A je tu další pozvánka na setkání na faře v Kovářově. Uskuteční se od pátku 27. dubna od 15 hodin do neděle 29. dubna, do odpoledne. Hlavním tématem je Ježíš.

On je vítězem nad smrtí a hříchem. On vstal z mrtvých, to slavíme v této velikonoční době. On je náš Pán a Přítel. Víme o něm dost? Nikdo neví dost, proto se budeme zabývat jen jím.

Setkání je opět jen víkendové, proto bude program zhuštěný. Ale jako obvykle:

Pátek 27. dubna
15 hod. – příjezd, ubytování
18 hod. – mše svatá v kostele
19 hod. – večeře
20 hod. – první biblická práce (zkušenost Emauz)

Sobota 28. dubna
6.30 – ranní růženec, směr Záluží
7.30 – mše svatá
8.00 – snídaně
10.00 – další biblická práce nebo brigáda
12.00 – oběd
14.00 – odpolední program (hra v přírodě nebo doma podle počasí)
18.00 – večeře
19.00 – večerní program (zřejmě bude tvoření)

Neděle 29. dubna
6.30 – oblíbený ranní růženec
8.00 – snídaně
9.30 – mše svatá, po ní volný program
12.00 – společný oběd
pak focení, povídání, úklid a někdy odpoledne rozjezd domů. 

Na faře to už znáte. Takže si vezměte věci podle potřeby a taky podle počasí. Počítejte se sebotním pobytem venku, sice doufám, že už ne v trní, ale něco na ven neuškodí. Kdo cvičíte na kytaru, bude vítána a také zpěv a další pomůcky pro zábavu (např. společenské hry). Poplatek na den je pořád stejný, 50 korun.

Těším se na viděnou a prosím o brzké reakce, kdo přijede a kdo ne...

Řehoř. 

Začátek našeho setkání byl v pátek 9. března od 15 hodin. Na tuto hodinu přijeli Soukupovi, Marťa, Maruška, Míša a Pavel. Začali jsme úklidem fary, takže bylo třeba vyluxovat horní pokoje, vytřít chodby a záchody, zkrátka všechno dobře připravit na celý víkend.

Během odpoledne pak přijeli Wudiovi, Dáda Procházková a Bětka Pecková. Následovala v 17 hodin mše svatá a po ní také přijela Anička Jarolímková. Večer jsme měli po večeři vstupní bilanci, kde jsme si snažili uvědomit, v jakém stavu přijíždíme na naše setkání a co očekáváme. Na tomto místě jsme si také uvedli téma našeho setkání, kterým byla naděje. Na závěr bilance jsme si složili obraz, kde Pán Ježíš je naším světlem, představovaným hořící svící a každý si šátkem zvolené barvy složil cestu k němu. Následoval film A man for all seasons, který nám postavil před oči postavu sv. Tomáše Moora. Byl to muž velikých duchovních kvalit a také mravní velikosti. Dokázal položit svůj život za své přesvědčení ve věci sňatku krále Jindřicha VII. s Annou Boleynovou.

Druhý den v sobotu jsme začali růžencem nebo spíše snídaní a pak jsme se v 10 hodin zamýšleli nad encyklikou papeže Benedikta XVI. Spe salvi. Tento dokument se zabývá nadějí jednak v Písmu svatém, pak prožíváním křesťanské naděje v různých dobách křesťanství od antiky po současnost. Uvědomili jsme si také tři nejdůležitější „místa“ naděje, kterými jsou modlitba, utrpení a očekávání soudu. Po dobrém obědě, který nám připravily sestra Pavlína se svou maminkou, jsme si zahráli hru Nápisy krále Ašóky. Hra navazovala na velmi starou historii indického krále, který svým moudrým přístupem k vládnutí vybudoval říši, kde se lidé měli dobře. Své myšlenky, na kterých své vládnutí postavil, nechal vytesat na kamenné sloupy, které se tu a tam na území jeho kralování vyskytovaly. Po smrt Ašóky se nepodařilo jeho nástupcům království udržet a to se rozpadlo pod nájezdy cizích vojsk, města a osady byly zničeny, po moudrém králi zůstaly jen sloupy s nápisy, které však později pohltila džungle. Teprve po dvaceti stoletích byly znovu objeveny a tajemné písmo rozluštěno a tak se moudrost dávného krále znovu objevila na světle světa… Tento příběh nás tedy inspiroval ke hře, kdy jsme na vybraném úseku lesa hledali 14 skrytých nápisů. Cílem hry bylo objevit pokud možno všechny nápisy do hodiny. Zvítězí ten, kdo bude mít všechny nápisy co nejdříve. To se nepovedlo nikomu, avšak 13 nápisů odhalily Anička Jarolímková s Maruškou. Při hře byla zábava, až na jeden prvek a tím bylo ostružiní, které soutěžícím párům komplikovalo pohyb po lese…

V 17 hodin byla v kostele mše svatá a po ní večeře na faře. Pak už jsme se v 19 hodin přesunuli na Peckov za panem Janem Peckou nejstarším, který nám vyprávěl dobrodružný příběh svého života, kdy jeho rodiče a později i on sám, ukrývali na své usedlosti pana Václava Jakeše po dobu 15 let před komunistickou Státní bezpečností. Za tento hrdinský čin byl i odměněn cenou Pocta osobnosti. Pan Pecka také vydal svědectví o své víře, která ho celý život vedla a vede a jejíž prožívání z něj udělalo takového člověka, jakým je.

Večer pak následovala po příjezdu dobrodružná epizodka se zaseknutými dveřmi od záchodu (že zrovna zase záchod?!), které však šikovně otevřel Pavel. Tak jsme si, či alespoň já, oddechli. Den uzavírala pak společná bilance.

V neděli pak byla na programu zejména mše svatá a volná zábava na faře. Oběd nám připravila paní Anička Jarolímková a byl to dobrý řízek a bramborový salát. Ještě teď vzpomínáme… U oběda s námi byla celá rodina Jarolímků, což bylo dobré oživení, zejména Johanka . Po obědě jsme se zabývali výběrem a nahráváním fotek ze setkání na web. Udělali jsme si společnou fotku a pak už začali odjíždět první z nás: Anička Jarolímková, Dáda, Soukupovi, na autobus jsme doprovodili Aničku Otrubovou a od autobusu pak odešli domů i Wudiovi. Pak jsme poseděli s Bětkou a Peckovými na faře a tím také naše setkání skončilo. Ale můžeme se těšit na setkání další, které bude poslední víkend v dubnu: od 27. do 29.

Sepsal o. Řehoř

Do fotogalerií se vstupuje kliknutím na obrázky u jednotlivých dní... 

Zvu vás všechny na další společné setkání na faru v Kovářově ve dnech 9. až 11. března.  Hlavním tématem setkání je naděje. Dává nám víra naději? A na čem se naše naděje zakládá? Podíváme se také na živé příklady naděje.

Tentokrát bude tedy setkání o něco kratší, ale to neznamená, že by bylo nějak horší. Naopak, myslím si, že program bude dost dobrý. Můžete se přesvědčit sami:

Program

Pátek 9. března
15 hod. – příjezd, ubytování
17 hod. – mše svatá v kostele
18 hod. – večeře
20 hod. – motivační film (A man for all sesons)

Sobota 10. března
6.30 – ranní oblíbený růženec, směr Záluží
8.00 – snídaně
10.00 – křesťanská naděje podle Benedikta XVI. a Spe salvi
12.00 – oběd
14.00 – odpolední program (hra v přírodě nebo doma podle počasí)
17.00 – mše svatá
19.00 – beseda se zajímavým hostem, který prožil sílu naděje na vlstní kůži

Neděle 11. března
6.30 – oblíbený ranní růženec
8.00 – snídaně
9.30 – mše svatá, po ní volný program
12.00 – společný oběd
pak focení, povídání, úklid a někdy odpoledne rozjezd domů.

 S sebou si určitě vezměte teplé oblečení, věci na ven, poplatek za den je 50 korun.

Těším se se všemi na viděnou, včetně maturantů, kteří si budou chtít osvěžit mozek a nabrat nových sil kvalitním odpočinkem!

Sem zase píšu seznam těch, kteří určitě přijedou a těch, kteří nepřijedou:

V sobotu 8. října 2011 jsme byli pozvaní na vikariátním setkání v blízkých Obděnicích. Mottem setkání  bylo Zakořeneněni v Kristu, na něm stavějte. Dopoledne bylo úvodní slovo, scénky, krátká přednáška

otce Řehoře na téma Věda a víra – jdou vůbec do hromady? Potom svědectví RNDr. Ireny Sargánkové CSc. o jejím hledání a cestě za Bohem. Od 11.20 následovaly skupinky:

1. P. Mgr. Ing. Řehoř Žáček O.Praem: Jak je důležité znát dějiny církve, aby člověk znal svoji minulost,
2. RNDr. Ireny Sargánkové CSc.Hranice chemie a fyziky ve vztahu k tomu, co nás obklopuje – ekologie, kosmické lety
3. MUDr. Lucie Šmehilová a MUDr. Martin Šmehil Je dítě ze zkumavky řešením pro neplodné páry? Hranice medicíny ve světle víry – umělé oplodnění
4. Mgr. Marie Simandlová - františkánka Škola a víra – být šedou, šikanovanou myší ve škole – nebo světlem třídy?
5. P. Jaroslav Krajl (ADCM, ADCŽM Nazaret) Jsou v Bibli výmysly?

Následovala společná modlitba v kostele a potom oběd. Po obědě byly různé aktivity: tvoření, řezbářství, lukostřelba, malování, lanové aktivity, sport, dojení krávy a také adorace v kostele, kterou jsme zvolily my dvě – sestry Pavlína a Kateřina. Od 16. hodin následovaly další odpolední skupinky – svědectví:

1. Manželé Lucie a Martin Šmehilovi : Období fyzické neplodnosti nám přineslo mnoho duchovní plodnosti
2. Sestra Kateřina – Mgr. Marie Simandlová Pán mě oslovil skrze zlomenou nohu mého bratra aneb obyčejný život s neobyčejnými zážitky
3. Manželé Dana a Marek Chytrý Cesta víry protestantky s katolíkem, aneb různé tradice, ale stejný Bůh
4. Manželé Ivanka a Martin Čihákovi Krize víry v životě mladého člověka. 

V 18:00 vrcholilo setkání mší svatou, kterou celebroval pražský arcibiskup Mons. ThLic. Dominik Duka OP. Místo plánovaného širého nebe v Obděnicích jsme se kvůli počasí přesunuli do kostela v Petrovicích. Bylo vidět, že počasí akci narušilo. Přesto jsme měli dojem, že se vikariátní setkání vydařilo a všichni odjížděli plní zážitků a snad i povzbuzení ve víře.

Sestra Kateřina.

Začínali jsme v úterý 27. prosince ráno v 9 hodin. V tuto hodinu první dorazily holky Soukupovy s Maruškou. Hned se pustily do práce. Bylo třeba vyluxovat pokoje nahoře, kde se spalo, uklidit potraviny a udržovat oheň v kotli.

Zanedlouho dorazili taky Wudiovi, Petr, Marky a Vašek. Ti se ujali této služby. Pak jsem musel odjet s autem do servisu, takže nevím, kdy přesně přijeli z Dvora Králové Bára a Vojta, ale asi někdy po desáté. Kluci Jirka a Pavel dorazili pak s rodiči, kteří ten den vařili výborný oběd, čínu s rýží. Taky nás navštívila malá Anežka, která se moc těšila na Vojtu a skutečně se taky dočkala. Po obědě jsme pak měli biblický program. Rozebírali jsme text Abrahámovy přímluvy, která je zachycena v knize Genesis, v 18. kapitole. Zamýšleli jsme se taky nad tím, jak je to možné, že modlitba někoho může pomoci někomu jinému a také jsme slyšeli praktický příklad takové přímluvy z pera sv. Terezie z Lisieux, která popisuje, jak vyprosila milost obrácení odsouzenci Pranzinimu. V 16. hodin jsme měli v kostele mši svatou a po ní večeři. Večer pak byl věnovaný hrám, hmatová poznávačka nebo sluchové pexeso. Následovala obvyklá bilance. Pak už nevím, co se dělo, protože jsem šel spát, ale atmosféra byla živá docela dlouho.

Druhý den, ve středu, na růženec vstali Vojta, Petr a Vašek, takže jsme šli na svoji oblíbenou trasu směrem k Záluží. Následovala snídaně, během níž nám přivezli Rozhoňovi z Milevska čtyři velmi dlouhé a výborné vánočky. Pak přijela mezi nás i Pája. Od desíti biblická práce a to modlitba královy Ester. Ta se přimlouvala za sebe, protože ji čekal náročný úkol: předstoupit nepozvaná před krále Achašveróše s přímluvou za svůj lid, jenž měl být vyhlazen. Text její modlitby jsme si podtrhávali a uvědomovali si, co všechno si Ester vyprošovala a jak rozdílná byla ona doba od doby naší. Práce pak uzavřela diskuse...

Ten den oběd vařila paní Pecková a vykouzlila výbornou polévku a pečené kuře s bramborem. Všichni jsme si bezvadně pochutnali. Odpoledne pak byla pro některé chvilka procházky a pak jsme tvořili technikou filcování. Pro každého bylo k dispozici ovčí rouno a filcovací jehla s podložkou. Vznikala zajímavá díla, jako ježek v kleci (Petr), vousy a půllitr piva (Vojta), různé příšerky (Jirka), myslivec (Pavel), či dokonce šperky a ozdoby (holky), přiznám se, že úplně přehled jsem neměl… Večerní mše pak bylo o pěti hodinách, po ní pak večeře.

Večer jsme se dívali na film John Q, který vyprávěl příběh o tátovi, který nasadil svoji svobodu a byl ochoten i dát vlastní život pro svého syna, kterému bylo třeba vyměnit srdce, ale jehož pojistka tak drahou operaci nepokryla. Tato věc však byla selháním systému zdravotního pojištění, ale otec se s tím nesmířil. Sice diskutabilní metodou, ale přece jen přinutil lékaře, aby jeho synovi operaci provedl a náhodou se i našlo srdce, které v té chvíli mohl přijmout jen jeho syn mezi všemi čekateli ve Spojených státech. Všechno nakonec dobře dopadlo, i když si John Q musel odsedět dva roky vězení za omezování osobní svobody rukojmích…

Hned po filmu následovala bilance. Večerní zábava se protáhla až do tří do rána, její součástí byla i stavba lidské pyramidy, jak můžete vidět i na fotkách ve fotogalerii.

Tím více a o to příjemněji však překvapilo, že téměř všichni druhý den, ve čtrtek, vstali na růženec. Šli jsme na Záluží a po snídani pak byla drobná změna programu: někteří byli ospalí a tak se šli dospat, jiným byla nabídnuta možnost dotvoření včerejších výrobků a jiní měli volnou zábavu… Hned po snídani nás navštívili manželé Krejčí. Pan Krejčí nesl na faru dvě vynikající pocukrované bábovky, což bylo některými umělecky využito k tvorbě i veršovaných průpovědí na téma „pan Krejčí a bábovky“. Během dopoledne mezi nás přibyla i Terezka.

Oběd vařil ten den pan Marešovský a uvařil vynikající gulášovou polévku a masovou roládu, která měla tu vlastnost, že jí bylo hrozně moc. Tak nám ji zbylo hodně i na večeři, přesto jsme ji nedokázali zvládnout. Odpoledne pak následovala hra za pochodu. Téma bylo bojové, každý hráč byl odbojářem, který byl zajat a měl za úkol se nenápadně do 30 minut zbavit kompromitujícího dokumentu. Pokud se mu to povedlo, dostal deset bodů, pokud ho někdo zpozoroval a dokument sebral, naopak pět bodů ztratil. Nálezce odloženého dokumentu dostal také deset bodů. Nakonec hra skončila před Řenkovem, vítězkami se staly Maruška a Bára. Po hře jsme pokračovali cestou do Řenkova a ve Vladyčíně si prohlédli živé divočáky, které chovají na své zahradě Brůžkovi. Pak jsme se pustili cestou na Samoty a zpět přes Záluží na faru. Celkem více než dvě hodiny super procházky. Večer pak byla v kostele adorace a po ní pak jsme si promítali fotky a následovala vtipná videa. Protože jsme s tím skončili až opravdu pozdě, bilanci jsme nechali na druhý den… Jenže většina se vůbec nevyspala, zábava se protáhla až na neuvěřitelnou pátou hodinu ranní.

Přesto v pátek ráno v sedm byla opět většina připravená vyjít na ranní růženec. To ráno nás přivítalo sněhovou pokrývkou. O to více byl ranní růženec romantický. Měla následovat snídaně. Je nasnadě, že někteří na ni nezvládli vstát. Byla tedy individuální, ale nevím, jestli to bylo správné… Možná příště bude dobré se opravdu sejít. Pak následovala další biblická práce: Danielova modlitba u otevřeného okna, která mu vynesla vhození do lví jámy, ale přesto v ní zažíval vnitřní svobodu, protože Bůh byl s ním a chránil ho před nespravedlností způsobenou zbabělým královým rozhodnutím… Biblická práce byla zakončena diskusí.

Po ní jsme dali závěrečnou bilanci, během níž jsme si dohodli termíny dalšího setkání: 9.–11. března a další 27. dubna až 1. května. Už se všichni těšíme!

Po obědě, který nám tradičně uvařila paní Wudiová, jsme začli uklízet faru a udělali společné foto. Po focení nás napadlo, že by bylo dobré využít čerstvě napadaného sněhu na koulovanou a tento nápad jsme hned proměnili v čin. Zanedlouho se fasáda fary zaplnila rozpláclými koulemi a byla fajn zábava. Pak už následoval rozjezd. Pája, pak Otrubovi, nakonec Soukupovi s Maruškou a poslední pak jeli se mnou Wudiovi, protože jsem jejich mamince vracel vypůjčené auto...

Sepsal o. Řehoř

Fotogalerie 1. den: 

Fotogalerie 2. den:  

Fotogalerie 3. den:  

Fotogalerie 4. den: