Od nejnovějších po nejstarší...

Ráno byl budíček v 6.30. Mně osobně se moc vstávat nechtělo, vstával jsem až v 7.00. Potom jsem se vydal ministrovat do kostela. V kostele jsme měli kázání s ranním slovem. Po skončení mše svaté jsme ještě chvíli zpívali.

Nedělní ráno potěšilo nemnohé z nás především posunutým budíčkem, který limitovala pouze mše svatá o půl desáté s místními obyvateli. Bohužel jsme se nemohli přesvědčit o kvalitách cerekevského kněze, neboť na sedes opět usedl náš otec Řehoř a svým poutavým kázáním oslovil duše všech přítomných.

Ten den jsme vstávali brzo. Hodně brzo. Dokonce tak brzo, že snad ani slunce na obloze nebylo. Skoro bychom tedy mohli jít někam pěkně na kopec a pozorovat, jak zářivý kotouč vychází.  Nápad by to byl výborný a romantický, jen co je pravda, a třeba se zadaří příště. Nás ten den však čekalo něco docela jiného. Výprava na Křemešník.

Den pátý, sobota, se nesl ve znamení dobrého spánku a poněkud pozdějšího vstávání (neklame-li autora těchto řádků paměť), které bylo některými jedinci přijato velmi libě a stejně tak i (jednohlasně) schváleno. Rovněž přispěly k požitkům a vjemům příjemným sestry svou výbornou snídaní.

Byl čtvrtek. Čtvrtý táborový den, dvacátý první den srpnový. Pomalu jsme se ani nestačili převalit na druhý bok a budíky, ti nemilosrdní strážci zoufalého naříkání, svými burácivými a občas až houkajícími tóny zvěstovaly nejhorší. Ráno.

Nastalo jitro, den třetí. Ve společenské místnosti neboli obýváku jsme se sešli k ranní modlitbě a slovu na den. To bylo věnované svatému Bernardovi, velkému francouzskému řeholníkovi a kazateli 12. století. Křaplavými hlásky jsme si i zazpívali za doprovodu tří kytar a mandolíny. Otec Řehoř připomněl, že dnes jsme se probudili v Egyptě.

Úterý byl sice formálně už druhý den našeho tábora, ale vzhledem k tomu, že v pondělí jsme se věnovali zabydlování, objevování fary (a že bylo co objevovat), organizačním činnostem a také jedni druhým, měli jsme teprve dnes možnost porozhlédnout se po Nové Cerekvi a blíže poznat okolí fary i města.

Do Nové Cerekve jsem dorazil odpoledne asi ve 14 hodin. Tam již čekaly sestry, které zde již byly od nedělního odpoledne a připravovaly prostředí pro nás pro všechny. Já jsem se věnoval vykládce všech potřebných věcí, pomůcek atd. a sestry mezitím šly nakupovat do obchodu pečivo. Vše se chystalo na příjezd ostatních…

Stránky