V termínu 14.–20. srpna budeme mít letní tábor. Na této stránce budeme postupně zveřejňovat seznam těch, kteří se přihlásili...

Doteď jsou přihlášeni:

Jana Mašková
Bára Otrubová
Anička Otrubová
Vojta Otruba
Míša Soukupová
Martina Soukupová
Pavel Soukup
Honza Pecka
Tomáš Simandl
Marky Wudiová
Petr Wudi
Vašek Wudi
Dáda Procházková
Mirek Procházka
Katka Balabánová
Hanka Dvořáková
Bětka Pecková
Pavla Krejčová
Anička Jarolímková
Pavla Bartošová
Verča Fořtová

Určitě nepojedou:

Terezka Kahounová
Maruška Rothová
Káťa Kotápišová

Podrobnosti, prosím čtěte!

Naše společná cesta tedy začíná na faře v Bernarticích společnou večeří v 18 hodin. Kdo přijede dřív, bude očekáván s. Kateřinou a Tomášem Simandlem na faře. Vybavení na cestu spočívá ve věcech, které opravdu budete potřebovat, věci které by vás zatěžovaly, nechte doma. Spát se bude na matracích, kdo bude chtít pohodlí, ať si vezme ložní prádlo. Kdo si zapomene spacák, bude na tom opravdu zle… Možná i případná karimatka nezaškodí. To je vše. Případné dotazy pište mailem.

V pátek 13. 5. jsme přijeli na faru do Kovářova. Přijelo nás poměrně dost – Dáda, Martina, Míša, Bára, Anička, Bětka, Terka, Marky, Hanka, Honza, Vašek, Vojta a Petr.

Celý víkend jsme začali společnou modlitbou před večeří. Večer asi v půl deváté nám otec Řehoř pustil film, protože jsme měli víkend na téma manželství, film byl k tomu tématu.

V sobotu jsme vstali časně ráno a vydali jsme se na růženec. Modlili jsme se všichni. Asi v jedenáct hodin jsme se vydali do Předbořic na Soško. Během cesty nás zaujal kolotoč, tak jsme se povozili. Do školky jsme dorazili v půl jedné. Měli jsme mši svatou a pak oběd. Mňam  to byla dobrota!! Když jsme šli zpátky, před vrátky na nás čekaly dvě rodiny – rodina Peckova a rodina Pešičkova. Třetí rodina – Schmelerova se trochu opozdila. Mají totiž malé miminko. Srdečně jsme je přivítali a šli na přenášku. Bylo to velmi zajímavé a poučné, protože o svém manželském životě mluvili manželé, kteří žijí různě dlouhou dobu v manželství. Povídali nám o tom, jak se poznali a jak svůj vztah prožívali po svatbě a jak prožívají manželství právě teď. Sobotní večer jsme zakončili modlitbou.

V neděli jsme byli  všichni vyčerpáni, tím pádem jsme nešli na růženec. V půl desáté začal kostel a po kostele jsme šli zas na faru. Měli jsme velice výborný oběd.  Pak jsme se šli balit a někteří ještě hráli hry. Pak se začali sjíždět rodiče a odváželi nás domů.  Myslím, že se nám to všem líbilo. Poučili jsme se, pobavili, zasmáli, zazpívali jsme si, no prostě jsme byli spolu. Doufáme, že to bude pokračovat. Velký dík patří otci Řehořovi. Moc všem děkujeme!!!!!

sepsala Daniela Procházková

Zvu vás všechny na další PřeBoMil na faru do Kovářova od pátku 13. do neděle 15. května. Budeme pokračovat, dá-li Pán Bůh, v dalších setkáních. Tématem, které nás bude doprovázet v těchto dnech bude Manželství.

Pokusíme se poznat tuto životní cestu tak, jak si ji představuje Pán Bůh a uslyšíme i svědectví těch, kteří po této cestě jdou. Hlavně však se znovu budeme moct setkat a sdílet se. Takže program vychází z minulých setkání:

Pozor! změna programu: v sobotu odpoledne budeme mít program ve školce, protože podle předpovědi bude deštivý víkend, takže hru odložíme na případný tábor...

Pátek 13. května 2011

• Odpoledne: příjezdy, ubytování, příprava na faře, možnost účasti na mši svaté v 18 hodin v Kovářově, večeře. Na faře se můžeme scházet od 15.30.
• Večer asi od 20 hodin, uvedení do tématu, film na téma „manželství“.
• Po něm krátké zamyšlení a příprava na spaní.

Sobota 14. května

• V 6.00 tradiční růženec v přírodě, ranní modlitba s prosbou o požehnání do nového dne.
• V 7.00 příprava na snídani a snídaně, úklid po snídani.
• V 8.30 téma: manželství a snubní charakter lidského těla podle Jana Pavla II., diskuse.
• V 10.30 odchod do Předbořic na mši svatou.
• Asi v 11.30 mše svatá, po ní oběd, možnost setkání s dětmi na SoŠko.
• Asi v 13.30 cesta zpátky formou hry „geocaching“.
• V 17.00 beseda s manžely „v praxi“ asi do 18.30 nebo do 19 hodin.
• Večeře, modlitba v kostele a zhodnocení dne.

Neděle 15. května

• V 6.00 růženec a ranní modlitba, prosba o požehnání nového dne.
• V 7.00 příprava a snídaně.
• V 8.00 program na faře, hry, příprava na mši svatou, odchod do kostela.
• V 9.30 mše svatá v Kovářově.
• Pak závěrečná diskuse, náměty, focení a příprava oběda.
• Po obědě pak úklid, loučení se, a během odpoledne odjezd domů.

Spojení autobusem pro brněnské:

Ze Zvonařky do Bernartic jede autobus v pátek:

13.30 – 17.35, další 14.15 – 18.00, další 15.30 – 19.10.

Do Bernartic pro vás zajedeme, ale bude dobré, když pojedete najednou.

V neděli:

Bernartice – Brno:

13.36 – 17.15 nebo 15.43 – 20.05.

Do Bernartic vás zavezeme.

S sebou si určitě vezměte: spacák, máte-li tak i karimatku, hygienické potřeby, oblečení, Bibli, tužku a něco na poznámky (sešit)… Příspěvek nechám dobrovolně ve výši asi 50 korun na den.

Těším se na viděnou!

Řehoř.

Únorové sobotní setkání dětí a mladých ve školce bylo zaměřené na Bibli. Kolem desáté hodiny se děti začaly scházet. Menší si začali ve školce hrát, větší sestře Pavlíně pomohli s chystáním oběda a sestře Kateřině s přípravou programu v kapli.

Tentokrát mimořádně nemohl přijet otec Řehoř a nemohli jsme tedy slavit mši svatou. Zařadily jsme proto na jedenáctou hodinu zamyšlení nad Biblí „Boží slovo je jak světlo v temnotách“. Prostor v kapli jsme upravily tak, aby tam bylo možné uskutečnit zamýšlený program a mohla tam před den zůstat následná osobitá tvořivá vyjádření tématu.

Ve školce potom měly děti prostor k navázání na činnosti přerušené tímto zamyšlením.

Po obědě jsme chvíli poseděli a povykládali. Kdo chtěl, šel se proběhnout na zahradu. Někomu stačil prostor školky se spoustou zajímavých věcí .

Přestože jsme plánovali vyrábět ovečky, rozhodli jsme se malovat opět hrnečky – pro děti ve školce nebo doma . Každý byl jiný a každý byl hezký…

Odpoledne jsme plánovali oslavit narozeniny Verunky. Přestože jsme zjistily, že neslavila v týdnu narozeniny, ale svátek, rozhodly jsme se, že ho přesto oslavíme. Jaké je to, když máte zavřené oči a těšíte se na překvapení, které jen pro vás druzí nachystají? To by vám mohla Verunka sdělit a možná to někteří ještě zažijete, pokud se o důležitých datech pro váš život dozvíme ...

Jak čtete, tak je každé setkání upravované podle toho, kdo z dětí se sejde a jaké mají potřeby. Učíme se flexibilitě – a děti a mladí s námi. To je myslím dobré...

S některými se velmi rádi setkáváme opakovaně. Asi každé setkání přijde někdo nový. I to je dobré... Tak je každé setkání jedinečné. Pokud byste vy, kdo čtete tento článek, chtěli přijet, nebo věděli o někom, kdo by s námi rád prožil některé z příštích setkání, napište nám... a nebo rovnou přijeďte...

Za všechny vás zve, zdraví a přeje vše dobré

sestra Kateřina

Přestože 3. února začínaly pololetní prázdniny, bylo ten den večer ve školce dost rušno. Opět jsme se tu totiž sešli my, kteří jsme se poznali na táboře v Horní Plané, abychom spolu již potřetí strávili prodloužený víkend.

Po večeři dorazily sestry Františka a Terezka z Brna a také duchovní otec celého setkání, o. Řehoř. Při večerní bilanci jsme si povídali o tom, co se od našeho posledního  setkání změnilo.

V pátek ráno jsme skoro všichni vstali na modlitbu růžence. Po snídani nám věnoval svůj čas otec Řehoř a pěknými slovy nám připomněl a zdůraznil výjimečné postavení muže a ženy v Božím stvoření. Uvedl nás tak do hlavního tématu setkání – mateřství, které mělo být doplněním zářijového PřeBoMilu, kdy jsme se zamýšleli nad otcovstvím. Odpoledne jsme se  pod vedením o. Řehoře seznámili s prostorami a historií milevského kláštera. V pět hodin byla sloužena mše svatá v Lašovicích, odkud jsme se pak, někteří autem, někteří pěšky, odebrali zpět do Předbořic na večeři. Následoval film Mrtvý muž přichází, film natočený podle skutečné události, který se zamýšlí nad otázkami odpuštění, nenávisti a trestu smrti.

I v sobotu zazvonil budík v 5.35, ale nikdo z nás na růženec nevstal, protože venku foukal silný vítr. Během snídaně za námi přijel o. František z Prahy. Sešli jsme se v kapli k ranní modlitbě, po které si s námi otec povídal o mateřství. Potom nás čekala slabá hodinka práce – pomohli jsme sestřičkám nanosit dřevo z kůlny do kotelny. Jako odměna na nás čekal (jak jinak) vynikající oběd sestry Pavlíny, po kterém jsme měli možnost dělat, co jsme chtěli, takže se povídalo, zpívalo, hrály se hry, zkrátka nenudili jsme se .

Večer pak přišlo to, na co se asi většina z nás nejvíc těšila: kulatý stůl se dvěma maminkami – paní Peckovou a Jarolímkovou (jako zástupkyněmi fyzického mateřství) a sestrami Františkou a Terezkou coby matkami duchovními .- Povídaly nám o svých zkušenostech a ochotně odpovídaly na naše otázky.

Neděli, poslední den našeho setkání, jsme zahájili mší svatou. Pomohli jsme sestrám ve školce uklidit a nezbylo nám nic jiného, než se začít loučit. Bylo to o to smutnější, že nevíme, kdy se znovu uvidíme, ale na druhou stranu nadějnější, protože všichni cítíme, že nějaké setkání, ať už v jakékoli podobě přijít musí.

Děkujeme všem, kteří se nám věnovali, hlavně sestrám z Předbořic i Brna, maminkám a kněžím.

Vstup do fotogalerie: