Únorové sobotní setkání dětí a mladých ve školce bylo zaměřené na Bibli. Kolem desáté hodiny se děti začaly scházet. Menší si začali ve školce hrát, větší sestře Pavlíně pomohli s chystáním oběda a sestře Kateřině s přípravou programu v kapli.

Tentokrát mimořádně nemohl přijet otec Řehoř a nemohli jsme tedy slavit mši svatou. Zařadily jsme proto na jedenáctou hodinu zamyšlení nad Biblí „Boží slovo je jak světlo v temnotách“. Prostor v kapli jsme upravily tak, aby tam bylo možné uskutečnit zamýšlený program a mohla tam před den zůstat následná osobitá tvořivá vyjádření tématu.

Ve školce potom měly děti prostor k navázání na činnosti přerušené tímto zamyšlením.

Po obědě jsme chvíli poseděli a povykládali. Kdo chtěl, šel se proběhnout na zahradu. Někomu stačil prostor školky se spoustou zajímavých věcí .

Přestože jsme plánovali vyrábět ovečky, rozhodli jsme se malovat opět hrnečky – pro děti ve školce nebo doma . Každý byl jiný a každý byl hezký…

Odpoledne jsme plánovali oslavit narozeniny Verunky. Přestože jsme zjistily, že neslavila v týdnu narozeniny, ale svátek, rozhodly jsme se, že ho přesto oslavíme. Jaké je to, když máte zavřené oči a těšíte se na překvapení, které jen pro vás druzí nachystají? To by vám mohla Verunka sdělit a možná to někteří ještě zažijete, pokud se o důležitých datech pro váš život dozvíme ...

Jak čtete, tak je každé setkání upravované podle toho, kdo z dětí se sejde a jaké mají potřeby. Učíme se flexibilitě – a děti a mladí s námi. To je myslím dobré...

S některými se velmi rádi setkáváme opakovaně. Asi každé setkání přijde někdo nový. I to je dobré... Tak je každé setkání jedinečné. Pokud byste vy, kdo čtete tento článek, chtěli přijet, nebo věděli o někom, kdo by s námi rád prožil některé z příštích setkání, napište nám... a nebo rovnou přijeďte...

Za všechny vás zve, zdraví a přeje vše dobré

sestra Kateřina

Přestože 3. února začínaly pololetní prázdniny, bylo ten den večer ve školce dost rušno. Opět jsme se tu totiž sešli my, kteří jsme se poznali na táboře v Horní Plané, abychom spolu již potřetí strávili prodloužený víkend.

Po večeři dorazily sestry Františka a Terezka z Brna a také duchovní otec celého setkání, o. Řehoř. Při večerní bilanci jsme si povídali o tom, co se od našeho posledního  setkání změnilo.

V pátek ráno jsme skoro všichni vstali na modlitbu růžence. Po snídani nám věnoval svůj čas otec Řehoř a pěknými slovy nám připomněl a zdůraznil výjimečné postavení muže a ženy v Božím stvoření. Uvedl nás tak do hlavního tématu setkání – mateřství, které mělo být doplněním zářijového PřeBoMilu, kdy jsme se zamýšleli nad otcovstvím. Odpoledne jsme se  pod vedením o. Řehoře seznámili s prostorami a historií milevského kláštera. V pět hodin byla sloužena mše svatá v Lašovicích, odkud jsme se pak, někteří autem, někteří pěšky, odebrali zpět do Předbořic na večeři. Následoval film Mrtvý muž přichází, film natočený podle skutečné události, který se zamýšlí nad otázkami odpuštění, nenávisti a trestu smrti.

I v sobotu zazvonil budík v 5.35, ale nikdo z nás na růženec nevstal, protože venku foukal silný vítr. Během snídaně za námi přijel o. František z Prahy. Sešli jsme se v kapli k ranní modlitbě, po které si s námi otec povídal o mateřství. Potom nás čekala slabá hodinka práce – pomohli jsme sestřičkám nanosit dřevo z kůlny do kotelny. Jako odměna na nás čekal (jak jinak) vynikající oběd sestry Pavlíny, po kterém jsme měli možnost dělat, co jsme chtěli, takže se povídalo, zpívalo, hrály se hry, zkrátka nenudili jsme se .

Večer pak přišlo to, na co se asi většina z nás nejvíc těšila: kulatý stůl se dvěma maminkami – paní Peckovou a Jarolímkovou (jako zástupkyněmi fyzického mateřství) a sestrami Františkou a Terezkou coby matkami duchovními .- Povídaly nám o svých zkušenostech a ochotně odpovídaly na naše otázky.

Neděli, poslední den našeho setkání, jsme zahájili mší svatou. Pomohli jsme sestrám ve školce uklidit a nezbylo nám nic jiného, než se začít loučit. Bylo to o to smutnější, že nevíme, kdy se znovu uvidíme, ale na druhou stranu nadějnější, protože všichni cítíme, že nějaké setkání, ať už v jakékoli podobě přijít musí.

Děkujeme všem, kteří se nám věnovali, hlavně sestrám z Předbořic i Brna, maminkám a kněžím.

Vstup do fotogalerie:

Pro velký úspěch písně Here With Us je tu další píseň, In Christ Alone. Na serveru YouTube najdete více verzí tohoto křesťanského hymnu.

Pod videem je překlad, ktrerý pomůže pochopit smysl písně těm, kdo angličtinou nevládnou. Ti, kdo jí vládnou, mohou pod článek do komentáře napsat třeba svůj vlastní postřeh k překladu, co by šlo přeložit výstižněji, lépe... Více hlav, více ví... Předem díky. A tady je ona píseň... (první sloka se dvakrát opakuje)

Překlad písně (vlastní výroba)

Setkání bude o prodlouženém víkendu v termínu 3.–6. února 2011. Začne večeří ve čtvrtek a končí obědem v neděli.

Ve čtvrtek večer se bude skupina sjíždět, večer asi bude „bilancia“. Určitě bude co vykládat....

Program v pátek 4. února začíná v 6:00 růžencem do přírody (ke kapličce nebo k obrázku) pak ranní chvály v kapli (růženec i ranní chvály jsou dobrovolné, jak víte  ), 7:00 příprava snídaně, 7:15 snídaně, 8:00 umývání nádobí, příprava prostoru ve školce na program, 8:45 1. program ve školce – asi přednáška otce Řehoře Muž a žena v Písmu svatém. 10:00 svačina, 10:30–12:00 volná hra, tvoření nebo procházka po krásné přírodě, 12:00 oběd, 13:00 umývání nádobí, 13:30 odjezd do Milevska, 14:00 prohlídka Milevského kláštera, 16:00 odjezd na mši svatou do Předbořic nebo Lašovic, 18:00 příprava večeře, 18:30 večeře, 19:30 umývání nádobí a úklid ve školce, 20:00 2. program ve školce – adorace v kostele spolu s rodinami ze společenství, které se na faře scházejí a které znáte, pak možná dobrý film nebo přednáška otce Řehoře pro všechny; asi 22:00 společná „bilancia“ ve školce.

V sobotu 5. února 6:00 růženec do přírody (ke kapličce nebo k obrázku), pak ranní chvály v kapli, 7:00 příprava snídaně, 7:15 snídaně, 8:00 umývání nádobí, příprava prostoru ve školce na program,  8:20 krátká ranní modlitba pro všechny „Tu jsem, volal jsi mě“, 8:45 3. program ve školce nebo mše svatá. Slíbil být s námi provinciál jezuitů František Hylmar z Prahy. Něco nám řekne, bude s námi asi slavit mši svatou, je možné ho využít k rozhovoru o tématech, která vás trápí a též přijmout svátost smíření. 10:00 svačina, 10:30–12:00 volná hra, tvoření nebo procházka po krásné přírodě, 12:00 oběd, 13:00 umývání nádobí a úklid školky, 14:00 4. program ve školce,  16:00 svačina  (volná hra) 18:00 večeře, 18:30 umývání nádobí a úklid ve školce, 19:00 nebo 20:00 5. program ve školce – kulatý stůl na téma mateřství – dá-li Pán, přijedou sestry z Brna – Františka a Terezka a odsud paní Jarolímková, teta Verunky Jarolímkové, kterou všichni znáte. 22:00 společná „bilancia“ ve školce.

V neděli je možnost pomodlit se s námi ranní chvály v kapli v 6:45, v 7:30 začíná růženec v kostele, v 8:00 je mše svatá v kostele v Předbořicích, po 9 hod. snídaně, pak balení se, focení, loučení, závěrečná „bilancia“, odjezdy po obědě.

Můžete využít poslední možnost setkat se s mladými i s rodinami odsud.

Přeji požehnané dny.

Prosím o informaci o tom, zda vás máme čekat, nebo ne.

S Wudiovými počítáme, ti jsou od vánoc přihlášení

s. Kateřina

Jako na každé setkání s úžasnými lidmi, které jsem mohla poznat díky sestře Kateřině na křesťanském táboře v Horní Plané, i na toto jsem se obzvlášť těšila. Hlavně proto, že po skoro 5–ti měsících jsem zase všechny mohla vidět. A tentokrát ve školce v Předbořicích.

Já bydlím v Brně, takže do školky nás ochotně odvezla sestřička Terezka se svým velkým „auťákem“ .Vyjeli jsme za světla a bez jakýchkoliv komplikacích jsme kolem 6. hodiny dorazily do Předbořic. Zaparkovali jsme před Bosco centrem a očekávali první známou tvář, kterou určitě za krátko uvidíme. Jako první přišla sestřička Kateřina se svým až obdivuhodným veselým výrazem na tváři, který ji neopustí ani v pozdních večerních až ranních hodinách. Samozřejmě jsme se přivítali i se sestřičkou Pavlínou, která se výborně starala o naše žaludky. Přijely jsme jako první, tak jsme zasedly ke stolu a vychutnaly si vyhlášené pomazánky sestry Pavlíny. Poté hodinu po hodince postupně přijížděli všichni, kvůli komu stálo za to ujet těch 200 km. A už to bylo tu: 2. PřeBoMil mohl začít. Jako první jsme si se všemi museli popovídat, protože když se s někým skoro půl roku nevidíte, je toho tolik nového, že se člověk až nestačí divit. Asi kolem 10 hodiny šli někteří z nás na krátkou procházku po nádherně zasněžených Předbořicích. V 11 hodin bylo naše setkání oficiálně zahájeno bilancí. A den byl u konce.Většina z nás si tedy povídala až do 2 hodin, ale zanedlouho všichni postupně usínali, až nastalo ticho. Myslím, že nejen já, ale i ostatní byli plní očekávání, co přinese další den. 

Ráno ti silnější a odhodlanější z nás vstaly na modlitbu růžence a  ranních chval, ti poněkud ospalejší a unavenější se k nim připojili až u snídaně . Po snídani si pro nás sestřička Pavlína nachystala velmi zajímavou hru s krátkým příběhem, poté následovalo vyrábění adventních věnců. Sestřička přinesla velmi mnoho ozdob a možných dekorací, aby si každý mohl přijít na chuť. Na výběr byly různé svíčky, mašličky, barevné kuličky, usušené lístky květin, skořice, badyán a spousta dalších věcí na zkrášlení našich věnců, ať už jsme je vyráběli z klasických větviček jehličnanů nebo z březové kůry. Asi kolem 12 dorazilo několik dalších dětí, které si přišli do školky nacvičit velmi zajímavé divadlo o sv. Mikuláši, které zahrály v kostele na jeho svátek. Po jak jinak než výtečném obědě jsme začali hrát celodenní hru asassíny, což je velmi zábavná a zajímavá hra, která ovšem některým z nás dala pořádně zabrat. Cílem hry totiž bylo pomyslně zabít brčkem osobu, kterou jsme měli určenou. No a kdo přežil poslední, ten vyhrál . Kolem 4. hodiny začala zajímavá přednáška s vojenským kaplanem – otcem Jindřichem Zdíkem. Otec Jindřich nám promítal videa a fotografie z jeho působení v Afghánistánu a vykládal nám různé příhody, které zažil, a o zdejším způsobu života. V 6 hodin jsme společně oslavili mši svatou, po které nám sestřička připravila večeři. A od 7 hodin se každý zabavil, jak mu bylo nejvíc milé… někteří z nás šli ven, jiní si jen tak povídali nebo hráli nejrůznější hry. Každopádně jsme všichni spokojeně usnuli až v ranních hodinách .

V neděli jsme ráno oslavili mši svatou (samozřejmě ti zdatnější opět vstali na modlitbu růžence... ). Po příchodu do školky jsme se nasnídali a pomalu jsme si začali balit své věci. Ještě jsme si zahrát nějaké hry,ale po úžasném obědě nastaly ty nejhorší okamžiky… Loučení… To byla pro nás pro všechny ta nejtěžší část – rozloučit se se všemi, se kterými jsme se za ty 3 dny ještě více sblížili… Ale naštěstí jsme se začali bavit o dalším společném setkání, takže když už čas tlačil a museli jsme odjet, hřála nás myšlenka, že se za 4 měsíce snad opět uvidíme.

Sepsala Anežka Balabánová, Brno

Fotogalerie zde: