se naše naděje zakládá? Podíváme se také na živé příklady naděje.

Tentokrát bude tedy setkání o něco kratší, ale to neznamená, že by bylo nějak horší. Naopak, myslím si, že program bude dost dobrý. Můžete se přesvědčit sami:

Program

Pátek 9. března
15 hod. – příjezd, ubytování
17 hod. – mše svatá v kostele
18 hod. – večeře
20 hod. – motivační film (A man for all sesons)

Sobota 10. března
6.30 – ranní oblíbený růženec, směr Záluží
8.00 – snídaně
10.00 – křesťanská naděje podle Benedikta XVI. a Spe salvi
12.00 – oběd
14.00 – odpolední program (hra v přírodě nebo doma podle počasí)
17.00 – mše svatá
19.00 – beseda se zajímavým hostem, který prožil sílu naděje na vlstní kůži

Neděle 11. března
6.30 – oblíbený ranní růženec
8.00 – snídaně
9.30 – mše svatá, po ní volný program
12.00 – společný oběd
pak focení, povídání, úklid a někdy odpoledne rozjezd domů.

 S sebou si určitě vezměte teplé oblečení, věci na ven, poplatek za den je 50 korun.

Těším se se všemi na viděnou, včetně maturantů, kteří si budou chtít osvěžit mozek a nabrat nových sil kvalitním odpočinkem!

Sem zase píšu seznam těch, kteří určitě přijedou a těch, kteří nepřijedou: