V sobotu 24. března byla na osmou hodinu ranní domluvená brigáda na dřevo pro školku. Jeli jsme pro něj až za Klučenice, tedy docela daleko. Dřeva zde bylo dost a dost a pilných rukou tatínků také přišlo mnoho.

Takže práce nám šla rychle od ruky a za nějakou hodinku už byl valník pana Standy Pecky plný a on ujížděl do Předbořic. Mezitím jsme nařezali další stromy a tak se na místě vytvořila další hromada. I když s tím nikdo až tak nepočítal, tak to dalo další valník dříví!

Pak jsme se přesunuli k Jalovčí, kde byly označeny další stromy k poražení. Děkujeme za ně obci Kovářov. Práce šla jedna báseň a další valník byl za chvilku naložený. Sice někteří vtipkovali, že bychom měli dát ještě jeden valník, ale to už nikdo nebral vážně, protože únava si už říkala o odpočinek. Ten jsme prožili v pohostinství školky, kde sestřička Pavlína navařila bezvadný segedínský guláš... Všichni jsme si pěkně pochutnali a o půl čtvrté vše skončilo.

Hromada dřeva na zahradě čeká na své zpracování do úterý 1. května, na kdy je vyhlášená další brigáda, tentokrát na seřezání a uskladnění toho, co jsme dovezli. Při loučení mnozí říkali, že se určitě zúčastní znovu. Děkujeme za to!

sepsal Řehoř 

Zasedání farní rady se konalo na faře v Kovářově, v pátek 23. března od 18 hodin. Přítomní: pan Jiří Soukup, pan Petr Marešovský, paní Ludmila Zajíčková,

paní Marie Robová, paní Marie Wudiová, pan Luboš Bolek a pan Jaroslav Kahoun. Zasedání vedl Řehoř J. Žáček.

Na programu bylo seznámení s ekonomickou situací farnosti: v Předbořicích dokončujeme výměnu dožilých dveří. Celkové náklady byly: dveře do věže a pod věž ze hřbitova 50 tis., hlavní vstupní dveře s větracími okénky 35 tis., zbývají dokončit dveře ze sakristie v hodnotě 10 tis. Dveře zhotovuje pan Josef Křížek z Chyšek, materiálem je dub s kovářskými prvky.

Dalším bodem bylo projednání nutné opravy střechy na faře v Kovářově. Stávající krytiny z azbestocementových šablon je již dožilá, některé prvky se bortí a bude nutné střechu zrekonstruovat. Jde totiž o jediný dům, který jako farnost máme k dispozici k pořádání různých akcí mimo bohoslužby. Bylo navrženo nahradit šablony pálenou krytinou Samba a plechové prvky střechy zhotovit z pozinku s plastovým nástřikem, aby povrch byl bezúdržbový. Budou tedy osloveny místní firmy, které nám tuto záležitost nacení. Další kroky budou rozhodnuty až po stanovení finanční náročnosti stavby.

Dalším bodem byla žádost otce Řehoře o každoroční příspěvek farností do rozpočtu milevského kláštera. Situace je taková, že na pokrytí provozních nákladů zde každoročně chybí značné finanční prostředky a jiné zdroje než příspěvek strahovského kláštera, případně nájemné z milevského muzea, nemá. Takový příspěvek všech námi spravovaných farností by výrazem ocenění služby, kterou zde místní komunita koná. Dále se rozvedl delší rozhovor o ekonomické situaci církve v naší republice a bylo vzneseno přání, aby i farníci byli více informováni o těchto skutečnostech... Příspěvek byl schválen jednomyslně v této výši: Kovářov: 9 tis., Předbořice 5 tis., Kostelec 2 tis.

Dalším bodem byla prosba otce Řehoře o zástup při jednání s pracovníky zeměměřického ústavu při zaměřování některých parcel v KÚ Předbořice, kde probíhá v současné době digitalizace.

Následovalal volná diskuse. Nakonec byl dohodnut termín příštího zasedání na 21. září 2012

Sepsal Řehoř J. Žáček.

Evangelium Jan 12,20-33

²⁰Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. ²¹Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy,

a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“

²²Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. ²³Ježíš jim na to řekl:

„Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. ²⁴Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. ²⁵Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. ²⁶Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. ²⁷Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. ²⁸Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

²⁹Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ ³⁰Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. ³¹Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. ³²A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny lidi k sobě.“

Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

Na začátku biblické práce jsme si opět text zařadili: jde o Ježíšovu slavnostní řeč, která je „orámována“ vyprávěními. V textu tedy můžeme rozpoznat následující celky:

1.   Úvod s žádostí řeckých poutníků a žádost učedníků
2. Ježíšova slavnostní řeč a Otcova odpověď
3. Reakce lidí, nepochopení
4. Evangelistův závěr

 Text jsme si pak zpracovali klasicky metodou Västeras, přičemž jsme se dotkli odlišných nebo raději širších významů slov „hodina“, „svět“, „život“, „oslavit“, „pocta“ atd. Janovský slovník, kterým píše své evangelium, nás vede k hlubšímu pohledu na skutečnost, právě skrze širší význam jednotlivých slov a skrze jejich bohatou symboliku. Dále je pro Janovo evangelium typická tzv. „přítomnostní eschatologie“, což znamená, že to, co obvykle očekáváme až po smrti, např. věčný život, soud, spásu, je pro Jana skutečností již přítomnou, v závislosti na vztahu, jaký zaujímáme k Ježíšovi.

Pro stavbu scény jsme si vybrali prostřední část evangelia, totiž podobenství o pšeničném zrnu, které padne do země a přinese hojný užitek. Opět jsme museli využít symboliky barev, popřípadě tvarů. Drobná potíž spočívá v tom, že podobenství je v čase: mluví o rozličných fázích života či odumření zrna a my si musíme vystačit se symbolikou prostorovou. Proto jsme v obou scénách volili směr času přirozeně srozumitelně, totiž zleva doprava.

V Kovářově jsme scénu koncipovali tak, že v levé části je zachycena situace zrna, které je samo a dosud nevydává užitek. Je to situace člověka, který žije jen pro sebe, který není orientován službou druhým či Bohu. Proto postavička je samotná, v postoji odmítání. Odmítat může druhé, smrt ale i Boha. V důsledku toho neví k čemu je, nenaplňuje smysl své existence. Barva této části scény je písková, jako poušť, kde roste máloco.

Další fáze je prostřední část scény v černé barvě, která je barvou smrti a zániku. Zde stojí kříž, který je symbolem sebezmaření, ale také a to především je symbolem lásky. Ježí je tím prvním zrnem, které dalo svůj život za život náš. Postavička, která zde objímá kříž představuje nás, jako jeho služebníky, kteří Ježíše následujeme a kteří se s ním ve smrti setkáváme. Ježíš nás zde očekává a postavička objímá kříž proto, že pro něho ztrácí svůj život, ve vztahu k němu umírá.

Třetí část scény je v barvě zelené. Představuje prostor života a vztahů. Pšeničné zrno odumřelo, a jeho smrt je životem druhých. V tomto prostoru se prožívají kladné vztahy k druhým, tedy láska, společenství. To znázorňují postavičky na této části scény.

V Předbořicích jsme použili trošku jinou symboliku barev a také tvarů. Vlevo je scéna v hnědé barvě, v barvě půdy, do které má zrnko padnout. Jsou zde také rozeseta zrna, která si každý při tvorbě scény mohl umístit na své místo. Je zde také odmítající postavička, představující pšeničné zrno, které odmítá zemřít, aby vydalo užitek.

V prostřední části jsme použili také černou barvu, ale ve tvaru zrna. Je to oblast smrti, kde pšeničné zrnko umírá, aby dalo život stéblům a jiným zrnkům. Postavička je zde v postoji smrti.

Pravá část navazuje na předchozí scénu bílou barvou, barvou vzkříšení a světla. To je oblast, kde Ježíš nás, kteří se mu svěříme ve smrti, vytahuje do života. To je také znázorněno zelenou barvou a také postavičkou Ježíše, který pozvedá jinou postavičku do prostoru zelené barvy, společenství a života.

Evangelium Jan 3,14-21

Ježíš řekl Nikodémovi:
14„Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. 16Neboť tak Bůh miloval svět,

že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. 18Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. 21Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Na začátku biblické práce jsme si opět zařadili text. Jedná se o slavnostní Ježíšovu řeč. V něm rozpoznáváme několik celků, které však nejsou jasně dané a mohou být i klidně určeny jinak:

1. Předpověď „vyvýšení“ Syna člověka a zdůvodnění Boží láskou ke světu
2. Postoj k Ježíšovi určuje, zdali člověk je či není souzen
3. Zdůvodnění soudu a jeho podstata 

Text jsme si pak zpracovali klasicky metodou Västeras, přičemž je třeba mít na paměti, že Janovo evangelium očekává od svého čtenáře asi nejlepší znalost Starého zákona, obřadů a reálií.

Jak v Kovářově, tak v Předbořicích jsme se rozhodli zpracovat s biblickými postavičkami právě onu poslední část dnešního evangelia. Zde totiž tato práce ukazuje svoji sílu, protože dané místo není možné zpracovat přímo jako nějaké vyprávění. Je třeba využít symboliky. Ta nám jisté skutečnosti přibližuje v jistém smyslu zřetelněji a hlouběji, než přímý popis. Symbolika tmy a světla je znázorněna bílou a černou látkou. Evangelium nám říká, že ti, kdo jsou ve tmě, nenávidí světlo a nejdou ke světlu. Být ve tmě lze vyjádřit různými postoji, jakými je závist, pýcha, smutek, pláč, napadení, osamocení, lhostejnost vůči druhému atd. Právě tyto postoje jsme znázornili u postaviček, nacházejících se na černé látce.

Naproti tomu, být ve světle, je charakterizováno prožíváním radosti, naděje, víry, lásky a společenství, darem a přijetím atd. Tyto postoje jsme znázornili postavičkami na bílé látce.

 Postavička Ježíše je podle evangelia tou postavou, která ukazuje Boží lásku ke světu. Proto jsme v obou případech umístili postavičku Ježíše tak, že se snaží ty, kdo jsou ve tmě převést do světla.

V Předbořicích

Být ve světle: odpočívat a kochat se...

Začátek našeho setkání byl v pátek 9. března od 15 hodin. Na tuto hodinu přijeli Soukupovi, Marťa, Maruška, Míša a Pavel. Začali jsme úklidem fary, takže bylo třeba vyluxovat horní pokoje, vytřít chodby a záchody, zkrátka všechno dobře připravit na celý víkend.

Během odpoledne pak přijeli Wudiovi, Dáda Procházková a Bětka Pecková. Následovala v 17 hodin mše svatá a po ní také přijela Anička Jarolímková. Večer jsme měli po večeři vstupní bilanci, kde jsme si snažili uvědomit, v jakém stavu přijíždíme na naše setkání a co očekáváme. Na tomto místě jsme si také uvedli téma našeho setkání, kterým byla naděje. Na závěr bilance jsme si složili obraz, kde Pán Ježíš je naším světlem, představovaným hořící svící a každý si šátkem zvolené barvy složil cestu k němu. Následoval film A man for all seasons, který nám postavil před oči postavu sv. Tomáše Moora. Byl to muž velikých duchovních kvalit a také mravní velikosti. Dokázal položit svůj život za své přesvědčení ve věci sňatku krále Jindřicha VII. s Annou Boleynovou.

Druhý den v sobotu jsme začali růžencem nebo spíše snídaní a pak jsme se v 10 hodin zamýšleli nad encyklikou papeže Benedikta XVI. Spe salvi. Tento dokument se zabývá nadějí jednak v Písmu svatém, pak prožíváním křesťanské naděje v různých dobách křesťanství od antiky po současnost. Uvědomili jsme si také tři nejdůležitější „místa“ naděje, kterými jsou modlitba, utrpení a očekávání soudu. Po dobrém obědě, který nám připravily sestra Pavlína se svou maminkou, jsme si zahráli hru Nápisy krále Ašóky. Hra navazovala na velmi starou historii indického krále, který svým moudrým přístupem k vládnutí vybudoval říši, kde se lidé měli dobře. Své myšlenky, na kterých své vládnutí postavil, nechal vytesat na kamenné sloupy, které se tu a tam na území jeho kralování vyskytovaly. Po smrt Ašóky se nepodařilo jeho nástupcům království udržet a to se rozpadlo pod nájezdy cizích vojsk, města a osady byly zničeny, po moudrém králi zůstaly jen sloupy s nápisy, které však později pohltila džungle. Teprve po dvaceti stoletích byly znovu objeveny a tajemné písmo rozluštěno a tak se moudrost dávného krále znovu objevila na světle světa… Tento příběh nás tedy inspiroval ke hře, kdy jsme na vybraném úseku lesa hledali 14 skrytých nápisů. Cílem hry bylo objevit pokud možno všechny nápisy do hodiny. Zvítězí ten, kdo bude mít všechny nápisy co nejdříve. To se nepovedlo nikomu, avšak 13 nápisů odhalily Anička Jarolímková s Maruškou. Při hře byla zábava, až na jeden prvek a tím bylo ostružiní, které soutěžícím párům komplikovalo pohyb po lese…

V 17 hodin byla v kostele mše svatá a po ní večeře na faře. Pak už jsme se v 19 hodin přesunuli na Peckov za panem Janem Peckou nejstarším, který nám vyprávěl dobrodružný příběh svého života, kdy jeho rodiče a později i on sám, ukrývali na své usedlosti pana Václava Jakeše po dobu 15 let před komunistickou Státní bezpečností. Za tento hrdinský čin byl i odměněn cenou Pocta osobnosti. Pan Pecka také vydal svědectví o své víře, která ho celý život vedla a vede a jejíž prožívání z něj udělalo takového člověka, jakým je.

Večer pak následovala po příjezdu dobrodružná epizodka se zaseknutými dveřmi od záchodu (že zrovna zase záchod?!), které však šikovně otevřel Pavel. Tak jsme si, či alespoň já, oddechli. Den uzavírala pak společná bilance.

V neděli pak byla na programu zejména mše svatá a volná zábava na faře. Oběd nám připravila paní Anička Jarolímková a byl to dobrý řízek a bramborový salát. Ještě teď vzpomínáme… U oběda s námi byla celá rodina Jarolímků, což bylo dobré oživení, zejména Johanka . Po obědě jsme se zabývali výběrem a nahráváním fotek ze setkání na web. Udělali jsme si společnou fotku a pak už začali odjíždět první z nás: Anička Jarolímková, Dáda, Soukupovi, na autobus jsme doprovodili Aničku Otrubovou a od autobusu pak odešli domů i Wudiovi. Pak jsme poseděli s Bětkou a Peckovými na faře a tím také naše setkání skončilo. Ale můžeme se těšit na setkání další, které bude poslední víkend v dubnu: od 27. do 29.

Sepsal o. Řehoř

Do fotogalerií se vstupuje kliknutím na obrázky u jednotlivých dní... 

Evangelium Jan 2,13-25

¹³Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. ¹⁴V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. ¹⁵Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny

z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel ¹⁶a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ ¹⁷Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.

 ¹⁸Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ ¹⁹Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ ²⁰Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ ²¹On však to řekl o chrámu svého těla. ²²Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

²³Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. ²⁴Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

Nejdříve jsme si určili literární druh textu. Vyprávění se skládá z více druhů, jednak je to přímé vyprávění a také souhrnné zprávy či komentáře evangelisty.

Dalším krokem je určení logických celků:

1. Úvod evangelisty a vyprávění o Ježíšově vyhnání kupců z chrámu
2. Reakce židů, spor o znamení
3. Komentář evangelisty
4. Souhrnná zpráva o Ježíšově velikonočním působení

Následovalo obvyklé rozebrání textu pomocí metody Västeras, kdy si každý účastník v textu označuje místa 1. kterým nerozumí a chtěl by je blíže objasnit, 2. která se ho zvláště dotkla a které pro něj znamená/ají důležitý poznatek nebo ho zvlášť oslovilo, 3. která podle jeho názoru představují poselství textu.

Pak jsme se pustili do stavby scény, která zachycuje první část evangelia, tedy vyhnání kupců z chrámu. Chrám je symbolizován dvěma sloupy. Postavička Ježíše má v pravé ruce důtky z provazů a levou rukou převrací stůl penězoměnce. Penězoměnec v modrém oděvu se chrání před úderem důtky a druhý obchodník prchá pryč. Vzadu je pak postavička farizeje, s jarmulkou na hlavě, a ptá se Ježíše, kdo mu dal pravomoc dělat takové věci.

V levé části scény jsou přihlížející a jeden obchodník s dobytkem, který prchá pryč, protože právě na něj je také soustředěn Ježíšův hněv. Tato scéna nám dala příležitost vyzkoušet si, jaké vnitřní postoje postavy zažívaly a na postavičkách jsme si je zkoušeli znázornit navenek.

V Předbořicích jsme začali se scénou, která již byla připravená, a zachycovala jednak symbolicky chrám a také pokojný život v chrámu před Ježíšovým příchodem. Chrám je naznačen symbolem sedmiramenného svícnu na bílém poli, orámovaném černou barvou, která symbolizuje Boží tajemství. Bílá barva je symbolem Boží přítomnosti, na níž je postavička modlícího se žida a také farizeje, který jako oficiálně ustanovený úředník dohlíží na pořádek v chrámu. Zlatá barva je symbolem Boží lásky a požehnání, šedivá pak symbolem všednosti, na které jsou umístěny postavičky obchodníků, kteří si na Boží přítomnost v chrámě zvykli a už jí nevnímají.

Ježíšovým příchodem se vše mění. V chrámu nastal chaos. Postavička Ježíše drží v ruce důtky z provazů a vyhání penězoměnce a obchodníky z chrámu. Pravá ruka je vztažena  k úderu a levá ukazuje gestem, aby tito obchodníci chrámový prostor opustili. Postavička farizeje se přesunula a táže se Ježíše, jakým právem dělá tyto věci... Postavička modlícího se žida byla touto událostí také vyrušena a sleduje se zájmem, co se to děje. Ostatní obchodníci jsou na útěku a a jejich stoly a zboží je rozházené po zemi chrámového nádvoří.

Druhá neděle postní ve všech třech cyklech liturgických čtení podává líčení proměnění Pána Ježíše na hoře:

Evangelium Mk 9,2-10

2Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami.

A byl před nimi proměněn. 3Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. 4Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.

5Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ 6Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. 7Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ 8Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.

9Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

Nejdříve jsme si při biblické práci určili literární druh textu: jde o vyprávění s velikým množstvím symbolických prvků, majících vztah k jiným místům Písma, zejména Starého zákona.

Následně jsme si v textu vyhledali logické celky, z nichž se vyprávění skládá, což nám také usnadní následnou práci s postavičkami, protože se můžeme rozhodnout si více s nimi rozebrat jen určitou scénu... Naše vyprávění má čtyři nebo pět částí.

1. Výstup na horu
2. Ježíšovo proměnění a popis vidění
3. Petrova reakce
4. Reakce nebeského Otce s poselstvím pro učedníky
5. Sestup z hory

Následovalo rozebrání textu pomocí metody Västeras, kdy si každý účastník v textu označuje místa 1. kterým nerozumí a chtěl by je blíže objasnit, 2. která se ho zvláště dotkla a které pro něj znamená/ají důležitý poznatek nebo ho zvlášť oslovilo, 3. která podle jeho názoru představují poselství textu.

V Kovářově i Předbořicích jsme se rozhodli stavět scénu, která se týká druhé části vyprávění, tj. Ježíšova proměnění.

V Kovářově jsme měli k dispozici pouze pět mužských postaviček, proto jsme s Ježíšem neumisťovali na vrchol hory Mojžíše a Eliáše. Důležitý je však jejich význam, na který jeden z účastníků přišel studiem jiných pramenů: Mojžíš a Eliáš totiž oba se na hoře Sinaji setkali s Hospodinem. Ježíš je tu představen jako nový Mojžíš, který přináší novou smlouvu. Tou smlouvou je vlastně On sám, který se vydá za nás na kříži jako oběť. Na vrcholu hory tedy stojí Ježíš, bíle oděný, tedy zářící slávou, kterou v době pozemského putování skrýval. Hora je ze dvou barev, barvy půdy a barvy zelené trávy. Níže pod horou jsou tři učedníci: Petr, Jakub a Jan. Pro účastníky biblické práce bylo důležité si uvědomit, jaký postoj asi učedníci v té situaci, na zakladě toho, co nám říká text, zaujímají. Evangelium mluví o tom, že byli ustrašeni. Proto se každý zvlášť zhostil zobrazení úleku, popřípadě klanění. Proto jedna postavička klečí a má vztažené ruce k Ježíšovi, druhá si klade dlaň před ústa a třetí ukazuje…

V Předbořicích jsme měli k dispozici všechny postavičky, proto na vrcholu hory stojí Ježíš spolu s Mojžíšem v rozhovoru. Dále je zde navíc oblak, který je všechny zakrývá, tak jak nám to text evangelia líčí. Úlek učedníků je vyjádřen trošku odlišnými gesty. Jeden učedník si jakoby zakrývá oči, bojí se pohlédnout na to, co se děje. Druhý si drží ruce na hrudi a dívá se v němém úžasu a třetí vztahuje ruce směrem k vidění.

119img src=

Na našem farním webu vznikla další novinka, po které už čas od času někteří z Vás volali a to kniha návštěv.

Vstup do této knihy je v menu Kontakt v patřičném odkazu. Pokud byste měli lepší nápad, kam ji umístit, sem s ním...

Řehoř.