Svátek Křtu Páně

V pátek jsme slavili slavnost Zjevení Páně. Do této slavnosti patří tři události, které ukazují Boží synovství Ježíše: klanění tří pohanských mudrců novorozenému Ježíši, dále událost proměnění vody ve víno a konečně křest Ježíšův v řece Jordánu z rukou Jana Křtitele. Smyslem této slavnosti je připomínka skutečnosti, že Ježíš je spasitel všech lidí ze všech národů a jeho zjevení je především velkým světlem pro pohanské národy.

Dnešní slavnost je zjevení Ježíše pro Izrael. V Písmech Starého zákona je zakotveno očekávání, že Bůh pošle nového proroka, který bude pokračovat v učitelském úkolu Mojžíše. Dále to měl být prorok, totiž člověk tak blízký Bohu, že bude svému lidu tlumočit Boží slovo do jejich aktuální životní situace. A konečně se očekával nový král, který bude Davidovým potomkem a který obnoví samostatnost izraelského království. Všechna tato očekávání byla naplněna právě v Ježíši a dnes v události křtu v Jordánu se začínají tyto věci naplňovat.

Dnešní svátek stojí na rozhraní Vánoc a Mezidobí, mezi slavením Ježíšova příchodu na svět, ale také stojí na samém počátku Jeho veřejného působení. To všechno je důležité – Ježíš se začíná zjevovat jako Zachránce lidí. Zachraňuje od smrti (nemoc, hřích, smrt těla) k plnému životu a v mezidobí si to budeme velmi výrazně připomínat.

Ježíšův křest se liší od našeho zcela podstatně:

Ježíš křest nepotřeboval – přijal ho z lásky k nám, aby se s námi solidarizoval, my však nezbytně křest potřebujeme, abychom mohli žít s Bohem.

Ježíšův křest je projevem jeho vztahu k Otci a Duchu Svatému, náš křest nás do tohoto vztahu zapojuje.

Ježíšův křest znamenal počátek jeho záchrany nás, pro nás je počátkem úplné spásy.

Ježíš křtem projevuje svou totožnost Syna Božího, my ve křtu totožnost Božích dětí přijímáme.

Ve všem je On Dárce a my Obdarovaní. 

Matky Boží Panny Marie 2017

Evangelium = lidsky prostá událost, která se týká většiny rodin. Radost, kterou přináší narození dítěte. Ale přece zde je krom zázraku narození dítěte, ještě nekonečně větší zázrak – narození Božího Syna. My už jsme si zvykli, už nás to nějak neudivuje.

Žena je matkou ve chvíli, kdy počíná nový život, kdy ho nosí pod srdcem, pak ho porodí, stará se o něj, vychovává ho… Tak i Panna Maria se učila žít lidské mateřství, ale i mateřství Božího Syna. Proto se v tom dnešním evangeliu říká, že to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Protože ona věděla, že to co dělá, ji bytostně přesahuje. Ona nás tedy učí tomuto rozjímavému pohledu na život. My jsme si možná tak často jistí, že víme, co máme dělat, že se nikoho nepotřebujeme ptát. Ale ona taková nebyla.

Ona nás učí rozumět Boží přítomnosti v našich životech. Ona se učila od začátku věřit a ve své víře rostla. Když přišli pastýři, jak jsme to dnes slyšeli, tak jí to bylo další příležitostí se posunut zase dopředu ve své víře. Být matkou Syna se učila celý život. Ale pak se stává i matkou nás všech.

Proto si jí na Nový rok staví církev před oči a svěřuje jí svůj život do přímluvy a duchovní péče. Učí nás jak žít Ježíšovo tajemství uprostřed všednodenního života. A to základní, co nás učí je to, jak postavit svůj život na Božím slově. Ona nás učí nechat se vést Bohem. Právě toto je cesta víry: věrnost Kristu, který je přítomen v našem životě. Prosme právě dnes o dar: naslouchat, rozvažovat, podřizovat se a žít Boží slovo. Amen.

Svátek sv. Štěpána

Čtení ze Skutků apoštolů (7,51-8,1) podává rozsudek velerady proti Štěpánovi a jeho ukamenování. Jeho svědectví je takové, že jeho žalobci »nemohli obstát před jeho moudrosti a Duchem, který z něho mluvil. Stejně jako Ježíš musí Štěpán čelit falešným svědkům a rozjitřenému lidu, který jej odsuzuje. Štěpán jim připomíná, kolik proroků bylo zabito, protože byli věrni Božímu Slovu, a když vyzná, že má vidění Ježíše, pronásledovatelé se pohoršují, zacpávají si uši, aby ho neslyšeli a vlečou ho za město, aby jej ukamenovali.

Boží Slovo je určitým srdcím vždycky nemilé. Boží Slovo je protivné člověku, který má srdce zatvrzelé, protože Boží Slovo vybízí. Vybízí k vykročení vpřed, hledat a sytit se chlebem, o kterém mluvil Ježíš. V dějinách bylo mnoho mučedníků zabito kvůli věrnosti Božímu Slovu, Pravdě Boží.

Štěpánovo mučednictví je podobné tomu Ježíšovu. Umírá s křesťansky velkodušným odpuštěním a modlitbou na rtech za nepřátele. Ti kdo pronásledovali proroky a stejně tak Štěpána věřili, že tak uctívají Boha, věřili, že jsou tak věrní Božímu učení.

I dnes je mnoho mučedníků. Jsou lidé zabíjení pro věrnost svému svědomí, věrnost Božímu slovu. Ale stejně se stávají lidé mučedníky, když jsou věrní svému svědomí, když jsou důslední v životě podle přijaté pravdy, když je druzí za to odsuzují, pronásledují je či se jim posmívají. Mučedník = svědek. Být svědkem pravdy, Ježíše bez ohledu na vlastní pohodlí.

Narození Páně – ve dne

Četl jsem příběh o jedné dívce, jejíž snoubenec byl voják. Ke svým narozeninám od něj dostala balíček neobvyklého tvaru – byla to koule, a byl velmi těžký. Když ho nedočkavě rozbalila, našla v něm – dělovou kouli. Zklamalo jí to a rozzlobilo, a tak hodila tu černou bronzovou věc na zem. Jenže pád na zem porušil vrchní obal a objevila se o něco menší koule, celá stříbrná. Dívka ji rychle zvedla, prohlížela si ji ze všech stran a lehce tlačila na její povrch. Stříbrná vrstva na jednom místě povolila a objevilo se pouzdro zlaté… Toto pouzdro už šlo otevřít velmi lehce. Uvnitř zářil na jemném černém aksamitu nádherný prsten vykládaný lesklými brilianty, které tvořily korunu nad dvěma slovy: MILUJI TĚ.

Mnoho lidí když vezme do rukou Bibli, tak zjistí, že je pro ně těžká, že jí nerozumí a tak ji raději odloží. To není nic pro mě. Ale ten, kdo si dá práci a trpělivě denně s modlitbou odstraňuje obal toho lidského a časově podmíněného v ní, ten v ní nalezne jedno poselství: BŮH TĚ MILUJE.

Bible není jediný způsob, jak tuto Boží lásku k člověku objevit, ale je nám nejvíce po ruce. Samozřejmě totéž poselství je skryté i ve slavnosti dnešního dne. Tak jsme to také dnes četli: Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Když někdo zakusí bezpodmínečné přijetí a lásku, promění ho to. Tak i křesťané jsou lidé, kteří uvěřili v to, že jejich život není produktem náhody, nýbrž že jejich život někdo chtěl a neustále chce, kdo je doprovází a dává se jim poznat jako ten, kdo je bezpodmínečně a stále miluje. A tato láska má moc nás přetvářet v lidi, kteří postupně budou schopni tuto lásku dávat zakoušet i jiným, aby tento svět byl tím pádem stále více domovem pro všechny. 

Narození Páně – půlnoční

Jedna americká dívka napsala báseň a nazvala ji: „Věci, které jsi neudělal“:

Pamatuješ se na den, kdy jsem si vypůjčila tvé nové auto a rozbila ho? Myslela jsem si, že mě zabiješ, ale tys to neudělal.

A pamatuješ, jak jsem tě táhla na pláž, a ty jsi říkal, že bude pršet? A pršelo. Myslela jsem si, že mi budeš vyčítat: „Vždyť jsem ti to říkal!“, ale tys to neudělal.

Pamatuješ, jak jsem se vyzývavě bavila s jinými kluky, abys žárlil? A tys žárlil. Myslela jsem si, že mě necháš, ale tys to neudělal.

Pamatuješ, jak jsem jednou vyklopila dort s jahodami na kobereček tvého auta? Myslela jsem, že mi jednu vrazíš, ale tys to neudělal.

A pamatuješ, jak jsem ti zapomněla říct, že na slavnost máme přijít ve večerních šatech, a tys přišel v džínách? Myslela jsem si, že mě opustíš, ale tys to neudělal.

Ano, je to tolik věcí, které jsi neudělal. Naopak, měl jsi se mnou trpělivost, měl jsi mě rád, chránil jsi mě.

Je tolik věcí, za které jsem tě chtěla prosit o odpuštění, kdyby ses vrátil z Vietnamu. Ale ty ses nevrátil…             ———————————

Drazí, tento příběh je ukázkou nádherné velkorysosti, kterou člověku umožňuje opravdová láska. A když čteme Bibli, tak je to od začátku do konce příběh o velké lásce. Bůh dává člověku existenci, život, rozum… Člověk však se vůči této velké lásce obrátil zády. Poté, co se mu vedlo zle, protože se odvrátil od zdroje svého života, začíná vyčítat Bohu, že se o něj nestará, že je zlý, protože dopouští mezi lidmi závist, zlobu a války. Oslabený člověk podléhá nemocem a umírá a člověk z toho vyvozuje, že kdyby Bůh byl, tak by toto nemohl dopustit.

Co na to Bůh? Nehádá se, nevyčítá, člověka neodsuzuje. I když by mohl. Ale on chce člověka získat zpět láskou. Chce si ho podmanit. Proto v nenápadné podobě dítěte se před dvěma tisíci lety rodí v Betlémě, dospívá v muže, a protože každému říkal pravdu do očí, umírá na kříži. A to přestože má na to, aby všechny své protivníky vyřídil. Ale on vstává z mrtvých a ukazuje se těm, kteří se nechali oslovit jeho láskou. A slibuje jim, že s nimi zůstane navždy, i když skrytý, ale stále stejný. A toto je příběh, který dnes začíná narozením a který budeme rozvíjet celý rok a stále se budeme vracet. Děkujeme ti, Ježíši, že jsi s námi i teď. 

Stránky