Naše setkání začalo v pátek 27 dubna. První přijela na faru v Kovářově Pája Krejčová, která ač původně neměla přijet, tak nakonec mohla. Chvilku musela čekat, ale pak přijela Hanka Dvořáková
a pak Soukupovi, Pavel a Michalka, Marťa se k nám přidala až v sobotu ráno. 
Myslím, že také přijela Bětka, ale to si nejsem jistý. V 18 hodin byla mše svatá a po ní pak večeře. Na cestě ze mše se k nám přidala Terka a Bára Vlnová. Po večeři přišli Wudiovi.
O půl deváté jsme pak měli biblickou práci na téma Emauzských učedníků. Nejdříve jsme si uvědomili, že na věci, na lidi a události se můžeme dívat z různých úhlů. Mohli jsme si v kruhu přesednout a vyzkoušet si to… Ale důležité je si také uvědomit, že jsou tu druzí lidé, kteří nám takový pohled „z 
jiného úhlu“ mohou zprostředkovat. Míša se postavila do středu a my jsme se mohli přesvědčit, že ze svého místa jí nikdo z nás nevidí zcela. Když se však podělíme o své vjemy, obraz se nám složí a přiblížíme se pravdě. Stejně tak se dá dívat z různých úhlů i na naše těžkosti (ty jsme si připomenuli pomocí velkého kamenu). Názorně nám to připomenul příběh Emauzských učedníků. I ti viděli smrt Pána Ježíše jen jako tragédii, která se dotýkala i jich, protože oni v něj složili svou naději a ta jim s Ježíšem umřela. Ale Ježíš se k nim na cestě připojil a na základě Písma jim otevřel oči pro druhý pohled na svou smrt, totiž na to, že ona není krachem, ale naopak obrovskou výhrou. Protože smrt neměla mít poslední slovo, po ní následovalo vzkříšení. V domě, kdy Ježíš lámal chléb, se jim otevřeli oči víry, a oni ho poznali. Ježíš jim sice v tu chvíli zmizel, ale zůstal v jejich srdcích a také v rozlomeném chlebě, který jim zanechal jako památku na svou smrt a vzkříšení. Připomenuli jsme si, že i my se v každé mši svaté takto s Ježíšem setkáváme a on nám chce otvírat oči pro „jiný pohled“ na to, co prožíváme…
Po biblické práci následovala bilance. Reflektovali jsme při ní, proč jsme přijeli, jaká jsou naše očekávání, co si s sebou přinášíme… Po ní pak byly hry: tichá pošta, na detektiva, s židlemi atd… Já už jsem pak šel spát, takže dál už nevím… 
V sobotu jsme začali den růžencem. Šli jsme na Záluží a obdivovali při něm i rozkvetlé stromy. Po růženci následovala mše svatá, které se s námi zúčastnila i s. 
Kateřina. Po snídani jsme se pustili o půl desáté do práce. Byla brigáda na zahradě. Bylo třeba zrušit kus plotu a odtahat větve ke garáži. Ale pak jsem přišel na to, že dělat z těchto větví palivové dříví by bylo naprosto neefektivní, bylo by to příliš mnoho práce, tak jsem poprosil o přetahání větší zase zpět k ohništi… Větve jsme spálili, ač byla již docela vysoká teplota. Bohužel naši vatru odnesl i jeden stromek, doufám, že se z toho vzpamatuje a zase obrazí... Všichni se již těšili na oběd, který v podání paní Peckové znamenal výbornou drůbeží polévku a pečená kuřata s bramborem. Všichni jsme si tedy pochutnali a nabrali sil na to, co následovalo odpoledne...
Po odpočinku jsme pak vyrazili asi v půl třetí. Byla připravená hra, která se zakládala na příběhu jednoho trosečníka, který při pohybu krajinou zanechával za sebou pokladničky. Naším úkolem je bylo objevit a vyplnit úkoly v nich obsažené. Rozdělili jsme se na dvě družstva, každé družstvo dostalo GPS přístroj, ve kterém byly již uloženy pozice pokladniček. Asi ve 
vzdálenosti 150m od cíle se mohlo začít s hledáním. Za nález pokladničky bylo 5 bodů a za správně zodpovězenou otázku v ní, bylo dalších 5 bodů. První pokladnička byla za mlýnem směrem na Hostín, další na Machově, další u jezera na louce a pak další u paty Koňského vrchu. Nahoře na Koňském vrchu byla další, ale tam už jsme udělali přestávku na svačinu, protože už jsme byli zničení z toho horka, které ten den vládlo. Dali jsme si chleba s paštikou případně i s hermelínem a vydali se na cestu dál. Tady se k nám přidali i Jenda Pecků, který pak šel další cestu s námi. Další pokladnička byla u Pelech a poslední pak na nás čekala za Radvánovem v lese. Poslední osmou už jsme vzdali, protože už to bylo moc daleko. Proto jsme zamířili na Radvánov a nejkratší cestou po silnici došli na faru. Hned jsme si šli dát zmrzlinu, protože si jí každý plným právem zasloužil. Ušli jsme asi 15 km, takže i jako vzpruha přišla vhod. Pana hostinského jsme při nabírání porcí zmrzliny trošku uvedli do nesnází, když jsme se zeptali, jak chutná ta dinosaurová zmrzlina. Načež on se nám snažil vysvětlovat, že je to prostě smetanová zmrzlina ve které jsou figurky dinosaurů atd. Vtom někdo z nás poznamenal, že chutná po dinosaurech a problém byl vyřešený.
Po příchodu na faru jsme měli sílu tak na večeři a bilanci. Pak už se jen hrály hry, následoval spánek.
V neděli byl program volný. Většina vstala na mši svatou. Po ní následovala 
volná zábava, kterou většina strávila na schodech před farou… Oběd nám vařila paní Wudiová a byl vynikající: rýže, maso a omáčka. Nadchl nás.
Po obědě jsme udělali společné foto, protože Terka už musela jít. Dopoledne odešly Káťa s Bárou a po mši i Hanka.
Odpoledne jsme pouklízeli faru, zametli, vytřeli a porovnali věci. Pak odjeli Peckovi. Šli jsme na zmrzlinu, načež Wudiovi pokračovali cestou domů a pro Soukupovi pak přijela maminka.
Tím skončil osmý PřeBoMil… Těšíme se již na letní tábor. Všem chci poděkovat za účast, ale také za nasazení ve společném programu, trpělivost a ochotu při práci a hlavně za odvahu a nasazení, se kterou jste nesli sobotní pochod v úmorném horku. Určitě budeme všichni dlouho vzpomínat!
Sepsal o. Řehoř.
P. S.: Když dáte pod článek „lajka“, budu velice rád. Ještě šťastnější budu, když pod článek přidáte komentář, co se vám líbilo, co naopak ne, když dáte nějakou reakci na to, co jsem napsal, případně pokud vás něco napadne co byste chtěli příště atd…
Kliknutím na obrázky se dostanete do příšlušné fotogalerie.
přibližně +/- 14-30 let, ale nebude vadit, když to bude trošku i kolem této hranice. Protože je výhodné se přihlásit do konce května, tak bych rád, kdybychom už nějaké přihlášky dali dohromady co nejdříve. Vytvořím pro Přebomiláky i událost na Facebooku. Nechte si to projít hlavou, a pak napište, případně se rovnou přihlašte na stránce věnované této akci, kde si také můžete přečíst všechny potřebné podrobnosti. Do komentáře pod článek můžete i napsat případné dotazy a připomínky.
